Saxon - 10. kapitola

Překlad: Mishaacka

SAXON

Dojdu k jejímu bytu a zaklepu na dveře. Potom, co jsem dneska ráno přijel, jsem se vybalil, dal si sprchu a pak hned běžel sem. Byla první osobou, kterou jsem chtěl vidět. Nestihl jsem se ani najíst, tak doufám, že mě nakrmí.

Kurva, jdu na to špatně.

Dveře se otevřou a vykoukne její hlava. „Vítej zpátky.“

„Díky,“ řeknu jí a prohlídnu si ji, když otevře dveře dokořán. „Máš dneska něco v plánu?“

Je sobota, takže spoléhám na to, že má volno. Vejdu do bytu, a když kolem ní projdu, tak se o ni otřu tělem. Chytnu ji rukama za boky a přidržím si ji, aby nemohla utéct.

„Chyběla jsi mi,“ přiznám se jí, zvednu ruku a jemně se dotknu její tváře. „Tak zasraně moc.“

Zvedne bradu a zadívá se mi do očí. „Proč jsi tak zasraně přitažlivý a milý?

Široce se usměju. „Jsem rád, že si to myslíš.“

„A odpověď na tvoji otázku je, že už mám dneska něco v plánu,“ řekne.

Nemůžu zabránit pocitu zklamání, ale cítím se tak.

„Ale,“ pokračuje. „Jsi více než vítán, abys šel se mnou.“

Na tvář se mi vrátí úsměv. „To zní dobře. Co budeme dělat?“

„To je překvapení,“ odpoví. Pomazlím se s jejím krkem a jdu s ní do kuchyně. „Uvařila jsem oběd, jestli máš hlad.“

Zrovna tuhle chvíli si vybere můj žaludek, aby se ozval. Jo – jsem hladový.

Ušklíbne se. „Je to v troubě, posluž si. Já se zajdu převlíknout.“

„Zase jsi vařila?“ zeptám se a kousavě se na ni podívám.

Zakroutí očima. „Měla jsem hlad a byla jsem nemocná, tak jsem nešla ven.“

Otevřu troubu a uvidím lahodné lasagne. „No, já jsem ti za to velmi vděčný.“

Zasměje se, ale neodpoví, když odejde do pokoje. Naložím si extra velkou porci lasagní, zaliju je rajskou omáčkou a pustím se do jídla. O pár minut později vyjde z ložnice Tee a má na sobě roztrhané a vybledlé džíny, těsné černé tričko a tenisky.

„Jdeme někam, kde to bude pohodlné?“ zeptám se a spolknu poslední sousto.

„Jo,“ odpovídá. „Připraven vyrazit?“

Opláchnu talíř a dám ho do myčky, z ledničky si vezmu vodu a přikývnu. „Jsem připravený. A děkuju ti za oběd, bylo to výborné.“

Usměje se na mě. „Nezvykej si na to.“

„Nezvyknu,“ odpovím jí pobaveně. „Příště uvařím já, co ty na to?“

„To zní dobře. Ale teď si pohni, ať nepřijdeme pozdě.“

Společně nasedneme do jejího auta a vyrážíme do neznáma.

*****

Rozhlédnu se kolem po ječících dětech a zakroutím hlavou. Jisté je to, že tohle jsem opravdu nečekal. Usměju se, když vidím Tee, která běží a ukáže svojí laserovou pistolí na jejího malého bratrance a vystřelí.

„Dostala jsem tě, ty ďáblíku,“ zavolá na kluka, když začne předvádět svůj vítězný tanec, kdy mává rukama ve vzduchu a dělá nějaký divný pohyb nohama. V tričku, které si oblíkla, vypadá roztomile, má na sobě helmu a ochrannou vestu. Směju se jí, když mi najednou na záda skočí další z jejich sestřenic a rozptýlí mě.

Tenielle měla zatraceně velkou rodinu a zdá se, že teď na ní byla řada, aby hlídala děti. Vybrala laser-game, protože je tak úžasná.

„Viděla jsem tě v televizi,“ řekne mi Bree, roztomilá malá princezna.

„Vážně?“

„Jo, s bratrancem Ryderem.“

Postavím ji na zem. „Kde máš pistoli?“

Zamračí se. „Jsem dáma, nepotřebuju zbraň. Mám kluky, aby mě ochránili.“

Tee prochází kolem a zamračí se nad její poslední poznámkou. „Bree, drahoušku, nestůj a nečekej, až tě budou muži ochraňovat. Jdi a vezmi si pistoli a braň se sama, věř mi.“

„Proč teto Tee?“ zeptá se Bree a poklepe nohou o zem.

