ABC - 15. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Ryder

Vzhledem k tomu, že naše batohy byly stále přeplněné hračkami a to dokonce po čtvrtině trasy, Cobra se rozhodl, že bychom měli zavolat do další nemocnice dříve, než dokončíme svůj plánovaný kurz.

Na chvíli jsme se zastavili, abychom přizpůsobili naše plány. Řekl jsem bratrům o tom, jak by Jade chtěla pomoct i chudým rodinám.

„Zasraně se mi ten nápad líbí,“ řekl Cobra. Zkontrolovali jsme mapu oblasti a zjistili, že jsme v jedné z nejchudších čtvrtí v LA. Harrison Summers sesedl z motorky a přišel, aby slyšel, co se děje. Jakmile nám Cobra vysvětlil náš nový plán, zazubil se.

„Jo, znám tuto oblast dobře. Byl jsem zde jako nováček pochůzkář. Míra kriminality je v oblastech s velkou chudobou vysoká. Můžu zavolat na stanici, aby taky pomohli. Jen mi řekněte, co potřebujete vědět.“ To mě poser. Summers nebyl tak špatný chlap, jak jsem si myslel. Možná pro něj nakonec nějaké vykoupení bude.

Eva následovala Summerse a slyšela většinu rozhovoru. „Když byla maminka naživu, pravidelně pomáhala v komunitních centrech. Jsou rozptýleni po celém městě a obzvláště jsou dobře využíváni v chudých čtvrtích. Pokud nám Harrison může sehnat ty adresy, můžeme i tam šířit nějakou lásku.“

Cobra se po ní blýsknul úsměvem. „No, slečno Evo, právě jsi dostala na starost jeden z úseků. Vezmi Rydera a jednu skupinu do nejbližšího komunitního centra. Setkáte se s vámi za čtyřicet minut a budeme pokračovat ve zbytku cesty. Všichni s tím souhlasí?“

S Razorovou pomocí jsme rozdělili cyklisty do tří skupin, takže každý z nich bude mít na starosti jinou sekci. Můj přítel byl ve svém živlu. Narodil se jako vůdce, miloval rozdělování a plánování práce. A od té doby, co Jamie zmizel, jsem neviděl Cobru tak uvolněného. To mě poser, jestli se tento den nezměnil v mnohem víc, než jsem původně myslel. A to proto, že jsme pracovali společně jako tým. A můžeme říct, že vykonáváme dobro.

Každý si na chvíli zapomněl své vlastní sračky, protože se soustředili na způsoby, jak pomoct druhým. Zjistil jsem, že to bylo přesně to, co jsme potřebovali. Kdybychom se přestali tak zasraně moc znepokojovat svými vlastními zatracenými problémy, měli bychom více pochopení a energie, abychom něco udělali s problémy světa. Jak to, že jsem to nikdy předtím neviděl? Stal se ze mě zasranej měkouš? Nebo jsem prostě vyspěl do lepšího člověka?

„Miláčku,“ řekla Eva, když natáhla ruku k Summersovi. „Pojďme udělat pár lidí šťastných. Rydere, vyjedeme na cestu, jakmile Harrison zjistí adresy. Souhlasíš?“ Její nadšení bylo nakažlivé. Jediné, co potřebovala, bylo pokynout, aby běžel zpátky k jejich motorce, kde netrpělivě poklepávala nohou, zatímco Summers obvolával své kamarády.

O tři minuty později mi ukázala znamení palci nahoru, než se dostala na zadek policejní motorky. Miloval jsem, když byly mé dívky šťastné – Jade a mé dvě sestry. Šťastné ženy dělaly šťastné muže.

Když jsem zastavil před zchátralou budovou, rozhlédl jsem se po neutěšitelném stavu okolí. Oblast vypadala zasraně smutně. Rozbité okna a zdi pokryté graffity, byli zcela výmluvné. Plastové sáčky poletovaly ve větru a šedý rozbředlý sníh na cestě způsobili, že bylo docela obtížné dostat se k předním dveřím. Naše skupina motorkářů seděla a čekala, až to s Evou nejprve zkontrolujeme a třásli se v ledovém větru. Tito lidé by potřebovali víc než zasraný hračky, aby jim to rozjasnilo den.

