ABC - 16. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Jade

Když Ryder ke mně přicházel celý vysmátý, zhluboka jsem se nadechla, jak jsem se dívala, jak krásně vypadá, když je šťastný. Nemohla jsem zabránit úsměvu, když se přiblížil k místu, kde jsem stála s malým chlapcem na boku.

„Ku-“

Zpražila jsem ho smrtícím pohledem dřív, než stačil dokončit nadávku. Pak jsem se sladce usmála a řekla: „Ano, miláčku?“

„Tomu nebudeš věřit. Právě volal Cobra se skvělou zprávou.“

Ryder mi to převyprávěl a divoce u toho gestikuloval vzrušením. Jak jsem poslouchala, uvědomila jsem si, jak moc jsem po něm vlastně žádala, když jsem chtěla dát pryč náš vánoční oběd. Nešlo o jídlo pro něj – šlo o kamarádství jeho bratří a o rodině, která by si sedla a společně si vychutnali jídlo.

Miluju tě, zašeptala jsem Ryderovi. Políbil si dva prsty a položil mi je na rty. Jeho úsměv byl vřelý a uklidňující. Sklonil se a vzal malou dívku, která se mi přilepila k noze. Zopakoval to s oběma dětmi, které se zachichotaly. Pak ode mne chlapce vzal a s dítětem pod každou paží běžel zpátky k přední části domu a vydával u toho zvuky letadla.

Jim, starý muž, který přišel ke dveřím, když jsme dorazili, tlačil ke mně invalidní vozík. „Tohle je moje žena, Thelma,“ řekl pyšně. „Příští týden už to bude padesát let, co jsme svoji.“

„Wow. To je úžasný. Gratuluji!“ Zatleskala jsem radostí. „Jen doufám, že a já s mým mužem budeme spolu taky tak dlouho.“

Thelma se na mě podívala a pohledem mi přejela po těle až k obličeji. „Drahá, dívám se, jak si vy dva hrajete s dětmi. Budete spolu tak šťastní. Budete mít na cestě spoustu překážek, pokud to smím říct.“

Překvapená jejími slovy, jsem se nadechla.

„Oh, nerozumuj, Thelmo. Vždycky má vidiny.“ Zvedl její ruku a jemně poplácal. „Je z Ruska. Její angličtina není dokonalá.“

Thelma se zasmála. „Pravda, můj milý. Mám zvláštní šestý smysl.“

Zaujatě jsem se na ni usmála. „Opravdu?“

Přikývla. „Tak jak se daří dvojčátkům, mladá dámo?“

„Dvojčatům? Uhm…“  O čem to mluví? Podívala jsem se na starého muže kvůli odpovědi.

„A teď, drahoušku, nevyzrazuj tajemství,“ řekl.

„Oh, ona to neví?“ Zeptala se překvapeně Thelma svého manžela.

„Vědět co?“ Zeptala jsem se a teplo mi stoupalo do tváří. Mluvili o mně, jako bych tam nebyla.

„Ty nosíš dvojčata, miláčku. Už jsou na cestě. Bude to chlapec a dívka.“ Thelma se zasmála, více sama sobě za svou lámanou angličtinu. „Asi tak šest týdnů.“

Ruka mi vzlétla k ústům. „Šest týdnů?“ To není nemožné. To bych věděla.

Zablesklo se mi v hlavě. Proto jsem se nemohla dopnout kalhoty? Sakra!

„Zůstaň v klidu. Nechceme, aby se s nimi stalo to samé jako s jejich sestrou,“ řekla a zakývala na mě prstem.

Projela mnou horkost, pak chlad, když mi projel po zádech mráz. Jak Thelma mohla o Buráčkovi vědět?

„Chce, abych ti řekla, že je v pořádku. Neboj se o ni. Taky tě miluje.“

Chvilku jsem se na Thelmu dívala, než mi slzy proudily po tvářích. Rychle jsem si je setřela, než mě někdo uvidí. Nechtěla jsem, aby to bylo zachyceno v národní televizi.

Ryder přiběhl bez dětí. „Řekni sbohem, princezno. Musíme jít.“

Naklonila jsem se, abych Thelmu objala. Políbila mě na tvář. „Buďte šťastní, děvenko,“ řekla mi u ucha. Nemohla jsem mluvit, aniž bych se nerozplakala, takže jsem ji také políbila na tvář. Pak jsem objala Jima a rychle spěchala k motorce, aby něco nestačili říct Ryderovi. Řekl sbohem a následoval mě.

„Je všechno v pořádku, princezno?“ Zeptal se a nadzvedl obočí.

Přinutila jsem se být veselá. „Ach ano. Nejsou Jim a Thelma prostě rozkošní?“

„Stará žena je strašidelná. Je na ní něco divného.“

Kousla jsem do rtu, abych se zastavila, a neřekla, jak zvláštní je. Kdyby jen věděl.