TDPBB - 5. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Martina

Victor

            Victor nemohl uvěřit svému štěstí. Jeho družka souhlasila, že si ho vezme!

            Nechal se strhnout, vyskočil na nohy a vtáhl ji do náruče. Nádherně vyděšeně vypískla překvapením. Pak držel její měkké teplé tělo na své hrudi a sklonil hlavu k její. Zvedla obličej, a než ji políbil, zachytil, jak se jí třepotají řasy.

            Rty byly měkké a poddajné jako okvětní lístky růží, ale její jazyk směle zkoumal jeho ústa. Třela se proti němu tak, že se mu stáhly vnitřnosti a zadrhl se mu dech.

            „Dej si pozor,“ zamumlal. „Pokračuj v tomto pohybu a já tě položím na stůl a zmocním se tě tady a teď.“

            „Dávejte si pozor ty,“ odsekla. „Nebo řeknu, „že tě k tomu vyzývám.“

            S těmito slovy se opět proti němu zavrtěla a tlačila své tělo na jeho ocelově tvrdý penis. Vydal ze sebe nedobrovolné sténání.

            „Možná nebudu moct počkat až do naší svatební noci,“ zamumlal. „Ve skutečnosti si nejsem jistý, že můžu počkat dalších pět minut.“

            Zachytila pramen jeho vlasů a varovně za něj zatahala. „Ach, ano, můžeš. A budeš. Čekala jsem tak dlouho, než ztratím své panenství, a taky vím, kdy se to stane. O svatební noci.“

            Zamrkal na svou družku v náručí a cítil se omámený. „Jsi panna?“

            Ztuhla a její hlas zněl trochu defenzivně, když řekla: „Kdybys viděl ty muže, které jsem si měla vybrat v Boonvillu, v Tennessee ...“

            „Dokážu si je představit,“ řekl s nepatrným zachvěním. „Velmi dobře. Počkáme. A dám ti svatební noc, na kterou nikdy nezapomeneš.“

            Položil ji dolů. Hodil na stůl zlatou minci a řekl: „Pojď. Musíš vidět palác a setkat se s tetou Agatou.“

            A mým drakem.

            Neexistoval způsob, jak by ji mohl nechat vzít si ho bez toho, aby přesně věděla, kdo – a co – byl.

            Je to moje opravdová družka, ujistil se. To znamená, že mě bude milovat, bez ohledu na to, co jsem.

            Samozřejmě, že ano, zasyčel jeho drak.

            Ale Victor si nemohl být úplně jistý, dokud se jí skutečně neukázal. Doufal, že nedělá hroznou život-ničící chybu. Řekl: „Ale než půjdeme do paláce… chci ti něco ukázat.“

            Debbie se na něj opatrně podívala. „Něco jako tvou první šílenou ženu v podkroví?“

            „Rozhodně ne! Nemám žádnou jinou ženu. Žádná tajná láska. Ani tajné děti. Jsi moje jediná láska, budeš má jediná žena a jediné děti, které kdy budu mít, budou naše.“

            „Okej.“ Pořád vypadala podezřívavě. „Žádná tajná žena, děti nebo přítelkyně, v pořádku. Tajná identita jako mistr zloděj?“

            „Jsem princ,“ poznamenal. „Mám hromadu - ah, klenotů. A nezískal jsem to nečestným způsobem.“

            Usmála se. „To jsem si myslela, že ne. Tajemný maskovaný strážce, potulující se v ulicích Rodicy v nejtemnějších hodinách, aby to bylo bezpečné před zločinci?“

            To ho zachytilo nepřipraveného, byla tak blízko k pravdě. „Ne tak přesně.“ Potom, když otevřela ústa, aby se mohla dále ptát, položil prst na její jako okvětní lístky jemné rty. „Psst. Brzy to zjistíš. Dovol mi zachovat si své tajemství dalších třicet minut.“

            Když ji vedl z kavárny a po silnici, mluvila vážněji. „Tohle není náznak, abys mi něco prozradil, ale jen chci, abys věděl, že ať je to cokoli, neměl by sis s tím dělat starosti. Jsem si jistá, že ať je to cokoliv, budu s tím v pohodě.“

            Victor v to doufal. Ale slova jeho družky ho utěšila. Je pravda, že pro ni bude šokující, poznat jeho pravou podstatu - natož ji vidět. Ale ona je jeho družka. Jistěže družka draka nemohla odmítnout svou pravou lásku z vlastní přirozenosti.

            Přijme ho, předpověděl drak s obrovskou důvěrou.

