Shameless - 19. kapitola

Překlad: Peťa

BRADY

Nejsem si jistý, co jsem čekal, že Kat řekne, ale tohle to není. Ale všechno na této holce křičí houževnatostí, takže bych neměl být překvapený, že je dcerou migrantských pracovníků.

Když se ke mně zvednou ty krásné oříškové oči, jsou obezřetné, ale pokračuje. „Jednoho dne jsme skončili tady. V té době to řídil Melin táta Bob. Nevím, co se stalo její mámě. Získala jsem dojem, že vzala nohy na ramena, když byla Mel malá. Rodiče pomáhali sklízet a chvíli dělali náhodné práce.“ Natáhne se po svých vlasech a zaplétá si je, zatímco mluví. „Melin táta nabídl, že nás tu nechá, ale můj otec neměl pocit, že je správné to přijmout, když tu nebylo moc co dělat, tak se moje rodina přestěhovala na další farmu blízko Dallasu. Nakonec jsme se usadili v Corpusu.“

Usměju se, když ji zatahám za cop. „Okay, Anno ze Zeleného domu, tak jak to že jste s Melissou skončily jako nejlepší kámošky?“

Zasměje se. „Jak to že víš, kdo je Anna ze Zeleného domu?“

„Možná jsem mámin chlapeček. Má ráda takové knihy.“

Hraje si s knoflíčkem na šatech, které, jak si všimnu, jsou teď rozevřené na jejím zpevněném stehně, a usměje se zpátky a Ježíši, ten úsměv. Je svítící. „No, tvoje mamka má dobrý vkus. Jsou to skvělé knihy.“ Zatímco se usmívá, dodá: „S Mel jsme se sblížily potom, co jsem jí napsala pohled, kde jsem jí řekla, jak moc srandy jsem tu měla to léto a poděkovala jí, že ke mně byla tak milá.“

Pokrčí rameny, vypadá trochu plaše. „Neměla jsem moc kamarádů, když jsem vyrůstala. Bylo to těžké, když jsme se často stěhovali. Lidi se k migrantským pracovníkům nechovají vždycky dobře. A je těžké najít něco společného s ostatními dětmi ve škole. Vracejí se z letních prázdnin a baví se o dovolených a Disneylandu a já strávila většinu času sbíráním bavlny. Každopádně mi Mel odepsala a zůstaly jsme od té doby v kontaktu.“

Bože, dokážu si jen představit malou Kat, samé velké oči a zářivé úsměvy, její bujné tmavé vlasy zkroucené do copu a mám náhlé nutkání ublížit těm kokotům, kteří k ní a její rodině byli krutí, když byla dítě.

„Taky jste tehdy bydleli v tomto domě?“

Kat zavrtí hlavou, tvář jí zrudne, než zašeptá: „Spali jsme v naší dodávce na odpočívadle kousek od hlavní cesty.“

Trvá celou minutu zpracovat, co říká.

Co do hajzlu?

Snažím se ovládnout svoje rysy, protože se jí nechci dotknout. Ale Ježíši. To mě přinutí uvědomit si, jak snadné jsem to celý život měl.

Prohlášení jako tohle vyžaduje drink. Naliju nám panáka a podám jí sklenici. „Na to být drsňákem.“

Její oči prodlévají na panáku, jako by bojovala sama se sebou, jestli si dát dalšího. Nakonec ho popadne a střelí po mně jedním z jejích zabijáckých úsměvů. „Říká slušňák.“

Můj úsměv se rozšíří. Tahle holka. Jsem zaneprázdněný zíráním na ni, vidím ji novýma očima, když si odkašle.

„Takže, um, bude tvoje přítelkyně doma šílet, že sis dovezl domů dítě?“

Roztomilé. Je tak zatraceně roztomilá. Nemůžu lhát – její lovení detailů týkajících se mě je pěkně dobrý pocit.

