B&B - 7. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Tommas, prakticky polomrtvý, a přesto si nedokáže odpustit užít si s Abriellou v posteli? Sakra, to jsou všichni ti mafiáni z oceli nebo co?                               Sinnel

„Buď opatrný.“

Když Tommas Abriellu bez námahy nazvedl o stěnu chodby, jen stěží slyšel její šepot. Když ji políbil, něco mumlala či tak. Zbožňoval všechny její zvuky. Zvláště ty, které vydávala, když ji šukal, ale v tomhle bodu zatím ani zdaleka nebyl.

„Tommasi...“

Donutil ji zaklonit hlavu, aby mohl hledět přímo do jejího ledově modrého pohledu. Jednou rukou jí pevně sevřel hrdlo, druhou ji vzal za bradu. Pozůstatky po jeho prstech, kterými se jí zarýval do kůže, bude cítit celé dny, stejně tak jako neviditelné otisky prstů, které nechával po celém jejím těle.

Co se týče sexu s Abrielou, Tommas se za ty roky stal chytřejším. Jednou jí po sobě zanechal na místě za uchem stopu - červenou a očividně pocházející od zubů a rtů - a někdo to musel zahlédnout. Pravděpodobně Joel. Abriella to nikdy neřekla. Prostě ho požádala, aby to už znovu neudělal, protože něco tak očividného nemohla nikomu jinému vysvětlit.

Nevadilo mu napravit to.

Znamení, která se mohla cítit, ale nebýt viděna, byla mezi nimi mnohem účinnější. Šukal ji natolik tvrdě, že ho mohla cítit ještě dlouho poté, co odešel. Zanechával jí otisky zubů na vnitřních stehnech. Takové, které vybledly, ale zůstávalo po nich bodnutí žihadla a jeho polibky pokrývaly každý milimetr její kůže.

To umožnilo Tommasovi přemýšlet... Když nebyla s ním, stále se dotýkala těch míst, která označil? Nosila neviditelnou bolest a její stopy se svou obvyklou pýchou, protože je nechal natolik silné, že vydržely až do příště?

„Bože, Tommy,“ zamumlala Abriella, když oždiboval cestičku podél jejích klíčních kostí. Vyklenula záda, nohama ho svírala kolem pasu. Tommas zajel rukama k jejím bokům a sevřel její tričko do pěstí. Všechna krev v jeho těle se rozběhla přímo dolů k jeho penisu, který ho bolel a ztvrdl jako zasraná ocel. „Neměl bys...“

„Sklapni a nech mě milovat tě.“

„Ale tvoje žebro.“

„Žádné rány. Žádný tlak. Žádné spaní na břiše. Žádné ovazování. Nebylo mi řečeno nic o tom, že bych nemohl s někým šukat, Abriello.“

„S někým?“

Tommasovi ani na okamžik nemohl uniknout žár v tónu jejího hlasu. Zvedl hlavu nahoru, aby se setkal s jejím pohledem a ušklíbl se. „S tebou, ne s někým.“

„Radši buď jen můj, Tommy. Kdybych se dozvěděla o nějaké jiné, tak bych té děvce podřízla krk.“

Tommas to nijak nezpochybňoval. Když došlo na jiné ženy a jejich možný zájem, Abriella byla příšerně žárlivá. Ne, že by měl Tommas jiné ženy, ale pracoval na místech, na kterých zaměstnával množství mladých žen. Kdykoli byli v jejich přítomnosti, Abriella nikdy neskrývala své pohrdání nad těmito ženami.

„Když žárlíš, jsi nádherná, Ello.“

„Když žárlíš, jsi kretén.“

Tommas se usmál.„Já vím. A ty to zbožňuješ.“

Abriella na to nic neřekla. Místo toho zajela svými boky k jeho narůstající erekci, která byla ukrytá v jeho džínsech. Tommasovým penisem projela vlna potěšení a zamířila přímo do jeho koulí.

„Bože,“ vydechl. Chtěl toho víc.

