S&S - 22. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

„Vypadáš… lépe,“ řekl Damian chabě.

Evelina přejela obvykle tichého muže pohledem. „Díky? Neuvědomila jsem si, že jsem předtím vypadala tak strašlivě.“

Damian se zasmál. „Tuším, že jsi vypadala tak, jako má manželka.“

Aha.

Dostala to.

„Unavená a plná obav.“

„Jo,“ řekl Damian. „Noc ve skutečné posteli dokáže s člověkem zázraky.“

„Theo mi v téhle věci skutečně nedal moc na výběr. Vyhrožoval mi, že jestli nepůjdu domů a trochu si neodpočinu, tak mě vyškrtne ze seznamu lidí, kteří k němu mají přístup.“

„Toho jsem si vědom. Dobrý muž.“

„Něco takového,“ zamumlala Evelina.

Za poslední tři dny, které uplynuly od jeho probuzení, bylo víc než těžké s Theem vycházet. Evelina se snažila pochopit jeho náhlý postoj a kousavost, ale ne vždy to dávalo smysl. Minulou noc, když po Evelině požadoval, aby jela k Lily domů, trochu si odpočinula a přestala si o něj dělat obavy, odjela, protože nedokázala najít dost síly k tomu, aby s Theem ohledně toho hádala.

Damian odhodil noviny, které četl, dolů do svého klína. „Ví, že jsi tu byla každý jednotlivý den, Eve. Ví, že jsi na něj čekala i to, že jsi neodcházela. To je tou nejdůležitější věcí. Theovi může být od teď už jen lépe.“

„Co tím chceš říct?“

„Nech ho, aby se trochu uvolnil a dovol mu nastavit pár pravidel. Bude mít pocit, že má nějaké slovo. Pro muže jako Theo musí být těžké být imobilní a uvízlý v posteli. Od doby, co se probral a zjistil, jak na tom je, uběhlo jen pár dnů.“

„On je nezávislý a právě zjistil, že mu veškerá jeho kontrola byla odebrána.“

Damian pomalu přikývl. „V podstatě to tak je. Snaží se získat trochu té kontroly zpátky. Měla bys ho slyšet, jak mluvil se sestrami, když se dneska ráno snažily dělat si starosti ohledně jeho stehů. Myslím, že byl podrážděný hlavně proto, že se ho dotýkaly a Theo… no, ty víš.“

„Theovi se nelíbí doteky.“ Evelina se před Theovým pokojem posadila vedle Damiana. „To proto jsi na židli tady venku?“

„Částečně.“

„A tím dalším důvodem je co?“

„Moje manželka má se svým bratrem rozhovor, který měl proběhnout už dávno. Nesnáším moc dobře situace, kdy hrozí, že Lily skončí v pláči. Snažím se najít způsob, jak to napravit. Rozhodně by se jí nelíbilo, když bych praštil jejího zraněného, hospitalizovaného bratra jen pro to, že je idiot a skrýval před svou rodinou tajemství.“

„Benovo zneužívání.“

„Ano,“ řekl Damian tiše.

„Jak to zjistila?“

„Krátce poté, co se začala ptát, proč byly sestry okolo Thea po jeho probrání tak vylekané, stručně jsem jí to řekl.“

Evelina překvapeně zvedla obočí. „Proč?“

„Protože své manželce nelžu. Požádala mě o to, abych jí nelhal. A upřímně – ona si zaslouží znát o svých bratrech pravdu. Jak o živém, tak i o mrtvém. Lily je taková, jaká je, a svobodu, kterou měla, dostala kvůli tomu, aby nemusela trpět tak, jak trpěli oni.“

„Myslím, že si o tom pro jednou bude potřebovat promluvit. Upřímně a otevřeně. Když jsem to zjistila a snažila se ptát, umlčel mě. Chápu proč, ale neměl by to dělat.“

Damian si povzdechl. „Monstra můžou ublížit jen v případě, kdy se před nimi snažíš skrývat, Eve.“

„No, ta moje jsou teď mrtvá.“

Koneckonců, její otec byl teď pryč. To, jak jí kontroloval a jeho celoživotní cíle, jak ze svých dětí vychovat dokonalé mafiánské mazlíčky, selhaly. Byla nyní svobodným člověkem, který byl schopný dělat svá vlastní rozhodnutí.

