B&B - 10. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

„Proč teď?“ zeptal se Tommas.

Abriella se na něj podívala přes rameno. Jeho otázka ji zmátla. Navlékla si na sebe džíny a zeptala se: „Co tím myslíš?“

Tommas si opíral o okraj stolku, na kterém ji šukal, naprosto chladný a zdánlivě odtažitý. Byla to jedna z věcí, které Abriella na svém muži milovala nejvíce. Uvnitř ho mohla sžírat panika nebo by mohl zuřivě šílet, ale Tommas by to nikdy navenek nedal najevo.

Možná to bylo dáno jeho výchovou, díky které zůstal netečný a navenek otupělý. Abriella si tím nebyla jistá, ale věděla, že jeho klidné chování, uhlazené řeči a temná osobnost ji přitahovaly jako nic jiného, co kdy dřív vyzkoušela.

Lidé u mužů jako Tommas snadno následovali jejich příklad. Dokázal být okouzlující, a pak v mrknutí oka se stal násilnickým.

Byl jako past.

A naprosto do ní spadla.

„Proč teď, Ello? Co je teď tak změnilo, že máš pocit, že je v pořádku, abys mi řekl, že mě miluješ, když jsi mi to nikdy dřív říct nechtěla?“

„Možná to nebyla záležitost nechtění, Tommy,“ řekla Abriella. „Možná to bylo o tom, že jsem šálila sama sebe tím, že láska není dost důležitá na to, abych dokázala udržet všechno, co společně představujeme. Protože láska to neřekne, že? Proč to tak nechat?“

„To není skutečná odpověď, zlato.“

Abriella zvedla bradou. Ve všech aspektech svého života byla vzdorovitá. „V případě zamilování do tebe nemám na výběr. Teď si to už uvědomuji. Nicméně stále to neznamená to, že je to dost a to bez ohledu na to, jak moc bych chtěla, aby to tak bylo. Ale víš co?“

„Co?“

„Radši bych padla – ať už to skončí jakkoli – s vědomím, že tě miluju, než abych předstírala, že ne.“

Tommasovy rty se při tom nádechu hořkosti zkroutily do úšklebku. „Jsi tak přesvědčená o tom, že jsme odsouzeni k selhání, Ello.“

„Ty si myslíš, že to končí jinak?“

Tommas neodpověděl.

Abriella skutečně nepotřebovala, aby odpovídal.

Od okamžiku, kdy před téměř čtyřmi roky začali se svým tajným, bláznivým vztahem tušila, že by se z toho nikdy nemohlo stát něco víc. Jakou měli šanci, když byla nejstarší dcerou hlavní zločinecké rodiny, jejíž hodnoty byly vždy svázány pouze s udržením jejich místa v mafii a nic víc?

Přesto Abriella vždy patřila Tommasovi.

Ale zároveň jeho ve skutečnosti nikdy jeho nebyla.

„Miluju tě,“ řekla Abriella tiše a otočila se tváří v tvář ke svému milenci.

Tommas s elegancí dravce sklouzl ze stolku. Byl druhem muže, který měl trpělivost světce. Přešel přes místnosti, popadl ji za ruku a přitáhl si ji ke své hrudi. Abrielle to vůbec nevadilo.

„Láska stačí,“ řekl jí Tommas. „Vždycky je důležitá.“

„Tenhle život mluví jinak.“

Tommas pokrčil rameny. „Tenhle život je špatný.“

Bože, jak moc chtěla, aby to byla pravda.

Víc než často nebyla, protože zvítězil život mafie.

„Pracuji na tom, aby to skončilo,“ řekl Tommas a jeho ruce její tělo sevřely pevněji. „A vím, že chceš, abych to udělal, aniž bych ublížil dalším lidem, ale možná nemám na výběr. Tohle musí skončit, Ello, ale musím to udělat správným způsobem.“

Abriella si povzdechla. „A to je jaký způsob?“

„Můžu říct, že ne takový, jak to udělal Riley. Dal průchod své největší soutěživosti a jeho nejhorší nepřátelé si mohli volně dělat to, co chtěli. To se mu vymstilo, protože ho to tvrdě kouslo přímo do zadku.“

„Joel?“

„A Theo,“ řekl Tommas.

Abriella se zachvěla. Vzpomněla si na noc, kdy byl Riley zavražděn. Byla to jedna z mála nocí, kdy Abriella během jejich krátkého odloučení Tommase vyhledala – pokud to tak někdo chtěl nazvat. Tommas před ní nic netajil. Vysvětlil jí naprosto přesně, kdo Rileyho Contiho zabil a proč. Bylo v tom víc než jen chicagská mafie. Stály za tím roky zneužívání a skrytých tajemství. Theo to už prostě nemohl snášet dál. Zoufale se snažil chránit Evelinu tak, jak jen mohl.

