S&S - 21. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Nezapomeňte si všechny své kapesníky, protože jediné oko nezůstane suché. Příběh plný emocí pokračuje…                Sinnel

Theo se v tmavé ulici otočil a uviděl dole na cestě blikající světla. Červená, bílá a modrá.

Něco ho přimělo popojít.

Možná vzpomínky.

Pravděpodobně instinkt.

Tohle dělal už dřív. Už dřív po té ulici šel. Už dřív ta světla viděl.

Něco ho zatahalo za ruku. Sklonil oči a uviděl Lily, která stála vedle něho. Nemusel se dívat tak daleko, protože nebyl zas až tak vysoko. Ne tak jako obvykle.

Pětiletá Lily se dívala nahoru ke svému bratrovi a v očích měla vyděšený pohled. Theo si změny u své sestry všiml. Když se na ni díval naposledy, byla dospělou ženou. Teď byla znovu prakticky dítětem. Tohle už dřív udělal…

„Theo?“ zašeptala Lily.

„Něco není v pořádku,“ ozval se hlas za nimi.

Damian se protlačil kolem Thea a cestou rukou zajel do Lilyiných vlasů.

„Počkej, Duchu,“ zavolal Theo.

Damian se ani neotočil.

„Damian tu s tebou na noc zůstává?“ zeptala se Lily.

„Nevím, co Damian dělá, maličká,“ řekl Theo.

Damian často přicházel a odcházel. Občas se připojil ke hrám, občas ho vyzvedlo tmavé auto a odjel. Theo dokonce ani nevěděl, kde jeho kamarád žil.

Damian byl pár kroků před bratrem a sestrou, a když na něj Theo zavolal, nezpomalil. Přál si, aby to jeho přítel udělal. Čím ta světla byla blíž, tím hůř se Theo cítil.

Auta a lidé už byli přímo před domem. Hezký květinový záhon plný barev, který jeho máma opečovávala, byl pošlapaný a plný lidí. Theo se zastavil a svou sestru, která se snažila jít dál, trhnutím přitáhl ke svému boku.

„Lily, zastav se,“ nařídil Theo.

Lily sevřela bratrovu ruku pevněji. „To je policie.“

Neměli by mluvit s policajty.

„Tohle je náš dům,“ řekla Lily.

Theo sledoval Damiana, jak přešel k davu lidí a zmizel v něm.

Když se muž podíval jejich směrem, Theo zatáhl Lily za auto. Něco bylo špatně.

„Kde je máma?“ zeptala se Lily.

„Sklapni, Lily,“ řekl jí Theo.

„Manželka byla v domě s ním,“ slyšel Theo, jak někdo říkal, když kolem místa, kde se skrývali, prošli dva lidé. „Měli děti, ale nikdo neví, kde ti malí jsou.

„Před pěti minutami se objevil ten nejstarší.“

Dino?

„Stále je to ještě dítě,“ řekl první muž. „Je mu skoro sedmnáct, ale stále je to dítě.“

„Theo,“ zašeptala Lily a zatahala ho za tričko.

„Tiše, Lily.“

Theo střelil pohledem přes kapotu policejního auta a projel dav očima. Dav začal řídnout, ale policejní světla byla stále zapnuta.

„Tady jsi!“

Theo se otočil a uviděl neznámého muže, který popadl Lily kolem pasu, a táhl ji od bratra pryč. Lily se zajíkavě nadechla a z plna plic se rozkřičela. Rukama a nohama kopala všude kolem sebe a snažila se ubránit policajtovi, který ji pevně držel.

„Nech mě jít! Theo!“

Theo vyskočil od auta, ale zezadu se objevil další muž a snažil se ho chytit. „Dej mi mou sestru!“

„Hej, chlapče, uklidni se. My jen -“

Theo zvedl kámen a hodil ho po muži. Praštil muže přímo doprostřed čela. Muž hlasitě zaklel a vzpouzející se Lily pustil. Ta dopadla na chodník na kolena a ruce a brečela.

Theo popadl Lily za ruku a vytáhl ji na nohy. Zatáhl ji zpátky do bludiště aut, která stála na ulici, a hledal, jak se dostat pryč.

Kam odešel Damian?

Kde byl Dino?

Jeho rodiče?
Lily za Theem popotahovala, ale neřekla ani slovo. Ohlédl se, aby se na sestru podíval. Kolena měla zakrvácené a na rukou měla škrábance. Žluté šaty, které měla na sobě, byly také roztrhané.

Pitomí policajti.

Doufal, že ta rána kamenem bolela.

Pak Theo konečně koutkem oka zahlédl důvěrně známou postavu, která se prodrala pryč od policajtů a světel. Dino znovu zamířil přímo k chodníku a rozzlobeně křičel.

„Mí rodiče,“ zavrčel Dino. „To je můj -“

Když ho bratr zachytil pohledem, Theo zůstal jako přimrazený. Theo zamrkal, jako by nevěřil tomu, co viděl. Theo pak váhavě udělal pár kroků směrem k bratrovi.

