Shameless - 23. kapitola

Překlad: Peťa

BRADY

Vzbudím se s erekcí tak tvrdou, že je to kurva bolestivé. Díkybohu, že jsem sám, takže tu Kat není, aby byla svědkem toho trčáku. A kdybych byl upřímný, je to rozptýlení od zbytku mého života. Od včerejška. Od rozhovoru, který potřebuju mít s rodiči o Izzyině péči. Od ženy, po které toužím, ale nemůžu ji mít.

Hlava mi pulzuje stresem nebo možná alkoholem ze včerejší noci. Jsem zraněný. Napjatý. Napětí mě tahá za ramena a krk, a když se na gauči přetočím, každý sval zasténá.

Vyhonit si včera v noci při myšlenkách na Kat bylo pravděpodobně stupidní, ale měsíce jsem s nikým nebyl a poslední věc, kterou potřebuju, je dovolit si, abych byl v pokušení.

Zasměju se humorem. Ani neví, jaké pokušení je.

Jsem napůl cesty, abych se přesvědčil, že musím odříznout Kat ze svého mentálního převíječe porna, když zachytím náznak jejího šamponu. Přitáhnu si tričko k nosu a dost určitě je to její sexy-jako-sviňa vůně, která pulzování zhoršuje. Všude.

V hlavě mi problesknou myšlenky na včerejší noc. To, jak vypadala tak zranitelně, když mi říkala, že musí zkontrolovat zvířata. Jako bych se jí chystal dovolit, aby v prudké bouři šla ven sama.

Když na to myslím, naplní mě silné nutkání chránit ji.

Ale kurva, vidět ji chvět se na gauči po její noční můře? Nevím, jestli mi něco vymaže tu vzpomínku z hlavy. Držet ji se zdálo tak nějak správné. Jsem si jistý, že to je to, co mi do hlavy zasadilo ten nemravný sen.

A Ježíši, jaký sen.

Byli jsme propletení tady na gauči, když vklouzla na mě, strhla si to malé tričko a vrazila mi prsa do obličeje. Vzal jsem jednu pevnou růžovou bradavku mezi rty a sál, dokud se na mě nevrtěla.

Péro mi pulzuje víc a uvědomím si, že bych se s tím měl vypořádat raději někde, kde je trochu větší soukromí. Podívám se na zavřené dveře a pak na nástěnné hodiny. Pořád je brzo. Asi je venku a krmí zvířata. Slíbím si, že dostanu svůj zadek ven, abych jí pomohl, jakmile skončím se svým pérem.

Popadnu věci na převlečení a zamířím do koupelny na rychlou sprchu a pomalé přehrávání toho snu. Když jsem hotový a můžu znovu chodit rovně, oblíknu se a zamířím k čerstvé konvici kávy.

Je zlé milovat holku za to, že každé ráno udělá kávu? Naliju si trochu smetany a srknu si. Perfektní. Silná ale ne spal-si-jícen silná.

Moje oči přistanou na známém Dunkin´ Donuts cestovním hrnku na odkapávači a chci naplnit bratrův hrnek na kávu. Pil ji s extra smetanou a extra cukrem.

V hrudi se mi vzedme hluboký smutek. „Chybíš mi, brácho.“ Zvednu svůj hrnek a jako ďas si přeju, aby tu byl a kvůli něčemu mi nadával. Kvůli čemukoli.

Zadní dveře se s bouchnutím zavřou a já se otočím, abych našel Kat, jak drží dítě, které je zabalené v dece.

Odkašlu si a zeptám se: „Kdy jsi jela vyzvednout Izzy od MacIntyreových?“ Její oči se s plachým úsměvem vrhnou dolů. „Nejela.“ Zasměje se a vykloní paže. Pošilhává na mě malý maskovaný obličejík.

Je to ten zkurvený mýval.