Abriella za to Thea neobviňovala.

Ani trochu.

„Víš,“ řekl Tommas a vytrhl tak Abriellu z jejích myšlenek, „... jen se snažím udělat to, co teď udělat musím, má sladká dívko. Nic víc.“

„Co tím chceš říct? Že všechno, co uděláš, děláš kvůli mně?“

„Přesně tak, Ello.“

Abrielle to chvíli trvalo, ale pak si uvědomila, že nebyla v o nic lepší pozici, než byla kdysi Evelina Conti. Byla uvězněna v životě, který nebyl takový, jaký chtěla, s budoucností, která byla nejistá a nebyla otázkou její volby. Pro muže ve své rodině nebyla člověkem, nýbrž jen pěšákem, kterým by mohli ve správný čas táhnout.

„Můžeš to ukončit jen s jednou další smrtí?“ zeptala se Abriella a odmítla přitom vyslovit jméno svého bratra.

Její rodinu by to bolelo.

Její matku rozhodně a možná i jejího otce.

Joel v průběhu let způsobil své rodině spoustu jizev a byl příčinou spousty bolesti každého člověka, kterého se dotknul. Ospravedlňovalo to jeho smrt? Na to Abriella nedokázala odpovědět. Bylo sobecké nechat bratra zemřít jen kvůli možnosti, že by mohla být volná, aby měla to, co chtěla?

Abriella se setkala s Tommasovým modrým pohledem.

Srdce se jí sevřelo.

Dech jí uvízl v hrudi.

On byl její.

Chtěla ho.

Abriella v tom byla naprosto sobecká.

„Můžeš?“ zeptala se znovu.

Tommas přikývl. „Můžu.“

„Neříkej mi kdy, dobře?

„Neřeknu,“ řekl tiše.

Abriella zajela pohledem ke zdi. Do konce její poslední hodiny zbývalo pět minut. Měla by odejít. Tommas její pohled zaujal a ztěžka si povzdychl.

„Vymyslím něco dalšího, co by nám dalo den,“ řekl.

Abriella se zasmála. „Raději to udělej. Ještě jeden polibek?“

Tommas s jejím požadavkem souhlasil. Její čelist sevřel do dlaní, zaklonil jí hlavu a své rty přitiskl na její s divokostí, která naprosto jasně mluvila o majetnickosti a lásce. Když se od ní odtáhl, Abriella byla naprosto bez dechu a omámená.

„Když odejdeš o chvilku dřív, než je skutečný konec hodiny, můžeš odvést Darryla s tím, že mu řekneš, že jsi potřebovala jít na záchod,“ navrhl Tommas.

„Dobrý nápad.“

„Musíš mě nechat jít, Ello.“

Ale nechtěla.

Abriella od Tommase neochotně ustoupila. Když zvedla svou tašku a přehodila si ji přes rameno, skryla své zamračení. „Znovu. Brzy.“

„Brzy,“ zopakoval Tommas s mrknutím.

Abriella, s nohama, které se ji po intenzivním setkání, podlamovaly, ignorovala tření mezi stehny, a bez jediného ohlédnutí z třídy odešla. Každý krokem, kterým mířila po chodbě k místu, o kterém věděla, že tam Darryl hned za rohem čekal, Abrielle připomínal, jak byla ve skutečnosti šílená.

Její vztah s Tommasem se nejvíc podobal hraní si s ohněm.

Vždy horký.

Nebezpečný na dotek.

Fantastický na dívání.

Nádherná tragédie, která jen čekala na to, aby se stala.

„Jsi tu brzy,“ poznamenal Darryl, a když si Abriella odkašlala, zvedl oči od telefonu, který držel v ruce.

„Musím na záchod. Hodina stejně tak jako tak je už skoro u konce.“

„Naučila ses něco nového?“

Jak zábavné bylo šukat na nestabilním stolku?

Abriella pokrčila rameny. „Ne. V podstatě to bylo svým způsobem o tom, co očekávat v příštích několika měsících.“

„Hm.“ Darryl se zvedl z lavičky. „Nemyslíš si, že ten ztrácený čas, kdy chodíš do školy, za to skutečně stojí, když nic z toho pravděpodobně nikdy nevyužiješ?“

„Myslíš si, že být ovcí stojí za to, když nakonec možná skončí shozená z útesu?“

Darrylino obočí se zamračilo. „Cože?“

„Ovce.“

Následovat stádo, idiote.

„Nechápu to,“ řekl strážce.

Abriellu to nijak nešokovalo. Nikdo neříkal, že by byl Darryl tím nejinteligentnějším mužem chicagské mafie.