„Tohle může tvoje žebro ještě víc podráždit, Tommy.“

„Není to zlomené. Je to jen velice malá prasklina. Nemá to vůbec nic společného s tím, jak moc chci cítit tvou sladkou kundičku, která ze mě vysaje všechny zbytky života, zatímco tě budu syrově šukat. Když tě budu mít na kolenou, tělo nebude cítit žádný rozdíl v tom, jak tvrdě tě šukám nebo jak hlasitě kvůli mně budeš křičet či kolikrát se dneska uděláš. Nic se mi nestane. Dobře, Ello?“

Abriella zamrkala, její nádherné růžové rty se otevřely. „Dobře.“

Při její bezdeché odpovědi Tomass ztvrdl ještě víc. Natáhl se a palcem přejel po jejím spodním rtu. Její jazyk vyrazil ven z úst, aby ochutnal jeho kůži, a když Tommas pohnul boky směrem do jejího středu, už jen sténala.

„Už ani jedno zasrané slovo ohledně mého žebra,“ varoval ji.

Abriella zavřela oči a tiše vydechla, tváře jí ovanuly její tmavé řasy. „Nic. Slibuji.“

Tommas věděl, že Abriella nikdy nedodržovala pravidla, ale tentokrát jí věřil. Tommas navzdory tomu, jak moc nenáviděl pustit ji, pomohl Abrielle bezpečně se postavit na podlahu. Záchvěv bolesti mu připomněl, že jeho žebro bylo stále citlivé, ale neřešil to. Prášky na bolest, které snědl spolu se snídaní, by měly ty nesmysly na pár další hodin potlačit.

„Kolik máš času?“ zeptal se Tommas.

Abriella se usmála.„Většinu dne.“

„Jsi si jistá?“

„Technicky mám dělat práci do školy, kterou nemusím dělat přímo ve třídě. Mohla bych ji udělat kdekoli, Tommy. Není mou chybou, že můj strážce jezdí jako osmdesátiletá stařena.“

Tommas se zasmál. „Nahoru. Radši bys, abys dřív, než tvoje záda dopadnou na mou postel, byla nahá, Ello, protože jinak tvůj sladký zadeček zbarvím do červena.“

Abriella si skousla spodní ret a hříšně se usmála. „To je slib?“

Dobrý Bože.

Ta žena ho jednou zabije.

Tommas si tím byl jistý.

„Běž.“

Dřív, než se Abriella otočila a zmizela za rohem směrem ke schodišti, její pohled se při jeho zastřeném příkazu rozšířil. Tommas si dal na čas. Popadl ze stolu svou zbraň a obvaz, který Abriella upustila. Obvaz odložil na stůl a pistoli si zasunul za opasek, který měl na svých kalhotách na spaní.

Tommas, spokojený s tím, že dal svého milence dost času na to, aby vyhověla jeho požadavkům, se otočil za roh a vydal se ke schodům. Při pohledu na Abriellu, která na něj čekala na vrcholu schodiště, zmrzl.

Byla nahá, ale zůstala jí černá krajková tanga. Vlasy, které měla předtím sepnuté do nedbalého drdolu, teď byly rozpuštěné a padaly jí dolů přes ramena a dál, aby zakryly její prsa. Špičku palce měla nasátou mezi zuby a s uličnickým úsměvem, který zářil na jejích rtech, vypadala jako samotný hřích.

Sex.

Nebe.

A hřích.

„To není moje postel,“ řekl Tommas a udělal prvních pár kroků.

Abriella pokrčila rameny. „Ještě nejsi nahoře, Tommy.“

„A ty nejsi úplně nahá, Ello.“

„Pracuji na tom.“

Tommas si olízl spodní ret a hlasitě se nadechl. „Pracuj na tom rychleji.“

Jakmile se Tommas ocitl ve středu schodiště, zastavil se. Abriella vytáhla ruku z úst a palcem teď zajela za okraj svých tang. Pomalými, neuspěchanými pohyby si stáhla krajku přes stehna dolů. Jednoduchý pohyb boků a tenký materiál látky dopadl na podlahu.

„Teď si je nechám,“ řekl jí Tommy.

„Co, jako kořist?“

„Něco takového. Už mi zbývá jen pět kroků a ty bys měla být v mé posteli, Ello.“

„Možná bys měl jít trochu rychleji.“

Časné zimní světlo proudící zkrz okna v chodbě jen zdůrazňovalo broskvové a smetanové tóny její kůže. Koupala se v jeho barvě a teple, vystavovala tak každou nádhernou křivku a záhyb svého těla.

