S&S - 19. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Theovo znovuzrození z mrtvých. Jaké má kdo šance, že z toho všeho vyjde naživu? Drama, drama, drama…                 Sinnel

Theo se při zvuku Evelinina potěšeného, i když unaveného zamumlání, usmál. Znělo to jako naprosté štěstí a uspokojení. Netušil, že bylo možné, aby to dopřál někomu jinému. Byl rozvalený na posteli. Evelina ležela svou tváří na místě nad jeho srdcem a nehýbala se. Aspoň ne během poslední hodiny.

Theo přejel špičkou prstu cestičkou po jejím rameni a ucítil, jak se její tělo zachvělo.

„Měla bys spát,“ řekl.

Evelina pokrčila rameny. „To bych měla, ale tohle je taky dobré.“

Musel souhlasit.

Evelina se zvedla a natáhla se, takže se její tělo na Theovi zachvělo tím nejlepším možným způsobem. Cvakla vypínačem lampičky, která byla vedle postele.

„To je lepší,“ řekla tiše. „Že?“

„Ani jsem si to neuvědomil, ale dávám přednost světlu.“
„Lily ti dala další volný pokoj?“

Theo přikývl. „Zůstanu tady. Tamto býval Dinův pokoj.“

„Ale ty nerad sdílíš -“

„Tohle se mi líbí,“ řekl Theo významně a sjel rukou dolů k jejímu zadečku. „Moc se mi to líbí, Eve.“

Znovu se vrátila do jeho objetí. „Dobře. Co budeš dělat s mým otcem?“

„Něco. Nebo to možná udělá někdo jiný.“

„Nemáš ho rád, že?“

„Ne,“ přiznal Theo. „A už hodně dlouho.“
„Protože s tebou zacházel tak, jako tvůj strýc.“

Theo při samotné zmínce o svém dětství a létech dospívání, kdy byl zneužívaný, ztuhl. „Jednou nebo dvakrát jsem měl s Rileym incident.“

„Jednou jsi skončil skoro mrtvý,“ zašeptala.

„Dávám přednost tomu, aby tyhle věci zůstaly v minulosti, Eve.“

„Ale já si nemyslím, že tam jsou, Theo. Nemyslím si, že je tohle něco, co kdy dokážeš nechat za zády.“

„Je to lepší, než ta monstra přikrmovat,“ odpověděl.

„Přemýšlím...“

„O čem?“

„O tvém zápěstí,“ řekla jednoduše.

„Ben mi ho jednou zlomil kovovou tyčí. Pak jsem jako trest za to, že jsem se snažil pomoci Dinovi, když ho Ben zmlátil na sračky, strávil pár dnů v kufru auta.“ Theo si odkašlal. To, jak Evelina naprosto ztichla, mu bylo nepříjemné. „Když pak Ben usoudil, že by mě měl vzít do nemocnice, jsem měl zápěstí napuchlé na dvojnásobnou velikost a kosti se na některých místech už pokusily srůst. Museli mi to znovu zlomit a narovnat. Doktor mi nabídl, že mě na to uspí, protože jsem byl ještě dítětem – bylo mi čtrnáct.“

„Dali ti anestezii?“

„Ne. Ben nepodepsal souhlas s anestezií.“

Evelina se zamračila, ale rychle to skryla. „Je mi to líto.“

„Nemusí. Nebyla to tvoje vina. Bylo to tak, jak to bylo.“

„Ale lidé to věděli, Theo, že?“

„Spousta z nich,“ řekl.

„Nikdo do toho nezasáhl ani neudělal nic, aby ti pomohl.“

„Dino to udělal, Eve.“

„Nezacházel s ním stejně?“

„Do doby, než získal dost vlastní kontroly, aby se vymanil zpod vlivu Bena, tak ano, zacházel s ním stejně tak, jako se mnou,“ vysvětloval Theo. „Ale Dino dlouhou dobu držel Benovu pozornost na sobě a svých chybách, než aby se soustředil na mě a moje chyby. Ale bylo nevyhnutelné, že když Dino dospěl a získal svůj vlastní život, pozornost se obrátila směrem na mě a mou vzpurnost. Obviňoval jsem z toho svého bratra. Nenáviděl jsem ho. Až do doby, než bylo až příliš pozdě, jsem si neuvědomoval, jak moc jsem se ohledně bratra mýlil.“

„Mýlil ohledně čeho?“ zeptala se.

„Myslel jsem si, že byl slabý. Byl mnohem silnější, než jsem byl ochotný přiznat.“

Evelina ho obejmula rukou kolem boku. „Díky za to, že jsi mi něco z toho řekl.“

„Je tu ještě něco dalšího,“ řekl Theo. Věděl, že si to zasloužila vědět.

„Hmm?“

„Podívej se na mě.“

Evelina se na jeho hrudi pohnula, aby si mohla dlaně pod bradu. „Co, Theo?“

Znovu si promluvil s Damianem. Věděl, co Dino udělal, věděl, jak odstartoval válku mezi rodinami a jak se to až příliš rychle vymklo kontrole, než aby to mohl někdo napravit.
„Vím, kdo zabil tvou matku,“ řekl Theo.

