TDPBB - 9. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Martina

Victor

            Victor už v Paříži jednou byl, ale jen s tetou Agathou. Její představa příjemné rodinné dovolené bylo držet se předem plánované trasy a nesměli se jeden druhému ztratit z očí.

            Užíval si kouzlo a luxus paláců, ale měl by mít trochu více svobody. Neustále se díval na okouzlující kavárny, ale nikdy je nemohl navštívit, protože museli spěchat, aby viděli Eiffelovu věž ve 14:00, následoval Vítězný oblouk v 15:00 a Louvre v 15:45. Teta Agatha se o kavárny vůbec nezajímala; jakmile na sebe byli nalepení, jedli pouze v nejoblíbenějších pětihvězdičkových restauracích.

            Cestování s Debbie bylo zcela jiné. Neměli vůbec žádné plány, prostě jen putovali po městě a dělali vše, co se zdálo zábavné. Pili kávu a jedli pečivo v malých kavárnách, nakupovali boty, šaty a šperky a náhodně vybírali jídla, která byla uvedena v nabídkách francouzských restaurací, a přál si, aby jim to chutnalo. Obvykle ano. A taky ochutnali šneka.

            Viděli některé slavné památky. Ale Victor věděl, že to, co si bude pamatovat navždy, není Tuilerie nebo palác ve Versailles, ale chuť slané karamelové makronky, kterou mu Debbie zvedla k ústům, vůně čerstvě upečeného čokoládového croissantu, který si každé ráno koupila v malé pekárně v jejich hotelu, zvuk dřevěných podpatků šarlatových sandálů, které jí koupil, pohled na její smyslné křivky, když se natáhla nahá do modrých hedvábných prostěradel s odpoledním sluncem, které se jí lesklo na jejích kudrlinkách a dotyk její teplé ruky v jeho.

            Když se vrátili, ukázal jí všechno kolem Rodicy, pěšky a na koni, v kočáru a i na drakovi. Debbie byla tím vším potěšená. Byl nadšený, že mohl své pozemské družce dát, alespoň malou ochutnávku toho, co znamená létat.

            Ve večerních hodinách ji učil všechny podrobnosti ze života princezny Eugenie, které znal, a na zvyky Rodicy a Doru, takže ji znovu nikdo nemohl nachytat. Debbie se učila rychle. Zdálo se, že o ní nikdo nepochyboval. A jak se domníval, po princezně Eugenii nebylo ani stopy. Stejně jako Lucas, nepochybně žila šťastný život podle vlastního výběru, někde daleko od Rodicy.

            Victor nikdy nebyl šťastnější, strávil své dny a noci po boku své družky. Ale jak čas běžel, začal dostávat zprávy o vzestupu kriminality v Rodice. Byly to měsíce od chvíle, kdy hlídal svou zemi jako neviditelný drak, a zřejmě lupiči, zloději, bandité už přišli na to, že okřídlený ochránce Rodicy není v akci.

            Když o tom řekl Debbie, jak se připravovali ke spánku, okamžitě řekla: „Nevadí mi to. Přežiju pár nocí v měsíci spát sama. Nebo kdybys chtěl, abych ti při hlídkování cestovala na zádech?“

            „Ne!“ Vykřikl Victor. „Debbie, jdu hledat nebezpečné kriminálníky. Vím, že jsi statečná, ale tohle není práce pro člověka.“

            Jeho odvážná družka vypadala trochu zklamaně, ale řekla: „Myslela jsem si, že to řekneš. V tom případě jdi dnes večer hlídkovat. Pak se vrať a řekneš mi všechny vzrušující příběhy!“

            Victor ji políbil. „Nečekej na mě. Bude-li to vzrušující, nejspíš se až do svítání nevrátím.“

            Šel na balkon a pak se ohlédl, aby viděl, jak ho jeho družka dychtivýma očima pozoruje. Vždycky si užívala, když se měnil na draka. S posledním úsměvem v jejím směru si pomyslel na chladný noční vzduch pod křídly a vyskočil z balkonu.

            Padal, ale jen na okamžik. Pak ho podporovaly jeho silná křídla. Stal se neviditelným, a vstoupil do noci.

            Victor strávil pár hodin hlídkováním města, ale neviděl nic nepatřičného. Pak odletěl do krajiny. Byly to osamělé horské silnice, které by nejvíce přitahovaly bandity.

            Byl více než hodinu letu od paláce, když jeho drak náhle vykřikl.

            Zachránit Debbie!

            Co? Zeptal se Victor překvapeně. Je v nebezpečí?

            Ve smrtelném nebezpečí, zasyčel drak. Musíme ji zachránit!

            Victor se okamžitě otočil a letěl zpátky směrem k paláci a proklínal tu obrovskou vzdálenost, která mezi nimi je. Dokonce i v jeho nejrychlejším letu byl ještě hodinu daleko.

            Co se s ní stalo? Zeptal se Victor a srdce mu bolelo.

            Nevím, zasyčel jeho drak, tón plný frustrace a zuřivosti. Vím jen, že nás naše družka zoufale potřebuje!

            Victor letěl tak rychle, jak jen to šlo, mysl mu jela na plné obrátky. Co se mohlo jeho družce stát?

            A nepřijde příliš pozdě na to, aby ji zachránil?