Saxon - 9. kapitola

Překlad: Mishaacka

TENIELLE

Do práce přijdu s dobrou náladou – mám na sobě jeden z mých oblíbených outfitů.

Přiléhavé bílé kalhoty a na míru šité sako, je to směs profesionality a vyzývavosti. Zastavím se u recepce a zeptám se Taryn, jestli pro mě nemá nějaké vzkazy. Taryn je mrcha, ale já mám tendenci hledat na ní něco zábavného.

„Žádné vzkazy,“ řekne mi a pohlédne na mě přes obroučky brýlí na čtení.

„Ještě nejsi tak významná, abys tady měla vzkazy.“

Uculím se. „Pokračuj v tom, jestli ti to udělá dobře, zlato.“

„A mimochodem, jak to, že můžeš nosit piercing?“ zeptá se.

Prstem se dotknu kroužku v nose. „Protože to souvisí s mým náboženským vyznáním,“ lžu.

„Jaké náboženství to je?“ zeptá se.

To nemám tušení.

„Jsem částečně ze Srí Lanky, pokud to nevíš, tak se nemusím obtěžovat ti něco vysvětlovat. Můj piercing představuje moje dědictví,“ řeknu jí a zdůrazním každé slovo. Pro sebe se usměju, protože si to ta ženská opravdu zasloužila.

Je nepříjemná, ale je mi to jedno.

Už jste někdy potkali někoho nepříjemnějšího, než jste vy?

Ne – protože neexistuje.

Otočím se a odcházím do své kanceláře, nechám ji civět mi na záda. Rozhlédnu se po své kanceláři a povzdechnu si. Určitě budu pracovat přesčas. Ve firmě jsem nejmladší právník na trestní právo, takže většinou dělám přípravu případu a k soudu pak chodím jako nováček, který jen pomáhá. Pracuju pro obhájce a ty hodiny práce a pracovního vytížení nejsou vždy příjemné.

V šest hodin mám konečně hotovo.

Chystám se odejít z práce, když mi pípne v telefonu zpráva.

Saxon – Chybíš mi.

Vážně na mě tlačí, co?

Chystám se odpovědět: Taky mi chybíš, ale pak to vymažu a hodím telefon do tašky.

Potom si v hlavě pustím přednášku o tom, jak Saxon a já nemůžeme být spolu. Ale když pořád cítím, že mám obrovskou chuť mu zavolat, abych slyšela jeho hlas, tak vytáhnu pero a kousek papíru a začnu psát.

Důvody, proč se nezamilovat do Saxona Tatea.

V minulosti podváděl.

Je to bývalý mojí nejlepší kamarádky.

Ublížil mojí nejlepší kamarádce.

Je s Ryderem v kapele.

Všechno jsou to dobré důvody.

Můžu se držet stranou, ne?

„Kurva!“ zavrčím, když si uvědomím, že popravdě se o tyhle důvody moc nestarám. Je to minulost, a přestože se všemožně snažím jich držet, tak už na tom ve skutečnosti nezáleží. Každý mu odpustil a zdá se, že si všichni přejí, abychom se spolu dali dohromady. Přesto si z nějakého důvodu myslím, že na to nejsem připravena. Proč tak váhám? Když přijdu na pravý důvod, tak bouchnu hlavou do stolu.

Myslím, že je konečně ta pravá chvíle, abych byla k sobě upřímná.

Saxon Tate je pravděpodobně jediný chlap na světě, který by mi mohl ublížit.

Je mojí slabostí. Moje Achillova pata.

Teď s tím můžu udělat dvě věci.

Můžu se vzdát, dát mu veškerou moc a doufat, že mi neublíží, anebo můžu utéct. Můžu ho odvrhnout pryč a s ním i šanci na lásku a štěstí.

Nebo budu statečná a postavím se tomu. Anebo se budu dál chovat jako zbabělec?

Pak mi hlavou projede představa Saxona s fanynkou v jeho klíně.

Bezva, teď tu imaginární děvku nenávidím.

Znovu vytáhnu telefon a odpovím mu.

Tee – Kde jsi tehdy koupil ty koblihy?

Odpoví okamžitě.

Saxon – Budeš si muset počkat, až se vrátím.

Znovu bouchnu hlavou o stůl.

Když tomu podlehnu, je mi najednou, jako bych cítila najednou prohru i výhru.

Nechci prohrát.