„Nevadí. Prostě jdeme.“

**********

„Sakra!“

Joel zařval tak, že Abriella na své židli v kuchyni nadskočila. Slečna Cathy, kuchařka Trentinů, z místa, kde v kuchyňském ostrůvku pracovala, plísnivě zamlaskala jazykem.

„Ten muž má ďábelský temperament, přísahám,“ zamumlala kuchařka.

Abriella se hořce zasmála. „To nemáš ani ponětí.“

„Už teď lituji ženu, která se za něj provdá. Neumím si představit Joela jako milujícího nebo pečujícího člověka.“

To nedokázala ani Abriella.

Joel znovu hlasitě zaklel a následně něco dopadlo na zem. Abriella přemýšlela, co se stalo tentokrát, že se její bratr zase vztekal. Pokud šlo o Joela, mohlo to být prakticky cokoli.

„Ten kretén,“ vyštěkl Joel, když se objevil v kuchyni.

Abriella potlačila zamračení a zeptala se: „Co se stalo?“

„Máme v rodině samé blázny. To je celé. Idioti. Celou bandu. Nevím, jestli si myslel, že bych to nezjistil, ale přišel jsem na to. Fámy cestují rychle.“

„A tvoje slova nedávají smysl.“

„Náš švagr,“ protáhl Joel s příšerným sarkasmem.

„Adriano?“

„Ano. Je to jediný zasraný švagr, kterého máme, ne?“

„To mi neřekne, co se stalo, Joel.“

„Na tom nezáleží. Skutečností je, že to podělal.“

Tak dobře …

Abriella si v duchu poznamenala, aby z mobilního telefonu, který jí Tommas dneska dříve dal, zavolala sestře a zjistila, co se sakra dělo.

Joelovi v ruce zapípal mobilní telefon. Sklonil hlavu k přístroji a ve tváři se mu objevil ošklivý úsměv. „Fantastické.“

„Cože?“

„Víš co? Myslím, že ti to povím. Vyrazíme a překazíme party, Ello. Oblékni se.“

Abrielle se to vůbec vůbec nelíbilo. „Proč?“

„Protože jsem to řekl. To stačí.“

„Teď zníš jako dítě, Joeli.“

To nebylo nic nového. To velké dítě Joel se vždy ukázal v případech, když nedostal něco, co chtěl.

Joel choval tak, jako by Abriellinu poznámku neslyšel. „Zasraně směšné. Myslet si, že bych ty sračky nezjistil, nebo bych s tím souhlasil, kdybych to věděl. Neuvěřitelné.“

„Vážně. Co se stalo?“ zeptala se Abriella znovu.

„Adriano,“ vyštěkl Joel. „Tahle malá sračka šla proti všemu, co jsem mu řekl. To je to, co se stalo, Ello. Je naprosto stejný blázen, jako byl jeho otec. Mám toho dost. Kvůli Alesse jsem byl milý -“

„Milý? Čemu říkáš milý?“

„Zmlkni a oblékni se. Řekl jsem, že jdeme ven.“

Abriella sklapla ústa a donutila se potlačit potřebu vydloubat bratrovy oči z důlků. Prsty se jí stále třásly tím nutkáním. „Kam?“

„Vypadá to, že do starého domu DeLucy.“

Tam žila Lily s Damianem.

Abriella se snažila dát si dvě a dvě dohromady, aby se pokusila zjistit, co se mohlo stát, že měl Joel takový vztek. To jediné, co skutečně spojovalo Adriana Conti a Damiana Rossi byl ne-tak-tajný vztah mezi Theem DeLuca a Evelinou Conti.

Co udělali?

„Proč tu ještě pořád sedíš?“ zavrčel Joel. „Jsi zasraně hluchá nebo hloupá? Řekl jsem ti, abys pohnula, Abriello.“

„Pane bože, uklidni se.“

„Připrav se!“

*************

„Nemáte povolený vstup,“ řekl strážný u brány.

Joel se z vnitřku BMW podíval na toho muže. „Hele, Kirku, chápu, že děláš to, co ti Damian řekl, ale jestli po telefonu neseženeš toho kreténa a neřekneš mu, že tady venku čekám, tak tě tvoje žena dneska v noci neuvidí. Rozumíš tomu?“

„Joeli,“ zasyčela Abriella.

Strážce DeLucy prostě jen dělal svou práci.

Joel hodil rukou směrem k Abrielle, aby zmlkla. Pak se otočil zpátky ke strážci.

„Zavolej mu hned teď a řekni mu to.“

Strážce s odfrknutím vytáhl svůj mobilní telefon a vytočil číslo. Zamumlal do něj pár slov a celou dobu přitom Joela sledoval.