Tee jí zašeptá něco do ucha, Bree si povzdechne a přikývne. „Máš pravdu. Potřebuju se naučit bránit sama.“

Sleduju ji s vytřeštěným pohledem, když jde a vezme si jednu z laserových pistolí. Tee sleduje Bree hrdým pohledem.

„O jakou moudrost ses s tou ubohou holčičkou podělila?“

Tee se ušklíbne. „Kdybych ti to řekla, tak bych porušila dívčí kodex. A teď bys měl raději zdrhat, Saxone Tate.“

Nadzvednu obočí. „Myslíš si, že mě můžeš zastřelit?“

Zastrčí si pramen vlasů za ucho. „Vím, že můžu.“

„Co kdybych ti dal náskok?“ řeknu. „Protože jsem džentlmen a tak…“

Vyklene obočí a dá si ruce v bok. „Vážně doufám, že v kalhotách džentlmena nemáš.“

Beru to zpět, oči se mi rozzáří, když se na mě samolibě podívá.

„Možná to už brzo zjistíš.“

Drze se usměje a rozběhne se k jednomu z tunelů.

Hra začala.

*****

Potom, co jsem prohrál v laser-game, tak vezmu Tee zpátky domů a připravím jí večeři, zatímco se jde osprchovat. Přemýšlím, že bych za ní zašel, tak jako ona, ale pravděpodobně by mě nakopla do koulí, takže zůstanu u sporáku a pokouším se představit si ji, jak vypadá nahá. Opakovaně hraje písnička Treye Songza – Can´t Be Friends, zatímco je ve sprše.

Pokouší se mi tím něco naznačit?

O deset minut později přijde do kuchyně a je čerstvě vysprchovaná. Má na sobě tepláky s nápisem Podivín na zadku a těsné bílé tričko. Bohužel pro mě, má na sobě podprsenku.

„Opravdu nějak záhadně nevyskočí, když na ně budeš dlouho zírat,“ řekne a přitáhne tak můj pohled k její tváři. Vypadá pobaveně, když přijde ke sporáku, aby se podívala, co vařím.

„Maso,“ řekne s úsměvem.

„Co je špatného na steaku?“ zeptám se.

„Nic,“ odpoví. „Ale jsi typický chlap.“

„Jsem chlap,“ odpovím jí, popadnu ji za boky a přitáhnu k sobě blíž. „Stále si trváš na tom, že mezi námi nic není?“

Naprázdno polkne. „Saxone-“

Skočím jí do řeči. „Nezkoušej to a nesnaž se z toho vymluvit, právníku. Jenom odpověz ano či ne.“

Otočí se ke mně, takže se na mě tiskne zepředu, zadíváme se jeden druhému do očí. „Není to dobrý nápad.“

„Věděla jsi, že k tomu směřujeme,“ řeknu jí tiše a jemně ji chytnu za bradu. „Přestaň bojovat, Tee. Pro jednou s tím přestaň bojovat. Už dlouho mezi námi něco je. Nebraň se tomu.“

Pro jednou se jí třese spodní ret a zdá se, že ztratila řeč. Nakloním se a dávám jí čas, aby se odtáhla, kdyby chtěla.

Ale neudělá to.

Její kapitulace je to nejlepší na světě a já toho využiju.

Nejdříve k ní něžně přitisknu rty a jazykem lehce přejedu přes zavřené rty.

Prosím o vstup. Rozevře rty a já okamžitě vniknu jazykem dovnitř, abych našel její.

Okolní svět zmizí.

Všechno, kromě Tenielle, zmizí.

Jsme tady jen já a ona.

Zapletu jí ruce do vlasů, zatlačím ji dozadu a opřu o dveře ledničky, abych ji mohl líbat důkladněji. Chutná po mátě a na té chuti se můžu stát závislým. Překvapí mě, když mě rukama popadne za zadek. Trochu se odtáhnu a usměju se na její lehce pootevřené rty.

„Vždycky jsem věděl, že to bude takové,“ zamumlám a srdce mi bije jako o závod.

„Zmlkni a líbej mě,“ zavrčí, omotá mi paže kolem krku a přitiskne ke mně své rty.

Konečně.

Usmívám se do jejích rtů.