Shameless - 17. kapitola

Překlad: Peťa

BRADY

Na dveřích skříně visí černý oblek. Je to jediná slušná věc, kterou jsem si na sebe přivezl.

V devět třicet, poté co si uvážu kravatu, otevřu dveře kanceláře, právě když Kathrine vyjde z koupelny.

Sekundu vše co dělám, je to, že zírám. A pak se mi srdce nakopne do vyšších otáček. Pryč je neuspořádaný drdol. Pryč jsou pracovní boty a džíny. Pryč je bláto zpod nehtů. Žena přede mnou je ohromující. Sofistikovaná.

Kaštanové vlasy jí v hustých vlnách visí kolem ramen. Poprvé, co jsem tady, má na sobě make-up. Ty jantarové oči jsou kouřové a intenzivní a rty potřené světlým leskem.

Studuju sklon jejího krku, a jak se noří pod ty upnuté černé šaty na knoflíčky, které začínají nad jejími prsy a vedou dolů ke štíhlým stehnům.

Látka se jí lepí na křivky, a i když je všechno zakryté, nemůžu si pomoct, abych nepřemýšlel, co je pod ní.

Zamrkám. Jednou. Dvakrát. Pak si všimnu elegantních bot na čtyřpalcovém podpatku a moje rty se oddělí.

„Vypadáš pěkně,“ zachraptím, jak přejdu kolem ní.

Dychtivý získat nějaký odstup se obrátím ke kuchyni a naliju nám dva hrnky kávy. Musí dnes mít na sobě kontaktní čočky. To je důvod, proč vypadá tak jinak.

Když jí podám jeden hrnek, podívá se dolů na šálek a pak sáhne po smetaně a sladidle.

Do prdele. Dělala mi kafe celý týden a já nemám zdání, jak si ho dělá.

Tohle je způsob, jak být taktní, debile.

Po několika polovičatých usrknutích položí hrnek dolů. „Vezmu věci pro dítě a můžeme jet,“ zašeptá.

Vrátí se s obrovskou zelenou taškou, která, jak můžu jen předpokládat, je domovem celého Babies ‘R Us obchoďáku a natáhne se pro Izzy, která sedí ve své ohrádce.

Nacpu holky do kabátů, protože dnes je venku opravdu zima. Což jsem si uvědomil, když mi ráno mrzly koule, zatímco jsem krmil všechna ta zvířata.

Potom, co dáme Izzy do sedačky v prodloužené kabině Melissina náklaďáku, nabídnu Katherine ruku a pomůžu jí nahoru.

Cesta je tichá. Dokonce i Izzy je ticho, jako by si nějaká její část uvědomovala, co ztratila.

Když zajedeme na parkoviště pohřebního ústavu, bojuju s drtivým přílivem smutku, který mě tahá za vnitřnosti.

Nemělo by se stávat, že máš pohřbít mladší bratry. Máte zestárnout spolu. Koupit si domy ve stejném sousedství. Brát děti na Little League (pozn. baseballová a softballová asociace) a debatovat o tom, jak daleko se Red Sox dostanou na konci sezóny.

Ne tohle.

Jakmile vstoupíme do budovy, lidi spěchají, aby pozdravili Kat a nabídli jí projevy soustrasti. Izzy se ke mně lepí a já ji jemně houpu v náručí, jak se brodíme davem a míříme k přední části místnosti.

Najednou se vrhne dopředu a začne kvílet: „Mámaaa! Mámaaaa! Tatatata!“ Otočím se, abych našel několik zvětšených fotografií Melissy a Cala, jak zírají zpátky, což mě zanechá bez řeči. Ale když se Izzyin spodní ret zachvěje a po tváři jí stékají slzy, ve středu těla se mi rozevře zející díra.

Srdce se mi sevře a vidění rozmaže.

Když se jemná ruka natáhne po té mojí, sevřu ji. Hlas Katherine švitoří, sotva víc než šeptem. „Myslela jsem si, že bude pěkné mít fotky, protože rakev je zavřená, ale… omlouvám se. Nemyslela jsem.“ Její oči se chystají přelít slzami.

„To je v pořádku.“ Polknu a bojuju s odkašláním si. „To je v pohodě. Tohle… bylo velmi pozorné. Děkuju.“ Obalím jí ruku kolem ramen a přitáhnu si ji blíž a dám jí pusu na čelo. Chvíli takto zůstaneme. Jen my tři. Dokud nemůžu znovu dýchat.

Usadíme se v přední řadě míst rezervovaných pro rodinu a Izzy se natáhne po Kat, která si ji přivine blízko. Vyslanec řekne několik slov, ale vše co vidím, jsou bratrovy modré oči, které na mě zírají zpátky. Vypadá tak šťastně. A já mu to štěstí nepřál.

Snažím se poslouchat vyslance, ale nedokážu se soustředit na nic kromě dvou rakví na stupínku. Studuju mahagonový povrch. Leštěná madla. Jemné řezby podél vík. Všechno je to tak trvalé.