Dino ohromeně vyrazil dopředu. „Theo, Lily...“

V mrknutí oka stál Dino přímo před Theem. Jeho starší bratr klesl na kolena a objal Thea tak pevně, až to bolelo. Lily byla v tom objetí chycena také, ale vypadalo, že jí se to líbilo mnohem víc, než Theovi.

„Ach můj bože,“ řekl Dino zajíkavě. „Neřekli mi to. Neřekl mi, zda jsi… Je mi to tak líto, Theo.“

„Kde je táta?“ zeptal se Theo tiše.

Dino se celý napjal. „Na pár nocí půjdeme někam jinam, jo?“

„K tobě domů?“ zeptala se Lily, zatímco jí starší bratr otíral obličej od slz a nudlí.

Theo nechápal, proč jeho starší bratr bydlel mimo jejich dům. Táta jim řekl, že to bylo kvůli tomu, že Dino měl své vlastní věci, kterými se zabýval.

„Do mého bytu,“ řekl Dino. „Není největší, ale -“

„Kde je táta?“ zeptal se Theo znovu. „Máma je v Dickies, že?“

Jejich máma každý pátek vždycky chodila do Dickies, protože se jí tam líbila hudba.

„Theo, později,“ řekl Dino tiše. „Právě teď potřebuji vás dva dostat odsud dřív, než -“

„Právě tam, pane DeLuca,“ někdo řekl.

Dino šel pevně dál. S takovou pomalostí, kterou Theo u svého bratra nikdy dřív neviděl, jednou rukou držel bratra a druhou svou sestru, se otočil tváří v tvář důvěrně známému muži. Jejich strýc Ben nevypadal tak, jako Dino. Dino byl smutný, vypadal, že ho něco bolelo, ale Ben vypadal skoro… šťastně.

Theo pevně svíral Dinovu ruku.

„Bene,“ řekl Dino tiše, když jejich strýc přejel pohledem po policii.

„Dino.“ Benův úsměv byl napjatý. „Jak nešťastné, že jsi dorazil dřív, než já.“

Dino se zamračil. „Tím jsem si jistý.“

Theo všechno to sledoval, celý zmatený a unavený. Policajti stáli všude kolem sourozenců DeLuca a jejich strýce.

„Samozřejmě je vezmu s sebou,“ řekl Ben. „Jsou to děti. Bude jim lépe se mnou, než aby byly někde v systému.“

Dino sevřel Theovu ruku tak silně, až to bolelo. „Lépe s tebou? To ty jsi to udělal, Bene!“

„Važ slova, Dino, nebo dám do systému tebe. Do plnoletosti ti chybí rok a pár měsíců.“
„Ale já -“

„Upřímně nemůžeš věřit tomu, že v šestnácti letech máš jakoukoli kontrolu nad svým bratrem a sestrou, že?“

Theo nechápal, co se dělo. Netušil, proč byli před jejich domem policajti nebo proč jeho bratr vypadal tak nedůvěřivě a naštvaně na jejich strýce. Ale vždycky poslouchal, co mu Dino řekl.

Vždycky.

„Chci jít s Dinem,“ řekl Theo.

Ben střelil po Theovi chladným pohledem. „To není tvoje rozhodnutí, můj chlapče.“

Ben ho sevřel a Theo zjistil, že dřív, než stačil vykřiknout, byl od Dina odtržen. Lily se ocitla v úplně stejné situaci. Ruka zakryla Theova ústa a tím ho donutila zůstat zticha. Jeho tělo objala obrovská ruka a pevně ho držela.

Theo stále bojoval se svým věznitelem, ale tak jako tak se ocitl na zadním sedadle důvěrně známého Cadillacu. Patřil jejich tetě a strýci. Ani ne o dvě vteřiny později byla dovnitř ke svému bratrovi hozena i brečící Lily.

Muž, který strčil Thea do auta, ho otevřenou dlaní tvrdě uhodil do tváře a pak na něj ukázal, jako by mu říkal, aby sklapl. Ani jediná osoba Thea nebránila. Žádný dospělý člověk.

Theo, celý zmrazený, zvedl hlavu k muži.

„Přestaň křičet a pohni,“ vyštěkl muž, „nebo budeš dalším z nich, kluku.“

„D-dobře,“ zajíkl se Theo.

„Nezapomínej na svou sestru, nebo bude další na řadě, kdo tu ránu schytá.“

V žádném případě.

Thea tvář stále ještě pálila a byl si jistý, že teď měl nateklý ret. Popadl svou sestru a přitáhl si ji k sobě blíž. Lily zůstávala zticha, ale popotahovala.

Muž stáhl okénko jen na pár centimetrů, zavřel dveře a auto zamknul. Theo se otočil na sedadle právě včas, aby uviděl svého strýce Bena a Dina, jak se se svou hádkou přesunuli mimo oslnivá světla a přihlížející diváky.

