Saxon - 35. kapitola

Překlad: Mishaacka

SAXON

„Saxone! Saxone! Můžeš se mi podepsat?“ zeptá se holka, když opouštím studio.

„Jasně,“ řeknu jí, podepíšu se jí na knihu a přeju jí všechno dobré. Když uvidím, že se na mě zaměří foťák, tak si povzdechnu a vklouznu do auta, odjíždím a doufám, že mě nikdo nepronásleduje. Cestou domů se zastavím u Rydera, protože mi ráno zavolal a požádal mě, abych se zastavil. Dveře otevře Lexi a pozve mě dál, Rydera najdu sedět v obýváku s kytarou.

„Ahoj,“ řeknu mu a sednu si naproti němu. „Všechno je v pořádku?“

Položí dolů kytaru. „Všechno je v pohodě. Slyšel jsi, že Eliza a Bradley byli odsouzeni za pokus o vraždu a únos?“

„Jo, náš právník nám to zavolal dneska ráno. To už to bylo ve zprávách?“ zeptám se.

Ryder se zasměje. „Má to souvislost s tebou, takže si piš, že to bylo ve zprávách. Ujisti se, že je Tee v pořádku, protože novinky se šíří celým světem.“

„Ještě ráno byla v pořádku, ale to se ještě nešířilo celým světem,“ řeknu. „Zastavím se u ní v práci a zjistím, jak se drží.“

„Jo, to je dobrý nápad. Takže, Trey s námi začne hrát příští týden a napíše píseň pro nové album.“

„To zní dobře.“

„Dáš si něco k pití?“ zeptá se Lexi.

Zakroutím hlavou. „Ne, díky.“

Ryder sklopí pohled na moje ruce a pak se vrátí k mojí tváři. „To byla doba, než jsi je odstranil.“

Potlačím touhu zakroutit na něj očima. „Zakryl jsem je během turné – kde jsi k čertu byl? Věř mi, nebyla to pro mě žádná sentimentální vzpomínka.“

„To rád slyším,“ odpoví Ryder a pobaveně nadzvedne koutky rtů.

„Jestli je to všechno,“ řeknu, pohrávám si s kroužkem v obočí. „Jdu zkontrolovat Tee.“

Ryder ze mě nespouští pohled. „Má štěstí, že tě našla, brácho. Jsi pro ni to nejlepší.“

„Je to oficiální Ryderovo požehnání, které právě slyším?“

Zasměje se a vstane, ruce si založí na hrudi. „Nepotřebuje žádné moje požehnání, ta ženská je jak dynamit.“

Jo, můj dynamit.

„Viděl jsem ji, jak donutila muže brečet,“ pokračuje Ryder a s úsměvem zakroutí hlavou.

„Jo, chápu.“

A už jsem byl několikrát nakopnut do koulí, abych si to ověřil.

„Uvidíme se příští týden.“

Rozloučíme se a pak vyrazím za svou ženou, abych viděl, jak se vypořádá se zprávou o svém zážitku.

*****

„Tak teď vidím, jak to je! Souhlasila jsem, že si tě vezmu a najednou přestaly marmeládové koblihy,“ řekne Tee a založí si paže na hrudi.

Bojuji s touhou se rozesmát. „Koblihy s marmeládou jsem ti koupil před třemi dny.“

Skousne si spodní ret a zírá mi na hruď. „Vidíš něco, co se ti líbí?“

„Jo, moje jméno,“ řekne a ušklíbne se na mě. Přejedu si rukou přes srdce, kde je napsáno její jméno, než ji stáhnu vedle mě do postele. „Myslím, že potřebuješ taky mít někde na sobě moje jméno.“

Rozkročí se na mě a položí se na moji hruď. „Možná ti to dám jako svatební dar.“

 Zvedne se mi nálada. „Opravdu?“

„Netvař se tak překvapeně,“ zamumlá. „Líbí se mi to.“

„Dobře,“ odpovím a pohladím ji po vlasech, pak se přesunu na krk a ramena. Lehce ji začnu masírovat, cítím, jak je napjatá.