„Jsi šťastlivec.“ Damian se na ni podíval a v očích mu zářila hořící zvědavost. „Jaký je to pocit?“

„Svoboda,“ odpověděla okamžitě. „Je to pocit svobody.“

**************

„Ach, podívej, jak vypadá na téhle,“ řekla Lily s úsměvem v hlase.

Theo se zeširoka usmál. „Myslím, že mu vyhubovala za klení či něco takového.“

Lily se zasmála a Theo ji následoval. Evelina ze svého místa na židli v rohu, kde předstírala, že si ve své e-čtečce četla, nasávala štěstí sourozenců. Lily musela dnes z nemocnice odjet a vrátit se zpátky s Theovým oblíbeným jídlem a fotoalbem.

Dino zjevně své rodině předtím, než zemřel, poslal nějaké rodinné fotky, které byly doručeny přímo na vánoce. Lily je zařadila do rodinného alba a chtěla, aby se na ně Theo podíval a řekl, jestli si na dny, kdy byly foceny, nevzpomíná.

„Dino vypadá, jako by se chtěl soustředit na cokoli jiného, že?“ zeptala se Lily.

Evelina se přes okraj své e-čtečky podívala směrem k nim a všimla si, jak se Theo zamračil.

„Možná, že byl trochu rozptýlený. Myslím, že se toho pro něj tehdy spoustu dělo. Krátce předtím se z domu odstěhoval.“
„V šestnácti?“

„Tátovi se nelíbilo, že se zaplétal s mafií tak moc, jak se zapletl.“

„Aha,“ řekla Lily tiše.

„Jo, takže odešel, aby žil na svou vlastní pěst. Táta mu pak neměl co říct.“
Lily se přesunula na postel a opřela se vedle Thea. Malá nemocniční postel nebyla určena pro dva lidi, ale sourozencům se nějak podařilo vtěsnat se tam a mít mezi sebou fotoalbum. Pokud by se jednalo o jakoukoli jinou ženu a ne jeho sestru, která byla tak blízko u Thea, Evelina by pravděpodobně pekelně žárlila, ale při té sladkosti, která mezi nimi panovala, nemohla cítit nic jiného než štěstí. I když byla Lily před lety od své rodiny tak moc oddělena, taky jim chyběla. Evelina věděla, že zvláště Theovi. Když byli ti dva dětmi, tak navzdory pětiletému věkovému rozdílu k sobě měli hodně blízko.

„Vzpomínáš si, že by Dino kdy měl nějakou přítelkyni?“ zeptala se Lily.

„Ne,“ Theo okamžitě odpověděl.

„Odpověděl jsi trochu moc rychle, Theo.“

Theo střelil po Evelině prosebným pohledem. Předstírala, že ho neviděla.

Lily otočila dalších pár stránek.

„Nemyslím si, že by se v té době s někým veřejně scházel,“ řekl konečně Theo po dlouhé pauze.

„A soukromě?“

„Vzpomínáš si na Julii Trentini?“

Lily svraštila obočí. „Ne, ale v sídle Trentini jsem viděla její fotky. Byla to Terranceho jediná manželská dcera, že?“

„Ano. Byla stejně stará jako Dino.“

„To s ní...“ Lily se vytratil hlas.

Theo se zhluboka zasmál, ale jeho smích rychle zmizel. „Něco takového. Myslím, že Dinovi na ní hodně záleželo, ale netrvalo dlouho a Ben ten vztah nějak zjistil. Dina pekelně zmlátil a pak, když jsem se do toho pokusil vstoupit, i mě. Tu samou noc Julii zabil a udělal to tak, že to vypadalo jako nehoda.“

Lily okamžitě svraštila obličej. „Ale Terrance byl Benovým přítelem.“

„Tady se nejednalo o Terrance. Tady šlo o Dina.“

„Nechápu to,“ zamumlala Lily smutně.

