MTTSD - 6. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Gregory

Gregory nemohl od Naomi odtrhnout pohled. Byla u něho tak blízko, že cítil sladké teplo jejího těla. Až do samotného jádra jeho duše jím projelo staré kouzlo jeho draka, které probudil její dotek.

Vždy se uzdravoval rychle. Byla to jedna ze schopností měničů. Ale obvykle to znamenalo celou noc hlubokého spánku, zatímco se jeho tělo uzdravovalo z jakéhokoli boje, do kterého se dostal.

Teď se svou družkou v náručí to bylo jiné. Léčebná síla jeho draka už pracovala, uklidňovala bolestivé popáleniny, které způsobil ohnivý drak. Uzdravoval se rychleji, než kdy předtím.

I během boje byl silnější než kdykoli předtím.

Gregory pocítil obrovskou sílu přírody, která se mu během té bitvy na obloze na jeho zavolání zjevila. Mohl by zavolat hromy a blesky, mohl by vypustit tornádo, mohl by zničit zemi se vší tou ničivou silou větru…

A přesto ho druhý drak porazil.

Gregory se zhluboka nadechl a soustředil se na pocit mít Naomi v náručí, aby se uklidnil. Určitě nebylo pozdě. Jeho síla byla téměř na svém zenitu – ale nemohlo být příliš pozdě. Našel Naomi. Našel svou družku. Neměl by být roztrhán svou mocí, ani se pomátnout na rozumu.

Nebylo pozdě. Pořád byl tady. A nebyl šílený. S Naomi po boku měl mysl jasnější než předtím.

„Co myslíš tím – družka?“ zeptala se. „Ten drak, kterého jsem namalovala… to jsi byl ty, že? Bylo to… to jsi udělal ty? Byl to všechno nějaký divný druh hry?“

Naomi se zvedla na loktech, aby se na něj zamračila. Gregory nedokázal zadržet další úsměv z toho, jak jí rozrušením zářily oči. Byla nádherná, jeho družka. A byla pro něj ta pravá.

„Neudělal jsem nic,“ snažil se vysvětlit. „Skoro jsem se vzdal naděje, že tě najdu. Plánoval jsem létat od pobřeží k pobřeží, abych našel družku – jedinou osobu, ke které by mě mé srdce táhlo. Tvůj obraz mě k tobě přivedl. Žádný člověk by neměl být schopen vidět mého draka. Lidské oči nás nevidí; je to součást dračích kouzel. Když se přeměníme, jsme pro vás neviditelní. Proto si myslíte, že jsme jen mýty a pohádky.“

„Ale já tě viděla, jak padáš z nebe,“ vložila se do toho Naomi. „A viděla jsem i toho černého draka.“

„Je to proto, že jsi dračí družka. Můžeš mě vidět. Můžeš nás vidět všechny.“

„Ach,“ vydechla Naomi a oči se jí rozšířily úžasem.

Gregory ignoroval bolest a soustředil se na uklidňující teplo jejího těla.

„Nebyl to žádný trik. Nikdy bych si s tebou nehrál. Tehdy, když jsi mě malovala, nebylo to proto, že bys mě viděla očima. Bylo to proto, že jsi mě viděla…“

„Duší,“ dokončila Naomi bez dechu. „To se stalo té noci. Nikdy předtím se mi to při malování nestalo, ale tehdy – jako by drak v mé mysli ožil. Nemohla jsem přestat malovat. Musela jsem to všechno dostat na plátno. A pak, když jsem tě spatřila… když jsem viděla tvé oči… poznala jsem tě.“

V Gregoryově srdci se rozlilo teplo. Navzdory bolesti se natáhl, aby se dotkl její tváře, jen konečky prstů a co nejjemněji.

„Draci,“ zašeptala Naomi, když na něj nevěřícně zírala. „Draci! To by mělo být nemožné…“

Gregory se usmál a palcem jí přejížděl po lícní kosti. „Mám se přeměnit a ukázat ti to? Můžu tě nést na zádech, až vystoupáme nad mraky a – au!“

Gregory se s grimasou musel opět usadit zpátky na měkký koberec.

Pohyb rozdráždil zranění, které způsobil ohnivý drak. Přestože přítomnost družky urychlovalo jeho uzdravení, pravděpodobně by nebyl nejlepší nápad, přeměnit se dříve než zítra.

