Shameless - 14. kapitola

Překlad: Peťa

BRADY

„Děláte si ze mě srandu.“ Tohle není pravda.

Davis DeGregory, právní zástupce mého bratra, si odkašle. „Můžu vás ujistit, že je to správně. Jste příjemce farmy, celého podnikání pojícího se s farmou a veškerých majetků rodiny za předpokladu, že přijmete opatrovnictví o Isabellu.“

Přitisknu si dlaň na jedno oko a pak druhé, než do telefonu zamumlám: „Takže závěť neuvádí moje rodiče nebo jednoho z Melissiných příbuzných? Jen nechápu, proč by zvažovali mě.“ S Calem jsme se spolu nebavili. Věděl, že jsem naštvaný. „Je možné, že jsou formuláře zastaralé?“

„Ne, mluvili jsme spolu minulý měsíc. Váš bratr zjistil, že je Melissa znovu těhotná a chtěl se ujistit, že o ni bude postaráno pro případ, že by se mu něco stalo, tak sestavil závěť. Kdyby byl jediný, kdo zemřel, příjemcem by byla jeho manželka. Ale v případě, že se to stalo oběma, všechno přechází na vás. Dokumenty podepsali oba.“

Točí se mi hlava. „Nemyslel si, že naši rodiče by byli lepší volba?“ „Říkal, že váš otec má zdravotní problémy.“ „A Melissa neměla žádné příbuzné?“

Přes linku ke mně pronikne zvuk šustění papírů v pozadí. „Žádné, kterých bych si byl vědom. Kromě…“

„Kromě co?“

„Zmiňovali kamarádku. Někoho, kdo bydlí na farmě. Myslím, že ji zvažovali jako potenciálně legálního opatrovníka, kdybyste měl odmítnout opatrovnictví.“ Odmlčí se. „Tady to je. Katherine Duran. Ona je ta žena, která se starala o Isabellu při vaší absenci, je to tak?“

„Ano.“

„Máte štěstí, že tam byla, aby se o dítě postarala. Vypořádávání se se sociálními odbory je noční můra a je to místo, kam by Isabella šla bez rodinné kamarádky, která zasáhla. V každém případě Cal s Melissou se rozhodli, že jste vhodnější, protože jste příbuzný, ale mysleli si, že Katherine je silnou kandidátkou, aby dostala opatrovnictví jejich dítěte, což je důvod, proč jsem neprotestoval proti její péči o Isabellu, dokud jste nepřijel. Nicméně pokud opatrovnictví zamítnete, stát pak přihlídne k prarodičům dítěte jako k další vhodné možnosti.“

Proč bych kurva zamítal opatrovnictví? A zvažovali, že dají Izzy Katherine spíš než našim rodičům?

„Říkáte, že stát Texas mi prostě dítě dá?“

„Jste pokrevní příbuzný a jste uvedený v závěti. Takže v podstatě ano.“

„A Odbor péče o dítě se nebude potřebovat ujistit, že nejsem bankovní lupič nebo cokoli?“

Uchechtne se. „Bez zneužívání v minulosti tady se OPD nebude vměšovat. Ale budu potřebovat, abyste podepsal plné prověření zázemí, abych se ujistil, že nemáte kriminální minulost.“ Krátce se odmlčí. „Nemáte kriminální minulost, že ne?“

„Kupodivu ne.“

Znovu se zasměje. „To je dobře. Budete si muset najmout sociálního pracovníka – mám jich pár, kterým můžete zavolat. On nebo ona budou muset přijít k vám domů na pohovor, ale to je úplně celý rozsah zjišťování vaší vhodnosti státem.“

„Kolik návštěv sociální pracovník dělá?“ Kdybych měl hádat, řekl bych tucet. Bavíme se o předání blaha dítěte někomu jmenovanému v závěti. Kdyby Izzy byla moje dítě, chtěl bych aspoň tolik návštěv, aby se ujistili, že ta osoba není nějaký skrytý opilec nebo nadšenec do drog. To mě pojeb zboku. Jak si poradím s tuctem návštěv?

Na čele mi vyrazí pot a sevřu telefon a čekám na jeho odpověď.