Evelina slyšela, jak její kamarádku tuhle větu dneska pronesla víckrát, než by mohla spočítat. Lily byla ohledně minulosti svých bratrů, kteří byli pod střechou svého strýce, který je zneužíval, zmatená a bolelo ji to.

Theo v albu otočil stránku a řekl: „Dino nemohl mít to, co mu Ben nedal. Julia byla prostě jen jednou z těch věcí.“

„Myslela jsem si, že ženy a děti jsou nedotknutelné, Theo.“

„Choval se někdo z téhle generace mužů čestně?“ zeptal se.

„Ne,“ připustila Lily.

„Tak tady máš svou odpověď, maličká.“ Theo pokrčil rameny a dodal: „Dinova jediná možnost toho, jak kontrolovat to, se stalo s tebou a se mnou, bylo akceptovat Bena a to bez ohledu na to, co po něm ten muž požadoval. Což znamenalo dodržování pravidel a očekávání, které Ben nastavil pro všechny z nás. Když se z toho Dino snažil na svou vlastní pěst dostat, víc než často u toho selhal. Myslím, že Bena to vždycky potěšilo.“

Oba sourozenci zůstali dlouho mlčet. Evelina chvíli oba sledovala. Theo s Lily otáčeli stránkami alba, ale neřekli u toho ani slovo. Lily pak konečně album zavřela a odložila ho stranou.

„Proč?“ zeptala se tiše.

„Proč co?“

„Proč jsi, Theo, Dina tak strašně moc nenáviděl, když jsi to věděl? Proč sis od něj celou tu dobu držel takový odstup?“

Theo si odkašlal. „Protože jsem ho obviňoval. Za to, že byl slabý. Za to, že mi nepomohl. Za to, že nebyl dost silný a za to, že nedokázal převzít kontrolu. V době, kdy jsem si uvědomil, že můj vztek a roztrpčení, které jsem směřoval na svého bratra, představovalo jen další ze strýcových her, už bylo až příliš pozdě. Byli jsme příliš vzdálení. Měli jsme až příliš jizev. Nenáviděli jsme se a milovali, ale nemohli jsme to přetvořit do něčeho dost silného, aby to dokázalo překonat to, co se stalo v minulosti.“

„Ale ty ses tam dostal,“ tlačila na něj Lily, „předtím, než byl Dino zabit.“

„My oba.“

„Proč?“

„Naučil jsem se některé věci, které mi připomněly sračky, kterými bratr s Benem prošel jen kvůli tomu, aby mě oddělil od sraček, které by na mě mohly dopadnout. Jako Julia a spoustu dalšího.“

„O spoustu let později se kvůli ní Dino stále ještě trápil?“ zeptala se Lily.

„Ne,“ řekl Theo. „Eve, kolik je hodin?“

Evelina, celá ohromená tím, že si Theo navzdory tomu, že byla tak tichá, pamatoval, že byla stále v místnosti, řekla: „Devět.“

„Návštěvní hodiny skončily před třiceti minutami, že?“

„Ano.“ Evelina se setkala s Theovým pohledem. „Proč?“

„Kdo je dneska v čekárně?“ zeptal se místo odpovědi.

„Když jsi vyšel ven a sedl si s nimi na večeři, všichni odešli,“ řekla Lily bratrovi. „Co je s tebou?“

„Tohle nebylo o Julii,“ řekl Theo a zvedl se z postele. Každou činnost, kterou provedl, dělal s pomalostí a pravděpodobně ho bolela. Když se zvedl z postele, dal najevo jen ždibec svého nepohodlí. „Ale lépe, než ti to dovedu vysvětlit, ti to můžu ukázat, Lily. Potřebuji telefon. Bezpečný telefon.“

Damian se najednou opíral o dveře. Evelina si přála, aby ji překvapilo, že tam ten muž byl a poslouchal. Stále ji stejně šokoval.