Dokonalost v těle a krvi.

To bylo to, čím pro něj Abriella byla.

Mladá. Jasná a plná života.

Životní síla pro jeho život.

Tommas konečně udělal další dva kroky. Z kalhot si odepnul opasek i se svou pistolí a opatrně ho odložil na schod. Jakmile se jeho noha dostala na úroveň horního patra, Abriella se otočila na patě a s bezhlasným smíchem, který přímo prýštil z jejích rtů, vystřelila směrem k ložnici. Tommas ze sebe stáhl ten jediný kus oblečení, který na sobě měl, vzal do dlaně těžkou délku své erekce a přejel si po ní.

Jakmile vstoupil do ložnice, Abriella byla na posteli přesně tak, jak jí řekl, aby byla připravená.

Neležela na zádech, ale vzhledem k tomu, že byla na všech čtyřech a svůj sladký malý zadeček měla vystrčený vysoko ve vzduchu, neřešil to. Abriella po něm s mrknutím hodila přes rameno žhavým pohledem.

„Bože, tobě to trvalo dost dlouho.“

„Ty jsi taková chytračka,“ zavrčel Tommas. „Vždycky mě tak ráda škádlíš. Myslím si, že to děláš jen proto, abys zjistila, jak moc můžeš tlačit, než ti naplácám. Tobě se to líbí, Ello. Vždy to tak bylo.“

„Já vím. Je to nádherné.“

„Nádherné je, když tě úplně naplním, Ello. A myslím, že právě to bych možná prostě mohl udělat, zlato. Přimět tě kleknout si na zem, naplnit tvá ústa a donutit tě, abys mi posloužila tak, jak to děláš. Dostat tě ze všeho tak, jak se ti líbí, šukat ti ústa, až budeš mít v očích vodu a sledovat, jak mě dočista olížeš.“

Temně zasténala. Ten zvuk vycházel hluboko z jejího hrudníku. „To je tak, jak to tedy chceš udělat?“

„Ne.“

Její pohled se setkal s jeho.

„Ne?“

Stopu od postele se Tommas zastavil. Byl u Abrielly dostatečně blízko na to, že pokud by chtěl, mohl by se natáhnout a dotknout se jí.

„Ne,“ zopakoval.

„Ale -“

Tommas jí nedal možnost dohadovat se s ním. Dřív, než mohla zareagovat, se sklonil, dlaní ji popadl za kotníky a zatáhl za ně směrem k okraji postele. Místností se ozvalo Abriellino zalapání po dechu. Její ruce vyletěly do stran, aby se na posteli něčeho zachytila. Nicméně k tomu nedošlo a vlasy se jí při dopadu rozletěly do všech směrů.

Tommas ji rukou připíchl k posteli. Vylezl na okraj postele tak, že nohama držel Abriellu na místě, kde se nemohla hýbat, zatímco se svýma rukama mohl toulat. Dlaní jí přejel po zádech, druhou rukou vklouzl dozadu mezi její stehna.

Našel ji mokrou, horkou a citlivou na dotek. Jakmile se jeho prsty dostaly do kontaktu s její mokrou štěrbinkou, s hlasitým výkřikem sebou trhla. Vnořil prsty do její kočičky a našel malý klitoris. Cítil, jak se pod ním její tělo otřáslo. Pod vahou jeho těla se svíjela a do pokrývek jemně fňukala.

Takhle se jí to líbilo. Být pod jeho kontrolou. Jakkoli si ji chtěl vzít. Svým způsobem poslušná, ale zároveň vzdorující. Špinavá, žadonící o to a trochu bláznivá.

Líbilo se jí i tohle.

Být využita.

Být jeho.

Dokonce, i kdyby to bolelo. Dokonce, i kdyby kvůli tomu byla nazvána courou. Dokonce, i když je to hluboko v duších nechalo špinavé.

Chtěla to.