Pak Ben znovu vystřelil rukou. Dino byl rychlý. Létaly pěsti a docházelo k úderům. Dino se nedokázal dostat ze sevření tří mužů, kteří ho srazili na chodník. Theo mohl vidět, jak jeho bratr viditelně prosil, aby muži přestali, ale nikdo neposlouchal. Stejně jako předtím policajti vypadali, že odvraceli tváře, ať už se od okamžiku, kdy se na scéně objevil jejich strýc, dělo s dětmi DeLuca cokoli.

Theo pocítil nevolnost. Chtělo se mu zvracet. Zhluboka se nadechl a přitáhl si k sobě Lily blíž. Když Theo pocítil poklepání na rameno, skoro vyskočil až ke stropu auta.

„Hej,“ ozval se tichý šepot.

Theo se setkal s Damianovým pohledem, který zvenku koukal přímo dovnitř Cadillacu.

Theo zavrtěl hlavou.

Damian se zamračil. „Ani já ne. Je mi to líto.“

„Co?“

„Tvá máma a táta.“

Theovi se v očích objevily slzy.

„Někdo tě uhodil?“ zeptal se Damian.

„Jo.“

Damian se podíval směrem k Lily. Obličej měla zabořený do Theova těla, uši si zakrývala rukama. „Nevracej jim to, Theo.“

„Proč?“

„Tím to jen zhoršíš.“

„Aha,“ zamumlal Theo.

„Uvidíme se později, jo?“

„Dobře, Duchu.“

Damian přejel pohledem přes auto. „A je mi líto i tvého bratra.“

Theo mrkáním zahnal slzy. DeLucové nebrečeli.

„Dávej pozor na Lily,“ řekl Damian.

„Nikdo jiný to nedělá,“ odpověděl Theo.

„Já občas ano.“

To byla pravda.

„Theo, prober se.“

Theo se po tom šepotu rozhlédl. Hlas byl důvěrně známý – její hlas.

Proč zněla takhle?

Vyděšeně. Unaveně. Smutně.

Neměla by tak znít.

„Theo, prober se, prosím.“

V dlani pocítil něco teplého, které mu přes ruku putovalo dál do těla a mířilo přímo do jeho hrudi. Přísahal by, že to bylo něco jemného a hladkého. Theo se dotkl něčeho neviditelného, co ho táhlo zpět.

„Prober se.“

Theo sevřel Lily pevněji. Ještě nemohl jít. Stále tu byl potřeba.

„Prober se prosím.“

„Udělám to.“

***********

„Ach, Theo, vytáhni to zatracené pero z úst,“ vyštěkla Carmela.

Theo hodil pero na stůl a snažil se na tetu nezamračit. Kdyby to udělal a ona si toho všimla, vysloužil by si pěkný pohlavek přímo zezadu do hlavy. Carmela DeLuca neměla s dětmi žádnou trpělivost. Díkybohu za to, že neměla žádné vlastní.

„A v té židli se narovnej. Proboha, příšerně se hrbíš.“

Theo se donutil narovnat ramena. „Lepší?“

„A zůstaň tak. Teď mi tu část přečti znovu.“

Theo střelil pohledem na digitální hodiny, které byly na sporáku, a všiml si, že už bylo hodně po desáté večer. Byl unavený a ospalý. Odrecitoval text z učebnice dějepisu, který teta požadovala, aby přečetl.

„Dokonalé,“ pochválila ho Carmela.

Její kladná reakce s ním nic neudělala. Nikdy s ním nic nedělala. Čím víc toho Theo podle Carmely udělal správně, tím víc věcí našla, za které ho mohla kritizovat. Nikdy to nekončilo.

„Můžu se jít umýt a do postele? Všechno jsem udělal.“

Carmela s ostrým pohledem a nečitelným výrazem přejela po domácích úkolech čtrnáctiletého Thea.

„Tuším, že jo,“ konečně protáhla.

„Děkuji.“

Většinu času Theo prostě pekelně žárlil na toho, že jeho devítiletá sestra žila deset měsíců v roce v internátní škole, zatímco on musel tvrdnout tady. I když byl šťastný, že se Lily nikdy nemusela vypořádávat s Carmelou a Benem. Malá Lily nepotřebovala jejich zvláštní druh lásky.

Pro to, aby se Theo dostal ke schodišti, které vedlo do horní části domu DeLuca, musel projít kolem dveří, které vedly do garáže. Jeho strýc mu dal naprosto zřetelně najevo, že se v nočních hodinách bude Theo držet od garáže dál, protože tam Ben občas dělal obchody.

Obchody mafie.

„Už máš dost?“

Při té otázce se Theo zastavil. Všiml si, že dveře od garáže byly na pár milimetrů otevřené. Rozhodně se Benovi nepodobalo, aby je nechal otevřené, aby tam mohl někdo jen tak vejít. Obvykle byly pevně zamčeny.

Theo moc dobře věděl, že by se neměl zastavovat, ale nedokázal to. Pootevřel dveře o trošku víc.