„S tím bych mohl pomoci,“ řekl Damian a mávl svým telefonem.

Theo se otočil k Lily. „Nesmíš se zlobit, jo?“

Lily se zamračila. „Kvůli čemu?“

„Kvůli někomu. Vlastně dva lidé. Nesmíš se zlobit za to, že je držel mimo a v bezpečí.“

„Theo -“

„Lily, tohle je důležité.“

Evelina byla tak zmatená, že jí to ani nepřišlo zábavné. Neměla ani ponětí, na co Theo narážel nebo proč vypadal tak naprosto frustrovaně a zároveň i nervózně. Dokonce i s tím, jak měl poslední dobu náladu jak na houpačce, byla tahle zběsilost novinkou.

„Nebudu se zlobit,“ zašeptala Lily.

„Oni nejsou součástí tady toho,“ řekl Theo a tón jeho hlasu neposkytoval žádný prostor pro dohadování se. „Nikdy nemůžou být součástí tady toho, Lily. Musíš pochopit, že to nejdůležitější je ujistit se, že to toho nezapadnou tak, jako my. Dino nechtěl, aby se to stalo.“

„Mafie?“

„To a my.“

Lily se ohlédla po Damianovi. „Protože my jsme mafie.“

Theo přikývl. „My jsme. Oni ne.“

**************

„Návštěvní hodiny už skončily,“ řekla sestra na chodbě.

„Od doby, kdy byl Theo přivezen do nemocnice, má jeho pokoj ohledně návštěv speciální podmínky. To proto dostává nemocnice za jeho pobyt dvojnásobnou taxu oproti tomu, co je obvyklé. Slibuji, že jeho návštěva, která dorazila, nijak nenaruší chod zbytek křídla, ale tahle návštěva v běžných hodinách dorazit nemůže. Takže teď už se přestaňte hlasitě dohadovat, když se tu nemocní lidé snaží spát. Rád bych prošel.“

Sestra si při Damianových protiargumentech hlasitě odfrkla.

Dřív, než se Evelina stihla podívat na chodbu, aby zjistila, kdo sem přišel, aby se s Theem setkal, se přímo uvnitř pokoje objevil malý chlapec s blonďatými vlasy, které se mu stáčely do divokých kudrlin. Měl velké hnědé oči. Dítě vypadalo, že by mu mohly být tak tři nebo čtyři roky. Měl na sobě roztomilé malé džíny a péřovou bundu, která to malé tělíčko prakticky celé pohltila, když se jí ze sebe snažil v palčácích sundat.

Bylo prakticky nemožné ignorovat to, že chlapec měl podobné rysy jako Theo. Stejně hnědé oči, světlé vlasy a křivý úsměv. Když dítě vběhlo do pokoje, po vydlážděné podlaze klapaly malé tenisky Nike. Pak malý chlapec zajel pohledem k Theovi, který seděl na kraji postele.

„Ahoj, chlapíku,“ řekl Theo.

Dětské oči se rozzářily štěstím. „Chunkle Theo!“

„Tiše, Juniore,“ ozval se hlas od dveří. „V ostatních pokojích jsou nemocní lidé, kteří potřebují spát. Musíš se chovat jako hodný kluk, jinak budeme muset odejít.“

Evelina se při zvuku nového hlasu otočila na podpatku. Před sebou uviděla nádhernou ženu. Na zlomek vteřiny se jí zastavilo srdce. Kdo byla tahle žena? Proč s sebou měla dítě, které se v mnoha ohledech podobalo Theovi, i když ten chlapec nazýval Thea jako svého strýčka?

Damian stál v chodbě hned za ženou.

„Ano, mami,“ řekl Junior.