Evelina od něj ucukla. Prakticky mohl cítit bolest, která z ní ve vlnách vyzařovala. Rány jako tyhle se nikdy nezacelily. Ne úplně. Vždycky byly bolestivé na dotek a syrové uvnitř.

„Nechci to vědět,“ řekla Evelina rychle.

„Potřebuji, abys to věděla, Eve.“

„Ale -“

„Prosím,“ zamumlal Theo. „Poslouchej mě.“

Evelina si nasála spodní ret mezi zuby. „Dobře.“

„Dino, ve snaze ochránit svou rodinu, když už věděl, že by to nebylo dál možné, šel po lidech, o kterých si myslel, že by možná mohli ublížit těm, na kterých mu záleželo. Lidé jako Ben a Terrance.“

„A můj otec.“

Theo jednou přikývl. „Představuji si, že kdyby měl tu možnost, šel by po Rileym.“

Evelina vydala srdce lámající zvuk, který se mu zařízl až do nitra. Oči se jí zaplavily slzami, které hrozily, že dopadnou ven. Theo přejel palci po jejích řasách, aby z nich tu vlhkost setřel. „I když moje máma? Proč moje máma?“

„To jediné, co vím, je to, že to byla chyba. Vůbec napomyslel, že by se Mia do té střelby dostala. Když střílel na restauraci, dokonce ani nechtěl, aby byl někdo zraněný. Měl v úmyslu způsobit nějaké problémy. Nic víc. Až do nedávné doby jsem neznal rozsah toho všeho. Byla to chyba.“

„Chyba, která mě stála mou mámu, Theo.“

„Já vím. Je mi to líto, Eve.“

Očekával, že ho požádá, aby odešel. Myslel si, že by možná mohla zlomit tu intimní blízkost, kterou spolu sdíleli. Překvapila ho opět. Jak  to bylo u Eveliny už obvyklé.

„Děkuji ti, že jsi mi řekl pravdu.“

„Nechci ti lhát, Eve.“

„Můžeme teď spát?“ zeptala se.

Dal by jí cokoli, co by chtěla. Nebo by se to aspoň pokusil.

Theo se vrátil k tomu, že jí přejížděl prstem po nahém rameni. „Spi, zlato.“

**************

„Nelíbí se mi to,“ zamumlal Theo.

Theo byl doma v Chicagu dva dny a stále neměl ani ponětí, co dělat se svými problémy.

Damian se mračil na papíry na svém stole. Ten muž vypadal, že nikdy nepřestal pracovat. Theo netušil, jak zvládal najít čas na to, aby hlídal svou manželku, řídil svůj gang a zároveň zvládal všechnu svou ostatní práci.

„O čem mluvíš?“ zeptal se jeho přítel.

„Eve. Nelíbí se mi to.“

Damian zvedl obočí. „Musí udržovat zdání, Theo. To znamená, že když její otec vyžaduje jejich přítomnost, musí jít s Tommasem na večeři. Zvlášť teď, když se Riley snaží posílit spojenectví, které má s Tommasem, zatímco plánuje, jak dostat Joela ze hry. A díky skutečnosti, že všichni víme, že je nasraný a Tommasovi nevěří, ale i tak je ochotný snažit se s ním hrát mile, nám ukazuje, jak skutečně zoufalý Riley ve skutečnosti je. Pak je tu taky ten malý problém ohledně tebe.“

Theo protočil oči. „Vím. Měl bych být mrtvý.“

„Tohle nebude pokračovat věčně. Koroner zatím drží oči mimo, a tvoje tělo stále ještě mrzne někde v mrazicím boxu.“

„Ano?“

„Jo. Ale v okamžiku, kdy se tě pokusí identifikovat podle zubních záznamů, všechno praskne.“

„Na to, aby čekali s identifikací, mi tři týdny přijdou víc než dost, D.“

Damian se ušklíbl. „Tommas požádal o jednu či dvě laskavosti.“

Theo zvedl obočí. „Vážně?“

„Překvapilo by tě vědět, kolik toho má Tommas v rukávu. Vím, že mu právě teď vůbec nevěříš, ale tohle mu musíš přiznat k dobru. Pomáhá nám, jak jen může.“

„Máš pravdu. Nevěřím mu.“

„Chápu tě,“ řekl Damian.

„A nelíbí se mi, že s ním Evelina chodí ven.“

„To zelené monstrum, co ti sedí na rameni, vystrkuje své drápky, Theo.“

Theo se zamračil. „Táhni k čertu.“

„O Eve nemá žádný zájem.“

„Jsem si vědom toho, kde leží Tommasovy zájmy, kreténe,“ vyplivl Theo.