Trhnu sebou dozadu a ona se zasměje víc. „Klid. Je to mládě a nemá vzteklinu ani nic.“ To říká ona. „Našla jsem ho, jak spí v kůlně. Ten malý lumpík našel včera v noci cestu dovnitř, což je dobře, protože jsme měli rekordní déšť, což je skvělé pro vodní plochy, ale špatné pro pole.“

„Vodní plochy?“

Poposune si brýle na nose. „Texas získává vodu z devíti hlavních a jednadvaceti malých vodních ploch. Tady kolem jsou nejdůležitější Edwards a Trinity.“ Okusuje si buclatý spodní ret. „To je důvod, proč je frakování (pozn. metoda získávání plynu nebo ropy z hornin, tím že se tam pod tlakem tekutou směsí vytváří pukliny) tak špatný nápad. Pokud si kontaminujeme zásoby vody, jsme v prdeli. Myslím, zcela zjevně. Ale pro farmáře to znamená mnohem víc než pro průměrného člověka.“

„Frakování? To je důvod, proč jsi měla na sobě to tričko Stop neobnovitelným zdrojům, když jsem se s tebou poprvé setkal?“

Kat se usměje, zatímco si přivine toho obrovského hlodavce k hrudi. Ovine jí příšerné tlapky kolem krku a dělá ten divný tichý snick snick snick zvuk. „Ne každý to tričko miluje tak jako já.“ Hladí toho podvraťáka. „Frakování znamená hydraulické štěpení,“ říká pomalu, jako by testovala, jestli chci slyšet, co musí říct nebo ne.

Přikývnu, pobídnu ji, aby pokračovala. O tom problému vím. Není to, jako bych žil pod skálou, ale jsem překvapený, že ji vidím tímto tématem tak zaujatou.

Pokračuje. „Je to proces, který využije miliony galonů vody – z vodních ploch, měla bych dodat – aby vydoloval ropu a plyn z ložisek břidlice.“ Její zamračení se prohloubí. „Ty výpary cítíš na míle a ty cisterny kapou chemikálie po celé jejich trase.“

Žaluziemi v kuchyni pronikne slunce a ozáří jemný pramínek vlasů, který unikl z jejího nepořádného drdolu. Narovinu? Je zjevení. I v teplácích. Nikdy jsem se nesetkal s holkou, která vypadá tak zatraceně žhavě bez make-upu. Fakt, že je celá vytočená, je ještě žhavější.

Kat na mě zírá, její oči zářivé. „Máme tady dvanáct tisíc plynových vrtů a to číslo jen roste. Bez ohledu na to že experti mají podezření, že to je důvod, proč máme vůbec poprvé zemětřesení. Dolování břidlicového útvaru v pěti tisících mil, který vede podél východní strany státu, zní proveditelně, dokud si neuvědomíš, kolik toho leží přes naše zásoby vody.“

Jedna ruka, která nedrží mývala, začne divoce mávat a já zadržím úsměv. „Frakování je skvělé pro ceny plynu a ropní společnosti a příjmy z daní ale příšerné pro Texasany, kteří nakonec budou v naší vodě přijímat Bůhví co. Někteří rančeři se s tím snaží bojovat, ale pokud politici brzy zásadně nezmění názor – hodně štěstí s tím – bude hotovo.“

Je tak vážná – obočí nakrčené, čelist pevnou. Usmívám se na ni jako pitomec, zvláštně víc okouzlený teď, když spustila tu malou tirádu.

„Promiň,“ zasměje se a zčervená. „Nechávám se unést, co?“

„Trošku, ale je to roztomilé.“ Mám rád tuhle rozohněnou verzi Katherine. Uchechtnu se při jejím rozpačitém úsměvu. „Jak to že o tom toho tolik víš? Studovala jsi na vysoké problémy životního prostředí?“

Povzdechne si a zavrtí hlavou. „Ne úplně.“

Než můžu položit další otázku, zazvoní telefon a ona odběhne, aby ho zvedla. Když se vrátí, vypadá trochu zpanikařeně.

„To byla restaurace. Vadilo bych ti, kdybych vzala směnu dnes odpoledne? Někdo volal, že je nemocný a mají nedostatek personálu.“

„Vůbec. Dělej, co potřebuješ.“ Nenávidím, že musí pracovat v neděli.

Ty to děláš pořád.

