LTC - 4. kapitola

Překlad: Mishaacka

Úplně se vyhýbám místu, kde sedí Zach, a na tácu nesu pití pro stůl číslo čtyři. Kvůli Daveovi, který tady večer chtěl být, je moje noc ještě nepříjemnější. Než jsme sem přišli, tak jsem mu měla říct, že o něj dál nemám zájem, ale tenhle rozhovor mám v plánu provést, než večer skončí. Nechci mu ublížit, ale prostě to takhle cítím.

„Můžu vám ještě něco přinést?“ zeptám se mužů u stolu. Ošiju se, protože vidím, jak jeden chlap sedící na kraji, si mě hladově přeměří pohledem a zastaví se pohledem na mém výstřihu.

„Možná tvoje číslo drahoušku, co?“ zeptá se mě a lascivně našpulí rty. „Vypadáš, že si ráda užiješ kvalitní zábavu.“

Přimhouřím oči, odstoupím od něho a propaluju ho naštvaným pohledem. „Předám to dál, díky. Vždycky to můžu sdělit vedení, protože jsem si jistá, že tě odsud s radostí vykopnou.“

Cítím na sobě pohled.

Zachův, Daveův. Nebo obou.

„Kvůli čemu mě vykopnou? Tohle je svobodná země. A tohle je bar. Lidé se sem chodí pobavit a s tebou je to taky hra,“ zahihňá se a přejede pohledem kolem stolu, jakoby se snažil získat podporu svých přátel. K jeho posmívání se nepřipojí, ale ani mu neřeknou, aby přestal nebo, aby se stáhl zpátky. Chystám se odejít, ale chytne mě za paži. V tu chvíli uslyším zaznít Zachův hlas, který je jasně slyšet přes celý bar.

„Ještě jednou se jí dotkni a bude to to poslední, co v životě uděláš,“ vyhrožuje a předtím, než si to můžu uvědomit, tak stojí vedle mě a přitahuje si mě k sobě. „Jsi v pořádku?“ zeptá se a podívá se na mě, v hlase slyším starosti a oči jsou plné hněvu a obav.

Přikývnu. „Jsem v pořádku, děkuju.“

Přesune mě za sebe, pak se zpříma postaví k chlapovi a ukáže na něj prstem. Můžu vidět, že zákazník je vyděšený a má taky pro to dobrý důvod. Všichni vědí, kdo je Zach a nikdo nechce mít potíže s motorkáři tohoto města, protože v rukách drží silné otěže.

„Jestli tě ještě někdy nachytám, že ses jenom podíval na moji holku, tak to s tebou skoncuju, je to jasný?“ zuří, dokonce i já naprázdno polknu, nad jeho tichým a nebezpečným tónem.

Jeho holka?

„Já… já jsem nevěděl, že patří k tobě,“ zakoktá chlap a odkašle si. „Raději jsem neměl nic říkat.“

„A co takhle všeobecně přestat otravovat ženy?“ navrhne znechuceně Zach. Zrovna tuhle chvíli si vybere Dave, aby se zachoval hrdinsky, a postaví se vedle Zacha, dva do očí bijící kontrasty. Zach je v černé kůži a denimu, Dave má košili a kalhoty, jeho tělo drží zpříma a nos má nahoře.

„April, jsi v pořádku?“ zeptá se mě a vypadá znepokojeně, ale přesto mi nenabídl žádnou pomoc, když došlo k incidentu.

„Kdo to je?“ jeho tón zní ledově, nikdy jsem ho tak neslyšela.

„Jsem Dave. Přítel April,“ odpoví Dave, naprázdno polkne a nenápadně se od něj odsune. „Nemůžeš mi nic udělat. Můj bratr je právník.“

Zach několikrát pomalu zamrká a pak se hluboce rozesměje.

Je to temný smích.

Pak se ke mně otočí a pozvedne obočí.

„On není můj přítel-“

„Proč nejsem překvapený, když slyším, jak to říká?“ zamumlá Zach a přiblíží se k Daveovi. „Vypadni kurva odsud, jinak za sebe neručím.“

„- ale byla jsem s ním několikrát na schůzce,“ pokračuju tam, kde mě Zach přerušil. „Můžeš ho prosím tě nechat na pokoji?“

„Byla jsi na rande s tímhle idiotem?“ zeptá se mě Zach překvapeně. „Dokonce se nechová ani jako chlap, protože se tě nezastal.“

„Zdá se, že jsem na určitý typ,“ vychrlím zpátky.