„Jo, skipe,“ řekl Kirk. „Co chceš, abych udělal?“

„Mohl bych tou zasranou bránou projet, jenže bych měl nerad její barvu na svém autě. Ta moje se mi líbí víc,“ zamumlal Joel sám pro sebe.

Abriella protočila oči. Železná brána byla vyztužena betonovými a cihlovými sloupky. Pravděpodobně by vydržela několik nárazů. Doufala, že o tom její bratr vážně neuvažoval, protože její tělo by nemuselo vydržet náraz auta do železné brány a cihel.

Pod tím znepokojením Abriella cítila úzkost, která se drala na povrch. Nikdy nebylo pro nikoho dobré sám se pozvat na party, kde nebyl žádaný. To v mafii způsobovalo jen více nežádoucích problémů.

Vypadalo to, že Joelovi to bylo jedno.

„Dobře, nechám ho projet,“ řekl Kirk dřív, než ukončil hovor.

„Děkuji,“ řekl Joel a ušklíbl se. „Teď tu zasranou bránu otevři.“

Kirk beze slova stiskl tlačítko na mobilním telefonu a brána se automaticky otevřela. Jakmile se ukázal dostatečně široký prostor, aby jím BMW mohlo projet, Joel šlápl na plyn, až od kol odlétly kamínky a pneumatiky auta zaječely.

„Uklidni se,“ řekla Abriella bratrovi.

Měla pocit, jako by to od doby, co odešli z domu, řekla minimálně patnáctkrát.

„Ty to nechápeš,“ zavrčel Joel. „Speciálně jsem požadoval, aby Adriano udržel svou sestru na uzdě, nebo ještě lépe, domluvil jí řádné manželství, které by posílilo rodiny, a on za mými zády -”

„Eve je dospělá žena, Joeli. Netuším, co udělala, ale nemůžeš její život ovládat.“

„Vidím, že to nechápeš.“

Abriella se rozhodla, že se s bratrem už nebude dál hádat. Nezáleželo na tom, protože už měla docela slušnou představu toho, co se stalo. Evelina využila svoji svobodu a utekla s Theem DeLuca.

Dobré pro ni.

Vepředu Abriella uviděla minimálně deset či víc zaparkovaných aut. Několik z nich hned poznala. Lilyino žluté Maserati. Damianovo modré Porsche. Tommasův Jaguar. Evelinino nové, elektricky modré BMW. Na příjezdové cestě byla zaparkována i další auta a SUV.

„Pěkný dav,“ poznamenal Joel.

„Jsou na večeři či tak něco?“

„Či tak něco.“

Abriella se na bratra zamračila. „Můžu počkat tady?“

„Ne.“

A je to.

Jakmile bratr zaparkoval a vypnul motor, Abriella z auta vystoupila. Následovala Joela a připadala si naprosto nepříjemně, že to byla nucena zkazit, ať už se v domě rodiny DeLuca konalo cokoli – pravděpodobně oslavu.

Pokud zde byla a Abriella v to věřila - svatební oslava - pak to poslední, co by chtěla udělat, bylo díky Joelově žárlivosti a odpornosti zničit Evelině její den. Evelina si své štěstí zasloužila. A Abriella nebyla rozhodně takovou kamarádkou, která by to zničila jen pro to, že s tím manželstvím ostatní nesouhlasili.

Právě v okamžiku, kdy dorazili k předním schodům, se dveře otevřely. V nich stál Theo DeLuca. V očích měl chladný pohled a přísně se mračil.

Joel se usmál. „Nechystáš se nás pozvat?“

„Ne,“ řekl Theo tiše.

Abriella se neklidně vrtěla a držela se od bratra o pár stop dál.

„Nedovolíš mi, abych tobě a Evelině poblahopřál, Theo?“ zeptal se Joel kousavě.

„Nechci tvá falešná klišé a srdečnost, Joeli. Nepřišel jsi sem kvůli tomu, že bys byl za mou ženu a mě šťastný, ale jen proto, že jsi nasraný, že ani já, ani Adriano jsme ti v záležitosti mého manželství nedali sebemenší slovo. Nic ti do toho není. Spokoj se s tím a běž zpátky, ať už jsi zasraně přišel odkudkoli.“

„To je dost bláznivé, když to říká capo, který v téhle rodině nemá žádný vliv.“

Joelova slova byla směšná. Abriella se kousala do tváře a doufala, že Theo Joelovy hrátky pochopil.

„Ty pro mě nejsi důležitý,“ řekl Theo jednoduše.

„Já -“

„Pusť ho dovnitř,“ ozval se někde za Theem hlas.

