ABC - 14. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Ryder

Bude hodně šťastných dětí na Vánoce. Každá osoba, která se objevila, měla přinejmenším jednoho medvídka upevněného na motorkách jako součást svého daru na charitu. Někteří měli hromadu medvědů a jiní měli několik plyšáků, jako jsou Disney postavy a další zvířata.

I když jsem Jade zakázal, aby mi ozdobila Harleye těma blyštivýma sračkama, jak chtěla, nemohl jsem ji zabránit v tom, aby na řídítkách motorky uvázala rodinu tří medvědů červenou stuhou.

Jade mě zatahala za ruku. Oči měla zamlžené, zatímco prsty hladila přes měkké, chlupaté hračky. Nejprve největšího tátu medvěda, pak středního a nakonec nejmenší. Řekla mi, že představují naši rodinu, včetně Buráčka. Moje zasrané srdce se skoro roztrhlo vedví, když jsem polkl hrudku, která se mi tvořila v krku.

„Jo, bejby?“ Snažil jsem se udržet hlas neutrální, přestože vzpomínka na minulost způsobila, že bolest byla tak skutečná, jako v tom okamžiku.

„Myslíš, že až navštívíme všechny děti v nemocnicích, můžeme zastavit na některém z dalších míst, o kterých víme, že rodiny bojují o přežití? Nenávidím myšlenku, že existují děti, které se dnes nemají absolutně nic na co těšit.“

Její laskavost se dotkla mého srdce. Kromě Mii jsem nikdy nepoznal takový soucit s ostatními lidmi. To byl jeden z důvodů, proč svou princeznu tak moc miluju. „Určitě. Někteří nemají dokonce ani pořádné jídlo v břiše, natož hračky.“

Něžně mě políbila. „Máš zlaté srdce, Rydere. Moc tě miluju.“

Usmál jsem se na ni. „Taky tě miluju, sladká Jade – jen proto, že ty jsi ty.“ Její řasy se ve slunečním světle leskly slzami, které se jí draly z očí. Kurva, copak neví, co se mnou její pláč dělá. Uvolnila všechny ochranné buňky v mém těle.

Přitiskl jsem si ji těsně k hrudi a tiše jí mluvil do ucha. „Neplač bejby.“

Odtáhla a podívala se na mě, takže jsem viděl, jak jí slzy proudí po tvářích, stejně jako jemný úsměv na rtech. „Jsou to šťastné slzy, Rydere. Moje srdce je plné tolika lásky…, protože já jsem ta nejšťastnější žena na planetě, že mám tebe.“

„Cítím to úplně stejně. Kurva, nikdy by mě nenapadlo, že by Vánoce mohly být dnem radosti.“ Od té doby, co Marianne odešla, jsem Vánoce nenáviděl. Stáhnul jsem se do své ulity a vyhýbal se lidem. Dokonce ani grilování v klubu mě v této roční době nevyvedlo z mé mrzuté nálady. Toto jsou první Vánoce od doby, co jsem byl chlapec, a cítil ve svém srdci lásku a odpuštění ze zklamání z lidské rasy.

Nejsem si jistý, jestli je to jen kvůli tomu co cítím k Jade, nebo že jsem cítil to bzučení ve vzduchu a mohl bych přísahat, že je tu hmatatelný duch dobré vůle. Každý byl nadšený a plný úsměvů a smíchu. Dávání bylo očividně opravdu dobré pro lidskou psychiku, a jaký lepší čas je k šíření lásky všude kolem, než dnešek?

Jako kdyby Jade přečetla mou mysl, řekla: „Je to, jako kdyby kolem nás proudila láska. Cítíš to?“

Ohryzek mi v krku poskakoval, když jsem se snažil polknout tu hrudku v krku. „Jistě že cítím, bejby. Samozřejmě.“ Kurva, jestli si nedám pozor, proliju i pár vlastních slz. Nebyl čas na to, abych se vypořádával se všemi potlačovanými pocity, které bublají na povrch. Jade mi ukázala jinou cestu a já jí za to budu navěky vděčný.

Naučila mě, že život není jen o pomstě a nenávisti, o zabíjení a touze po odvetě. Nedůvěra a nečestnost. A nebylo to vždycky jen o nás. Bylo toho mnohem víc.

Razor zapískal a vytrhnul mě z mého nepříjemného oparu. Díky, kurva. Všechny tyhle sračky dohromady a já bych se změnil v kundičku.

„Jste připraveni vyjet, bratři?“ Jeho pohled se přesunul od Cobry ke mně.

„Hej jo!“ Vykřikl Cobra přes hluk.

S Jade jsme vyjeli, s Cobrou a Razorem po boku, Harrison s Owenem byli těsně za námi, a všichni chlapci měli na zadku motorek své krásné mrchy.

Kromě Razora. Z nějakého důvodu se Lexi nezúčastnila a on řekl, že na zadek svý motorky žádnou jinou mrchu nechce. Nechtěl jsem se do toho vměšovat, protože jsem si nebyl jistý, co se kurva mezi ním a Jadeinou sestřenicí děje, a tak jsem se držel od jeho věcí. Až bude připravený mluvit – jestli vůbec – vyslechnu ho, ale v žádném případě nebudu vyzvídat.

Kromě výzdoby cetkami a dalšími vánočními ozdobami, mnoho motorkářů mělo zhotovené plakáty s prosbou, aby lidé pomohli najít Jamieho a připevnili ho na předek motorek. Jamieho tvář byla všude, včetně těch triček, které měla většina z nás na sobě.

Jade mě zatahala za ruku a pak ukázala nahoru. Vzhlédl jsem k obloze. Přiletělo více vrtulníků, což znamenalo téměř každý televizní kanál, který jsem znal a i ty o kterých jsem nikdy neslyšel. Kameramani viseli z vrtulníků, natáčejíc záběr události. V celém těle mi hučela euforie. Jo! Tohle zaručí celostátní pokrytí, k čertu, možná i mezinárodní, jestli budeme mít štěstí. Musel jsem uznat, že náš prez – odvedl skvělou práci, aby sem dostal média.

Jestli to sleduje kdokoliv, kdo ví něco o tom, kde se Jamie nachází, nenechá to ty sráče bez srdce bez povšimnutí.

Ale pak se mi sevřelo srdce. Pomyslel jsem, že to všechno záleží na tom, kdo ti sráči jsou – nejspíš nějací šílenci, když unesli dítě. Zavrtěl jsem hlavou. Jo, šílení sráči byli všude. Nedalo se jim to vyhnout.

Můj smutek netrval dlouho. Po celé trase vycházeli lidé z domovů a lemovali ulice. Většina lidí měla v ruce nějakou hračku a staré dámy je shromažďovaly a dávaly je do batohů. V této míře je skutečně možné, že toho bude víc než dětí v nemocnici, kterým se to má předat. Usmál jsem se – moje princezna je chytrá žena. Kromě nemocných dětí můžeme navštívit mnoho dalších rodin, které se letošní vánoce budou cítit lépe. Už jen ta myšlenka znovu rozzářila mou náladu. Moje důvěra v lidstvo byla pomalu obnovována tím, kolik lidí, i když nemělo moc, bylo ochotno pomáhat druhým.

Když jsem vyrůstal, Vánoce pro mě moc neznamenaly, ale teď jsem to konečně pochopil – nebylo to o náboženství, rase, stavu nebo o čemkoli jiném, co dělalo lidi lidmi. Bylo to o sdílení lásky. Dávám těm, kteří měli méně než my.

A do prdele, jestli to není dobrý pocit. Ne, co si nalhávám. Je to zasraně úžasný pocit!