            Debbie vzrušeně vykřikla, když dorazili k čekajícímu kočáru a on jí otevřel dveře. „Tohle je tvoje?“

            Její reakce ho přiměla, aby se na něj znova podíval, jakoby jejíma očima. Byl to zlatý kočár, vkusně vyzdobený draky, tažený dvojicí uhelně černých koní bez jediného bílého vlasu. Uvnitř jsou záclony a polštáře ze zlatého sametu pro luxusní a pohodlnou jízdu. Seděli spolu, dívali se z oken a on ukazoval na památky Rodicy, když je kočár vyvážel z města po klikatých cestách do zalesněných kopců.

            Victor zastavil kočár těsně pod vrcholkem. „Prosím, počkej zde.“

            Kočí, který bezpochyby předpokládá, že Victor a princezna Eugenie potřebují soukromí, protože se nemohou dočkat, už ani jednu noc před svatbou, dal mu potulné mrknutí, když pomáhal Debbie z kočáru.

            Victor ji vedl přes stín lesa na prosluněnou mýtinu pokrytou divokými květinami. Teď, když tady byl, srdce mu opět začalo bušit.

            Co když...?

            Jen ji to ukaž, zasyčel netrpělivě drak. Nech ji, ať se podívá na naše nádherná křídla!

            Ale Victor se před ní nemohl jen tak z ničeho nic proměnit v draka bez vysvětlení. Byla by k smrti vyděšená, kdyby se před ní náhle objevilo ohromné oheň vydechující stvoření z legendy.

            Vzal její ruce do svých. „Je tu něco, co ti chci říct, což se může zdát divné a těžko uvěřitelné. Ale pokud mi dáš šanci, ukážu ti to. Možná jsi slyšela legendy, že se královská rodina Rodicy může přeměnit v draky?“

            „Jo, taxikář se o tom zmínil.“ Debbie zvedla obočí, až se zdálo, že se chystají levitovat nad čelem. „Radši bys neměl tvrdit, že jsou pravdivé.“

            „Je to pravda.“

            „Moc vtipné.“

            „Nežertuju.“

            „No tak. Co je to doopravdy?“

            Frustrovaný Victor slyšel vlastní hlas. „Je to pravda. Přísahám.“

            Debbie teď vypadala nejen nevěřícně, ale i ublíženě. Hněv začal pronikat do jejího hlasu, když říkala: „Říkáš mi, že jsi mě sem přivedl jen proto, abys mi řekl nějakou směšnou lež o dracích? Jak moc si myslíš, že jsou Američané hloupí?“

            „Nemyslím si, že jsou hloupí,“ protestoval. „A je to pravda. Sleduj, změním se v draka.“

            Ale než se mohl přeměnit, uviděl, jak se Debbieniny oči začínají lesknout slzami. Když znovu promluvila, chvěl se jí hlas. „Byla celá ta věc s tebou a mnou vtip? Byl to všechno nějaký propracovaný plán, který měl ukázat, jak naivní a hloupí turisti jsou? Manželství? Děti?“

            „Ne!“ Victor byl zděšen. Nejhorší scénář, který si představoval, byl ten, že se promění a ona s křikem uteče. Toto bylo mnohem horší.

            „Láska na první pohled?“ Slzy jí přetekly a stékaly po tváři. „Možná jsem věděla, že je to příliš dobré, než aby to byla pravda. Hloupá věřím, že se do mě někdo zamiluje – a chtěl se mnou založit rodinu!“

            „Chci s tebou založit rodinu!“ Protestoval. „A je normální, že se draci zamilují na první pohled.“

            „Co s tebou je špatně?“ Vykřikla. Její slzy se zastavily a obličej jí zrudl jako oheň. „Jsem lidská bytost, stejně jako ty! Jak se opovažuješ hrát si s mými city kvůli hloupému vtípku!“ Její hlas klesl a napodoboval jeho. „Draci se zamilují na první pohled.“

            „My ano! Je to proto, že poznáme naše družky. Jsou to naše předurčené pravé lásky, lidi, s nimiž jsme dokonale kompatibilní. A ty jsi moje… Počkej!“

            Debbie se otočila a začala odcházet.

            Proměň se ty, idiote, zasyčel jeho draka. A spěchej! Než uteče pryč!

            V dlouhém, strašlivém okamžiku byl Victor tak moc zděšený z toho, jak moc mu jeho plán nevyšel, že se nedokázal dostatečně soustředit na proměnu. Pak se přinutil uvolnit a přemýšlet o tom, co to znamená být drak.

            Touha po zlatě.

            Touha po letu.

            Láska k jeho jediné opravdové družce.

            Byla krůček od lesa, když dokončil proměnu. Nedokázal přemýšlet o lepším způsob, jak ji upozornit na to, co udělal, takže otevřel ústa a zařval.