Abriellina ramena se při zvuku tmavého, bohatého tenoru Tommasovova hlasu uvolnila. Na druhou stranu Theo vypadal, jako by byl připravený zabíjet. „Nechci svou ženu rozrušit.“

„Musel se ukázat. Eva věděla, že je tu ta možnost.“

„Dobře.“ Theo se upřeně podíval přímo na Joela. V hnědých očích měl příslib násilí. „Jakýkoli projev neúcty vůči mé manželce v našem svatebním dni či rozrušení mojí těhotné sestry, která je ve svém domě a rád půjdu do vězení za to, že ti vstřelím zasranou kulku přímo mezi oči. Dneska večer je tu spousta lidí - někteří nezapojeni. Pustili by si ústa na špacír, ale to je mi jedno. Evelina by na mě byla trochu naštvaná, ale slyšel jsem, že manželské návštěvy ve vězení stojí za vyzkoušení. Rozumíš mi, Joeli?“

Joel zvedl bradu nahoru a blýskl po něm úsměvem s vyceněními zuby. „Chápu to.“

„Tak si dej pozor.“

*********

Když její sestra v rohu místnosti vklouzla vedle ní, Abriella ze své sklenici vína upila další doušek. Když její bratr se svým falešným úsměv koloval místností a projevoval svoje pasivně agresivní gratulace, snažila se držet mimo pohledy lidí. Nechtěla být součástí jeho nepořádku.

Abriella s ním nechtěla být dneska nijak spojována

„Mohla jsi nám dát echo,“ řekla Alessa.

Abriella se narovnala. „No, ráda bych, ale Joel mi zbavil všechny moje způsoby komunikace.“

Alessa s ústy dokořán zamrkala. „Ach.“

„Jo, ach.“

„To je mi líto. To jsem nemohla předpokládat. Jen jsme si s Lily myslely, že by bylo hezké, aby Eve mohla s Theem trochu slavit. Dokonce o tom dopředu ani nikomu neřekli. Nechtěli jsme, aby měli pocit, jako by své manželství museli skrývat. Navzájem se zbožňují.“

„To můžu říct,“ řekla Abriella tiše a pohledem vyhledala v davu Evelinu, která tancovala se svým novomanželem. „Vypadá šťastně.“

Evelina na sobě měla krátké bílé zvonové šaty s ladícími botami na podpatku. Ve vlasech měla korunkou z drobných růží. S tmavými očními linkami a červeně namalovanými rty  Evelina vypadala jako sexy mladá žena, která byla připravena na svůj život. Kůži měla díky smíchu růžově zbarvenou, a i když se pohybovala, oči měla přilepené přímo na Theovi. Pár se jen zřídkakdy přestal dotýkat.

To byla láska.

Abriella byla tak plná závistí, až ji to pálilo.

Chtěla to být schopna mít i s Tommasem. Chtěla, aby lidé viděli, jak ji dělal Tommas šťastnou a zářící, když byli spolu. Chtěla se v davu lidí usmívat jen kvůli němu. Chtěla oslavit to, co měli.

Zabíjelo ji, že nic z toho dělat nemohla.

„Mám předplacený telefon,“ řekla Abriella a musela ze sebe v duchu setřást smutek. „Dal mi ho Tommas, ale nemůžu dovolit, aby ho Joel zahlédl. Než jsme opustili dům, Joel mi nedal možnost zavolat tobě ani nikomu jinému.“

„Ty máš na sobě šaty,“ řekla Alessa a podívala se na Abriellu.

„Jo, natáhla jsem si je na sebe, zatímco Joel čekal přímo před mou ložnicí, bušil na dveře a řval, abych si zasraně pospíšila. Omlouvám se, Lisso. Upřímně je mi to líto.“

„Věřím ti to. Takže... Tommas, říkáš?“

Abriella se pokusila nalézt v davu svého milence, ale nepodařilo se jí to. Možná, že odešel do kuchyně. Dokonce nikde neviděla ani Adriana.

„Co s tím?“

„Sešel se s tebou?“

„Zatahal za pár provázků,“ vysvětlila Abriella. Hlas držela pečlivě nízko.

„Znovu jsi s ním zapletená?“

Abriella se slabě zasmála. „Nedokázala jsem se od něj držet dál.“

„Jo, láska je prostě tak bláznivá.“

„O tom mi povídej.“

„V co Joel doufá, že získá tím, že sem dneska večer příšel?“ zeptala se Alessa.

„Netuším,“ připustila Abriella.

To bylo to nejhorší. Joel byl i ve svých nejlepších dnech nepředvídatelný. Myslel si, že život byla jen hra. Ti, kteří hráli s ním, obvykle prohrávali. A Abriella nechtěla, aby její přátelé byli jedněmi z nich.

