Saxon - 25. kapitola

Překlad: Mishaacka

TENIELLE

Dneska se cítím jako sračka. Nadešel čas návratu a teď je čas, abych se vrátila zpět do Perthu.

Zpět do práce. Pryč od Saxona.

Špatné věci se stávají a já si nemůžu stěžovat. Mám dobrý život. Jednou mi kamarádka řekla, že problémy s muži, nejsou skutečnými problémy. No dobře, bylo mi patnáct, když to řekla, ale už mi to uvízlo v paměti. Potřebuju se vrátit k dospělé ženě a vypořádat se s tím, že budu od něj příštích… několik měsíců pryč.

Zkurvený život.

Dokončím balení a svalím se na postel. Letadlo mi letí o půlnoci, takže mám ještě se Saxonem pár hodin. Posledních několik dní byl náladový a zachmuřený. Pořád ztracený v myšlenkách. Vím, že mu budu chybět, samozřejmě, jsem úžasná, ale je toho víc. Zvykli jsme si spolu strávit celý den a veškerý čas společně. Jsme sladění. A teď se musíme zase přizpůsobit – vztahu na dálku. Saxon mi slíbil, že jakmile bude mít víc jak dva dny volno, tak za mnou přiletí.

Vzhledem k délce letu do Perthu, mu cesta zabere hodně času, tak nemá moc smysl, ale nerozmluvím mu to.

Ale protože jsem chamtivá. Je mi jedno, jestli ho uvidím jeden nebo více dnů, beru cokoliv.

Miluju každou chvilku, kterou jsem s ním.

Dveře se otevřou a on vejde do pokoje s taškami plnými jídla.

Neusmívá se. Nežertuje.

Vzdychá.

„Saxone, bude to v pořádku,“ řeknu mu po několikáté. „Tři měsíce utečou jako voda.“

„Co jen budu dělat?“ zeptá se a zasténá.

Zkurveně dramatické. Vybuchnu smíchem, což způsobí, že se mu zkroutí koutky rtů. Není to plný úsměv, ale aspoň něco.

„Najíme se. Jsem hladová.“

Rychle vstane a natáhne se ke mně. Vložím ruku do jeho a on popadne jídlo. Jdeme do kuchyně a sedneme si ke stolu.

„Kde jsou všichni?“

Položí přede mě krabičku naplněnou těstovinami, které jsem si objednala. „Vyrazili na nějakou prohlídku, ale myslím si, že nám chtěli dopřát trochu soukromí,“ odpoví a nevěnuje pozornost svému jídlu, jenom mě sleduje.

„To je od nich milé,“ řeknu, naberu si jídlo, žvýkám a polknu.

„Jaké to je?“ zeptá se.

„Dobré,“ řeknu. „Chceš ochutnat?“

Zakroutí hlavou. „Opravdu musíš jet zpátky?“

Položím vidličku. „Saxone.“

„Já vím, já vím,“ zamumlá, ale pak se na mě nadějně podívá. „Víš, že kdyby ses nechtěla vrátit, o všechno se postarám-“

„Vůbec se nevydávej po té cestě, Saxone,“ vyštěknu a dávám tónem hlasu najevo, že zabrousil do nebezpečných vod.

Ztěžka povzdechne. „Vím, že svoji práci miluješ, ale pokud jde o peníze-“

„Omlouvám se, Saxone, ale neopustím svoji práci. A nechci být vydržovanou ženou. Potřebuju pracovat. Změnilo mě to a pomáhám lidem. Tohle jsem já. Těžce jsem dřela, abych toho dosáhla.“

Zvedne ruce do vzduchu. „Máš pravdu, jsem sobecký. Je to proto, že mi budeš zasraně moc chybět a z toho úplně šílím.“

„Taky mi budeš chybět, takže neztrácejme s touto debatou čas. Najíme se, zašukáme si a pomazlíme se, než se vydám na letiště, nemusíme dodržet přesně tohle pořadí.“

Pomalu se usměje. „Jako dezert jsem ti přinesl pár koblih s marmeládou.“

Otočím k němu hlavu a na rtech mi pohrává úsměv. „Opravdu znáš cestu k mému srdci, Saxone Tate.“

Zasměje se. „Tee, koupím ti zkurvenou pekárnu.“

Zakřením se. Doprdele, je roztomilý. Takový chlap k nakousnutí, který je zabalený v tomto lahodném balení s piercingy, tetováním a obrovským ptákem. Jackpot.

„Za tohle ti dávám jedničku.“

Vstane a zvedne mě s sebou, přehodí si mě přes rameno. Potom mě odnese do pokoje a já jsem pro tentokrát šťastná.

Jídlo může počkat, ale já ne.

*****

Cesta na letiště probíhá v tichosti, ale celou dobu se držíme za ruce. Saxon mě doprovodí tak daleko, kam ho pustí. Cestou ho zastaví několik fanoušků a žádají o podpis, on se jim ale omluví, že teď nemůže, ale pokud počkají, tak se jim podepíše cestou zpátky. Zastavíme se na místě, kde musím projít kontrolou a chvilku si jen koukáme vzájemně do očí.

„Zavolej mi hned, jak bezpečně dorazíš,“ řekne. „Dobře?“

Přikývnu. „Dobře, miluju tě.“

Postavím se na špičky a políbím ho, vychutnávám si tu chvíli.

Ukládám si ji paměti.

Odtáhnu se jako první. „Musím jít.“

Opře si čelo o mé. „Zasraně tě zbožňuju.“

„Já vím.“

Malý úsměv. „Dávej na sebe pozor, ano?“

Na to pozvednu obočí. „Já mám být tou, která to řekne.“

Obejme mi tvář rukama. „Dávej na sebe pozor. Když mě budeš potřebovat, tak mi zavolej. Přijedu za tebou, turné ať jde k čertu.“

Zakroutím očima. „Budu v pořádku Saxone a ty taky.“

Ještě jedna pusa a já odejdu pryč, aniž bych se otočila.

Kdybych se otočila, tak bych neodešla.