„No, Dino?“ zeptal se Ben. „Máš už dost?“

Theo měl pocit, jako by mu někdo ovázal provaz kolem krku a co nejtěsněji ho utáhl.

Dino se snažil z betonové podlahy garáže vstát. Ústa měl plné krve, kolem očí měl černé modřiny a nateklou tvář. Při pohledu na to, jak měl Dino stočený kotník a jak se pod jeho vahou podlamoval, bylo jasné, že byl pravděpodobně zlomený. Theo sevřel knoflík dveří tak silně, až si byl jistý, že by ho mohl rozdrtit.

„Co jsem ti zasraně řekl, co?“ zavrčel Ben.

„Nezahrávej si s hady,“ zachraptěl Dino.

„A ty jdeš a zasraně s jedním přímo spíš.“

„Já -“

„Ach, vzdej to, Dino. Řekl jsem ti, aby ses od té rodiny držel dál. Je mi jedno, co cítíš. Tvoje pocity pro mě zasraně nic neznamenají. Jestli se nedokážeš řídit mými velice jednoduchými zasranými pravidly, pak je do tebe vtluču.“

Když se v Benově zápěstí zalesklo něco, čím Dina mlátil, Theovo srdce se silně rozbušilo. Ve světle se zaleskla tenká kovová tyč.

„Nemáš si s dcerami zahrávat, Dino,“ řekl Ben.

Dino vyplivl na podlahu směsici slin a krve. „Já vím.“

„Dobře. Po dnešní noci si tím budeš jistý. Co se týče té malé coury, kolem které ses točil, i ten problém ještě před zítřejším ránem vyřeším.“

„Ne, Bene. Ukončím to sám. Ona nic neudělala. Je to jen holka.“

„Je pozdě,“ zamumlal Ben. „Julia Trentini se už nevrátí domů. Dneska v noci jí v autě selžou brzdy a skončí v poli. Bude to příšerná, šílená nehoda. Jsem si jistý, že Terrancovi to zlomí srdce. Koneckonců, svou dceru zbožňuje. Jsme si jistý, že to včas pochopíš, Dino.“

Dino, rychle jako blesk, při Benově tvrzení zaútočil a vrhl se na svého strýce.

„Jsi takový bastard, Bene!“

Ben bez zaváhání zatočil kovovou tyčí. Chytil jí Dina přímo pod krkem a s ošklivým prasknutím jí srazil dvacetiletého muže zpátky na zem.

Theo ztuhl. Jen na okamžik. A pak vběhl přímo do garáže a vrhl se přímo po strýcových zádech.

Theo ani nedostal možnost natáhnout se po Benovi, protože dřív, než to stihl udělat, ho ze strany praštila kovová tyč. Ben byl ve svém bití vždycky rychlý. Theo měl moc dobře vědět, že si nemohl myslet, že by zastihl svého strýce nepřipraveného.

„Pitomý kluku,“ zasyšel Ben a tyčí praštil přímo do Theova zápěstí.

Z Theova hrdla uniklo zavití. Do zápěstí mu vystřelila příšerná bolest. Ruku si přitiskl k hrudi. Obsah svého žaludku zvrátil přímo na podlahu. Byla to ta nejlepší pozice, ve které mohl uchránit své tělo před nejhorším mlácením. Záda byla tvrdá, ale neměl v nich žádné orgány.

„Pitomý, pitomý kluku,“ pokračoval Ben, který kopl Thea špičkou boty přímo do tváře.

Theo se zas a znovu zajíkal, z očí mu padaly slzy. „Omlouvám se...“

„Zasraně se ho nedotýkej, Beno. Neubližuj mému bratrovi.“ Když se Dino převalil na ruce a kolena, mělce dýchal. V očích měl vodu a po zhmožděné tváři mu stékaly slzy. „Ne-“
„Sklapni!“

Theo se snažil odtáhnout od svého strýce, ale pokaždé, když se pohnul, se bolest v jeho zápěstí zvětšila tak, že se začal dávit žlučí, kterou cítil až na jazyku.

Pak Ben ho trhnutím za tričko znovu shodil. Theo dopadl na betonovou podlahu. Aby Theo nějak udržel rovnováhu, instinktivně rozhodil rukama. V zápěstí mu něco prasklo. Bolest se zvýšila do nesnesitelného bodu. To jediné, co Theo mohl udělat, bylo sledovat, jak se ve strýcových rukou roztočila tyč a zasraně doufat, že ho znovu neuhodí.

 Ben zvolil jiný způsob. Musel si všimnout toho, že si Theo držel zápěstí, protože se krutě usmál a pak popadl Thea za zraněnou rukou a táhl ho přes garáž. Z Theových plic unikl všechen vzduch. Když strýc otevřel kufr černého Mercedesu, měl pocit, jako by vrostl do země.

Theo začal bojovat.