***********

Abriella potřebovala oddych, takže využila příležitost uniknout z bezprostředního pohledu hostů a bratra, který se tu potuloval kolem, tak vešla do chodby, která vedla do zadní části domu. Ve tmě se opřela zády o zeď, zavřela oči a snažila se na chvíli si odpočinout.

Moc to nepomáhalo.

„Bože, skutečně tě dostal na ostří nože,“ zašeptal jí do ucha hlas.

Abriella se se zachvěním mírně usmála. Tommasovu přítomnost cítila ještě dřív, než uslyšela jeho hlas. Vůně jeho důvěrně známé kolínské, dřevitá a kořeněná směs, ji na něj upozornila v okamžiku, kdy se opřel vedle ní.

„Co to děláš?“ zeptala se Abriella. „Chystáš se mě dostat do problémů.“

„Joel je teď zcela zaměstnán Adrianem. Využil jsem možnosti ujistit se, že jsi v pořádku, Ello.“

„Nejsem.“

„To jsem si myslel. Vypadala jsi tam znechuceně. Ani ses to nesnažila skrýt.“

„Vůbec sem neměl přijít, Tommy.“

Tommas se ušklíbl. „Já vím, ale říkej to svému bratrovi. Joel se domnívá, že má všechno právo, protože si myslí, že je teď bossem chicagské mafie. Všichni víme, že není, a že to místo je stále volné, ale Joel ho bere jako své.“

„Na tom nezáleží. Tohle nebylo o něm. Eva a Theo se prostě jen snaží začít žít své životy.“

„A budou,“ řekl Tommas. „Dohlédnu na to. Nedělej si kvůli tomu obavy.“

Ale co Abriella a Tommas?

Mohli by taky spolu začít?

Tommasova ruka ve tmě vyhledala tu Abriellinu. Propletl si s ní dohromady prsty a pak si ji přitáhl ke svému boku. Abriella si položila hlavu na jeho rameno, užívala si důvěrně známého pohodlí a nechávala odplout své starosti vdál.

„Tobě na těch lidech záleží, že?“ zeptala se.

„Samozřejmě, Ello.“

„Proč?“

„Protože většina těch mužů - Damian, Theo, Adriano a dokonce i ostatní - jsou dobrými lidmi, kteří se snaží zajistit své rodiny tím jediným způsobem, kterému se naučili. Měli by dostat možnost v bezpečí to udělat a nemuset si dělat obavy s tím, aby si vybrali svou stranu, nebo by mohli být zabiti. To není to, o čem má mafie být. V tenhle život věřím a mám pocit, že může být lepší.“

Tommas by byl zatraceně dobrý boss.

Přemýšlela, zda to vůbec věděl.

„Joel mě pravděpodobně přijde hledat,“ řekla Abriella a odtáhla se od Tommasova boku.

Stejně tak rychle si ji k sobě přitáhl zpátky, jenom si ji při tom otočil a přivinul na svou hruď. Tommas chytil Abriellu mlčky za čelist, vytáhl ji na špičky a na rty jí vtiskl rychlý, zkoumavý polibek. Abriella sevřela jeho sako do pěstí, aby ho, jakmile se jejich rty dotknuly, k sobě dostala ještě blíž. Z hrudi jí uniklo tiché zasténání, díky kterému rozevřela rty.

Tommas polibek prohloubil, díky čemuž měla Abriella možnost ochutnat chuť whisky, kterou dneska v noci popíjel. Neodtáhl se. Pevně ji držel, a zatímco ji líbal, jako by ji svými tvrdými tahy jazyka a škrábání zuby do jejích rtů vlastnil, jí odmítal dovolit uhnout se.

Bylo to zatraceně úžasné.

Abriella na chvíli zapomněla, kde byli. Navzdory mumlání lidí, kteří byli jen pár metrů od nich, dokázala slyšet jen Tommasův těžký dech, který se jí ozýval v uchu. Teď pustila jeho sako a prsty se zapletla do jeho vlasů. Tommas ji popadl za stehno a zvedl jí nohu výš, aby ji omotala kolem jeho vlastní.

Na sobě neměla nic jiného než tenké černé šaty a saténové kalhotky a od něj ji dělily jen jeho kalhoty, přes které mohla cítit silný, tvrdý hřeben jeho erekce, který jí směřoval přímo směrem do pánve. Abriella si nedokázala pomoci a zvedla boky, co nejvíce mohla, a třela se o jeho penis. To drobné tření vysílalo jiskřičky chvění po celé její páteři.

Tommas odpověděla na její tiché výdechy tím, že ji popadl za boky a zvedl ji trochu víc, takže stála na špičkách, a pak svým penisem přejížděl přímo proti jejímu středu.