„Potřebuji -“

„Co, Ello?“ přerušil ji temně. „Pohybovat se, být šukána nebo se udělat? Všechno z toho?“

„Ach, bože.“

„Ne. Tommasi.“

Slova byla přerušena jeho dvěma prsty, kterými se v její kočičce pohnul. Klouby byl tak hluboko, že se její stěny pod jeho vniknutím protahovaly, zatímco jeho prsty a dlaň pokrývaly její sladké šťávy. Když se pokusila na posteli pohnout, druhou rukou ji uchopil zezadu za krk. Křičela hlasitěji, sladčeji a ramena měla napjatá. Tempo prstů, kterými ji šukal, bylo brutální. Rychlé. Žádné slitování. Chtěl, aby se udělala připíchnutá tak, jak byla, nemohla se ovládat a pak potřeboval, aby žadonila o víc.

Tommasovi se jeho přání splnilo.

Abriellin orgasmus přišel rychle a tvrdě. Třásla se pod ním. Její sladká vůně a vzrušení ho nádherně prostoupilo. Nic nebylo cítit lépe, než když se kolem něj rozpadala.

„Tommasi… prosím...“

Tak rychle, jako Tommas na postel vylezl a chytil ji, se Tommas odtáhl. Abriella z plna plic nasála vzduch. Prsty pevně svírala přikrývky.

„Zbožňuji, když mi to děláš,“ vydechla.

Tommas se tiše zasmál. „Já vím, zlato.“

„Přivádí mě to k šílenství.“

Ještě dřív, než úplně chytila dech a vzpamatovala se, Tommas Abrielu znovu stáhl na kraj postele. Její nohy nechal dopadnout na podlahu. Na posteli se chytila čehokoli, co bylo v jejím dosahu. Představovalo to tu jedinou opěru, kterou by měla, když by ji znovu šukal.

Měla raději, když měl veškerou moc on.

Abriella se trochu zvedla na rukou, aby se na něj za sebou podívala. Tommas tou samou rukou, kterou ji ošukal, dráždil svůj penis a pevně ho svíral. Šťávy z jejího pohlaví se každým jeho tahem rozmazávaly po jeho penisu. Navzdory jejímu předchozímu představení na schodech a chytráckých ústech, byla Abriella teď ticho a čekala.

Užíval si zlomení vůle této ženy. Dala mu to dobrovolně. Rád jí kradl její polibky, orgasmy a výkřiky. Vždy mu je dávala s úsměvem.

Tommas ji potřeboval šukat syrově, až z ní nezbylo nic víc než nepořádek v přikrývkách. Abriella nikdy nežádala o nic jiného.

Byli v tom tak dobří. Byli nejlepší. Když bojovali, byli skvělí. Lepší než když byli zticha a celou dobu spolu šťastní.

Ale takhle?

Takhle byli naprosto dokonalí.

Tommas zachytil Abriellu kolem pasu a znovu ji vytáhl výš, až měla zadeček na stejné úrovni s jeho ocelově tvrdým ptákem. Když se sklonil a oždiboval střed jejích zad, špička jeho erekce se dostala do masitých pysků jejího pohlaví. Prsty se zaryl do jejích boků a Abriella se rychle rozplynula v potěšení.

Je to lepší, když to bolí. Jednou mu to tak řekla. Je lepší, když sem bolavá.

Koneckonců, Tommas jí vždycky dal přesně to, co chtěla.

Vyrazil jazykem, aby ochutnal její kůži. Nad místem, které ochutnával, jeho pohled zachytil jizvu. Malou a kruhovou. Jedinou vadou na těle jeho milenky představovala změna její barvy. Tommas políbil místo, kam před pár měsíci vstoupila kulka. Když své rty přitiskl na její jizvu, Abriella ztuhla. Jeho tělo se roztřáslo a pocítila to i ona.

„To je v pořádku, Tommy,“ uslyšel, jak řekla.

„Teď.“

„Nech to být, hmm. Jindy.“

Zadečkem zatlačila vůči jeho penisu. Hledala a chtěla víc. Tommas jí to odmítal dát dřív, než na to byla zatraceně připravená.

Netrvalo by to navždy.

Pořád musela jít.

„Stýská se mi,“ zašeptal do její páteře.

Tommas si byl jistý, že to řekl až příliš tiše, než aby to Abriella mohla zaslechnout, ale očividně to tak nebylo.

Tělo se jí roztřáslo.