Bojoval tak zasraně tvrdě, až mu zápěstí pulzovalo a kotník ho bolel. Bojoval tak tvrdě, že si zničil nehty a ve strýcově obličeji zůstaly krvavé šrámy. Ani tak nedokázal Benovi zabránit v tom, aby ho strčil do malého, tmavého prostoru.

Nebylo by to poprvé, co to Ben udělal. Obvykle dával přednost skříním.

„Bene!“ zakřičel Dino. „Nech ho být!“

Theo věděl, že byl Dino zraněný, ale i svého bratra za to, že mu nepomohl, nenáviděl. Ben znovu použil tyč, a když se natáhl po autě a začal zavírat kufr, zatlačil jí na Theovo břicho.

„Za tohle poděkuj svému bratrovi, Theo,“ řekl Ben tiše. „Jsem si jistý, že tři dny ti tu udělají dobře.“

Theo otevřel ústa, aby promluvil, ale kufr se právě rychle zavřel. Kopal a mlátil do toho kovového vězení, ale nic nepomáhalo.

A co bylo horší… co bylo horší, že tu stále bylo slyšet zvuky toho, jak byl jeho bratr znovu mlácený. Dinovy výkřiky a prosby stačily k tomu, aby se Theo znovu pozvracel. Zvuky toho, jak kov útočil na maso a kosti tu byly mnohem horší.

Theo si přitiskl kolena k hrudníku a zůstával sbalený do kuličky.

„Víš, že jsem tady,“ přicházel jemný hlas.

Jeho ruka byla tak horká. Zas a znovu v dlani cítil jemné doteky. Odnášely s sebou bolest ze zlomeného zápěstí.

„To jediné, co musíš udělat, je probrat se kvůli mně, Theo.“

Theo nechal důvěrně známý hlas, aby vrátil vzpomínky zpátky tam, odkud je nechtěl nechat vyjít. Monstra se skrývala ve tmě. Byla zasraně všude kolem něj.

Když mluvila, byla najednou pryč.

„Musím ti něco říct.“

Theo se zachvěl. Dinovo bolestivé sténání bylo ještě hlasitější. Ozval se zvuk dopadu kovu na beton.

„Zemře kvůli všemu, co ti zasraně dám,“ vyplivl Ben někde zvenčí kufru.

„Prosím, prober se kvůli mně.“

„Chci to, Eve.“

******************

„Uděláš to, co máš dělat,“ řekl Ben a kývl zápěstím směrem k Theovi.

Zamítavě.

Jen tak. Zapomeň.

„Ale já jsem neudělal nic špatného,“ řekl Theo. „Ne úmyslně. Byla to skutečně chyba, Bene. Tomu muži jsem se omluvil. Budu se od té dívky držet zasraně dál. Nebylo mou chybou, že před dobře vypadajícím mužem rozevřela nohy. Možná, že kdyby s ní ten bastard zacházel lépe, tak by zůstala doma, kam patří.“

Riley se ušklíbl. „Ženy jsou dobré jen na pár věcí, chlapče. Jestli to jediné, co hledáš, je jak si smočit ptáka, Theo, tak si najdi ženu, která je pro to určená. Říká se jim coury. Ať se podíváš kamkoli, všude jich jsou tucty.“

„I tak jsem neudělal nic špatného!“

Ben zavrtěl hlavou. „Když jsi spal s ženou toho chlapa, začal jsi problémy s Rileyho mužem, Theo.“

„Nevěděl jsem, že měla zasraného přítele!“

„Ach, dobře,“ zamumlal Ben, když otevřel dveře a vkročil do chodby. Do místnosti začala vnikat hudba z parketu striptýzového klubu. „Jsem si jistý, že ty a Riley najdete způsob, jak ten malý problém vyřešit, Theo.“

Theo zíral, jak za sebou strýc Ben zavřel dveře, takže si ani nevšiml toho, jak na něj letěla kovová židle. Zasáhla ho přímo do zad a sebrala mu všechen vzduch z plic. Z hrudi mu unikl příšerný výkřik, koleny dopadl na zem.

„Sakra,“ zavrčel Theo. „Útok zezadu je jen pro zbabělce, Riley.“

„Jen tě učím to, co ses měl už dávno naučit, DeLuco.“

Theovou největší chybou bylo to, že se přetočil, aby se mohl bránit. Riley se po něm znovu ohnal židlí. Ostrý konec nohy židle mu projel skrz tričko a prsní bradavku a nechal po sobě dobrých pět palců dlouhý a hluboký řez. Aspoň tak to odhadoval podle množství krve, které z něj crčelo.

Když se po něm Riley znovu ohnal, jen stěží se mu podařilo vyhnout se židli. Theo se snažil vyškrábat na nohy, aby našel něco, čím by se mohl bránit. Pěsti byla jedna věc, ale vzhledem k tomu, že Riley po něm šel židlí, nevypadalo to, že by mu mohly příliš pomoci.

„Ach, tady jsou,“ řekl Riley, podíval se přes Theovo rameno a studeně se zasmál.