Ale vítězství znamená, že dostanu jeho. Je mi jasné, že není zrovna nejlepším nápadem mít vztah s rockovou hvězdou. Ryderovi s Lexií to klape, ale jak řekla – dokonce i teď pořád pochybuje. Jsem si jistá, že se dostávám k jádru problému, jestli mu chci dát šanci. Už mě několik mužů uhánělo, ale žádný nebyl tak vytrvalý a důkladný. Saxon si na mně všímá každého detailu, výstředností, prostě všeho.

Líbí se mi to.

V myšlenkách se vrátím zpátky ke chvíli, kdy mě poprvé pozval ven. Seděla jsem ve Steelu, bar, který vlastní nevlastní bratr, a kde Morning Alliance hrávali.

„Ahoj,“ řekl a sedne si vedle mě. „Můžu tě na něco pozvat?“

Mávnu na něj svým pivem. „Právě jedno piju, ale díky.“

„Takže ty jsi Ryderova sestřenice,“ řekne a zadívá se na mě.

„Jsem. A ty jsi bývalý Lexi,“ řekla jsem a přimhouřila jsem oči. „Podvádějí jenom debilové, víš.“

Skloní pohled a pohrává si s etiketou piva. „Wau, nečekal jsem, že mě takhle nazveš.“

Pokrčím rameny. „Jsem nezdvořilá.“

Skroutí rty. „O tom jsem slyšel. Poslouchej, s Lexi jsem to posral, ale takový nejsem, chci tím říct… tohle je věc, které budu doživotně litovat, ale už je to minulost.“

Kývnu hlavou. „Prvním krokem je přiznat si to.“

Zasměje se a roztomile nakloní hlavu na bok. „Co teď děláš? Nechceš se sebrat a zajít na něco k jídlu a popovídat si?“

Vstanu a kouknu na své prázdné zápěstí. „Ach, to je už hodin. Moje domácí myš na mě čeká doma a potřebuje si zacvičit. Ráda jsem tě poznala, Saxone.“

Zasmál se nad mou zoufalou omluvou, jako by považoval moji nesouvislou větu za roztomilou.

Opravdu je s ním něco špatně.

Taky považuje moje chování a reakce za vtipné, což je rozhodně dobrá věc. Umím být hodně náročná.

V hlavě mi visí jedna otázka.

Je to pro něj jen lov?

Pokud mě dostane, tak co?

Hra skončí nebo teprve začne?

*****

Vejdu do kuchyně v mém rodném domě a ošiju se, když mě moje matka zvolá jménem.

„Ano, mami?“ odpovím a natáhnu ruku k sušenkám, které pekla moje sestra Layla.

Plácne mě po ruce. „Proč se občas nezastavíš, abys nás navštívila? Randíš s někým? Už jsi měla být dávno vdaná! Myslím, že jsi přibrala.“

Aaaaaaa tohle je důvod, proč tady zřídka chodím.

„Měla jsem hodně práce. Žádný přítel a v brzké době svatbu neplánuju,“ řeknu jí. Ignoruju její komentář ohledně váhy, protože to nestojí za řeč. „Taky mi jízda sem zabere spoustu času, takže nemůžu chodit tak často.“

„Proč ne? Uvidíš sestru, která se vdala za skvělého muže a má dítě…“

Po tomhle jsem ji odstřihla a zabloudila v mysli na mé oblíbené místo.

Nesnáším to, že si představuju Saxona, že jsem mu otevřela a on tam stál s krabicí koblih v rukách.

Hmmmmmm.. kobliha s marmeládou.

Vážně bych si měla pro jednu skočit.

Ten sladký a lepivý střed…

„Tenielle, posloucháš mě?“ vyštěkne.

Otočím se k ní. „Jasně, že poslouchám.“

„Zůstaneš na večeři?“ zeptá se. Uvařila tradiční jídlo ze Srí Lanky, takže sakra, že zůstávám na večeři.

„Jo, zůstanu. Kde je táta?“ zeptám se. Pravděpodobně se někde schovává, protože to bych dělala já, kdybych tady s ní žila.

„Je venku a pracuje na autě,“ odpoví.

Bingo.

„Dobře, zajdu ho pozdravit. Dej mi vědět, až dorazí Layla,“ řeknu jí a vystřelím z kuchyně, jakoby mi za patami hořelo.

Vážně, ta žena bude jednou moje smrt.