Zaklepali jsme na dveře a čekali, což vypadalo jako věčnost. Jade a Summers se probrodili tou břečkou a připojili se ke mně a Evě. Právě když jsem se chystal otočit, předpokládajíc, že tam nikdo není, někdo otevřel dveře.

„Ano?“ Zeptal se starý muž a zkoumal můj obličej. Strach na jeho tváři byl nepopiratelný. Pečlivě polkl a podíval se ode mě na ženy, pak na Summerse – všichni jsme oblečeni do kůže. Pak jeho pohled přešel přes naši hlavu ke zbytku skupiny a jeho popelovitá kůže byla ještě bělejší. „Jak vám mohu pomoci?“ Zeptal se roztřeseným hlasem.

„Veselé Vánoce, dědo,“ řekla Eva s úsměvem a naklonila se dopředu, aby starého muže objala. „Přišli jsme rozdat nějaké hračky v duchu Vánoc. Je zde nějaká mládež, která potřebuje rozveselit?“

Ten muž se na nás podezíravě podíval. „Toto je komunitní centrum, lidi. Není tu nic, co by se dalo ukradnout.“

Nevěděl jsem, jestli se mám nahlas rozesmát nebo být těmi slovy znepokojen. Byla to zasraně smutná situace.

Summers přistoupil a natáhl ruku k pozdravu. „Veselé Vánoce, pane, jsem Harrison Summers a jsem ze speciálních jednotek.“ Vytáhl z kapsy odznak a držel ho, aby ho všichni viděli. Muž se na několik vteřin zamyslel a pak přikývl. Summers ukázal na nás a na skupinu, která trpělivě seděla na svých motorkách.

„S přáteli jsme byli v sousedství a prostě jsme se rozhodli, že přineseme několik hraček. Uvítali bychom vaši pomoc k dostání se k těm maličkým, abychom mohli doručit to, co musel Santa zapomenout odnést do centra.“

Způsob, jakým Summers na cizince mluvil, jemně a uctivě, mě dostal. Nikdy jsem tuto stránku jinak agresivního muže neviděl, a to mi dalo nový respekt k mému brzy budoucímu švagrovi.

Muž konečně pochopil, proč jsme tady. Dal nám bezzubý úsměv a pokynul nám, abychom se dostali dovnitř. „Jo, Santa projel přímo kolem nás. Stejně jako každý rok.“

Kurva. Srdce se mi pro tyto lidi soucitně tisklo. Jade vklouzla rukou do mé a propletla, mám prsty dohromady. Výraz na její tváři byl zcela výmluvný a já nechtěl, aby byla opět smutná.

Summers se laskavě usmál, než promluvil. „Pane, počasí se mění a my máme stále ještě před sebou dlouhou cestu, takže bude v pořádku, když se s dámami dostaneme k dětem, zatímco můj přítel sem zavolá své kamarády, aby sem přinesli hračky? Jsem si jistý, že všichni rádi uvidí tváře dětí, když hračky dostanou.“ Summersův tón hlasu byl teplý a přátelský…, a přesvědčivý jako sviňa. Měl z něj být politik né polda. A nazval mě svým přítelem. Není divu, že se počasí změnilo.

Ale to, co se mi líbilo nejvíc, bylo, jak chránil obě ženy. Neexistovala žádná šance, že bych nechal Jade nebo mou sestru jít do neznámého místa samotné. Během života jsem viděl příliš nebezpečných sraček, aby se to někdy stalo.

Když Summers a ženy následovaly toho muže dovnitř, zavolal jsem všechny, aby přinesli své dary ke dveřím. Vyvalil jsem oči, když hromada přede mnou rostla. Sakra. Dostalo mě, že lidé jsou tak štědří.

O pět minut později se před domem rojily děti. Některé vypadaly, jako by nějakou dobu nejedly a jiné byly sotva oblečení, jen stěží vhodné pro chladné podmínky. Ale výraz jejich tváří, když uviděly hračky, napovídal, že zapomněly na hlad a bolest. Teprve když dorazila skupina dospělých, s největší pravděpodobností rodiče dětí, jsem si uvědomil, že děti v porovnání s nimi vypadají dobře. No to mě poser. Nikdy v životě jsem si nemohl stěžovat na hlad nebo zimu. Neměl jsem o tom zasranou představu. Mí bratři ze Scorpio Stinger mi poskytli vše – nebyla noc, kdy jsem šel do postele hladový nebo v zimě neměl teplé oblečení. To mě přinutilo milovat svou rodinu motorkářů ještě víc. Starali se o sebe navzájem. Ale teď je čas starat se o ty, kteří to potřebují více než my. O tom se osobně ujistím.