Theo udělal tu chybu, že se ohlédl. Do místnosti vstoupili dva muži a vrhli se na něj. Tentokrát neexistovala žádná možnost úniku, žádná cesta ven. Theo se ocitl na zemi a Riley se opíral botou o jedno jeho žebro tak silně, až mu ho zlomil. Ruce ho znehybnily. Pěsti, nohy do něj bušily s takovou vehemencí, až zůstal na zemi celý zkrvavený a v bezvědomí.

Aspoň už nic necítil.

Theo si nebyl zcela jistý, jak dlouho tak zůstal, ale neurčitě si vzpomínal na opakované záchvaty vědomí a bolesti. Možná to trvalo celé hodiny. Mnohem spíš dny. Tělo ho bolelo tak moc, že jen stěží dokázal dýchat. Čím víc vzduchu se snažil získat, tím horší ta bolest byla a tím méně mu fungovaly plíce. Byl si jistý tím, že ztratil spoustu krve, protože byl až zasraně moc slabý, než aby se postavil, ale nemohl se o tom přesvědčit, protože tam nebylo žádné světlo. Ale podlaha kolem něj byla místy lepkavá a jinde zas bylo něco zaschlého. Temnota místnosti a chlad z podlahy byly znepokojující. Bez ohledu na to, jak dlouho křičel, mu nikdo neodpovídal.

„Je tam?“

Theo uslyšel někde za sebou důvěrně známý hlas, který vykřikl. Pak se ozvala silná rána, která přistála na něčem pevném.

„Je to on?“ zeptal se hlas znovu.

„Ben řekl, aby to nechal být.“

„Naser si. Uhni mi z cesty, jinak ti narvu krk kulkami, až ucítíš chuť kovu.“

Do místnosti vešlo trochu světla. Theo zamžoural do stropu. Znovu si vzpomenul, kde byl a jak se tam dostal. Bolest z toho, jak sem vešlo světlo, nebyla nesnesitelná, ale nebylo to ani příjemné.

„Bože… Theo...“

Dino se nad ním sklonil, dotekem lehký jako vánek přejel po Theově obličeji.

„Něco je špatně,“ řekl Theo svému bratrovi.

„Jo, chlape. Kolik prstů?“

„Šest?“

„Ne,“ řekl Dino pomalu. „Na ruce je jen pět prstů, Theo. Co ti udělal?“

„Riley,“ snažil se Theo vysvětlit.

Čím víc mluvil, tím hůř cítil svůj obličej.

„Dostanu tě odsud pryč. Myslím, že máme nějaký vnitřní problém.“

Dinova slova kolem Thea se začala vytrácet.

Místo toho se světlo začalo rozjasňovat.

Skutečně to začínalo bolet.

„Theo, prober se.“

Světelný paprsek zamířil přímo do jeho oka.

Někdo mu držel ruce dole.

Jeho tváře se dotkla ruka.

„Přestaň,“ zamumlal Theo.

„Je to v pořádku,“ řekl Dino tiše. „Budeš v pořádku, chlape.“

„Zorničky reagují,“ řekl někdo. „Můžeš zamrkat, Theo?“

Theo udělal to, co mu řekli.

„Nech mě být,“ zachraptěl Theo.

„Snaží se mluvit,“ zašeptal důvěrně známý hlas. „Prosím, nechte ho být.“

„Ublíží sám sobě!“

„Přestaňte ho držet!“

Evelina.

Eve.

Jeho.

Celá jeho.

Theo se z plna plic nadechl a znovu bojoval. Temnota konečně pobledla. V místnosti bylo jasné světlo. Hlava ho bolela. Theo měl v krku sucho a ruce i nohy ho bolely. Snažil se bojovat.

„Pane DeLuca, přestaňte se, prosím, hýbat.“

„Obvykle se neproberou s takovou silou,“ zamumlal muž.

„Přestaňte ho držet!“ zakřičela Evelina. „Trpí -“

„Pst, děvče. Nijak to tím nezlepšuješ.“

Theo místnost nepoznával. Netušil, proč byly na zdech monitory nebo proč k němu byly připevněny trubičky a dráty. Popadl za dráty a kapačku a zatáhl. Chtěl ty zasrané věci dostat pryč. Ale uprostřed chaosu našel v místnosti tu nejznámější věc. Tu jedinou, která ho utišila a zklidnila.

Evelina…

Po Evelininých tvářích stékaly slzy. Palec si kousala tak tvrdě, až si prokousla kůži. Žena v bílém plášti donutila Evelinu ustoupit do rohu a odmítla jí dostat se k němu znovu blíž.

„Eve,“ zachraptěl Theo.

Jeho tělo se propadalo do něčeho měkkého.

„Prosím,“ zašeptala Evelina. „Přestaň.“

Co se stalo?

Byla naživu.

Evelina byla naživu.