Nevypadalo to, že by chlapec skutečně slyšel něco z toho, co jeho matka řekla. Prakticky vletěl do Theovy otevřené náruče.

„Stýskalo se mi po tobě,“ řekl Junior. Jeho hlas byl tlumený Theovým hrudníkem.

„Jo, to i mně, J.“ Theo chlapce zvedl a rukou zajel do jeho dětských vlásků. „Myslel jsem, že jsem tvé mámě říkal, aby ti pořídila slušný účes.“

Junior se zasmál. „Holkám v parku se moje vlasy líbí.“

„Kašleš na účes,“ řekl Theo s uchechtnutím.

Lily se postavila vedle Eveliny. Zatímco sledovala tu výměnu, byla zticha.

„Díky za to, že jsi přišla, Karen,“ řekl Theo a střelil po ženě u dveří úsměvem. „Vím, že to bylo na poslední chvíli a je pozdě.“

Karen.

Evelina si vzpomněla na to, jak jí Theo řekl, že ta žena pro něj nebyla důležitá. Ne v romantickém slova smyslu. Panika, která zachvátila její srdce, začala pomalu opadávat.

Junior se otočil na patě a zíral na Lily se zvědavostí, jakou dokážou mít jen děti. „Máš hnědé oči jako já.“

Lily tiše přikývla. „To mám.“
„A vypadáš jako tatínek.“

Když Lily popadla Evelinu za ruku a vší silou ji stiskla, Evelinu to bolelo.

„To proto, že je tatínkovou sestrou,“ řekl Theo tiše.

Když se chlapec otočil zpátky k Theovi, měl nakrčené obočí. „Jako máš hnědé oči jako já, protože jsi jeho bratr?“

„Přesně tak.“

„Aha,“ řeklo dítě.

Tohle dítě patřilo k Dinovi.

Karen vstoupila do místnosti a usadila se v rohu. Evelina si uvědomila, že Karen měla vztah s někým jiným, ne Theem, takže k té ženě necítila žádné nepřátelství.

„Takže to z ní dělá mojí tetu, že?“ zeptal se Junior.

„Ano,“ řekla Karen svému synovi.

„Zio.“

„Zia,“ opravil ho Theo. „O je na konci jen pro chlapce, J.“

„Zia, napodobilo ho dítě.

„Zia Lily.“

Junior se rozzářil brilantním úsměvem. „To jméno se mi líbí.“

Lily sevřela Evelininu ruku ještě silněji.

Evelina jí to dovolila.

***************

„Pane DeLuca -“

„Jsem zasraně naprosto schopný osprchovat se bez chůvy,“ přerušil ji Theo ostře. „Bez jakýchkoli problémů to dělám už dobře přes dvacet let.“

Evelina vstoupila do Theova soukromého pokoje. Našla svého milence upřeně zírat na sestru. Pár dnů od jeho probrání se z kómatu byl Theo konečně přemístěn z jednotky intenzivní péče do mnohem soukromější sekce nemocnice se samostatnými pokoji, které mnohem spíš než zdravotnické zařízení připomínaly hotelové pokoje. Ve svém nejnovějším pokoji byl už pár dnů. Od doby, kdy ho přijali do nemocnice, uplynuly dohromady už dva týdny.

Theo toho měl dost. Skončil s nemocnicí, šťoucháním a píchání, sestrami, jejich požadavky a neustálými kontrolami. Začínal odmítat testy a dožadoval se svého propuštění. Ano. Theo byl připravený skončit to, co nazýval šílenstvím a vrátit se zpátky do svého života.

Evelina si dělala obavy z toho, že na to nebyl připravený. Byly mu odstraněny hadičky infuze. Theo už dále nemusel mít dráty, které sloužily ke kontrole jeho životních funkcí. Jednou denně měl předepsanou fyzickou terapii, aby si obnovil svou sílu a energii. Lékaři a specialisté byli ohromeni tím, jak rychle se Theo po svém probrání z kómatu vracel zpět k životu. Ve všech ohledech byl zdravý a dokonale v pořádku.