Zatímco vyfouknu vzduch, přemýšlím, jak na tu otázku odpovědět. „Žádná přítelkyně. Žádná manželka. Chudáček Izzy bude muset přijmout, že její strejda nedokáže ani zaboha sladit její oblečky.“ Zasměju se a projedu si rukama vlasy. „Už nějakou chvíli jsem sám, asi.“

Její obočí se zvedne. „Asi?“

Jak přesně vysvětlím, že s Gwen jsme jen šukali? Jasně, nevysvětlím. „Možná bych měl říct, že poslední holka, se kterou jsem se vídal, nebyla nic vážného. Ani pro jednoho z nás.“ Přikývne a nemůžu si pomoct, ale položím očividnou otázku. „A ty?“

„Rozešla jsem se s přítelem, zrovna než jsem přijela sem.“

Čekám, že mi řekne víc, ale neřekne. „Bylo to vážné?“

Sroluje rty mezi zuby. „Dost vážné.“

Chci vědět, co to znamená, ale hluboko uvnitř si uvědomuju, že bych neměl lovit tak hluboko. Není to tak, že tu může k něčemu dojít. Žiju v Bostonu. Ona žije v Texasu. Konec příběhu. Naštěstí mě od ptaní se na cokoli, čeho bych mohl zítra litovat, zarazí zvonek.

Když se o několik minut později vrátím s pizzou a dezertem, udělá ten malý zvuk.

Pozastavím se, jak balancuju s krabicemi jídla v náručí. „Zapředla jsi právě?“

Unikne jí zachichotání. „Možná. Jen jsem fakt nadšená z pizzy.“

„Očividně.“

Chvíli dlabeme, sotva si dáváme pauzu na dýchání. Cítím se mnohem lehčí od toho, co jsme mluvili o Calovi. Neuvědomoval jsem si, jak moc mě to tíží.

Najdu se, jak sleduju Kat, jak žvýká kousek pizzy. Je na ní něco tak odzbrojujícího. Možná je to její smích nebo ten lehký úsměv. Možná je to to, jak jí září oči, když je pobavená. Ať jde o cokoli, jsem rád, že se s ní můžu bavit. Ale ještě víc jsem rád, že se mi otevírá.

Po našem druhém kousku si olízne rty a povzdechne si. „Jak to že je ta Pizza Hut tak dobrá? Kdybych byla na pouštním ostrově a mohla si vybrat jen jedno jídlo na věčnost, byla by to tato houbová pepperoni pizza.“

„Hej, to je nápad. Možná bych tě mohl platit pizzou.“ Uchechtnu se, když se nacpu dalším soustem, ale když se podívám na Kat, mračí se.

„Brady, cítím se špatně, že bych si brala tvoje peníze. Miluju Izzy, jako by byla moje vlastní a jsem šťastná, že můžu pomáhat, dokud mě budeš potřebovat. Prosím neměj pocit“-

„Katherine, přestaň. Budu ti platit. Vlastně jsem včera převedl nějaké peníze, takže ti můžu vypsat šek.“ Otřu si ruku do ubrousku a snažím se, seč to jde, zlostně hledět, ale její našpulené rty to ztěžují. „Myslím to vážně. Nemůžeš chodit kolem a dělat všechno zadarmo.“

Přikývne, jako bych jí vynadal a teď se cítím jako osel.

Zjemním hlas, chci jí dát vědět, že jsem na její straně. „Jen nechci, aby kdokoli zneužíval tvojí dobroty, tak mi prosím řekni, že tě v restauraci platí.“ Její tváře, které jsou už zčervenalé z alkoholu, zrudnou do tmavšího odstínu červené. „Ano, platí.“

Tahle holka očividně potřebuje peníze, jinak by neobsluhovala stoly. Ne že by na obsluhování stolů bylo něco špatného, ale je schopná dělat mnohem víc. Což mě nutí uvědomit si, jak málo o ní vím.

„Takže tvoje rodina je v Corpusu? To je místo, kde jsi chodila do školy?“

„Jo, chodila jsem na střední v Corpusu. Předtím jsem se víceméně učila doma, protože jsme se tolik stěhovali. Skončila jsem na vysoké na Texas A&M.“

„Takže jsi Aggie (pozn. říká se tak studentům té školy, kde studovala)?“ Zavrtím na ni hlavou, jako bych byl zklamaný.