„Vsadím se, že jsi zatraceně promočená,“ zamumlal Tommas do jejích rtů. „Sakra, co bych právě teď dal za to, jen abych do tebe mohl vklouznout a ošukat tě o tuhle zeď. Líbilo by se ti to takhle, Ello? Jsme tak zatraceně blízko všem těm lidem, kdy by někdo musel něco slyšet nebo vidět. Líbí se ti to, zlato, takhle se o mě třít?“

Abriella tiše zakňucela a Tommas ten zvuk ztlumil svými ústy. Bylo to zatraceně dobré. Její tělo se zahřívalo každým tahem saténu zakrývající její pohlaví a o jeho kalhoty. Obrys jeho erekce stačil víc než dost na to, aby stimuloval její pulzující klitoris. Bolest mezi stehny, která stále ještě přetrvávala od jejich posledního šukání a připomínala jí, jak se do ní bořil jeho penis.

„Zatraceně,“ zamumlal Tommas těžce. „Chceš trochu pomoci?“

Abriella přikývla. Stále byla tak vysoko, že v uších slyšela i proudění své vlastní krve.

Cítila, jak jí Tommas uvolnil ruce ze svých vlasů, potom rychle zajel její rukou mezi jejich těla.

„Zajeď svými prsty do té sladké kočičky, Ello. Chci na svých kalhotách vidět známky toho, jak ses udělala, až si potom sundám sako. Ujisti se, že jsou tvoje prsty dost mokré, abych je mohl dřív, než půjdeš, dočista olízat.“

Abriella se musela vší silou držet, aby zůstala zticha. Udělala přesně to, co jí řekl. Vklouzla svými dvěma prsty pod kalhotky a přímo do svého kluzkého, svírajícího se pohlaví. Vnitřní stěny její prsty sevřely tak pevně, že Tommas musel zajet svým jazykem do jejích úst, aby umlčel všechny její zvuky. Boky se stále vzpínal vůči ní. Svým zápěstím Abriella zas a znovu dorážela na svůj klitorisu, takže byla blízko vyvrcholení.

„Sakra,“ vydechl Tommas přímo do jejího ucha. „Zatraceně se třeseš, zlato. Udělej to kvůli mně. Pospěš si, než se někdo do téhle chodby vrátí a uvidí, jakou jsi zatracenou courou, která se sama dráždí prsty, zatímco můj penis doráží na tvou kočičku. To je to, co chceš, Ello, aby viděli?“

Bože.

Věděl, co říct, aby se udělala ještě žhavěji než kdy jindy a pohybovala se na samém okraji osobního šílenství.

Bylo to ponižující.

On ji ponížil.

Být přichycena by bylo ponižující.

Špinavé.

Zatraceně příšerné.

Milovala to.

Abriella v sobě prostě jen nedokázala najít dost odvahy, aby to všechno byla i pravda. S prstem šukala sama sebe na cestě k orgasmu, zatímco Tommas drtil její tělo a do ucha jí šeptal ty nejšpinavější věci. Se zachvěním zabořila obličej do jeho krku a pevně ho kousla přímo do místa, kde měl puls, aby se ubránila výkřiku.

Proč to vždycky dělal tak špatné?

Proč to bylo zároveň vždycky tak zatraceně dobré?

To byly ty okamžiky, které Abrielle připomínaly, jak moc ji Tommas znal. Poskytoval jí rozptýlení, ale ruku v ruce jí s tím dával i mnohem víc. Ukradené okamžiky jako tenhle poznačovaly celý jejich vztah. Zbožňovala, jak ji Tommas takhle využíval, a že si ji bral s obrovským potěšením, které ji nutilo běžet si zpátky pro víc.

„Do toho,“ zašeptal Tommas a rty se opřel o její spánek. „Budeš se muset vrátit zpátky.“

Abriella ignorovala bodnutí, které cítila v očích. „Jo, dobře.“

„I když nejdřív...“

Tommas ji popadl za ruku, vytáhl jí ji z kalhotek a pak ji nechal klesnout k zemi. S hříšným úsměvem si přitáhl její dva prsty ke svým ústům a se slastným mumláním je dočista olízal.

Abriella vyschlo v krku.

„Sladká jako bonbón,“ zamumlal Tommas, když její prsty uvolnil. „A stejně špinavá jako zatracený hřích. Jsi v pořádku, zlato?“

Přikývla.

Co jiného by sakra měla udělat?

************

Když Abriella vystoupila ze stínu chodby, setkala se s dvěma známými obličeji. Alessa spolu s Lily stály v chodbě, který vedla ke vchodu do domu, a pro případné zbloudilce blokovaly vstup do chodby. Pro kohokoli jiného by to mohlo vypadat naprosto normálně, jako že si dívky jenom povídaly, ale Abriella viděla pravdu. Jedna z nich si musela všimnout, že se vydala do chodby a že ji Tommas následoval. Při vědomí toho, že jí její kamarádka a sestra pomohly skrýt její tajemství, se jí zvětšilo srdce. Při pomyšlení na to, co mohly vidět, hned následovaly rozpaky.