Dokonce si to mysleli i lékaři.

V té samé době Theovi dvakrát praskly stehy na hrudi, protože se snažil dělat víc, než by měl. Připouštěl, že když byl příliš dlouho na nohách, cítil závrať. Střelná zranění na zádech ho často bolela a stále bral silné dávky antibiotik, aby byla potlačena jakákoli možnost infekce.

Takže zatímco na tom byl dobře, měl zůstat v klidu. A to Theo zatraceně nedělal. Chtěl jít domů.

„Pokud se budete cítit příjemněji, mohu zůstat před koupelnou, ale pro dalších pár dní je potřeba, abyste byl sledován. Mimo jiné jste jevil známky závratě, pane DeLuco. Pokud by k tomu došlo v době, kdy jste byl sám a ublížil si, byli bychom za to zodpovědní.“

Theo se na ženu zamračil. Mladá hezká sestra si založila ruce v bok a mračení mu opětovala.

V Evelinině střevech se stočilo něco tvrdého a horkého. Nebylo to nic, co by cítila často, ale vypadalo to tak, že kdykoli měl Theo něco udělat, vždy po té příležitosti skočila některá z krásných, mladších sester. Ne, že by je za to Evelina vinila.

Ten muž byl zatraceně sexy. Stačil jeho úšklebek a ženě tekly kalhotky. Theo dokázal nažhavit ženu jediným slovem.

Také byl její.

„Omluvte mě,“ řekla Evelina a nutila se k tomu, aby udržela klidný tón hlasu.

Theovo zamračení pobledlo. Při pohledu na Evelinu ve dveřích se jeho úsměv zvětšil. „Ahoj, zlato.“

„Ahoj.“

Sestra si povzdechla. „Díkybohu.“

Evelina zvedla obočí. „Prosím?“

„Vy,“ řekla žena a ukázala na Eve. Dokážete ho zvládnout, že?“

„Obvykle ano.“

Část Evelininy žárlivosti začala odcházet. Sestra vypadala, jako by s hovorem, který vedla s Theem, právě skončila.

„Dobře.“ Sestra mávla rukou směrem k Theovi a řekla: „Chce se osprchovat. Potřebuje dozor. Jeho postoj je nesnesitelný.“

„To není,“ zavrčel Theo.

„To stačí, Theo,“ řekla Evelina.

Theo sklapl ústa, ale rozhodně nevypadal šťastně.

„Jste s tím v pohodě?“ zeptala se sestra.

„Dokonale,“ ujistila ji Evelina.

„Pokud by se cokoli dělo, v koupelně je nouzové tlačítko.“

Theo si ztěžka povzdechl. „Nechystám se zasraně omdlít.“

Evelina milencovu tirádu ignorovala.

„Jsem si jistá, že budeme v pořádku. Děkuji.“

Jakmile sestra zmizela z dohledu, Evelina se otočila ke svému milenci.

„Ty,“ zasyčela.

Theův úšklebek zmizel. „Co?“

„Chováš se jako rozmazlené přerostlé dítě, kterému sebrali jeho oblíbenou hračku, Theo a já už toho mám dost. Ty sestry a lékaři se ti jen snaží pomoci, abys na tom byl tak dobře, že bys mohl konečně z tohohle zatraceného místa odejít. Copak to nechápeš?“

„Můžu se osprchovat sám, Eve.“

„Možná, že ano, ale oni mají svá pravidla, kterými se musí řídit. To, že ty požaduješ něco jiného, neznamená, že se musí řídit podle tebe, Theo. Bože.“

Theo zvedl obočí a v očích se mu objevily jiskřičky pobavení. „Dneska je tu někdo nějak vztahovačný.“

„Říká muž, který se nedokáže pár dnů řídit pravidly, aby konečně mohl získat propouštěcí papíry.“
„Máš pravdu.“

„Snaží se ti jen pomoci,“ řekla Evelina.