Damian si ztěžka povzdechl. „V čem máš teda zasraně problém?“

„Není to o něm, D. Je to o jejím otci a skutečnosti, že my oba víme, že Riley je i v svých nejlepších dnech nevypočitatelný. Dobře to skrývá, ale když se na něj správně zatlačí, tak šílí. Nelíbí se mi, že je právě teď kolem něho.“

„Tommas dává na Eve pozor. Chce, aby měla všechno pro to, aby byla šťastná. V okamžiku, kdy zjistil, že o ni máš zájem, se tak rozhodl, Theo. Dej tomu muži šanci.“

Theo odvrátil oči. „Žádáš až o moc.“

„Já vím.“

Damian se bez dalšího slova vrátil zpátky ke svým papírům. Theo přešel k oknu a zadíval se na dlouhou příjezdovou cestu, která vedla k bráně.

„Nepřipadá ti to divné, když tu žiješ?“ zeptal se Theo.

Na podlaze zaskřípalo křeslo, což dalo Theovi vědět, že ho jeho starý kamarád pozoroval.

„Ne,“ řekl Damian. „Navzdory tomu, že to nejdřív Lily lámalo srdce, tak tenhle dům skutečně miluje. Chce pár věcí změnit a už pár pokojů předělala k obrazu svému. Vytvořila z něj pro nás domov, což mně brání v tom, abych na něj myslel jako na Dinův domov.“

„Tuším.“

„Co, Theo?“

„Dino tenhle dům koupil před třemi roky. Vzpomínám si na tu dobu, kdy ho kupoval, protože mi koupě domu téhle velikosti s pozemky a tím vším pro něj přišla jako směšný výdaj.“

„To ano, když zvážíš, že byl svobodným mládencem bez rodiny.“

Theo se zamračil na svůj odraz ve skle okna. „Ale nebyl. A pokud pomyslím na datum, kdy tenhle dům koupil, tak to bylo zhruba v době, kdy se narodil jeho syn. Možná, že toho chlapce chtěl vychovávat, ale někdo mu zabránil v tom, aby se stal skutečným otcem. Někdo jako Ben. Myslím si, že Dino by byl dobrým otcem.“

„To ano,“ souhlasil Damian. „Ale změňme téma. O víkendu Riley pořádá pro Courtney party ve svém baru.“

„Ano?“

„Když tu předtím byl Tommas, tak se zmínil o tom, že to možná bude správná doba na to, aby začal dráždit hady.“

Theo při těch slovech zapřemýšlel. „Takže?“

„Možná, že bychom měli dát vědět, že podle záznamů jsi v tom autě nebyl ty. Nechat Rileyho znervóznět a uvidět, co se stane. Navíc by Lily skutečně ocenila, pokud by se mohla přestat chovat tak, jako by kvůli tobě truchlila. Musí plánovat falešný pohřeb a dělat to nejlepší, co umí. To pro ni právě teď není dobré.“

„To chápu,“ řekl Theo. „Co to má co dělat s nadcházející party jeho manželky?“

„Víš, že pro jednou nemusím být duchem.“

Theo se suše zasmál. „Cože? Jako že bych zasraně vstal z mrtvých?“

„Rozhodně by to byl šok. A co dalšího – nezajímá tě, že Joel možná nasadil Chloe Belli do Rileyho postele, aby získal informace?“

„Uvažoval jsem o tom.“

„Zvažoval jsi i to, že Rileyho novomanželka bývala s Chloe dobrou kamarádkou?“ zeptal se Damian tiše.

Theo se rychle otočil na patě. „Ano?“

„Ano. Ženy jako tyhle mají tendence držet spolu. Podle toho, co jsem zjistil, předvádí Courtney dobrou show, ale vůbec jí není možné věřit. Není tak nevinná, jak vypadá.“

„Říkáš, že jeho manželka v tom hraje s ním?“ zeptal se Theo.

Damian pokrčil rameny. „Myslím si, že co se týče Courtney a její blízkosti komukoli, kdo si je blízký s Joelem, bychom měli být opatrní.“

„Ale Chloein bratr a Riley… Tommas říkal, že tu noc po mně šel Riley.“

„To ano. Možná, že Chloe dostala bratra blíž k Rileymu pro to, aby si udržela své místo a nevypadala tak podezřelá. Kdo ví? Tohle není důležité.“

Damian měl pravdu. Theo to nechal být.

Otočil se zpátky k oknu a jeho pohled zachytilo Damianovo tmavě modré Porsche. Okna mělo tam zatmavené, že dokonce ani nebylo vidět skrz čelní sklo.

„Tvoje auto je s těmi skly ilegální.“

„Já vím,“ řekl Damian s nádechem úsměvu v hlase.

„A bezpečný k tomu, abych ho řídil. Chci si tvoje auto půjčit.“

„Proč?“

„Dlužím Eve schůzku.“

*********

Když se Evelina ukázala spolu s Lily ve dveřích, Theo se opřel o kapotu Porsche. Stejně rychle sebou dveře práskly. Když sledoval, jak se Evelina ve svých botách na podpatcích hlasitě dupala, jako by byla naštvaná, nedokázal se ubránit úsměvu.