Alessa se při Abriellině začervenání zasmála. „Hele, neslídily jsme.“

„Ani trochu,“ potvrdila Lily.

Abriella se usmála. „Děkuji. Kam zmizel Joel?“

„To by zajímalo i mě samotnou,“ zamumlala Lily.

Alessa se zamračila. „Myslím, že šel ven, aby si promluvil s Adrianem v soukromí. Když tón jejich hlasů začal zesilovat, Theo je vyvedl ven.“

Ach, sakra.

„Zašel tě Joel vůbec pozdravit?“ zeptala se Abriella své sestry.

„Ne,“ odpověděla Alessa. „Ale řekl mi, že jsem pro něj mrtvá.“

Abriellu kvůli sestře bolelo srdce. „To mě mrzí.“

„Je to v pořádku. Joel je tím, čím je.“

„Zatracený kretén,“ řekla Lily tiše, zatímco si rukou pohladila vzedmuté bříško. „Díky tomu všemu hluku dělá dítě mým vnitřnostem zatracené peklo, takže jdu najít Damiana a dám mu vědět, že si potřebuji odpočinout.“

„Během pár týdnů budeš na Alessině oslavě nenarozeného děťátka, že?“ zeptala se Abriella své kamarádky.

„Ano. Ale ty?“

„Je to moje sestra.“

Alessa si povzdechla. „Joel možná...“

„Budu tam,“ řekla Abriella rychle. „Bez ohledu na to, jak se bude tvářit.“

Zatracený Joel.

„Rebelko,“ poškádlila ji Alessa.

„Znáš mě.“

„Rád bych opustil chodbu,“ ozval se v temnotě za Abrielou hlas. Úplně zapomněla na to, že tam Tommas čekal, aby se mohl vrátit zpátky.

Abriella se zasmáním mávla na svou sestru a kamarádku a zmizela v davu. Když procházela davem lidí směrem k hlavnímu vchodu domu, udělala to jediného ohlédnutí přes rameno. Bylo pravděpodobné, že pokud šel Joel s Adrianem ven, pak byl její bratr připravený odejít. Cestou popadla své sako a přehodila si ho přes sebe.

Když uprostřed příjezdové cesty našla Joel a Adriano, kteří se na sebe intenzivně mračili, nijak ji to nepřekvapilo. I když se Joel mračil a zíral na Adriana tak ohnivě, že by při tom pohledu mohl tát i led, mladší muž nevypadal, že by se chystal sklonit hlavu.

„Tentokrát jsi to podělal,“ řekl Joel.

„Nedal jsem ti žádnou záruku,“ odpověděl Adriano. „Rozhodnutí mého otce nebylo moje. Pokud jsi byť jen na okamžik přemýšlel o tom, že bych provdal svou sestru za muže, jako jsi ty, pak jsi ještě pitomější, než jsem si myslel. Evelina je dospělá žena, která učinila své vlastní rozhodnutí. Je konec.“

Joel vyštěkl smíchy. „Máš pravdu, rozhodně jsme tu zasraně skončili. Až budeš hledat někoho, kdo tě v případě potřeby podpoří, rozhodně se nedívej na mě, Adriano, protože se to nestane. Běž do nějakého jiného gangu.“

„Tak jako tak jsem za tebou nikdy neběžel.“

„Nezapomínej, čí sestru jsi zbouchnul a změnil ji v couru.“

Adriano zaťal čelist. „Víš co? Tohle je naposledy, kdy o Alesse takovýmhle hnusným způsobem mluvíš. Nezaslouží si to a mně je zasraně zle a jsem zasraně unavený z toho, že kvůli dobru ostatních se k tobě chovám mile. Drž se zasraně od mé ženy dál, Joeli. Nepotřebuje od tebe ani nechce jakýkoli druh rodinné přízně. V tom mi věř. Jestli se budeš snažit dělat problémy, najdeš zasraně mnohem víc bordelu, než kolik čekáš.“

S těmito velice otevřenými hrozbami se Adriano na patě otočil a vykročil zpátky směrem k domu.

Když míjel Abriellu, s přikývnutím jí nabídl smutný úsměv.

„Na co čekáš?“ vyštěkl Joel z příjezdové cesty.

Abriella si přitiskla sako blíž k tělu. „Dostal jsi to, pro co jsi sem přišel?“

„Laskavě si hleď svých zasraných věcí.“

Příběh mého života, pomyslela si Abriella.