Theo přikývl. „Já vím, ale nemyslel jsem si, že bys příliš ocenila, kdys mě našla s namydleným ptákem, zatímco by jen pár kroků ode mě stála jedna ze sester. Pokud tedy nejsi na tenhle druh věcí.“

Evelina otevřela ústa. „Já -“

„Protože to můžeme zkusit, Eve.“

„Ne!“

Theo se temně zasmál. Ten zvuk doputoval přímo k Evelinině broskvičce. V okamžiku tam byla celá mokrá a horká. Od doby, kdy měla tohohle muže, už uplynula až příliš dlouhá doba, ale dokázala by počkat ještě trochu déle. Dokonce, i když ji to zatraceně zabíjelo.

„Přestaň s tím,“ řekla Evelina. Měla pocit, že byla naprosto bez dechu. „Vím, o co se snažíš, Theo.“

„Rozptylovat tě.“

„Ano. Takže tě přestanu otravovat ohledně sester.“
„Budu se snažit… nebýt tak obtížný.“

„My všichni bychom to ocenili.“

Theo si založil ruce na prsou. „Chci jít domů.“

„Půjdeš. Brzy.“

„A nejsem zatracené přerostlé dítě.“

„V nemocnici očividně ano.“

Theo se ušklíbl. „Předtím, než odešla Lily, tu byl lékař.“

„A?“

„Do víkendu bych měl být venku.“

To bylo jen za čtyři dny.

Na Evelinu dosáhla realita.

„Mluvil jsi pravdu.“

„O tom, že tě nechci se sestrou dostat do nepříjemné situace? Jo.“ Theo pokrčil rameny a dodal: „Protože jo, kdybys na mém místě byla ty a já do toho vešel, tak by toho chlapa stáhl z kůže zaživa.“

Bože.

Tuhle hru mohli hrát dva lidé. Evelina usoudila, že pokud se Theo cítil dost dobře ve své kůži, aby dosáhl svého obvyklého nafoukaného a lehkého sexy sebevědomí, tak pak mu bylo zatraceně mnohem lépe, než si lidé mysleli. „A co kdyby tam se mnou byla žena?“

Theova tvář se zkřivila. „Potřebuji sprchu.“

„Studenou?“

„Eve, přestaň. Lékař říkal, že ještě dva týdny žádný sex.“

„Ty ses ptal?“

„Dvakrát.“

„Dokonce mě to ani nijak nepřekvapuje.“ Evelina se zasmála. „Tuším, že se k tobě ve sprše připojím, co?“

„To je nefér, Eve. Skutečně, opravdu skutečně zatraceně nefér. Připojit se a dívat se není to samé.“

„Ber to tak dobře, jak to beru já.“

„Dobře.“ Theo mávl rukou k soukromé koupelně, která byla připojena k jeho pokoji. Evelina následovala jeho vedení. Jakmile se zavřely dveře, Theo položil rukou na její kříž a řekl: „Neříkal, že bych si nemohl užít trochu zábavy, až se dostanu domů.“

Zatraceně.

Rukou sklouzl níž k jejímu zadku. Teď se ho dotýkal jen přes přiléhavé džíny, které měla na sobě. Evelina jeho ruku odtáhla z dosahu dřív, než by se věci mohly vymknout kontrole. S Theem Evelina nepotřebovala příliš moc na to, aby přišla o jakékoli racionální myšlenky.

„Theo, přestaň s tím.“

„Líbí se ti to. I když je tu až příliš mnoho sester. To svolení bylo domů, ne abych se promenoval v nemocnici, kde by mě mohl každý vidět. Musím držet srdeční tep nízko. Nic příliš náročného. Neříkal, že bych si nemohl užít trochu lehké zábavy.“

Když ji Theo začal svlékat, Evelina se donutila dýchat. „To se vsadím, že ano.“

Theo ani na okamžik nepřerušil oční kontakt. „Vsadil bych si, že ne.“