Na rozzlobených ženách v podpatcích něco bylo. Evelina vypadala úžasně.

„Co -“ Jakmile Evelininy oči přistály na Theovi, její slova zmizela. „Aha.“

Theo si uhladil kožené sako, které měl na sobě, a zeptal se: „Ach, to je všechno, co pro mě máš?“

„No...“

„Hmm?“

Evelina se široce usmála. „Lily mi neřekla, proč jsem si musela tohle obléct,“ řekla Evelina a mávla rukou na přiléhavé, černé šaty, které měla pod béžovým kabátem. „Neřekla mi, kde jsi byl, nebo co se chystá. Co se děje, Theo?“

„Schůzka. Nebylo to přesně to, co jsi chtěla?“

„Ano.“

Theo se odtáhl od auta. „Potřebuješ šaty, protože míříme na představení, které se koná v místě, kde je povinný oblek a krásné šaty pro ženský doprovod.“

Evelina se usmála. „To zní hezky.“

„A pak je tu místo na Lincolnově třídě v Lincolnově parku, o kterém si myslím, že by se ti mohlo líbit. Chodím tam už mnoho let, ale nikdy jsem tam s nikým nebyl. Je to moje nejoblíbenější místo.“

Opatrně a pomalu se k němu vydala. V botách, které měla na sobě, by mohl být ten rozbředlý, kluzký sníh nebezpečný.

„Je pro tebe v pohodě ukázat se dneska večer ve městě?“ zeptala se Evelina.

Theo natáhl ruku a ona ji okamžitě přijala. „Budeme opatrní.“

„Nevím, jak být opatrná, Theo.“

„Já ano, díky,“ řekl s mrknutím. „Ale tak jako tak, není dnešní večer o mně. Je o tobě, Eve. Přestaň si dělat obavy a užij si to se mnou.“

„Jakou show?“ zeptala se Evelina.

Theo si ji k sobě přitáhl. „Ve skutečnosti vlastně bude svým způsobem i pro mě.“

„Jak to?“

„Soukromý box, balet, tma a ty? Ah, jo, to všechno je pro mě.“

Evelina zvedla obočí a plácla ho do hrudi. „Není to ta schůzka, kterou jsem ti před těmi měsíci zrušila?“

„Nový balet,“ řekl. „Tenhle měsíc dávají Labutí jezero. Slyšel jsem, že je skvěle udělané.“

„Nikdy jsem ho neviděla.“

„Já ano a bylo úžasné.“

Evelina se na něj zvědavě zadívala. „Ty chodíš na balet?“

„A operu,“ přiznal Theo.

„Nikdy bych si o tobě nemyslela, že jsi tenhle typ.“

„Jaký? Kultivovaný a gentlemanský? Hlavně tě chci prostě dostat do soukromého boxu a dostat do tebe koktejly. Uvidíme, co se stane pak.“

„Jsi příšerný.“

Theo se zasmál a vedl Evelinu směrem k sedadlu spolujezdce. „Toho jsem si vědom.“

*************

„Tohle místo jsem už dřív viděla. Jela jsem kolem,“ řekla Evelina. „Je to bar, že?“

„Je to víc než jen bar. Je to zážitek, Eve.“

Její smích ho ovinul jako sladký med.

„Tak mi to ukaž.“

„Rád.“

Když Theo otevřel vstupní dveře do Barrelhouse Flat, propletl si s ní prsty jedné ruky. Thea okamžitě příjemně pohltila atmosféra baru a restaurace. To místo bylo staromódní, ale mělo však i nádech modernosti. Stěny lemovaly kožené židle a mezi nimi byly malé stolky. Jejich rozmístění nutilo hosty, aby byli blízko u sebe, zatímco tu seděli a pili, případně si chtěli popovídat. Na stěnách visela umělecká díla a vpravo byly kulečníkové stoly z nádherně vyřezávaného dřeva.

„Vyber, kam si sedneme,“ řekl Theo Evelině. „Co si dáš k pití?“

„Překvap mě.“

Theo mohl počkat, až k nim dorazí servírka, ale rozhodl se vydat přímo k baru. Jakmile dostal objednané drinky, našel Evelinu, která se usadila ve vzdáleném konci v rohu do jedné z kožených židlí barvy ořechového másla. Složený kabát si přehodila přes opěradlo a musel přiznat, že vypadala, jako by se na tomhle místě cítila příjemně jako doma.

Evelina měla nohu přes nohu, a když jí podával její drink, na rtech jí hrál úsměv a sledovala ho se zvědavostí v očích. Vypadala šťastně.

Nebylo to moc.

Nebylo to nic velkého.

Ohledně toho, kam šli a co tu noc dělali, musel být Theo příšerně opatrný. Nesnášel pocit, že ji nemohl vzít na tucet různých míst, která jí chtěl ukázat mnohem víc, ani to, že ji nemohl vzít nikam ven tančit, ale tohle bylo taky dobré.