„Jen jednu. Ten člověk provede rozhovor a projde si dům, aby se ujistil, že je obyvatelný. Zbytek procesu je pěkně jednoduchý. Já předložím pár dokumentů. Přijdete před soud a odpřisáhnete, že se o Isabellu postaráte. Zaplatíte poplatek – asi sedm set dolarů – a je to.“ Sníží hlas. „Taky budeme potřebovat úmrtní listy, ale to zvládnu. Můžete mi sehnat kopii rodného listu dítěte?“

Zamumlám, že ano, i když nemám zdání. Možná že Katherine ví, kde Cal nechával tyto záznamy.

Zavřu oči a brodím se temným proudem emocí. „Jak dlouho tento proces zabere?“

„Typicky dva až tři měsíce.“

Dva až tři měsíce. Fakt jsem čekal, že domů zamířím dřív s dítětem a farmou na starost?

Když odložím telefon, je mi špatně.

Celou tu dobu jsem si myslel, že Cal je delikvent za to, že nepřijel zpátky do Bostonu, ale tady to je, vypsal závěť a postaral se o svou rodinu.

Hluboká bolest ve vnitřnostech se začne šířit při uvědomění, co všechno to znamená.

Bratr mi dal Izzy. Farmu. Svou životní pojistku. Všechno.

Myslí si, že budu dobrý rodič? Nezadaný šestadvacetiletý tatérský umělec, který jezdí na Harley a nemá tušení, co kurva dělá se svým životem? Co si sakra myslel? Před tímto týdnem jsem ani nikdy nedržel dítě.

Možná jsem v posledních čtyřiadvaceti hodinách vyměnil plenku nebo dvě, ale to mě nekvalifikuje na rodiče nebo opatrovníka nebo cokoli to je.

Hlavou se mi prožene tucet scénářů. Co mám dělat, když Izzy onemocní a bude chtít mámu, aby ji utěšila? Nebo když bude chtít svoje skutečné rodiče, aby šli do její školy na den otevřených dveří? Nebo když… Oh, Ježíši. Jednoho dne bude randit a já budu muset zabít toho chudáka kreténa, který si bude myslet, že dá ruce na toho malého andílka.

Na tohle nejsem vybavený.

Celou tu dobu jsem předpokládal, že vezmu Izzy domů k rodičům potom, co se tátovi udělá líp. To byla jediná věc, která mi dala jistotu myslet si, že bych se o ni dokázal postarat, zatímco jsme v Texasu. Protože ji předám rodičům, kteří už vychovali děti.

Jak jim to řeknu? Vyzní to pro ně jako úleva nebo je to zdrtí?

Jasně, souhlasil jsem osvojit si ji. Jak bych nemohl?

Dveře kanceláře se se skřípotem otevřou a dovnitř vpluje Izzy v nějakém druhu dětského chodítka na kolečkách.

„Hej, Bello, musíme nechat strejdu Bradyho pracovat.“ Za neteří vběhne dovnitř Katherine. „Promiň za to. V téhle věci se stává rychlejší.“ Katherine se usmívá, dokud se jí na mě nenaskytne dobrý výhled. „Jsi… Jsi v pořádku?“

Zavrtím hlavou, ani nevím, kde začít.

Tohle je něco, co bych normálně probral s rodiči, ale vzhledem k tomu že táta zítra míří na operaci, nemůžu.

Katherine se zamračí. „Chceš o tom mluvit?“ Váhavě se posadí na gauč vedle mě.

Na těch velkých oříškových očích je něco, co mě nutí chtít se jí svěřit. Znala Cala a Melissu líp než kdokoli jiný.

Tak jí to vyložím. Když jsem hotový, její oči jsou široké. „Okay. No, vím, že to není to, co jsi čekal, ale nemůžu říct, že jsem překvapená, že dostaneš opatrovnictví Belly ty.“

„Cože?“ Třu si krk. „Nevím, kolik ti toho o mně můj bratr řekl, ale hádal jsem se s ním kvůli tomu, že byl v Texasu. Nějakou chvíli.“

„Jasně, ale miloval tě a i když jste byli kluci na sebe naštvaní, jsi tak nějak chlap, který dává rodinu na první místo. To je důvod, proč tu teď jsi. To je důvod, proč jsi na něj byl  v první řadě naštvaný. Kvůli vašim rodičům. Takže, podívej, hluboko uvnitř věděl, že není nikdo lepší, kdo by se o jeho holčičku postaral, než ty.“ V očích mě bodne a několikrát zamrkám, cítím se přemoženě. Spustím hlavu a zapřu se lokty o stehna.

