Saxon - 33. kapitola

Překlad: Mishaacka

SAXON

Jak se v jednu jedinou noc může z něčeho tak skvělého, stát taková katastrofa? Když jsem přišel k Tee a zjistil, že se pohřešuje, tak jsem prožíval největší strach, který jsem kdy v životě zažil. Dveře byly otevřené a na podlaze ležel její nákup. Bylo na první pohled jasné, že se stalo něco hrozného.

Vyděsil jsem se.

Zavolal jsem na policii, zavolal jsem Layle, Ryderovi a Lexi. Nevěděl jsem, co mám dělat.

Dorazili všichni a začali jsme ji hledat. Ani ve snu by mě nenapadlo, že Eliza provede něco takového.

Nikdy.

A v tom jsem udělal tu chybu, podcenil jsem její šílenství. Naštěstí je moje žena silná a povedlo se jí oběma nakopat prdel a zavolat policii. Je v bezpečí, ale něco to stálo.

Cenou byl život našeho nenarozeného dítěte. O kterém jsme ani jeden neměli tušení. Vím, že Tee říkala, jak nechce děti, ale já jsem ji s dětmi viděl. S jejími sestřenicemi, když jsme hráli laser game a jejími bratranci. Byla by úžasná máma.

Mohl jsem to vidět na výrazu její tváře, když jsem jí řekl o tom, že přišla o dítě – chtěla ho nebo ji tak moc, jako já.

Bolí to, ale jsem vděčný za to, že tady se mnou je. Nepřišel jsem o ni.

Políbím její prsty, když spí, nepouštím její ruku.

Nikdy ji neopustím.

*****

Následující den vezmu Tenielle domů. Zavolal jsem do její práce a řekl jsem jim, že bude nějakou dobu mimo. Její šéf byl překvapivě chápavý. Otevřu dveře do pokoje a nakouknu tam. Leží tam a zírá přímo na televizi, která je vypnutá.

„Přeješ si, abych ti něco přinesl?“ zeptám se jí. Zakroutí hlavou.

Přikývnu a vrátím se do kuchyně, kde jí připravuju čerstvý džus a nakrájím ovoce. Dokonce jsem udělal tu podivnost, kterou má ráda – zelené jablka se solí, pepřem a chilli. Zkusil jsem to jednou ochutnat a málem jsem se udusil.

Všechno zanesu do jejího pokoje a položím to na noční stolek vedle postele. „Musíš něco sníst, Tee.“

Přejede pohledem po ovoci a vezme si třešně. „Omlouvám se, Saxone.“

„Za co?“ zeptám se zamračeně. Za co by se mohla omlouvat? Všechno, co se stalo, byla moje chyba. Neúmyslná chyba, ale nicméně vina leží na mé straně.

„Že jsem přišla o naše dítě,“ zašeptá. „Vím, že jsem ti říkala, že opravdu nechci děti, ale taky jsem o žádné nechtěla přijít. Tím chci říct, že bych se o naše dítě starala a milovala ho.“

Kleknu si vedle postele. „Já to vím. Znám tě. A nemusíš se omlouvat, protože nic z toho nebyla tvoje chyba. Jsi bojovnice a já jsem na tebe hrdý, jak ses od těch dvou dostala.“

Udělá hmmm, ale nic víc neřekne.

„Víš, že to můžeme zkusit znovu,“ řeknu něžně. „Později. Samozřejmě jenom pokud to budeš chtít.“

Tiše vzdychne a kousne do třešně. „Promluvíme si o tom později. Mnohem později.“

Sednu si vedle ní na postel. „Sněz další třešeň.“

Vezme si další dvě a jednu mi nabídne. „Jsem překvapena, že tady není máma.“

„Oh, zkoušela to,“ řeknu jí. „Řekl jsem jí, že teď potřebuješ klid a nějaký čas pro sebe.“

Zvědavě se na mě podívá. „Jsi úžasný, víš o tom?“

Rozbuší se mi srdce.

„Já si myslím to samé o tobě.“

Pustím nám film a společně se uvelebíme v posteli. Tee vypadá, že potřebuje těsný kontakt. Myslím, že se cítí více v bezpečí. Ochraňovaná.

Jsem rád, že jí to můžu dát.

Eliza s Bradleym byli zatčeni, takže si o ně nemusíme dělat starosti. S Tee se můžeme posunout dál a soustředit se na uzdravení.

Opře si hlavu o moji hruď, políbím ji na spánek.

Taková láska stojí za to, abych bojoval proti celému světu.

*****

„Nepůjdeš do práce!“ zavrčím.

Třískne dvířkami kuchyňské linky. „Ano, půjdu!“

„Je to teprve týden, tvůj šéf říkal, ať si vezmeš tolik volna, kolik potřebuješ,“ řeknu jí a snažím se udržet klidný tón. Měla by víc odpočívat! Ne promenádovat se tady na vysokých podpatcích a s červenou rtěnkou na jejích úžasných rtech.

Napije se kávy a podívá se na mě přes okraj šálku. „Cítím se dobře. Musím něco dělat nebo se zblázním.“

Otevřu pusu, abych něco namítl, ale řekne, „Co kdybych tam šla jen na půl dne?“

Stisknu rty. Je tak zatraceně tvrdohlavá! Zasraně nádherná! A nesnesitelná.

Jde ke mně a nasadí štěněcí výraz. „Potřebuju se něčím zaměstnat. Ležet tady nezmění to, co se stalo, že? Nebuď tak ochranářský, jsem v pořádku. Myslím tím, že budu v pořádku. Musíš mě nechat udělat to po mém.“

Položím jí prst pod bradu a zvednu ji nahoru. „Jsi si jistá?“

„Absolutně.“

Povzdechnu si. „Vyzvednu tě a zajdeme si na oběd. A když budeš chtít odejít dříve, tak mi zavoláš a já s radostí přijedu a vyzvednu tě.“

Podívá se na mě stylem ´nepřeháněj´. Já se na ni podívám jako, ´ber nebo nech být´.

„Fajn,“ zareptá. „Doufám, že si uvědomuješ, jak moc se teď flákám, takže jsem trochu kousavá.“

Skryju svůj úsměv. „Neboj, vím, že jsi nezávislá žena, takže alespoň můžeš potěšit svého ustaraného snoubence.“

„Snoubenka,“ zavrní. „To je poprvé, co jsi nás tak nazval.“

Posunu si její prsty na tetování na mé hrudi, povzdechne si. „Chystáš se dneska do studia?“

„Ne, chystám se zůstat doma a celý den si o tebe dělat starost, potom nám uvařím večeři. Možná si pak zahraju na kytaru a napíšu nějakou písničku.“

„O frustrující a tvrdohlavé ženě?“

Zatraceně roztomilá.

„Ano, o jedné, která má postavu přesýpacích hodin a kroužek v nose,“ řeknu jí a špičkou ukazováčku ji cvrnknu do nosu.

Usměje se.

A já vím, že bude v pořádku.