Zatímco jsme stáli a sledovali, jak si děti hrají s novými hračkami, Jade mě odtáhla k jedné straně. „Rydere, mám nápad. Prosím, popřemýšlej o tom, dobře? Co kdybychom sem po jízdě přinesli naše vánoční jídlo, abychom mohli tyto lidi nakrmit? Pro ně by to znamenalo tolik. Vypadají tak…, tak zatraceně hladový.“ Oči jí jasně svítily a prosily ty mé.

Překvapený, nevěděl jsem, jak odpovědět. „To je od tebe velmi milé. Ale kluci si zaslouží také teplé jídlo. Nech mě o tom přemýšlet, ano?“

Usmála se na mě. „Dobře.“ Její důvěra a naděje ve mně, mě dostala.

Přiběhla k nám skupinka dětí a odtáhla ji, aby si s nimi zahrála hru.

Chápal jsem její nezištnost, ale zároveň jsem nenáviděl myšlenku, že bych vzal vánoční jídlo všem bratrům, kteří tak tvrdě pracovali. Byl jsem jak mezi mlýnskými kameny.

Můj pohled spadl na ni, kde si hrála se třemi dětmi. Vypadala tak zatraceně šťastná. S každou buňkou v mém těle jsem toužil přivést ji znovu do jiného stavu co nejdříve. Bude tak skvělá matka. Ta, která ani na chvíli neopustí své děti.

Usmál jsem se, když jsem se rozhodl. Přineseme jídlo, které Jade, Sylvia a Mia připravily, těmto lidem. Potřebují to víc než my. Pak objednám donášku pro všechny a sedneme si v klubovně u kulatého stolu, spokojení, že jsme mohli pro jiné udělat něco tak dobrého. Bude tam pár chlapců, kteří nad tím budou remcat, ale jakmile budou mít plné žaludky a přidám navíc pivo, jejich remcání ustane.

V kapse mi zabzučel telefon, když jsem se rozhodl říct Jade, jak jsem se rozhodnul. Cobra. Musel se vrátit do naší klubovny a čekat na náš návrat. „Brzy odjedeme, Cobro. Tato zastávka trvala o něco déle, než jsem si myslel. Nikdy jsem neviděl tolik lidí v nouzi.“

Cobra se zasmál. Čím bylo moje prohlášení vtipné? „Pak budeš milovat tuto zprávu,“ řekl a zněl šťastně jako sviňa.

„Co? Řekni mi to.“

„Viděl jsi všechny vrtulníky, které vás následovaly do centra?“

Podíval jsem se nahoru. „Jo? Co s tím? Budou dětem nabízet let?“ Plácnul jsem.

„Ne. Ještě něco lepšího.“ Zasmál se.

„Vyplivni to, hajzle,“ řekl jsem a zvědavost mě užírala.

„Neuvěříš tomu, co se stalo. Já sám jsem toho sotva schopen.“

Ten muž miloval si ze mě tahle utahovat, od té doby, co jsme se stali přáteli. „Kurva, Cobro, přestaň mě trápit. A nezkoušej mou trpělivost.“ Odkopnul jsem kámen na silnici, když se pod mým límcem zvedlo teplo.

„Vypadá to, že dobrý skutek nezůstane bez odměny. Záběry vás, jak předáváte hračky v centru, odvysílali národní zprávy.“

A co jako? „Takže co?“ Zeptal jsem se zklamaně.

„Nejvyšší ředitel národní značky se díval na televizi a spatřil chudé a špinavé podmínky, ve kterých lidé žijí. Zavolal s pár laskavostmi. A neuvěříš, co se stane.“ Zhluboka se nadechl. „Za hodinu doručují teplé vánoční jídlo pro každého v centru. Ale doručí i nástroje a finanční prostředky na rekonstrukci celého místa, pokud klub souhlasí s tím, že odvede tvrdou práci při opravě. Co na to říkáš?“ Cobra zněl stejně vzrušeně jako děti, které jsem právě viděl při hraní.

„Kurva. Vážně?“ Víc jsem ze sebe nebyl schopný dostat.

Nyní jsem nemusel učinit volbu. Vše se vyřešilo ke spokojenosti všech.