„Nedávej mě do stejné škatulky s touhle slečinkou,“ odpoví uraženě Zach. „Fajnový oblek a blbosti nezakryjí zápach zbabělce.“

Rozhodím rukama. „Tady jsem skončila. Dave, omlouvám se, ale nejsem tvoje přítelkyně. Na poslední schůzce jsme o tom dokonce ani nemluvili. Zachu, přestaň se plést do mých věcí.“

Uteču do místnosti pro zaměstnance, ale Zach mě tam brzo najde.

„Jsi v pořádku?“ zeptá se mě a zavře za sebou dveře. „Omlouvám se, že jsem se neudržel, ale na druhou stranu, April, zasloužíš si něco mnohem lepšího, než toho zoufalce.“

„Ano,“ podruhé ho ujistím. „Je mi fajn, Zachu.“

Nesnáším, když musí vystoupit na moji obranu, ale oceňuju to. Stydím se přiznat, že už jsem si na slizouny zvykla, od té doby, co tady pracuju, ale když někteří překročí hranici, tak je mi to velmi nepříjemné. Taky se cítím trochu trapně kvůli Daveovi.

Chvilku mě pozoruje, v čelisti mu cuká sval, pak začne pochodovat kolem. „Nelíbí se mi, že tady pracuješ. Kolik toho ještě sneseš? Pak už bych sem nemusel chodit a předstírat, že jsem zkurvený alkoholik, takže tady můžu být a dohlížet na tebe a ujistit se, že nikdo s tebou nevyjebe.“

Vyvalím oči. Zach je pohlcený svojí tirádou, takže si myslím, že si ani neuvědomil, co za informaci prozradil, ale já mám v hlavě vygumováno. Opravdu schválně chodil na moje směny.

„Zachu, nepotřebuju, aby na mě někdo dohlížel,“ odpovím a vyšpulím rty. „Jsem ti vděčná, že jsi tady dneska byl, skutečně, ale nemusíš tu být pokaždé, když pracuju. To je trochu přes čáru a já se o sebe dokážu postarat.“

Přestane pochodovat a dojde ke stolu, kde sedím, ruce mi položí na tvář a intenzivně se mi zadívá do očí. „Co to děláme, April?"

„Co myslíš tím, co to děláme?“ zeptám se ho a vyklenu obočí. „Sedíme u Drakea v místnosti pro zaměstnance, což mi připomíná, že bych se měla vrátit do práce.“

A popravdě, jediný důvod, proč ještě na mě tady nikdo nepřišel křičet je, že se přátelí se Zachem a jeho MC.

„Mám na mysli nás,“ zašeptá a palcem mě pohladí po tváři.

„Tady není žádné my,“ řeknu jemně, ale pak se rozhodnu pro upřímnost. „Vím, že mezi námi je jistá…. přitažlivost, Zachu, ale za všechno můžeš ty. Nevíš, co chceš, vysíláš zmatené signály a mimochodem, nikdy jsi se mnou nejednal tak, jak si zasloužím. Nechci být jedna z mnoha nebo další položka na tvém seznamu, stojím za víc, než být jen tohle. Nemůžeš mi dát to, co chci-“

„Vím, že jsem to posral, April-“

„Ne, Zachu. Posrat něco znamená, když zapomeneš na něčí narozeniny anebo malou chybu. To co jsi udělal, bylo, že ses úmyslně rozhodl, že se mnou nechceš být a to hned potom, co ses se mnou vyspal,“ řeknu mu a odstrčím jeho ruku a postavím se před něho. „Takže teď tady na mě nedělej ramena a neptej se, co vlastně děláme. Ty jsi ten, kdo nastavil pravidla, já se jimi jenom řídím.“

„Tehdy jsem ti nemohl dát, co jsi chtěla,“ řekne a zatne zuby. „Myslel jsem, že dělám správnou věc, než abych tě dostal do situace, o které jsem věděl, že skončí tak, že ti ublížím. Máš pravdu, nemohl jsem ti dát, co jsi chtěla. Nebyl správný čas, ani správné místo.“

„A teď je?“ zeptám se ho vyzývavě. „Proč to teď vytahuješ, Zachu? Jaký je důvod? Nic se nezměnilo.“

„Všechno se změnilo,“ odpoví a přisaje se ke mně rty ve vášnivém polibku, který nás pohltí. Rukama ho obejmu kolem krku, stahuju si ho k sobě dolů a on mě zvedne, takže mu automaticky omotám nohy kolem pasu.