„Jen sedativum,“ řekl muž. „Dost na to, aby se uklidnil a ať už je tohle cokoli, to na pár hodin zaspal. Občas se to stává, ale obvykle to není tak hrozné. Můžeš počítat, Theo? Počítej do desíti.“

Naser si.

„Tohle není moc milé,“ zacvrlikala sestra.

To řekl nahlas?

V ruce pocítil žihadlo.

Bastardi.

Jen chtěl Evelinu.

********

„Můžu ji teď vidět?“ zeptal se Theo.

„Brzy,“ odpověděla sestra.

Kreténská sestra. Ta žena ho pekelně srala a Theo byl jen dvě vteřiny od toho, aby jí řekl naprosto přesně, co si o ní myslel.

„Hele, hýbu se, mluvím, dokonce už jsi mi vyndala ten zasranej katetr a já se vyčůral. Všechno je v pořádku, že? Probral jsem se už před více než čtyřiadvaceti hodinami. Byl tu fyzioterapeut a zkontroloval mě. Reflexy mám v pořádku. Byl tu doktor a udělal všechny svoje testy. Byla tu neuroložka a prohlédla skeny. Byl tu cvokař a snažil se ze mě dostat všechny sračky. Takže jestli už máš dost hraní si na policajta a kontrolování mě, skutečně rád bych viděl svou holku. Teď.“

Sestra naprázdno otevřela ústa. Vypadala jako ryba na suchu.

Ne, že by Theo lhal. Ta žena měla za poslední hodinu v ruce jeho ptáka mnohem častěji, než mu bylo příjemné. Byl si jistý, že ho měla v ruce i v době, kdy byl v bezvědomí.

Samotné pomyšlení na to, že byl ukotvený v posteli, neschopný postarat se sám o sebe nebo o své zasrané základní lidské potřeby, ho znechucovalo.

Prvních dvacet čtyři hodin poté, co se probral z kómatu, bylo pekelných. Non-stop testy lékařů, kteří se chtěli ujistit, že nedošlo k žádnému mozkovému poškození. Theo celé hodiny cítil závratě, zmatenost a omámenost. Teprve skoro po čtyřiadvaceti hodinách se Theo dokázal soustředit a očima něco sledovat. Občas se uprostřed hovoru z ničeho nic zadíval naprosto mimo. Díkybohu, že mluvil se svou sestrou, ale to nebylo ono. Nikoho jiného do jeho pokoje nepustili.

Theo chtěl vidět Evelinu.

Zoufale po ní toužil.

„A kdy dostanu najíst?“ zeptal se Theo. „Jsem vyhladovělý.“

Sestra tiše řekla: „Lékař by rád počkal, až uplyne trochu času. Když se pacienti proberou z kómatu, občas mají citlivý žaludek. Je to víc než časté.“

„Dobře.“

„Jste velice temperamentní.“

„To byl vždy,“ ozval se hlas ode dveří. „To není nic nového.“

Theo se v posteli uvolnil. „Eve.“

Evelina zvedla ruku a dvěma prsty na něj zamávala. „Ahoj.“

Sestra se přes rameno zamračila. „Vzhledem k epizodě, ke které došlo po jeho probrání se, nemá schválené návštěvy.“

„Vlastně ano,“ odpověděla Evelina sladce. „Právě jsem mluvila s lékařem, který si konečně udělal čas na to, aby se mnou setkal. Hezky jsme si spolu popovídali o tom, proč Theo reagoval tak, jak reagoval, jako třeba o skutečnosti, že má za sebou obtížnou minulost, která souvisela s -“

„Eve,“ řekl Theo tiše.

„- se zneužíváním,“ dokončila jeho milenka, která jeho varování naprosto ignorovala.

Sestra ztuhla. „Aha.“

„Ano,“ řekla Evelina s povzdechem a dodala. „Takže, když pacient žadoní, abyste ho pustili a pacientovi přátelé a rodina vás žádají o to samé, možná, že byste je příště mohli poslouchat.“

Theo cítil, jak se mu hrdlo zasraně svíralo, ale jeho úcta k Evelině vystoupala ještě výš. Netušil, jak ještě výš by se mohla dostat.

„Možná, že jste nás měli předem informovat.“

„Když jste ho probírali, snažila jsem se. Nikdo z vás neposlouchal.“

Ruce sestry se zachvěly, ve vzduchu bylo cítit mrtvo. „No. Nechám vás dva na chvíli o samotě.“

Evelina se pevně usmála. „Děkuji.“

Jakmile sestra odešla, Theo konečně znovu našel svůj hlas.

„Někdo tu nemá rád sestry.“

„Já je skutečně nemám ráda,“ přiznala Evelina.

Theo se ušklíbl. „Ani já ne.“

„Jo, no, ty jsi většinu toho prospal.“

„Spánek, kóma, jedno a totéž.“

„Lily ti přinesla nějaké pohodlné oblečení. Až budeš připravený, přinese ti je sem dovnitř.“

„Dobře. Na téhle věci není vůbec nic mužného,“ řekl Theo a popadl konce hadru, který měl na sobě. „Ty nemocniční obleky jsou zatraceně neslušné.“

Evelina na něj vrhla chlípný pohled. „Postav se, otoč se a ukaž mi, jak moc.“

Zatraceně.