Soukromé. Intimní.

Evelina ve svých černých šatech a botách na vysokých podpatcích vypadala sexy. Když měla nohu přehozenou přes nohu, viděl záblesk holé kůže jejích stehen. Vyschlo mu v ústech.

Evelina se napila a v zelených očích se jí objevila zvědavost. „Co to je?“

„Nejtajnější šílenost,“ řekl Theo.

„Je to… jiné.“

„To ano.“

Evelina znovu upila. „Chutná mi to.“

„Myslel jsem, že by mohlo.“

„A ten název,“ dodala s mrknutím. „Taky se mi líbí.“

Theo se zasmál a zvedl svou vlastní sklenici. „Vždycky jsem si myslel, že by název nápoje mohl někoho dostat mnohem víc, než cokoli jiného.“

Evelina se na svém místě předklonila, aby mohla Thea popadnout za límeček jeho košile. Lehce zatáhla a mlčky ho tak žádala, aby se k ní předklonil blíž. Když to udělal, v jemném polibku přitiskla své červeně namalované rty na jeho. Při pomalém pohybu jejich rtů, které se setkaly, Theo přejel placem po její čelisti.

„Přitahuješ pozornost,“ zamumlal Theo do jejích rtů.

„Takže?“

„Pokračuj, prosím. Nevadí mi, že lidé vědí, že jsi šťastná právě tam, kde jsi… se mnou.“

„Díky za to, že jsi mě sem vzal,“ řekla Evelina tiše.

„Zasloužíš si trochu klidu a míru, zlato.“

„Ticho před bouří, co?“

Theo se donutil potlačit zamračení. „Něco takového.“

Evelina zajela pohledem ke kulečníkovému stolu. „Naučíš mě to hrát?“

„Nejsem si jistý, zda se chceš učit od šejdíře, Eve. Možná, že tu hru umím hrát, ale to neznamená, že tě naučím něco, co by za to stálo, kromě toho, že ti ukážu, jak být zatraceným žralokem.“

„S tím jsem v pohodě.“

Theo se zasmál. „Samozřejmě, že ano.“

Naklonil se ke svému pití.

„Jak se jmenuje tohle?“ zeptala se.

Theo k ní natáhl sklenici. „Ochutnej.“

Evelina se natáhla a předtím, než ji zvedla, si špičkou jazyka olízla své růžové rty. Theo si byl jistý, že to udělala úmyslně, protože zbožňoval sledovat, jak sála věci. Zvlášť jeho penis. Jenže podle toho, jak nakrčila tvář, viděl, že nápoj jí nechutnal.

„Blé,“ zamumlala Evelina dřív, než zvedla svou vlastní sklenici a dala si z ní pořádný doušek. „Tohle je dobré.“

„Já to mám rád.“

„Jak se to jmenuje?“ zeptala se znovu.

Theo se zasmál. „Královský hráč.“

*******************

Další týden ubíhal Theovi pomalu. Nebylo se čemu divit, protože nemohl udělat ani jedinou zasranou věc, aniž by riskoval, že ho někdo uvidí. To poslední, co chtěl, bylo přitáhnout pozornost nebo nějaké nebezpečí ke své sestře a Damianovi. Díky tomu, že v domě DeLuca byla i Evelina, velkou část jeho pozornosti zaměstnala ona.

Theo se opřel o studenou cihlovou zeď. Ignoroval chlad brzkého únorového vzduchu. Na zemi ležel lehký poprašek křupavého sněhu, a když přešlápl z nohy na nohu, aby se dostal do pohodlnější pozice, tak pod jeho koženými botami zakřupal.

Na ten hovor čekal už hodinu. Theo si začínal myslet, že buď mu Damian zapomněl zavolat zpátky, nebo se Duch rozhodl vyhodit jejich plány do vzduchu ještě dřív, než skutečně začaly.

Theo dlouze nasál cigaretu, aby ji dokouřil, pak vydechl silný oblak kouře a odhodil nedopalek na zem. Pak ho zašlápl. Ohledně toho, co se chystal dělat, by měl být nervózní, ale ve skutečnosti nic necítil.

Nic.

Theo usoudil, že to bylo svým způsobem proto, že se chystal dokončit práci, kterou Dino nedokázal dodělat sám. Vyčistit hadí hnízdo.

Také to bylo o něčem víc, než jen o samotném Theovi. Bylo to i kvůli Evelině. Ale tyhle myšlenky a pocity se rozhodl nechat si sám pro sebe až do doby, kdy to bude bezpečnější a ona bude volná, aby mohla dělat to, co chtěla a s kým chtěla. A jediná možnost, jak toho dosáhnout, bylo odstranit muže, který jí bránil v tom, aby byla šťastná.

Riley.

Pomsta by se měla jíst v klidu a studená. Theo cítil opak.

Jen pár kroků od něj se ozvalo se cvaknutí dveří. Theo se rychle pohnul. Už byl skoro na straně budovy, když ho zastavil tichý, sladký hlas.