„Miláčku, jsi napjatá,“ zašeptám. „Měla bys prostě hodit práci za hlavu a stát se svojí vlastní paní.“

„Tahle věta nestojí za komentář,“ odpoví a pak zasténá, když palcem zakroužím na jejich zádech.

„To je tak skvělé,“ vydechne. Políbím ji na rameno a pokračuju ve svém průzkumu.

„Tee?“ řeknu.

„Hmmm?“

„Děkuji, že jsi mi dala šanci,“ řeknu jí a pokusím se jí vysvětlit, jak se cítím. „Vím, že ses bránila, ale pak ses mi otevřela a dala nám šanci. Teď jsem nejšťastnější, jak jsem kdy za celý svůj život byl. Vím, že máš vysoké nároky a pravidla, kterých se držíš, protože když jsi se mnou začala randit, tak jsi je porušila. Vlastně jsi je nikdy neporušila, jenom sis je upravila, abychom mohli být spolu.“

Otočí se ke mně. „Děkuji, že jsi mě donutil, abych ti dala šanci.“

Zasměju se tomu. „Pořád bych se vracel, dokud bys nepovolila.“

„Věř mi, vím o tom,“ řekne. „A někde hluboko uvnitř jsem tě chtěla, i když jsem věděla, že tě nemůžu mít.“

„Jsem šťastný, že jsi nebyla tak moc tvrdohlavá, jak většinou býváš,“ řeknu jí s drzým úsměvem.

„Bohužel, mám pro tebe slabost,“ přizná se. „Věř mi, že nikoho jiného jsem si takhle k tělu nepustila. Umím být extrémně tvrdohlavá a hrdá.“

„Naštěstí pro mě,“ dodám.

Něžně se usměje. „Jo, naštěstí pro tebe.“

„Vím, jak umíš být tvrdohlavá,“ řeknu jí. „Jsi silná žena a víš, co chceš.“

Obejmu ji a chvilku takhle v tichosti ležíme. Najednou si sedne a podívá se na hodinky. „Sakra, musím se připravit do práce.“

Vyskočí z postele, zkontroluje telefon a zasténá, když si stáhne tričko přes hlavu a hodí ho na zem. Hned po něm následují kalhoty od pyžama. Vstanu a postavím se za ní, položím jí ruce na ramena a v zrcadle se podívám na její nevrlou tvář. „Co se děje?“

Povzdechne si. „Myslím, že jsem trochu ve stresu. Mám plnou hlavu jednoho případu, na kterém dělám, a máma mi pořád volá ohledně toho, jaké ubrousky chci na svatbu. Ubrousky! Kdo se stará o ubrousky?“

„Vyberu ty ubrousky,“ řeknu jí. Jenom jim řeknu, aby byly bílé, a problém je vyřešen.

Otočí se a opře si o mě hlavu. „Miluju tě. Potřebuju se osprchovat a vyrazit do práce.“

Okusuju jí ouško. „Dobře jdi a připrav se.“

Zavře oči. „Nemůžu myslet, když tohle děláš.“

„Když dělám co?“ zašeptám. „Tohle?“

Na krk jí kladu polibky a rukama přejíždím po jejím těle. „Kolik máme času?“

Potěšením zavzdychá. „Deset minut.“

„Těch deset minut využiju,“ řeknu jí, zvednu ji do náruče a hodím na postel.

Její smích mi vykouzlí úsměv, stejně jako pozvání, které vidím na její tváři. Pohlédne na mě skrz řasy. „Co přesně máš na mysli?“

„No,“ řeknu. „Ještě jsem nesnídal.“

Zčervená. „Vážně?“

Ušklíbnu se. „Možná mi dovolíš, abych trochu… ochutnal?“

Roztáhne doširoka nohy, ruce si položí na prsa a zmáčkne si bradavky. „Prosím,“ zašeptá, když si před ní kleknu a rukama přejedu po jejích stehnech.

„O co prosíš?“ zeptám se a dívám se na její kundičku.

„Udělej něco, prosím!“ řekne naléhavě. „Polož na mě svojí pusu.“

Udělám, co mi řekne. A miluju z toho každou vteřinu.

Nemůžu ji víc milovat, než teď.

A nemůžu se dočkat, až se stane mojí ženou.