To je pravda. Dělám, ale zdá se to špatné, že tahle holka se sdírá. Udělám si v duchu poznámku, abych přišel na to, kolik jí dlužím, abych jí mohl dnes večer vypsat ten šek.

Nalije si hrnek kávy a zavolá přes rameno: „Vsadím se, že paní Mac nebude vadit pohlídat Izzy do večera. Můžu jí zavolat, až se osprchuju.“

„To je v pohodě. Dej mi její číslo a já uvidím, co oni na to. Říkala jsi, že jsou nedaleko?“

„Joo. Jen ulicí asi půl míle.“ Zamíří do kanceláře a vytáhne seznam důležitých telefonních čísel. Je tu všechno – sousedi, veterináři, co pojmenujete. Usměju se, protože vím, že to dělala Kat, protože je to barevně odlišené jejím písmem, stejným písmem, které jsem našel onehdy na lepicím papírku na lednici, když mi zabalila sendvič a dala na něj papírek: „Brady, kousni si do mě.“

Vytratí se, aby si dala sprchu, a já popadnu telefon. Paní Mac řekne, že by byla šťastná pohlídat dítě do večeře, a pak se zeptá, jestli by si její manžel mohl půjčit náš náklaďák na přepravení palivového dříví.

„Absolutně. Kdykoli budete potřebovat, jen mi dejte vědět.“

„Jste zlatíčko. Přesně jako váš bratr.“

Přetřu si čelo, cítím náhlé pálení hanby. „Děkuju, madam.“

Řekne mi, že přijde, aby si náklaďák vyzvedl. Za deset minut se ozve zaklepání na dveře.

Pan Mac je štíhlý chlap s přátelskou tváří a šedými vlasy. Chvilku kecáme o počasí a jeho praseti Geraldovi, které trpí zácpou. Pak mi řekne, že se mu líbí tetování a vytáhne si rukáv, aby mi ukázal amerického orla na předloktí.

Musím říct, že se mi všechny tyhle sousedské věci líbí. Myslím, že ti massachusettští pitomci by si radši nechali propíchnout ledviny, než se muset takto bavit se sousedy, ale já se do toho dostávám.

Když za pár minut přijde Kat do kanceláře, zase vypadá zpanikařeně. „To… to právě odjel Melin náklaďák?“

„Jo, MacIntyreovi ho potřebovali na přepravení nějakého dřeva. Řekl jsem jim, že si ho na dnešní odpoledne můžou půjčit.“

„Oh.“ Kouše si nehet.

„Proč?“

Nesměle se na mě koukne. „Potřebuju odvoz do práce a předpokládala jsem, že bych si mohla vzít náklaďák. Je mi to moc líto. Bylo to ode mě příliš troufalé.“

„Do prdele. Promiň. Ne, nebylo to příliš troufalé.“ Třu si krk, přičemž ignoruju, jak roztomile vypadá v tom jednoduchém bílém tričku a džínech. „Mohl bych tě vzít do práce, pokud by ti nevadilo poskakovat vzadu na motorce.“

Znehybní. „Myslíš na Harleyi?“

„Jasně. Jsi pro?“

Rty jí zvedne obrovský úsměv. „Pokud to není moc velký problém. Zní to docela zábavně.“ Poskakuje na špičkách, když míříme k motorce. Zapáskuju jí svoji helmu a ona po mně blýskne jedním z těch zabijáckých úsměvů, které nutí moje srdce bít rychleji. „Zapnout.“ Plácnu do klopy jejího kabátu a naskočím na motorku. Když naskočí za mě, ukážu jí, kam dát nohy, než si upravím zpětné zrcátko. „Pevně se drž. Nechci, abys sklouzla.“

Praští mě do ruky. „To není pěkné, Brady.“

Uchechtnu se. „Neměj strach, zlato. Nikdy bych nedovolil, aby se ti něco stalo.“ Když túruju motor, její ruce mi sklouznou kolem pasu a stehna se zpevní kolem mých.