„Damian mi řekl, že bych tě měla najít tady venku,“ řekla Evelina.

Theo se ohlédl přes rameno a zjistil, že v zadních dveřích stála jeho milenka. „Měl zavolat mně.“

„Tuším, že nemohl. Je tam až příliš mnoho lidí a on nechce riskovat, že by jeho hovor mohl zaslechnout někdo jiný. Takže požádal Lily, aby mi předala vzkaz. Vymluvila jsem se, že musím na dámy a jsem tady, abych tě pustila dovnitř.“

To dávalo smysl, pomyslel si Theo.

Otočil se na patě, aby se ocitl Evelině tváří v tvář. Vyšla z baru ven a nechala dveře přivřené. Stále je však za krajíček držela, aby se nezavřely úplně.

„Víš, proč jsem tady, že?“

Theo se nesnažil před Evelinou své plány skrývat, ale nezacházel do detailů. Nicméně usoudil, že výsledek noci by měl být zjevný.

„Jsi tady, abys uzavřel nedokončenou věc,“ odpověděla Evelina tiše.

„To je to, jak to chceš nazývat?“

„Mafie je plná jizev a tajemství, Theo.“

„To ano,“ souhlasil.

„Začínám se ptát sama sebe, kolik toho můj otec udělal.“ Dřív, než Theo stačil něco říct, Evelina dodala: „Ne jen v téhle válce mezi rodinami, ale ještě dřív. Mé mámě, svým vlastním dětem, tobě… občas prostě musí král padnout.“

„Stále je tvým otcem.“

„Radši bych měla vzpomínky na památku dobrého muže, než deziluze na toho živoucího.“

„Nečekal jsem, že bys řekla něco takového,“ řekl Theo.

„Ty jsi ten muž a já ta dívka, vzpomínáš si?“

Theo si vzpomínal.

Byl tím mužem, který ji využil, aby získal to, co chtěl. Ona byla dívkou, která mu to dovolila, aby získala to, co chtěla.

Svým způsobem to vlastně bylo dokonalé. Theo si byl zasraně jistý, že až celá tahle věc skončí, tak by mohl být mužem, který dá té dívce všechno, co chtěla, jen pro to, aby mohl vidět její úsměv po celý zbytek jejího života.

Měla nádherný úsměv.

„Je tam Courtney a užívá si oslavu narozenin?“ zeptal se.

Evelina se ušklíbla. „Jako obvykle si užívá pozornosti.“

„A tvůj otec?“

„Vypadá mimo.“

„Měl by být mimo hru. Neslyšela jsi to?“ Theo mrkl. „Ten, kdo skončil mrtvý a spálený v Stingray, nebyl princem DeLuca. Aspoň tak to říkají ve zprávách. I když nikdo neví, kde je on.“

„Já ano.“

Evelina otevřela zadní dveře víc, aby Theo mohl vstoupit dovnitř. Cestou ji políbil. Zbraň, kterou měl vzadu, odpočívala za opaskem jeho kalhot a nedovolila jim, aby zapomněli, proč tam byl. Dveře se za nimi s cvaknutím zavřely a pár skončil v temnotě zadní chodby.

„Byli jste u vchodu kontrolováni ohledně přítomnosti zbraní?“ zeptal se Theo.

„Riley nechal zkontrolovat každého kromě sebe a Courtney.“

„Měl u sebe zbraň?“

„Nemá sako, a když jsem s ním mluvila, žádnou jsem neviděla.“

„A co jeho ochránci?“ zeptal se.

Evelina se zamračila. „To nevím.“

To bylo riziko. A Theo ho na sebe musel vzít.

„Je ještě něco dalšího, co Damian chce, abys věděl,“ dodala Evelina.

„Co to je?“

„Ukázal se Joel. A přišla i Abriella. Dokonce se ukázala rodina Trentini. Myslím tím Petera a Saru.“

Theo zaklel. „Riley je neposlal pryč?“

„Zjevně je pozval na poslední chvíli.“

„Proč?“

„Proč, Theo? Můj otec je šílený a stále si myslí, že on je tím, kdo má ty hry pod kontrolou. Včetně Joela.“

„Myslím, že lepší otázkou je, proč Joel s pozváním souhlasil, když věděl, co k němu Riley cítí.“

Na to Evelina odpověď neměla.

A neměl ji ani Theo.

********

Theo zůstal skrytý ve stínu chodby vzadu u velkého baru. Podle toho, co mohl vidět, se zadní chodba nepožívala k ničemu jinému, než jako zadní východ. K jeho skrytému místu nikdo nepřistoupil. On měl však dokonalý výhled na všechny ostatní.

Evelině dovolil vrátit se zpátky na parket a připojit se k lidem. Skoro ho to uvnitř zabilo. Něco mu stále napovídalo, aby do doby, než udělá to, co bylo potřeba udělat, ji držel v bezpečí a skrytou v chodbě.

