Shameless - 8. kapitola

Překlad: Peťa

KATHERINE

Když čistím Sampsonovo stání, udržuju jedno oko na Belle, která si v ohrádce ve stínu dubu hraje s několika hračkami. I když je skoro konec listopadu, je dnes teplo. To je ta věc na texaských zimách. Jeden den se chvějete a další běháte kolem v kraťasách.

Rychlý pohled na moje ošuntělé hodinky mi řekne, že mám čtyřicet minut, než mi zpátky zavolá pohřební ústav s odhadem nákladů, takže si musím pohnout.

S vrčením zvednu balík sena a posunu ho hlouběji do stodoly. Brady mi řekl, že chce dneska pomoct, ale celé ráno mu zvonil telefon. Jen jsem nakoukla do kanceláře, abych mu přinesla sendvič. Tehdy jsem mu nabídla, že pomůžu s uspořádáním pohřbu, protože vypadal vystresovaně, jak se snažil stíhat hovory z pohřebního ústavu a od kardiologa jeho otce.

Jinak jsem ho nechala o samotě. Popravdě jsem sotva byla schopná utvořit s ním oční kontakt od toho, co jsem na něj ráno vtrhla.

On roztažený na podlaze s koťaty a Banditem, kteří mu útočili na nohy, to byla ta nejvtipnější věc, kterou jsem kdy viděla. Ale pak se mi na něj naskytl výhled. Dobrý výhled. A svatá matko vší žhavosti.

Inkoust bylo to, co získalo mou pozornost jako první. Na tvrdé hrudi se mu v barevných pásech kroutila tetování. Nemohla jsem si pomoct, ale očumovala jsem jeho uhlazené svaly, které se mu táhly po zvlněném břiše.

Kéž bych mohla říct, že tam se moje toulající se oči zarazily, protože kdyby jo, nebyla bych teď nervózní katastrofou. Ale ne, ti malí zrádci klouzali dál dolů k bouli v jeho boxerkách.

A dali mi jen vědět, že Brady je plně vybavený.

Ovívám se, nejsem si jistá, jestli se potím, protože konečně vykouklo odpolední slunce nebo jestli mi Brady usmažil mozek.

Když se podívám na koše na krmení, vzpomenu si, že potřebuju přinést nějaké zrní pro slepice. Je to setsakra uspokojující sesbírat si vlastní domácí vajíčka. Mí kamarádi a rodina si můžou myslet, že jsem pěkné nadělení, že jsem nechala senátorské kampaně, ale miluju to tady. Vždycky jsem to tu milovala. Je to opravdu jediné místo, které kdy vyvolávalo pocit domova.

„Mamma, mamma, maama, máma, máma,“ volá Bella ze své ohrádky.

Srdce mi prudce poklesne. „Já vím, mija. Taky mi tvoje maminka chybí.“

Když ji seberu, přivinu si ji k sobě a přitulím se jí obličejem k jako chmýří jemným vláskům a uvědomím si, že se nemůžu pořád rozpadat. Nezáleží na tom, jak chabě spím. Mel by chtěla, abych pro její dceru byla silná. Což znamená, že musím její potřeby upřednostnit.

A rozhodně už neprahnout po Bradym. Je to milý chlap, nádherný muž, ale vím, že mi do chlapa jako on nic není. Je samé ostré hrany a intenzivní upřené pohledy a já jsem knihomol, který upřednostňuje zůstat v sobotu večer doma a sledovat staré romantické komedie. Jak pro všechno na světě bychom byli někdy kompatibilní? Kromě toho že kdybych si přivedla domů chlapa, který by vypadal jako Brady, táta by se mě pravděpodobně zřekl.

Ne, to co potřebuju udělat, je být dobrou kamarádkou rodiny. To je to, co dlužím Mel a Calovi.

Musíš vymyslet plán na to, až tě Brady vykopne, ty malý blázne, křičí moje hlava. Nemůžeš se tu jen navěky poflakovat.

Ignoruju ten ošklivý hlas a slíbím si, že řeknu Bradymu pravdu. Nebudu se dívat dopředu, abych si hledala místo, kde budu žít nebo získala jinou práci, ale zaslouží si slyšet, co se tu noc stalo, bez ohledu na to jak moc mě bolí mu to říct.