Kurva. Okay, možná jsem si myslel, že je to dobrý nápad, ale očividně není, pokud si moje péro myslí, že je to čas na hraní. Dolů, kámo. Sáhnu dolů, abych se upravil. Ježíši. Je to, jako bych byl na základce a předváděl samovolnou erekci.

Kat mi dá pokyny a rozjedeme se po venkovské cestě. Je nádherný den, jasný a slunečný s chladem ve vzduchu. Cesty jsou zablácené, tak to bereme pozvolna, dokud se nedostaneme na hlavní, kde můžu jet trochu rychleji.

Pokaždé, co zatočíme, trochu vypískne a zpevní se kolem mě.

Pokud jsem si myslel, že jezdit kolem sám je úžasné, mít ji vzadu na motorce je vzrušující. Žár jejího těla a tlak jejích křivek na mých mě nutí chtít zapomenout na všechny ty důvody, proč začít si s ní něco by byl špatný nápad. Je to skvělá holka. Sladká a nenamyšlená. Krásná uvnitř i zvenku. A líbí se jí jízda.

Na tohle by si chlap dokázal zvyknout.

Ignoruju hlas, který mi říká, že tohle je špatný nápad. Zrovna teď na to kašlu. Potom, jak byla včera v noci rozrušená, potom jak emocionální včerejšek byl, hádám, si oba můžeme užít zábavnou jízdu. I když to skončí v minutě, kdy sesedne (pozn. znamená to taky svléknout se).

V minutě, kdy se svlékne.

Na sekundu přestanu dýchat. Protože představa Kat, jak se svléká, mě znovu udělá tvrdým.

Díkybohu, ve výhledu se objeví restaurace. Vypadá jako starý železniční vůz s retro neonovým nápisem vpředu ve stylu padesátých let, který říká: Stanice Osamělá Hvězda. Zajedu na místo blízko dveřím.

Vypnu zapalování a natáhnu ruku, abych pomohl Kat slézt. Její malá ruka pasuje do mé a já ji pevně svírám, dokud není na zemi. Když si stáhne helmu, vlasy jí padají všude. Je to jako jedna z těch reklam na šampon v pomalém pohybu. Slunce dopadne na její melíry. Pramínky jí padají kolem pěkné tváře. Zachytím náznak její vůně a odolávám nutkání se natáhnout a dotknout se jemného pramínku.

„Díky, že jsi mě svezl do práce. Asi si potom můžu sehnat odvoz domů.“ Tváře má růžové z chladu.

Když kývnu na svou helmu, podá mi ji. „V kolik končíš?“

Sesbírá si husté vlasy a stočí je dozadu. „Asi kolem páté nebo šesté. Jen musím pomoct přes shon o obědních hodinách a s přípravami na večeři.“

„Zavolej mi, až budeš připravená a já tě vyzvednu. Jaké máš číslo? Stejně bych ho měl mít.“ Popadnu mobil a zavolám jí, a jakmile má moje informace na telefonu, trápí ten buclatý spodní ret, ten který umírám touhou ochutnat.

„Díky za všechno včera v noci. Promiň za to šílení. Zase.“

„Byl to drsný týden. Asi se to dalo čekat.“

„Možná, ale chtěla jsem, abys věděl, že si toho cením.“

Kývnu na restauraci. „Mrzí mě, že musíš tento týden pracovat.“

„Potřebovali pomoc. Navíc tak nějak potřebuju práci.“

Přitáhne si bundu kolem sebe těsněji a já jí s mrknutím řeknu: „Měl bych ti platit víc.“

Celá tvář se jí rozzáří, když se znovu usměje. „Neplatíš mi nic.“

„Přesně. Měl bych ti platit víc.“ Ťuknu ji do nosu a ona se zasměje.

Když se naše oči propojí, cítím to, tu energii, která mezi námi křupne a praská, která mě nutí chtít jí sevřít vlasy do pěsti a přitáhnout si její pusu ke své.

„Byla to sranda.“ Kývne na motorku. „Co kdybychom si někdy dali dlouhou jízdu?“

Celé tělo mi hoří. „Kat, rád bych ti dal dlouhou jízdu.“ Víc, než si uvědomuješ.