„Vážně? Vtipkuješ?“

„Jeden z nás musí.“ Evelina sklonila oči k zemi. „Skutečně jsi mě vyděsil.“

Theo věděl, na co narážela. Střelba, kulky, jeho kóma. Všechno z toho.

„Někdo tě musel zachránit, princezno.“

„Zníš, jako bys potřeboval trochu vody.“

Theo pokrčil rameny. „Můj krk má stejný pocit.“

„Nějakou ti sem propašuji. Řekli mi, abych ti nic nedávala, ale...“

Theo se silně a hlasitě zasmál, i když ho to bolelo jako peklo.

„Mám na tebe tak zatraceně špatný vliv,“ řekl, když se jeho smích uklidnil.

„Špatný. Byli bychom špatní.“

„Nevím. Myslím, že jsme docela dobří, Eve.“

Evelina k němu přistoupila o další krok blíž a řekla: „I tak jsi mě vyděsil.“

„Udělal bych to znovu.“

„Já vím.“ Evelina si skousla spodní ret a stejně tak rychle ho pustila. „Jak se cítíš?“

„Jako by mě někdo přejel osmnácti tunovým náklaďákem. Sestra byla až tak laskavá, že mi ukázala zprávy z operací. Potřebuji zatraceně ostříhat. Nedají mi ani zubní kartáček. A dostalo mě, když mi sestra řekla, že pokud bych se chtěl pokusit vzít roha, tak bych si měl uvědomit, že jsem měl v ptáku trubku. Ta už je teď mimochodem pryč. Díkybohu, že tohle stále pracuje v pořádku.“

Evelina zamaskovala tichý smích odkašláním. „Takže to není tak dobré, co?“

„Báječné. Je mi úžasně, protože se na mě díváš, Eve.“

„Theo...“

„Hmm?“

„Miluji tě.“

Theo střelil pohledem k Evelinině tělu. Byla nervózní. „Já vím.“

Věděl to od okamžiku, kdy se probral a spatřil, jak kvůli němu brečela. Možná to dokonce věděl i dávno předtím.

„Dobře,“ zašeptala Evelina. „Jen jsem chtěla -“

„Nedělej to. Nebuď nervózní. Nehraj si s rukama a nevyhýbej se mi pohledem, jako by teď měla následovat špatná zpráva.“

„Ale -“

„Nic. Ale nic, princezno.“

Evelina roztřeseně vydechla. „Dobře.“

I Theo tuhle dívku miloval.

„Mojí jsi už nějakou dobu, Eve. Byla jsi mou už před lety, když jsem ti řekl, abys porušila pravidla, a ty jsi to udělala. Byla jsi mou, když jsi mi věřila a nikdo jiný by to neudělal. Byla jsi mou, když jsem ti řekl, aby sis klekla, a ty jsi ani na okamžik nezaváhala a udělala to. Byla jsi mou, když jsi mě nežádala ani o jedinou věc. Byla jsi mou, když jsi řekla, že by ses kvůli té možnosti všeho vzdala. A byla jsi moje, když jsem schytal tři kulky, které byly určeny pro tebe. Jsi moje, Evelino.“

„Tvoje.“

„Každá jednotlivá tvoje část.“

Evelina se se sladkým povzdechem usmála. „V pořádku.“

„A stále mě nežádáš o jednu jedinou věc, Eve.“

„O co bych měla žádat, co jsi mi nedal, Theo?“

„Tři slova. Správná reakce. Tu jedinou, kterou člověk obvykle vysloví, když někdo někomu řekne, že ho miluje.“

„Právě jsi to udělal,“ řekla, „ale bylo to ještě lepší, protože ta tři slova pro mě nic neznamenají, pokud nevíš proč, Theo.“

„I tak ti to řeknu.“

„Nemusíš.“

Ano, musel.

„Miluji tě, Eve.“ Theo tvrdě polkl a přál si, aby neměl tak slabý hlas a neměl pocit, že by v krku cítil kyselinu, která se probublávala ven. „Propašuješ mi sem teď vodu?“

Lehce se zasmála. „Cokoli chceš, Theo.“

„Vodu. Sebe. Něco slušného k oblečení.“
„V tomhle pořadí?“

„Ty první,“ řekl.

Evelina mu vyhověla. Jakmile zalezla pod jeho pokrývku, která škrábala, a byla v jeho náručí, Theo na vodu zapomněl. Jakmile ho políbila na spodní stranu čelisti, okamžitě zapomněl na slušné oblečení.

„Děkuji,“ řekla Evelina do jeho kůže.

„Za co?“

„Že ses kvůli mně probral.“

„Já bych měl poděkovat tobě,“ řekl Theo.

„Bože, za co?“

„Za to, že jsi mě o to požádala.