Sedíme v tichu, jediný zvuk přichází od Izzy, jak přes pokoj v chodítku peláší tam a zpátky.

„On… Mluvil o mně někdy?“ Nesnáším, jak potřebně to zní, ale Kat mi věnuje vřelý úsměv.

„Jasně, že jo.“ Položí mi ruku na paži. „Říkal, že jsi jeho hrdina. Že není nikdo, koho by respektoval víc.“

Kurva.

To je chvíle, kdy mě to zasáhne. Jak naštvaný jsem na něj byl. Ne jen proto, že odmítl vrátit se do Bostonu, ale za to že umřel. Za to že odešel, když mezi námi bylo všechno nevyřešené. Za to že mi nedal šanci, abych mu řekl, jak moc jsem ho miloval a cenil si ho jako bratra.

Tu noc ti volal. Volal. Je to na tebe.

Znovu skloním hlavu a zavřu oči. Celou tu dobu jsem vyplýtval na to, že jsem na něj byl naštvaný.

„Miloval tě, Brady,“ zašeptá. „Chtěl by, abyste s tímto uzavřeli mír.“ Přikývnu, neschopný zatím vzhlédnout.

Sedíme bok po boku, rameno u ramene, se zvukem Izzyina drnčení v pozadí. Pak si uvědomím, že Kat si položila hlavu na mé rameno. A po tichou chvíli se dělíme o tu ztrátu. Spolu.

Zavřu oči a vdechuju její jarní vůni květin a citrusů. Nutí to moje srdce bušit mi proti hrudi a přát si v životě něco jednoduššího. Něco jiného než tento nekonečný běžecký pás, po kterém utíkám. Je to to, co tu našel můj bratr? Je to důvod, proč nechal všechno za sebou, aby byl s Melissou?

S lehkým zmáčknutím na mé paži se Katherine odtáhne. „Jestli tě to přiměje cítit se o něco líp, Cal mi jednou řekl, že jsou dvě věci, které o tobě potřebuju vědět. Zaprvé, že on vypadá líp a zadruhé, že jsi tvrdohlavý zkurvysyn.“

Zachichotá se a najednou se oba smějeme. Jak to že se teď směju? „Jo, možná jsem tvrdohlavý,“ přiznám. Znovu se zasměju. „Sráč, nevypadal líp.“

„A hej, žádný strach. Neřeknu sociální pracovnici o tvé závislosti na pornu nebo o tvých sklonech ukazovat se nevinným svědkům.“

Odfrknu si. „Ha. Vtipné.“

Znovu se uculí a vstane. „Okay, chlapáku, musím převléct dítě.“ Sekundu si oždibuje ret. „Ještě jsem ti neukázala celou nemovitost. Chceš se projít? Bella a já ti poskytneme velkolepou prohlídku. Dneska je venku docela pěkně, a protože je tohle místo teď tvoje, pravděpodobně budeš potřebovat získat rozsáhlou představu a vidět, s čím se vypořádáváš. Možná na malou chvilku odvedeš myšlenky od všech těch hlubokých věcí.“

Dmu se povzdechem úlevy. „To by bylo skvělé.“

Její rty se zvednou trošku výš a musím přiznat, že to vzbuzuje pěkně dobrý pocit mít ten úsměv zaměřený na sebe. Začnu přemýšlet, co holka jako ona dělá na farmě uprostřed ničeho.

Na cestě z kanceláře na ni zavolám jménem a ona se zastaví ve dveřích.

„Opět děkuju. Za všechno.“

Podívá se dolů a plaše se usměje, než vyjde ven.

Chápu, proč ji Cal a Melissa zbožňovali. Je to trošku těžké nedělat.