„Já vím, Tommy. Vím, že ano.“

Sevřel se mu hrudník a na okamžik přišel o všechen vzduch. V okamžiku, kdy pohnul boky a našel mezi stehny Abrielly svůj domov, dokázal se znovu nadechnout. Její mokré, těsné teplo jedním dlouhým a tvrdým tahem pojalo celou jeho délku. Její tělo bylo stvořeno přímo pro něj. Nebylo tam žádné dávání. Prostě si brala to, co jí dával.

A bylo to úžasné.

Rukama zajel do dlouhých vlasů, její prameny popadl do pěstí a zatáhl směrem nahoru. Abriella se vyklenula směrem k jeho hrudi. Tělo jí kleslo. Nepustil by ji - v jeho rukou by nespadla.

Nikdy.

„Ach, můj bože,“ zamumlala Abriella zlomeně.

Tommasův výdech vyšel rozechvěleji, než měl v úmyslu. „Ty mě tak dobře přijímáš, zlato. Jsi tak zatraceně plná, díky mě celá protažená, Ello. Bože, cítíš to? Jsi celá promočená a svíráš mě tak pevně, že nemůžu ani dýchat.“

Další protažení jeho boků a Abriella zakňučela. Tommas si ji k sobě přitáhl ještě blíž a zajel do ní tvrději a dosáhl ještě hlouběji. Její ruce se natáhly dozadu a sevřely jeho stehna.

Cítil, jak svými nehty škrábala do jeho kůže, a to stačilo k tomu, aby ho to dohnalo přímo k šílenství.

„Pokračuj v tom, Ello,“ řekl Tommas, když se jeho tempo zvýšilo.

Její vzlyky se mísily se zvuky jejich těl, která se setkávala. Na krku a po páteři se jí shromáždily ty nejmenší kapičky potu. Pod jeho sevřením jí tělo vibrovalo, jako by byla cívkou připravenou ke zlomení.

„No tak, Tommy, dej mi to tak, jak to chci,“ zašeptala Abriella, skoro pošetile.

„Moje holka,“ zamumlal Tommas do Abriellina ucha. „Tak zasraně špinavá, Ello. To je to, co chceš, abych ti řekl, že jo? Jak moc tě miluju, když mě necháš šukat tě, jako bys nebyla ničím víc než děvkou? Když tě takhle využívám?“

Abriella se zabořila do jeho doteku a vydechla. „Ano.“

Protože v jeho posteli mohla být, čímkoli chtěla. Mohla být jeho milenkou se sladkými slůvky a něžnou láskou. Mohla být jeho nepřítelem s krutými slovy a drsným šukáním. Nebo mohla být jeho děvkou... bez obav, že by někdy vytáhl její soukromé touhy mimo bezpečí ložnice.

Prostě tak jednoduché.

Zbožňoval ji víc, že mu to dala, a že mu dovolila, aby ji takhle měl. Nikdo jiný by nepochopil to, jak se občas milovali, ale jemu to bylo jedno.

Abriella byla vždy jeho.

„Budu…“

„Hotová,“ dokončil Tommas za ni.

Abriella přikývla. „Jo.“

„Udělej se pro mě, zlato. Chci to. Dejte mi to, Ello.“

Když se její tělo začalo třást, její milenec zachytil koutek jejích úst svými zuby. Tommas jednou rukou pustil její vlasy, aby ji mohl popadnout za čelist. Pustil její rty a Abriella pak do svých úst nasála jeho prsty.

Tommas jí do ucha mumlal slova, o kterých věděl, že je Abriella chtěla slyšet nejvíc. Věci, které by ji přiměly, aby vyvrcholila rychle, horce a silněji než kdy dřív.

Vezmi si ten zasraný penis, Ello.

Moje malá couro.

Ukaž mi, jak moc to chceš.

Když se kolem jeho penisu udělala, prsty, kterými naplňoval její ústa a rukou, kterou jí svíral kolem krk, tlumil její výkřiky. To, jak svými rty sála jeho prsty, a jak ho jeho kočička dojila, stačilo na to, aby se Tommas dostal přes hranu.

Udělal se, celý se třásl, byl slabý a zuby bořil do úpatí jejího ramene.

Abriella se udělala už potřetí.

Zbožňovala být využitá.

Zbožňovala bolest.

Tommasovi nevadilo poskytnout jí to.