Jsem nakonec vytržen, když mi Izzy vleze na klín a s Kat skončíme tak, že si dítě předáváme tam a zpátky.

Projde mnou zvláštní pocit, když sleduju Kat, jak dává pusu Izzy. Za jiných okolností by rozhodně byla typem holky, které bych propadl. Je sladká a přemýšlivá. Vtipná a přátelská. Typ holky odvedle, ale taky neuvěřitelně sexy, aniž by se vůbec snažila.

Vytřesu tu myšlenku z hlavy. To se nikdy nestane, chlape. Zamíříš zpátky do Bostonu.

Prázdnota v mé hrudi se zvětší.

Vyslanec mluví, nejsem si jistý o čem. Nakonec kývne na mě a já si uvědomím, že chce, abych přišel na podium. Nejasně si vzpomínám, že Katherine se ptala, jestli chci dnes něco říct. Myslel jsem si, že jsem odmítl, ale je jasné, že to není to, co si myslí vyslanec.

Zatímco si urovnávám oblek, jdu nahoru.

Vděčný že obecenstvo nemůže vidět moje bílé klouby, jak svírám stupínek, se zhluboka nadechnu. Moje pozornost přistane na Katherine. Když se naše oči setkají a trošku přikývne, slova se za mě vyhrnou.

„Chci všem poděkovat, že přišli. Mí rodiče tu dnes nemůžou být kvůli zdravotnímu stavu mého otce, ale vzdávají svou vděčnost. Budou mít vzpomínkovou bohoslužbu v Bostonu, jakmile se táta uzdraví a ujistím se, že se naši přátelé a rodina doma dozví, kolik vás přišlo, abyste vyjádřili svou soustrast.“

Podívám se na fotky. „Melisso, děkuji ti za to, že jsi byla úžasná manželka a matka. Je to zřejmé ze všeho, co jsem viděl na vaší farmě, jak oddaná jsi byla mému bratrovi a neteři. Jsem poctěný, že jsi byla mou sestrou a doufám, že víš, jak milovaná jsi. Polovina jižního Texasu se tu dnes ukázala, aby uctila tvou památku.“ Hlavy v publiku pokyvují. „Přál bych si, aby věci byly jinak. Přál bych si, abychom se poznali, a ty jsi mi mohla vysvětlit, proč máme dvě zakrslé kozy a mládě mývala.“

Každý se uchechtne a moje rty vychýlí smutný úsměv, když pustím stupínek.

„Taky musím poděkovat vám všem za to, jak jste přijali mého bratra. Miloval tohle místo. Miloval žít tu s Melissou a Isabellou. Nevím, jestli to víte, ale v podstatě nechal všeho v Bostonu, aby se přestěhoval sem a byl s Mel.“ Pokrčím rameny, nejsem si jistý, že lidí pochopí, co musím říct, ale stejně to potřebuju říct. „On a já jsme se na tohle nedívali stejně, ale skvělá věc na Calovi je, že nepotřeboval souhlas lidí, aby udělal to, co bylo pro něj a jeho rodinu správné, což je něco, co jsem na svém bratrovi začal obdivovat.“

Třu si čelist a uvědomím si, že jsem se neoholil. „Já, um, já jsem ho zklamal. Z tolika důvodů. Takže se ti musím omluvit, Cale, za to že jsem byl osel“- ohlédnu se na jeho rakev – „a nesnažil jsem se vidět věci z tvého pohledu.“ Popotáhnutí v přední řadě zachytí mou pozornost, zatímco si Katherine utírá slzy. „Co jsem nechápal, je, že když najdeš vlastní kousíček nebe na zemi, uděláš všechno, co můžeš, aby sis ho udržel. Abys ho ochránil. Abys o něj pečoval. Tak jak jsi to dělal s levandulovými poli.“ Katherininy oči se setkají s mými a já polknu hroudu v hrdle a odvrátím pohled.

„Bratře, doufám, že mi odpustíš. Prosím věz, že strávím zbytek svých dní snahou, abych si tě udobřil a staráním se o Isabellu. Ona a já jsme se dohodly, že nebude randit, než jí bude třicet, tak to by tě mělo potěšit. A pro případ, že by někdo měl jiné představy, jsem našel tvoji brokovnici, takže jsme všichni v pohodě.“

Publikum se zasměje a já se snažím dostat se za bolest v hrudní kosti, abych to mohl dokončit. „Budeš mi chybět, brácho. Navždy. A dokud budu mít dech v plicích, budu milovat tvou dceru a starat se o ni.“

Když se vrátím na svoje místo, Katherine tiše pláče a než si uvědomím, co dělám, přitáhnu si ji a Izzy k hrudi, kde Kat začne otevřeně vzlykat.

Dítě si vleze na můj klín a já kolem ní zaháknu paži a přivinu si ji blíž, přičemž slibuju, že udělám, co budu moct, abych se o ni postaral. Její buclatá tvářička mi klesne na rameno a to je vše, co můžu dělat, abych se udržel a nezhroutil se sám.