Hravě mě plácne do ramene. „Hej, nedělej si srandu. Já vím, že UT (pozn. University of Texas) je lepší, ale můj táta by se radši ponořil do horkého dehtu, než aby nechal svoji dceru chodit na liberální školu v Austinu.“

„I ty jsi konzervativní?“

Její obočí se spojí dohromady a zavrtí hlavou. „Bože, ne. Jsem si jistá, že bych upřednostnila chodit na UT. Dostala jsem plné stipendium na obě školy, ale šla jsem na A&M, protože jsem nechtěla zklamat tátu.“ Povzdechne si. „Já vím, že to zní chabě.“

„Plné stipendium, huh?“ Nejsem překvapený s tím, jak řídí věci tady. Je tahoun. Připomíná mi malého kolibříka, jak nikdy nepřestává pracovat.

„Ano, tak bylo odměněno moje šprťáctví na střední.“

„Ty? Šprt? Je mi zatěžko tomu uvěřit.“ Zvlášť v těch šatech. Bojuju s tím, abych se nedíval na její odhalené stehno, které vykukuje škvírou vpředu.

„Jsem si jistá, že to bude znít divně, ale bylo těžké se konečně usadit a jít na skutečnou školu. Byla jsem tak zvyklá učit se, když jsme byli na cestě. Číst si pod velkým dubem nebo na poli bavlny s větrem, který mi foukal do tváře.“

Při jejím jižanském přízvuku se usměju a učit se a číst si zní jako uči se a čís si.

„Hodně dětí v situacích jako ta moje promeškávalo školu a skončilo tak, že toho nechali, ale táta mi byl každý den za zadkem. Dostával úkoly od tety. Je učitelka. Takže jo, když jsem konečně šla na střední, byla jsem pravý šprt, kompletní s brýlemi a pusou plnou kovu.“

Uchechtnu se, když naliju dalšího panáka. „Rovnátka nejsou tak špatná. Měl jsem na střední fixátor. Skvělé pro moje zuby. Špatné pro muchlování se s roztleskávačkami.“

„Roztleskávačky, huh? Pak jsme ty a já fungovali v různých stratosférách. Ale nejsem překvapená, že jsi randil s roztleskávačkami. Pravděpodobně to děláš pořád.“

Čekám, dokud se na mě nepodívá. „Roztleskávačky jsou přeceňované.“

Moment na mě zírá, než se jí na tváři rozšíří úsměv. A pak se zasměje. „Mám tričko, kde je napsáno: Šprti to umí líp.“

„To se vsadím.“ A možná to je alkohol, co mi poskytne trochu svobody, ale vzdám se nutkání, které mám celý den, a nechám svoje oči, aby se jí toulaly po těle. „Někdy bych tu teorii rád vyzkoušel,“ zamumlám potichu.

Z ramen jí spadla deka a sedí s nohama zastrčenýma pod sebou, zatímco vystavuje ty maličké šaty ve stylu padesátých let, které nutí můj puls zrychlit. Což je překvapivé, protože jsou neokázalé. Dokonce zdrženlivé. Ale do háje, vše, na co dokážu myslet, je, jak ty knoflíčky vedou mezi ta šťavnatá prsa, a nemůžu si pomoct, ale přemýšlím, jaký by to byl pocit mít ji v rukách.

Když se moje oči zvednou k jejím, vidím odraz stejné touhy.

Sedíme bok po boku na tom velkém gauči. Bylo by tak snadné naklonit se dopředu a zavrtat se mezi ty svůdné růžové rty.

V hlavě se mi spustí varovné zvony.

Tohle je špatné. Brzy odjedu. Mám moře zodpovědnosti, což způsobuje, že mít v tuto chvíli vztah, je nemožné. Izzy. Rodiče. Farma. Upadající business v Bostonu. A pochybuju, že Kat je typ holky na píchačku.

Ale mezi tím emocionálním dnem, který jsme měli, a alkoholem, který mi otupuje mozek, nemůžu popřít, jak moc ji chci svléct z těch šatů a ztratit se v jejím těle.

Zíráme na sebe a to je vše, co můžu dělat, abych se po ní nenatáhl. Ale pak ticho roztříští blesk a oba sebou trhneme.

Nejsem ten, co věří na znamení, ale kdyby bylo jedno, které by křičelo: Nebuď zasraný idiot, bylo by to tohle.

Nervózně se zasměju a najdu si důvod, abych si dal pauzu. „Jsem tu za sekundu. Příroda volá.“