Theo ze sebe setřásl zneklidňující pocit a v davu hostů vyhledal ty nejdůležitější lidi. Chtěl mít jistotu, že věděl, kde každý byl. Stále sledoval jejich polohu, aby nemohlo dojít k žádným chybám.

Damian s Lily seděli v boxu na vzdáleném konci baru. Damian rukou objímal Lily kolem ramene a povídal si se svým bratrancem, Tommasem, který byl vedle něho. Evelina stála vedle boxu, ale dívala se mu přes rameno přímo ve směru, kde stál Theo. O pár boxů dál našel Theo Adriana, který seděl vedle své novomanželky. Alessa si rukou hladila své zakulacené bříško a sledovala svou sestru, která byla na druhém konci místnosti. Následoval Alessin pohled a našel tak Abriellu s Joelem. Ona sledovala muže na druhé straně baru, zatímco on sledoval jiného muže. Riley si povídal s barmanem u baru a jeho žena, tichá a hezká, stála po jeho boku.

V baru bylo minimálně šedesát nebo sedmdesát hostů.

Čím víc lidí se pohybovalo, tancovalo a mluvilo, tím byl Theo soustředěnější. Bylo těžké sledovat, kde kdo byl, když to vypadalo, že se z parketu stalo moře pohybujících se luxusně oblečených těl a každou vteřinou bylo ještě hlučnější.

Když pak světla pohasla ještě víc a hudba se ztlumila, Theo ustoupil hlouběji do chodby. Servírky rozdávaly lidem prskavky a Riley vedl svou mladou manželku doprostřed parketu.

Pak Riley mávl rukou vysoko nad hlavou a pronesl: „Dneska večer odkládáme stranou naše rozdíly a oslavujeme život nádherné ženy. Šťastné narozeniny, má drahá.“

Lidé začali zapalovat své prskavky. Bylo to rozptylující a zářivé, ale Theo držel svou vycvičený pohled na muži uprostřed místnosti. Když se Riley naklonil ke své manželce, aby ji políbil, světla zhasla úplně a to jediné, co bylo vidět, byly obrysy těl lidí a jiskřičky prskavek, které vedly ke stropu, protože je lidé zvedali do výšky.

Místností se ozval potlesk, který přešel do vulkánu hlasů. Spousty různých hlasů se rozzvonilo písní Happy Birthday, které lidé začali zpívat pro Courtney. Theo nespustil oči z místa, kam předpokládal, že půjde, nebo spíš kde se Riley se svou ženou zastavil.

Theo se pohnul z temné chodby, která mu poskytovala bezpečí, a tak rychle a tiše, jak jen mohl, se vydal dopředu. Klouzal mezi lidmi, kteří zpívali a vysoko drželi své prskavky. Vypadalo to, že si nikdo ani nevšiml, že se jimi prodíral.

Brzy Theo zaslechl Rileyho hlas, který vynikal nad všemi ostatními.

„Šťastné narozeniny, srdíčko,“ řekl Riley.

Ani ne dvě stopy od Thea se ozval smích Courtney.

Dalších pár kroků.

Vytáhl zbraň, odjistil ji a natáhl kohoutek. Z kapsy vytáhl osm palců dlouhý tlumič a nasadil ho na hlaveň. Chtěl to udělat rychle a díky temnotě měl možnost připravit vše v tichosti, aniž by ho kdokoli viděl.

Bylo to zasraně špinavé, ale bylo to provedeno čistě.

„Je to tak krásné,“ řekla Courtney.

„Myslím, že už skoro dohořely,“ odpověděl Riley.

Theo se ve vteřině ocitl za mužem. Skoro jako by se za nimi rozestoupil dav, který je obklopoval. Theo obešel ještě jednoho člověka a teď byl přímo za Rileym a Courtney.

„Riley,“ řekl Theo.

Bylo to jen tak hlasitě, aby to boss slyšel.

Riley se rychle otočil na podpatku. Bezpochyby Theův hlas poznal. Pravděpodobně čekal, že se Theo ukáže, ale rozhodně ne takhle. Ne dneska v noci. Kdosi popadl Courtney za paži, oddělil ji od jejího manžela a vtáhl ji do davu. Theo netušil, kdo to byl. Dokonce i v temnotě mohl vidět, jak měl Riley vytřeštěné oči strachy.

„Nezahrávej si s hady,“ řekl Theo. „Vždycky skončíš tak, že tě kousnou.“

Theo přitiskl svou zbraň Rileymu k čelu a stiskl spoušť. V tom všem tleskání a zpívání se ten zvuk prakticky ztratil. Riley byl mrtvý ještě dřív, než jeho tělo dopadlo na parket. Než se začal ozývat křik, Theo už byl napůl cesty zpátky do chodby.

Lidé se začali pohybovat a běhat. Na parketu slyšel dusot nohou. Bylo rozsvíceno a výkřiky byly čím dál zoufalejší a hlasitější. Vypadalo to, že v moři lidí si ho nikdo nevšiml. Lidé se strkali a křičeli, snažili se dostat ke dveřím. Pár z nich rychle míjelo Thea, měli v záměru dostat se k zadním dveřím. Nikdo se mu nepodíval do tváře, aby si uvědomil, koho právě míjel.