„Neměl by ses hýbat, jen to zhoršuješ. Viděla jsem ho, jak tě popálil!“ Naomi se zachvěla. „A pak ses zřítil z oblohy. Měla bych zavolat lékaře…“

„Ne,“ řekl Gregory. „Zítra budu jako nový. Hojíme se velmi rychle. A ohnivý drak by mohl být stále někde na blízku. Nechoď ven, dokud nebudu dost silný, abych tě ochránil.“

Na jeho připomínku se na něj Naomi zamračila. „Co to všechno mělo znamenat? Přivázal mě ke skále jako chudáka! Jako bych byla – počkat, to přesně jsem byla. Byla jsem návnada. Návnada… na tebe!“

Gregory bolestně polknul a přikývl. „Omlouvám se. Musel jít po mně. Nikdy předtím jsem se s tím drakem nesetkal. Už staletí nebyl žádný ohnivý drak. Musel vědět, že jsi moje družka. Věděl, že udělám cokoli – úplně vše – abych tě ochránil. Zemřel bych pro tebe, Naomi.“

„Ani mě neznáš.“ Naomi se v jeho náručí zavrtěla. Po chvíli dodala: „A byla bych raději, kdybys pro mě žil. Slib mi, že nebudeš dělat nic bláznivého. Žádné další dračí souboje.“

„Mnohem raději budu pro tebe žít,“ zamumlal Gregory. „A slibuji ti, že bez ohledu na to, co se stane, tě ochráním.“

„Hmpf.“ Naomi vypustila pochybný zvuk. „Neměli by spíš rytíři zachraňovat dívky před draky?“

„Obávám se, že rytíři došli před několika staletími,“ řekl omluvně Gregory.

Naomi se na něj podívala. „V tom případě myslím, že budu muset přijmout ochranu od draka. Nebo víš co? Nechci být znovu unesená drakem. Myslím, že tomu bych dala přednost.“

Gregory se tiše zasmál, bolela ho trochu žebra, zatímco se jeho tělo nadále uzdravovalo. „Dávám přednost tomu samému.“

„Tak. Jsi drak. Jak dlouho? Omlouvám se, je to hloupá otázka? Já jen… draci!“ Naomi zavrtěla hlavou, když se na něj podívala. „Vůbec tomu nerozumím. Víš, že to opravdu nedává smysl? Neměli byste existovat.“

„Ale existujeme,“ řekl Gregory jemně. „Viděla jsi to. Všechno je skutečné. Už po staletí jsme se před lidmi schovávali. A když už jsi připomněla rytíře a draky, to pro nás nebylo tak dobré. Uchovávání tajemství funguje pro všechny mnohem lépe v dlouhodobém horizontu.“

„Kolik vás je?“ zeptala se zvědavě.

„Draci jsou vzácní. Ale… je toho víc, Naomi. Více měničů. Vlčí měniči.“

Naomi vypískla. „Vlkodlaci? Vážně?“

Gregory vážně přikývl a snažil se neusmát. „Jsou skuteční. Stejně jako lví měniči, medvědí měniči… Je jich mnohem víc, než si myslíš.“

„Žabí měniči? Muší měniči?“ Naomi na něj podezíravě pohlédla. „Teď už si ze mě utahuješ, že jo?“

„Slyšel jsem o žabím,“ řekl Gregory. „Nikdy o muším. To je, ehm… opravdu to není evoluční výhoda.“

„Myslíš, že se dostali – uh, víš co, opravdu o tom nechci přemýšlet. Draci jsou pro začátek víc než dost.“ Naomi nakrčila nos zhnusením.

S tichým smíchem se Gregory naklonil a políbil jí na čelo. „Promiň. Je toho hodně, co musíš pochopit. Vysvětlím ti vše, co chceš vědět.“

Gregory sledoval, jak se Naomi natáhla a lehce ho prsty hladila po paži. Její dotek byl velmi jemný, jako by se bála, že mu ublíží. Ale to teplo, když cítil kůži na kůži, ho uklidňovalo.

Bylo to tak, jak to mělo být. Drak v něm se cítil okamžitě silnější a klidnější, než kdy předtím.

Naomi mu prsty jela po rameni a pak až na tvář, kde ho palcem hladila po čelisti. „Bolí to?“ zeptala se tiše. „Tady máš dost ošklivou modřinu.“

„Vůbec ne.“ Gregory musel polknout z horkosti jejího doteku, který ho teď celého prostoupil. „Zítra bude pryč. A rány, které vidíš, budou zítra jen modřiny.“

Naomi se zachvěním vydechla. „Byla jsem… tak vystrašená, když jsem tě našla na zemi nehybného a pokrytého popáleninami… byla jsem, myslela jsem…“

„Pst.“ Gregory zvedl ruku a jemně jí přitiskl prst na rty. „Je mi tak líto, že jsem tě vyděsil. Je mi tak líto, že se to stalo. Ale byla jsi silná. Ty –“

Naomi se skrz slzy zasmála. „Táhla jsem tě celou cestu sem. Polovina těchto modřin je pravděpodobně mojí chybou. Promiň. Ale myslela jsem si, že bys zemřel…“

„K zabití draka je toho potřeba víc.“ Velmi opatrně se naklonil dopředu, dokud nedokázal přitisknout rty na její.

