DM - 37. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

PETER

Jakmile jsme v letadle, dám dívce láhev s umělým mlékem a ona svou sestřičku nakrmí. Celou dobu po nás střílí vyděšenými pohledy. To trochu přehání - skutečná paní Esguerra by nám nedovolila, abychom její strach viděli - ale vzhledem k tomu, že moji kluci Noru a všechno to, co prožila, neznají, funguje to.

„Jak jsi to udělal?“ zeptá se Yan tiše, když dítě konečně usne a děvče se natolik uklidní, že místo toho, aby sledovala gauč, kde sedím spolu s dvojčaty, se zadívá ven z okénka. „Jak jsi Esguerru dostal?“

„Zastřelil jsem ho.“ Moje odpověď je sama o sobě věcná, ale nechystám se to nijak rozvíjet. „Kulka skrz hlavu.“

„Máš důkaz?“ zeptá se Ilya zamračeně. „Protože Novak bude potřebovat...“

„Tady.“ Vytáhnu telefon, který jsem strážci také „ukradl“ a ukážu fotku tmavovlasého muže, který ležící na zemi v krvi. Vypadá to, že mu chybí polovina lebky, nicméně druhá polovina říká, že se nepochybně jedná o Esguerru.

Získat dobrou fotku trvalo hodinu. Navzdory svému vzhledu mužského modelu mého bývalého zaměstnavatele pózování sere.

Yan se podívá na mě, pak na fotku a zpátky na mě. Pohled mu s kamenným výrazem oplácím.

Dokáže určit, že „krev“ je kečup smíchaný s hodně špínou, nebo že chybějící polovinu lebky vytvořila Nora díky své zběhlosti v práci ve Photoshopu? Já vím, že fotka je falešná, takže je pro mě těžké, abych ji dokázal objektivně posoudit.

K mé úlevě mi Yan podá telefon zpátky, aniž by cokoli řekl, a Ilya se odvrací, přičemž se soustředí na převedení úplatku pro srbského leteckého dispečera na jeho soukromý bankovní účet ve Švýcarsku. Takhle se dostáváme do a ven ze země - a do mnoho dalších zemích, včetně USA.

Láká mě promluvit s mými kluky a říct jim o skutečném plánu, ale udržím se. Nemůžu riskovat, že by se mohli na poslední chvíli nějak proříct. Vytvořili jsme lukrativní byznys založený na síle naší pověsti a na tom, co dělám – dvojitého agenta placeného klientem - více či méně zajišťuje, že nebudou existovat žádné další pracovní nabídky.

Onehdy jsme mluvili o odchodu do důchodu, ale nevím, zda jsou připraveni na to, že ten den bude teď.

Každopádně pokud vše půjde dobře, můj tým na tom nebude finančně trpět. Kromě Novakových sto milionů, z nichž polovina je již na našich bankovních účtech - budeme mít dalších sedmdesát pět milionů dolarů od Esguerra. Dokonce, i když druhou polovinu platby od Novaka nedostaneme dřív, než ho seberu, budeme mít dost peněz na celý zbytek našich životů.

To jediné, co potřebujeme, je projít tímto.

Ještě pár dní a já dostanu Saru.

Už se nemůžu zkurveně dočkat.

***********

Já a Ilya se setkáme s Novakem v jeho skladu těsně za Bělehradem – tak, jak požadoval. Jako obvykle dorazí s plným kontingentem žoldnéřů a obrovskou palebnou silou.

„Kde jsou?“ dožaduje se, jakmile nás tam uvidí stát. „Říkal jsi, že jsi je měl. Kde jsou?“

„V bezpečí a střežené mým týmem,“ řeknu a vytáhnu strážcův telefon, abych mu ukázal fotky, které jsme pořídili před hodinou. Jsou to fotky náhradní Nory a jejího dítě, obklopené mými muži, kde Nora vypadá celá pohmožděná a zlomená.

Vytrhne mi telefon z ruky a s neskrývanou touhou je studuje. Pak se podívá na mě. „Esguerra je...“

„Tady.“ Vezmu si od něj telefon přes fotky „Nory“ přelistuji k té, kde leží Esguerra v louži kečupu. „Přímo do hlavy.“

V Novakových bledých oči se zableskne. „Dobrá práce. Věděl jsem, že se na tebe mohu spolehnout. Teď mě vezmi za Norou a dítětem.“

Založím si ruce na hrudi. „Nejdřív platba.“

Těch padesát milionů možná není, přesně řečeno, nezbytných, ale rozhodně by bylo hezké je mít.

Novak sevře ústa do tenké linie, ale vezme svůj telefon a zavolá svému účetnímu. „Udělej převod,“ nařídí srbsky a já čekám, až na mě kývne. Pak si na svém telefonu zkontroluji stav účtu.

„V pořádku,“ řeknu mu a pohledem přejedu přes Ilyu, jehož nedostatek ve výrazu stále ještě jistým způsobem sděluje svůj nesouhlas.

I Novak si toho musí všimnout, protože se znovu usměje. Líbí se mu představa, že v tom nejsme v souladu; myslí si, že díky tomu jsme zranitelní a snadněji ovládatelní.

„Pojďme,“ řeknu mu a předstírám, že jsem netečný ke všem těm spodním tónům. „Vezmu tě za Norou a dítětem.“

S Ilyou rychle zamíříme k východu a Novak si pospíší, aby nás dohnal. Jeho strážci spěchají, aby kolem něj rychle vytvořili jeho obvyklý ochranný kruh, ale my tři vyrazíme ven jako první.

Je to jen pár vteřin, ale to je všechno, co potřebuji.

Popadnu Novaka za paži a zakřičím: „Kachna!“ a skočím po hlavě za obrovský kontejner, přičemž s sebou strhnu i Ilyu, který je přede mnou.

Tvrdě dopadneme na chodník, smykem přímo na břicho, protože Esguerrovi muži spustí palbu a pokryjí sklad a všechny Novakovy strážce stovkami kulek.