Nevím, proč ho neodstrčím, i když to vlastně nechci.

Vždycky nás to k sobě táhlo a já si nejsem jistá, jestli to někdy skončí.

Ale právě teď, v tuhle chvíli, je Zach jenom můj.

A ta zkurvená věc je, že já jsem jenom jeho.

*****

Zaklepání na dveře mě donutí od něj odskočit a odsunout se, hruď se mi zvedá nahoru a dolů, jak se snažím popadnout dech. Odstoupím ode dveří, zatímco Zach vystrčí ven hlavu, něco zamumlá a pak zavře dveře.

„Pojď, vezmu tě domů,“ řekne, když se ke mně otočí, rukou si projede vlasy a zhluboka se nadechne. Vypadá stejně rozrušeně, jako já. „Řekl jsem tvému šéfovi, že tě vezmu domů.“

Našpulím rty. „Neříkej mi, co mám dělat. Tohle je moje práce.“

Přimhouří oči. „Chceš zůstat a řešit další sračky, když ti chlapi jsou pořád tady? Žádný problém. Pak si myslím, že bych si měl udělat pohodlí.“

„Nezůstaneš tady,“ zareptám a zmuchlám lem košile. Jsem sexuálně frustrovaná a jediné, co chci udělat, je znovu ho líbat. „Po pravdě si myslím, že bude lepší, když odejdeš.“

Přiblíží se a vezme mě za ruku a přitáhne k sobě. „Pojď a vezmi si na zbytek večera volno.“ Políbí mě na spánek a pak si prolíbá cestičku až k čelisti. Toužím mu podlehnout, ale nechci, aby věděl, jakou má nade mnou moc. Nepřeju si nic víc, než strávit s ním noc, ale co mi to dá, než jen pár orgasmů? Jenom mě to donutí, abych ho chtěla ještě víc.

Zakroutím hlavou, odtáhnu se od něho a jdu ke dveřím. Řekl, že prý se všechno změnilo, ale ve skutečnosti to tak není.

„Byl jsem vyděšený, April,“ řekne mi a tím mě přimrazí na místě. „Právě jsem v klubu začínal, a ty jsi byla moje vysněná holka. Byl jsem zkurveně vyděšený, jasný? Načasování bylo špatné. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit. Nikdy jsem to nechtěl. Šílím z tebe, April, a vždycky budu.“

„Co ode mě chceš, Zachu?“ zeptám se ho a znovu se k němu otočím. Vím, že se o mě stará a vždycky i bude. Způsob, jakým se stále ujišťuje, že jsem v pořádku. Když něco potřebuju, tak vím, že stačí zavolat. Ale starat se o mě a být se mnou, to jsou dvě naprosto rozdílné věci.

Nejistě se na mě usměje a přiblíží se ke mně. „Co kdybys mi dovolila, abych tě vzal domů a pozval tě na večeři? Rande. První z mnoha.“

„Myslíš to vážně?“ zeptám se ho a zadívám se mu do očí. „Najednou jsi připravený na něco vážnějšího?“

Políbí mě, tak něžně, tak nádherně, až se mi oči samy přivřou a téměř můžu cítit, jak do mě proudí jeho emoce.

„Jsem si jistý,“ zašeptá do mých rtů. „Jenom mi dej šanci, abych ti to dokázal. Předtím jsem nebyl připravený, takže jsem se snažil, abych se od tebe držel dál, ale do háje, April. Jsi všechno, na co myslím. Nikdy nebude ideální čas, ale už dál nechci na tebe čekat.“

Říká všechna ta správné slova, to, co předtím nikdy neřekl. Ale přesto jsem opatrná a obezřetná.

Můžu mu dát šanci a znovu riskovat svoje srdce? Nebo se mám obrnit a ochránit se před možným zlomeným srdcem, kdy pak ale budu přemýšlet nad tím, co by se stalo, kdyby…

„Vypadneme odsud,“ odpovím a pohlédnu na něj.

Usměje se a natáhne ke mně ruku.

Chytnu se ho a ucítím, jako by mnou projela elektřina.

Do prdele.