DM - 35. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

SARA

„Víš, že se na tebe ptal Joel?“ řekne máma a maže si toast medem, který jsem jí koupila na farmářském trhu. „Poslední dobou jsi o něm neslyšela, že?“

„Mami, prosím.“ Bojuji s nutkáním protočit oči jako nějaký přerostlý puberťák. Tohle téma je z nějakého důvodu nevyhnutelně vytaženo při naší společné snídani v sobotu. „Je prostě milý, toť vše. Mezi námi není nic, slibuji.“

„Ale proč ne, drahá?“ Vrásky na mámině čele se prohloubí, zatímco táta si do své kávy povzdechne. „Jsi zpátky už víc než devět měsíců a zatím jsi nebyla na jediné schůzce. Tomu zločinci nic nedlužíš. To víš, že? Všechno, co mezi vámi dvěma bylo, je očividně u konce a ty musíš jít dál. Nevrátí se.“

Soudě podle toho vzkazu se vrátí, ale rodičům o tom říct nemůžu. Navzdory své maximální snaze přesvědčit je, že jsem byla se svým únoscem dobrovolně a celé pátrání FBI bylo jen obrovským nedorozuměním, pro ně bude Peter vždycky „tím zločincem.“ Nevím, jestli je to proto, že nějak zachytili mezery v mém oficiálním příběhu pro FBI, nebo prostě mají jen normální nedůvěru běžných občanů vůči někomu, kdo má problém s autoritami, ale jsou přesvědčeni, že Peter je zlo a ať už vůči němu cítím cokoli, je to jen druh Stockholmského syndromu.

Ne že by se zcela mýlili – minimálně ne před devíti měsíci. Moje přitažlivost k Peterovi byla nepřirozená a toxická, a já bojovala jsem proti ní vším, co jsem měla. Bojovala jsem až do konce, kdy jsem při té nehodě málem přišla o život.

Ne. Není to naprostá pravda.

Bylo to až do doby, kdy postavil moje potřeby nad své vlastní a nechal mě jít. To mi ukázalo jeho pravdivý obraz, ačkoli teprve nedávno jsem dovolila přemýšlet o… o tom, že se mi nějak podařilo přijmout pocity, které ve mně vyklíčily k vrahovi mého manžela, takže když teď na něj myslím, je v mé mysli „Peterem.“

Tím mužem, který mě miluje, ne tím mužem, který zavraždil George.

Mí rodiče o té poslední části nevědí - aspoň doufám, že ne - ale Petera stále nenávidí za to, že mě od nich tak dlouho držel pryč. Myslí si, že je tak nebezpečný, jak o něm FBI tvrdí a mně je špatně z pomyšlení na to, jak budou rozrušeni, až mě Peter ukradne znovu.

Přesto to nedokážu přestat ho chtít.

Chci ho a chci všechno, čím je.

„Prostě nejsem připravená, mami,“ řeknu jí a postavím se, abych si nalila další kávu. „Pochop mě, prosím. Stále jsem zamilovaná do Petera, a až se to všechno vyřeší, vrátí se. Uvidíš.“

A s tím změním téma hovoru a pustím se do vyprávění o svém nejnovějším představení se svou kapelou.

Je to lepší než pokračovat ve lži. Nic se nikdy nevyřeší, protože se nejedná o nedorozumění.

Peter je zločinec, a až se vrátí, vezme mě s sebou.

Odvede mě pryč.