Při tom doteku Naomi vydechla, zavřela oči a uvolnila se. Její rty byly měkké a při polibku se mu v žilách rozlilo ještě větší teplo, přičemž bolest ustupovala, jak vzplála jeho dračí síla na novou úroveň. Byl šťastný, že má v náručí svou družku.

„Měli bychom tě očistit,“ řekla nakonec, když se neochotně a s úsměvem na rtech odtáhla. „Protože, jak se zdá, dostat z tebe tu špínu a saze bude pravděpodobně složitější.“

Gregory sebou opět trhnul, jak se znovu pokusil posunout. „Rychle se uzdravujeme,“ řekl omluvně, „ale nemyslím si, že jsem čilý na to, abych si dal sprchu.“

„Ne, nehýbej se. Na jeden den už toho máš dost.“ Se zřejmou neochotou se mu Naomi odtáhla z náruče.

Když se o několik minut později vrátila, vítězoslavně mávala mýdlem a mokrou žínkou. „To bude pro začátek stačit. Nyní v klidu drž. A řekni mi něco o dracích, zatímco se tě budu snažit očistit.“

Gregory musel potlačit další škubnutí, když mu opatrně přitiskla látku na hruď.

Naomi byla velice opatrná, aby nepůsobila tlak na popáleniny, ale i tak mu ten pád zanechal velké modřiny. Bolel ho celý hrudník. Předpokládal, že má zlomených několik žeber, protože tu bolest znal. Ale ty se vyléčí přes noc. Musel jen doufat, že se ohnivý drak nevrátí dříve.

„Draci,“ řekl, aby sám sebe rozptýlil od bolesti. „Není nás hodně. Jak jsi viděla, bylo by nebezpečné, kdyby nás bylo příliš mnoho.“

„Mm,“ zamumlala Naomi souhlasně. Jemně přejela přes škrábnutí, které se mu táhlo přes biceps. „Stává se to často? Souboje mezi draky?“

Gregory zavrtěl hlavou. „Ne. Po staletí je mír. To je důvod, proč lidé zapomněli, že vůbec existujeme. Máme radu – radu elementů. Všechny neshody a hádky jsou přednášeny před radu. Žádné souboje, do kterých by lidé mohli být nějakým způsobem zapojeni. Všichni jsme přísahali na svůj život, že budeme naší existenci udržovat v tajnosti.“

Naomi polekaně vzhlédla. „Ale – ty jsi mi to řekl! A ten další drak…“

„To je to, co ho dělá tak nebezpečným,“ řekl Gregory. „Ten ohnivý drak – neměl by existovat. Žádný ohnivý není v radě. Mysleli jsme si, že element ohně zanikl.“

Gregory se zhluboka nadechl a přemýšlel, co na to řekne rada. „Pokud jde o tebe – ty jsi moje družka, Naomi. Nebudu mít před tebou žádná tajemství. Nemohl bych. Moje srdce bude pro tebe vždy otevřené.“

Gregory se pomalu natáhl. Vzal Naomi za ruku a přitáhl si ji k sobě tak, aby mu ležela na hrudi, přesně tam, kde mu bilo srdce.

„Jsem tvůj druh. Jsem tvůj, jako ty jsi moje. Tvá duše mě k tobě zavolala. Můj drak po tobě touží už dlouho.“

Naomi si uvolnila ruku a rozprostřela mu prsty na srdci. „Nic z toho nedává smysl,“ zamumlala. „Ale je to pravda. Nerozumím tomu – ale cítím tě. Tady, ve svém vlastním srdci.“

Zvedla ruku a dotkla se vlastní hrudi. Dokonce i bez dotyku se Gregoryho srdcem prohnalo mírné teplo.

„Udržím tě v bezpečí,“ slíbil Gregory. Stále se styděl, že ten souboj prohrál. Když byla jeho družka v nebezpečí, nebyl schopen přemýšlet. Ochrana jeho družky byla jediná věc, na kterou dokázal myslet, ani nepomyslel na lidi, kteří by mohli být v nebezpečí.

Pravděpodobně by měl kvůli tomu problémy s radou. Ta už tak byla podezřívavá kvůli malbě jeho draka, která byla vystavena v galerii pro každého člověka se zájmem o umění. To by mu moc nepomohlo.

Ale přesto. Našel svou družku. Nezešílel; určitě ještě nebylo pozdě. Jeho síla se zvětšila na nebezpečnou úroveň, ale současně našel svou družku.

Teď, když byla s ním, byla jeho mysl klidná a jasná. Ještě nebylo pozdě. Rada to určitě taky uvidí. Ale v žádném případě nedovolí, aby ho někdo od jeho družky rozdělil.