Najednou se vedle něj někdo ocitl. Někdo důvěrně známý.

„Tady jsi,“ řekl Damian. „Dej mi to a já to odsud dostanu pryč.“

Theo věděl, co jeho starý přítel chtěl. Podal mu zbraň. Damian měl na rukou černé rukavice. V druhé ruce měl hadřík. Muž zbraň rychle otřel a pak ji podal někomu za svými zády.

Theo zmateně sledoval, jak Tommas Rossi spolu s další vlnou hostů míjel Damiana, popadl zbraň a bez jediného ohlédnutí pokračoval dál.

„Kde je Evelina?“ zeptal se Theo.

Damian ukázal palcem k rohu, kde předtím seděli. „S Lily. Když světla pohasla, řekl jsem jim, aby tam zůstaly a za žádných okolností se nevzdalovaly. Nechal jsem je u stolu.“

Theo se tam podíval. Evelina vedle vystrašené Lily nebyla. Nemohl Evelinu najít. Čím víc se rozhlížel, tím větší tíhu v žaludku cítil.

„Sakra,“ zavrčel Damian, který si uvědomil to samé co Theo. Ukázal dvěma různými směry. „Jdi támhle. Já půjdu tudy.“

Theo nemohl z toho zasraného baru odejít dřív, než by věděl, kde Evelina byla. Proplétal se mezi lidmi zpátky do pekla a směřoval k místu, o kterém věděl, že tam byla Evelina v okamžiku, kdy světla zhasla.

„Byl to on!“

„Prosila jsi mě o spojenectví,“ křičela Evelina.

Její křik se ozýval někde po jeho levici. Theo zahnul tím směrem a uviděl Evelinu, která byla zahnaná do rohu. Jen pár stop od ní stála Courtney, v ruce držela zbraň a mířila přímo na Evelinu.

Theo měl pocit, že se mu zastavilo srdce.

„Požádala jsi mě o spojenectví,“ zopakovala Evelina. „To je to jediné, co jsem se snažila udělat, proč jsem tě odtáhla pryč, Courtney.“

„Ty jsi to věděla,“ zasyčela Courtney. „Věděla jsi, co se dneska v noci stane!“

Evelina zatěkala pohledem kolem a přistála jím na Theovi. Mohl vidět tu hrůzu a prosby, které měla na kraji jazyka. A on neměl žádnou zasranou zbraň.

„Prostě jsem myslela… myslela jsem si -“

„Že bych se chtěla vrátit k životu, který jsem měla dřív?“ zeptala se Courtney a plivala jedno slovo po druhém. „Být znovu jen děvkou a ničím víc? Přemístit se k dalšímu muži, který by si mě vydržoval? To bylo ono?“

„Ne,“ řekla Evelina se zavrtěním hlavy.

Theo se přiblížil o pár kroků blíž. Ještě pár dalších a mohl by tu děvku zezadu praštit.

Evelina se na něj znovu přes rameno Courtney podívala.

Špatný pohyb.

Theo to okamžitě věděl.

Courtney se otočila na podpatku, aby čelila Theovi. Zbraň jí sklouzla o něco níž.

„Eve, utíkej!“ vykřikl Theo.

Evelina odběhla ke straně a Theo zajel pohledem zpátky ke Courtney. Ta děvka jen stěží uhnula z cesty. Byl od Courtney jen pár kroků, ale stranou. To jí poskytovalo dokonalý cíl pro to, aby mohla střelit po Evelině. Koutkem oka zahlédl dvě věci. Evelina střelila letmým pohledem přes její rameno po něm a Courtney zamířila zbraň na Evelinu.

Theo se pohnul rychleji, než si myslel, že bylo možné. Ozvaly se výstřely. Jeden po druhém. Cítil, jak mu do zad vletěly všechny tři kulky. Celým nervovým systém mu projela bolest. Theo se při nárazu kulek, které mu zajely do zad, lehce pootočil, takže když dopadl na podlahu, byl na boku. V krku ho něco dusilo. Nemohl se řádně nadechnout. Když se snažil narovnat, ruce mu po parketu klouzaly. Rozhlédl se kolem sebe. Znovu se snažil najít Evelinu. Místo toho viděl, jak někdo popadl Courtney, která křičela a bojovala, zneškodnil ji a odtáhl ji pryč.

Jemné, důvěrně známé ruce zajely do Theových vlasů a pak sklouzly dolů po jeho obličeji a čelisti.

„Ach můj bože,“ zamumlala Evelina.

Theo nemohl mluvit. Snažil se, ale ta drsná, kovová chuť se tím jen zhoršovala.

Evelina nad ním brečela.

Nedělej to, chtěl jí říct.

Bude v pořádku.

Jen potřeboval dýchat.