**********

Tommas dotekem lehkým jako dech přejel polštářkem palce po Abriellině lícní kosti. Úsměv se jí zvětšil a přitom se jí zachvěly řasy. Navzdory tomu, že měla zavřené oči, tak věděl, že už minimálně půl hodiny byla vzhůru.

Stalo se zvykem, že se Tommas po sexu o Abriellu postaral. Z jejího těla odstranil všechny pozůstatky jejich šukání, namasíroval jí místečka, která měla díky jeho hrubosti bolavá, zařídil a postaral se o všechno, co chtěla nebo potřebovala.

Tentokrát však nicméně vypadala, že je spokojená s předstíráním spánku.

Cokoli potřebuje, pomyslel si s úsměvem.

„Jak dlouho se chystáš takhle zůstat?“ zeptal se Tommas.

„Možná o trochu déle.“

„Vypadáš jako kotě, které je zabalené do mých peřin.“

Abriella otevřela oči. Když promluvila, v rysech jejího obličeje zářil humor. „Jak to?“

„Protahuješ se tu jako koťátko. Svíráš přikrývky, jako by představovaly záchranný kruh či tak něco. Je to roztomilé.“

„Tommy.“

„Co?“

„Ztichni,“ zamumlala. „Potřebuju ticho.“

„Cokoli chceš, zlato.“

Když svým palcem přejel přes její měkké rty, Abriellin úsměv se zvětšil. Políbila špičku jeho prstu a znovu zavřela oči.

„Víš, že jsem tvoje, že?“ zeptala se tiše.

Toto prohlášení Tommase překvapilo. Abriella takovéto věci neříkala. To bylo až příliš blízko ke zdem, které měla pevně vybudované kolem svého srdce, místa, kterého se vůbec nemohl často dotýkat.

„Ano,“ odpověděl.

„Ale občas to necítím.“

Au.

Tommas skryl, jak se mu to zarylo do duše. Bylo to však jen tak tak.

„Co jsem udělal, že to tak cítíš, Ello?“

„Nic,“ přiznala. „Ale mimo ložnici se nikdy nestanu tvou. Chci tě držet za ruku. Chci stát blízko tobě a chci, aby to lidé věděli. Nemůžu to mít a to mě zabíjí.“

Možná to tedy dostal...

V tom okamžiku si Tommas pomyslel, že možná konečně pochopil, proč mu Abriella ta tři malá slova odmítala říct. Jistě, možná by mu je jednoho dne dala, ale zatraceně dělala vše, co bylo v jejích silách, aby je ze sebe nedostala.

„Abriello,“ řekl Tommas a mezi ukazováčkem a palcem zachytil její bradu.

Zpod hustých řas ho tiše pozorovala.

„Miluju tě víc, než kdy budeš vědět,“ řekl jí. „Miluji tě mnohem víc než vlastní potřebu dýchání. Vždy jsem tě miloval, má sladká dívko. Představuješ světlo v mém převážně temném životě. Tohle...“ Tommas mával mezi ně. „Abriello, tohle je to, co ses rozhodla mi dát, a já jsem si to vzal, protože bez toho nemůžu být. Nechápeš to? Jen jsem si vzal to, co jsi mi nabídla. Pokud chceš něco jiného, pak mi dej víc. Řekni mi, co chceš za tím.“

„Dělám to,“ řekla tak tiše, že to skoro neslyšel. „Já prostě nevím, jak to dát.“

„A to je?“

„Je to pro mě všechno, Tommy.“

„Dám ti všechno, co chceš, Ello.“

„Vím, že ano. To je to, co mě děsí nejvíc.“

Tommas, který si nebyl jistý, jak odpovědět, se přetočil na záda. To jediné, co je dva oddělovalo, byla tenká přikrývka. Tommas cítil, jak mu konečky Abrielliných prstů přejely dolů přes hruď, až se její dlaň usadila přímo na jeho srdci.

„Zasloužíš si všechno, co chceš, Tommy,“ uslyšel ji.

„Ty dokonce víš, co chci?“

„Myslím, že ano. Vím, kdo jsi a kým bys mohl být. Jsi si ohledně mě a nás, tak jistý, že na spoustu dalších věcí zapomínáš. Existují i další věci - důležitější věci - než my dva.“

„Pro mě ne.“

„Mafie?“ zeptala se. „Být bossem? Není to to, co chceš?“

„Už jsem ti to řekl.“

„Beze mě to pro tebe nic není. Vzpomínám si. Ale v průběhu procesu, ve kterém získáš to, co chceš, od sebe nemůžeš odtrhnout všechny ostatní, Tommy.“

Nemohl?