            Debbie vyskočila, ztratila rovnováhu a začala padat. Victor se vrhl dopředu, vystrčil přední nohu a chytil ji.

            Vykřikla, pak se otočila a dívala se na něj. Oči vytřeštěné a tělo měl na jeho přední noze ztuhlé. Cítil rychlé bušení jejího srdce.

            Přál si, aby s ní mohl komunikovat, ale všechno, co mohl dělat v dračí podobě, byl řev nebo syčení. Místo toho ji uvolnil, pomalu, aby nespadla. Napřímila se, dokud nehybně nestála a její záda se dotýkala jeho přední části nohy. Hlavu měla zakloněnou, oči vytřeštěné, ústa otevřená. Nemohl říct, jestli je vyděšená, šokovaná nebo prostě překvapená. Ale přestaly téct slzy.

            Sklonil hlavu a jemně ji očuchával vlasy. Na okamžik zůstala tam, kde byla jako socha. Pak zvedla ruku. Trochu se třásla. Ale stejně se natáhla, aby ho pohladila po kůži.

            Victor si pomyslel, jak statečná je, a jak moc ji miluje, a znovu se stal mužem.

            Debbie měla dlaň na jeho tváři a její pokožka byla jemná jako hedvábí. Stáli tak nějakou dobu, hleděli si do očí v postavení jako postavy v malbě.

            „Tvá kůže je tak horká,“ zamumlala. „Už jsem o tom přemýšlela. Vypadá to, jako bys měl horečku, ale ty samozřejmě nejsi nemocný.“

            Zakroutil hlavou. „Je to proto, že jsem dračí měnič. Předpokládám, že je to proto, že dýcháme oheň.“

            „Neuvěřitelné.“ Debbie odtáhla ruku, a pak si otřela tváře, které měla mokré od slz. „Viděla jsem to - cítila jsem to - ale stále je těžké tomu uvěřit. Draci jsou skuteční! Mám pocit, že všechno, co vím, by mohlo být špatně.“

            „To si nemyslím,“ ujistil ji. „Jediné části, které jsou špatně, jsou, že neexistují draci a že neexistují měniči.“

            Dívala se na něj. „Ostatní ... uh, měniči ... existují také? Jako vlkodlaci?“

            „Ano, jsou i vlkodlaci. Žijí většinou v lese. Přinejmenším v Rodice to tak je. Věřím, že v Americe často žijí ve městech.“

            „V Americe jsou vlkodlaci?“ Vykřikla Debbie.

            „Pokud vím, jsou měniči v každé zemi. Ale ve většině případů zachovávají svou existenci v tajemství. Rodica a blízké země jsou neobvyklé v tom, že každý o měničích ví.“

            „Překvapuje mě, že jste všichni nebyli uneseni vládními vědci, kteří by vás chtěli studovat,“ poznamenala.

            „Já jsem vláda,“ zdůraznil Victor. „Co se týče vědců z jiných míst, jak jsi reagovala ty, když ti Rodičané říkali, že existují draci?“

            „Když jsem o tom poprvé slyšela, myslela jsem si, že je to roztomilá místní legenda. Když jsi mi to řekl ty, myslela jsem si, že je to lež.“ Její tvář povadla. „Ach, Victore, je mi to moc líto! Neměla jsem k tobě být tak nedůvěřivá.“

            „Chápu, že je těžké tomu uvěřit,“ ujistil ji. „Velmi jsem se bál, jak ti to mám říct. A jestli si budeš chtít vzít muže, který je také drak.“

            Rozechvěle řekla: „Takže mě opravdu miluješ? Opravdu se chceš oženit - ne jenom pro větší pohodlí?“

            „Přísahám.“ Zachytil ji do náruče a pevně držel, vychutnával si její teplo a sladkou vůni. „Miluji tě a chci si tě vzít. Opravdu ano.“

            „Také tě miluji. Myslím, že i obyčejní lidé se mohou zamilovat na první pohled. Cítila jsem to také, ale myslela jsem, že je to příliš dobré, než aby to byla pravda.“

            „Nic není příliš dobré, aby to bylo pro tebe pravdivé. Vyznám ti svou lásku k tobě každou hodinu, pokud je to to, co potřebuješ, abys věřila.“

            Debbie se trochu zasmála. „To je v pořádku. Možná jednou denně.“

            „Jednou denně, po všechny naše společné dny.“ Victor ji políbil, ochutnal sůl jejích slz a slíbil si, že už nikdy nedovolí, aby jeho družka plakala.

            Srdce mu přetékalo úlevou, že se téměř rozplakal. Nyní jeho družka věděla všechno. Neměl před ní žádné tajemství. Viděla ho jako draka. A stejně ho miluje.

            Říkal jsem ti to, zasyčel jeho drak.