************

V okamžiku, kdy se Tommas v posteli probudil, věděl, že byl sám. Studené přikrývky a bolest v hrudi mu řekly, že na chvíli odpadl a účinek prášků proti bolesti, které si vzal, již vyprchal.

Když se přetočil, aby zkontroloval čas na digitálních hodinách, zjistil, že se na nočním stolku objevil jeho telefon. Tu noc, kdy bomba vybouchla, si Abriella vzala jeho mobilní telefon. Musela mu ho přinést. Na stolku našel také malý vzkaz, který ležel na jeho zbrani. Očividně ji před tím, než odešla, přenesla do ložnice.

Musela jsem jít.

Vypadal jsi příliš dobře, než abych tě probudila.

Příště.

Brzy.

E.

Tommas znovu dopadl na záda, mnul si čelo a ještě o trochu déle zíral na vzkaz. Frustrovaný z toho, že se nemohl rozloučit, upustil vzkaz do peřin a na posteli se zvedl. Kalhoty na spaní byly složeny a položeny na konci postele. Tommas si je natáhl, postavil se a prohledal místnost, zda by se mu podařily najít další známky po tom, že tam Abriella byla.

Nic.

V příchodech a odchodech z jeho života byla až příliš dobrá.

Dřív, než se mohl tou hloupou myšlenkou zabývat o něco déle, mu naléhavou melodií zazvonil jeho domácí telefon.

Tommas zvedl bezdrátový telefon z jeho kolébky a na druhé zazvonění hovor přijal.

„U telefonu Rossi.“

„Bratranče, máme problém.”

Tommase dostal tón Damianovo hlasu na druhém konci linky. „Co tím sakra myslíš?“

„Personál v klubu. Právě se mi to doneslo. Musíme si promluvit dřív, než se k tobě domů vydají na návštěvu tví přátelé z nemocnice, aby si o tom s tebou promluvili.“

Přátelé z nemocnice?

Detektivové, uvědomil si Tommas.

Sakra. Co teď?

„Co se děje, D?“ Zeptal se Tommas.

„Musíme se, co nejdřív sejít. O tomhle by se nemělo mluvit po telefonu. Jsi dost v pořádku na to, abys mohl vyjít z domu, nebo jak?“

Nic z toho, co Damian Tommasovi říkal, nedávalo smysl. A to to jen zhoršovalo.

„Ano jsem v pohodě. Je mi lépe, než dneska ráno.“

Alespoň tohle nebyla lež.

„Dobře. Sejdeme se v tvojí restauraci v centru. Za dvacet minut?“

„Všechno je tak špatné?“ zeptal se Tommas.

„Mohlo by být. Nechci o tom mluvit po telefonu. Kolem je až moc policajtů.“

„Jo, chápu. Od Elly jsem dostal svůj mobilní telefon zpátky. Žádné další hovory na domácí telefon. Za dvacet minut, Duchu.“

„To zní dobře,“ odpověděl Damian.

Aniž by se kdokoli z mužů rozloučil, hovor ukončili. Tommas si v přilehlé koupelně rychle opláchl tvář, hodil na sebe přijatelný oblek a pár italských kožených bot. Shromáždil pár věcí, aby mohl odejít.

V přízemí se zastavil. Pohledem zjistil, že z chodby něco zmizelo. Abriella musela sebrat obvaz, které nechal položený na nábytku.

Chytrá holka. Jakmile by ho žebro znovu rozbolelo, ovázal by si ho. Ona mu tu možnost sebrala. Abriella byla tak špinavá, ale Tommasovi to nevadilo. Stále ho držela v pohotovosti.

Tommas se zasmál a zapomněl, že odjela bez řádného rozloučení. Otevřel hlavní dveře a vyšel ven. Od okamžiku, kdy podruhé opustil nemocnici, tohle bylo poprvé, co opustil svůj dům.

Když zjistil, že na něj venku před domem už čekal Nate spolu s autem, Tommase to ani trochu nepřekvapilo.