CC - 1. kapitola

Překlad: Lusesita

Jillian

Žaludek se mi propadne až na podlahu a nervy mám na pochodu. Nemůžu uvěřit tomu, co jsem právě vyslechla. Všichni tito lidé ztratí ještě před Vánoci práci.

Ale odmítám se vzdát naděje. Možná bych je mohla nějak zachránit. Když život zavře dveře, otevře přece okno. Vstanu a zasunu židli pod stůl. Narovnám si sukni a vydám se ke dveřím. „Přinejmenším byste to mohli oznámit až po Vánočním večírku.“

Bez ohlédnutí vyjdu z konferenční místnosti a podívám se na své kolegy a zaměstnance. „Jde se na párty lidi.“ Zamířím do společenské místnosti rovnou ke stolu s pitím. Udělám cokoliv, abych zapomněla na ty strašné zprávy.

V hlavě si znovu přehrávám rozhovor s mým šéfem, slova jako "převzetí firmy" a "na Nový rok ztratí práci."

Moje podpatky hlasitě klapou, když přecházím halou. Vypadá to tu hezky – není to přeplácané – ale svátečně vyzdobené. Obvykle si zakládáme na čistých liniích a moderním dekoru, ale dnes jsou všude blikající světýlka, sněhové vločky, sněhuláci a rampouchy, jež navozují sváteční atmosféru.

Za večírek jsme skoro nic neutratili. Odpočinková místnost voní po perníčcích, purpuře a svařeném vínu. Dojdu až ke stolu s pitím.

Před velkou mísou s punčem zatím ještě nikdo není. Naliju si plný hrníček a řádně se napiju, než zamířím ke stolu s jídlem. Nic mě nezaujme. Zvedne se mi žaludek při pohledu na krvavé hovězí maso na servírovacích mísách.

„Děkuju za ty prémie,“ řekne mi Sheila Davisová, která drží v ruce talíř se slaninou a hřebenatkami. „Manžel ani já jsme netušili, kolik peněz stojí dvojčata. Mají jen pět měsíců a už nás stojí majlant. Peníze se nám dost hodí.“ Obrovský a uctivý úsměv na její tváři je pro mě jako nůž zabodnutý v srdci, když vím, co ji čeká; hnusný vyhazov.

Vypiju zbytek hrníčku a usměju se na ni, „Nemáš za co Sheilo, Veselé Vánoce.“ Otočím hrneček vzhůru nohama. „Už mám dopito. Dojdu si pro další.“

Musí být něco, co bych mohla udělat. Ale co? Nemám tušení. Jako vedoucí si cením práce všech svých zaměstnanců a taky se cítím zodpovědná za každého z nich.

Čekám v řadě na svařené víno, když přijde jeden z mých oblíbených zaměstnanců, Jason Preston a obalí okolo mě ruku. Voní po kolínské, kterou používá můj táta, asi Old Spice. Skvělý chlap a pracant. „Chtěl jsem ti jen poděkovat za ty prémie. Ani nevíš, jak moc nám to pomůže. Minulý týden Joanie přišla o práci. Nevím, co budeme dělat, ale ty peníze nás udrží nad hladinou, než si najde jinou práci.“ Jason popotáhne a otře si nos. Bože on pláče.

Pohladím ho po paži. „Bude to v pořádku.“ Utěšuji ho.

Chytí mě za ruku a z oka mu vyklouzne slza, ale rychle si ji setře.

Přitáhnu si ho do objetí. Potřebuje ho. Tento muž nemá ani tušení, že příští týden taky přijde o práci. V místnosti je zima, ale mě je horko a přála bych si, abych odtud mohla co nejrychleji vypadnout.

„Jsi v pořádku?“ Zeptá se Jason a odtáhne se ode mě.

Může cítit můj neklid? Všem těmto lidem, které respektuji a starám se o ně, se změní život – a to brzy. Cítím se odhalená. „Jen jsem unavená, myslím, že bych měla jít domů.“ Usměju se na něj, vypiju zbytek drinku a zamířím ke dveřím.

Naštěstí mě nikdo jiný nezastaví.

Cítím se nestabilní, jak jdu v podpatcích na ulici. Asi to bude těmi drinky na párty a faktem, že jsem od snídaně nic nejedla. A to poslední, na co teď myslím, je jídlo po tom, co jsem se dozvěděla.

Bar za rohem je perfektní místo, kde přemýšlet o tom, jak zachránit své zaměstnance před vyhazovem. Na baru je ještě volno a číšník ke mně hned přistoupí. Bůh mu žehnej.

„Dám si dva panáky tequily.“

Přijde ke mně s objednávkou a já do sebe hodím jeden a poté i druhý panák, bez soli i limetky. To pálení je vítanou změnou oproti stresu a úzkosti, kterou pociťuji posledních pár hodin.

„Je všechno v pořádku?“ Zeptá se mě sexy chlápek a posadí se na místo vedle mě. Vůbec není můj typ. Má šedé vlasy, ale nevypadá staře. Nemá žádné vrásky okolo očí ani na čele. Má hnědé oči s jantarovými a zlatými skvrnkami. Možná, že je můj typ. To jako vážně? Už je to dlouho, co jsem byla naposledy na rande, ani nevím, jaký je můj typ.

„Mohlo by to být lepší.“ Zamrkám, hučení v hlavě začíná nabírat na obrátkách.

„Máte něco v oku?“ Znepokojeně stáhne obočí.

„Jsem v pořádku. Díky za zájem.“ Odpovím, tentokrát bez mrknutí oka.

Předkloní se a vytáhne ze zadní kapsy peněženku. „Můžu Vám koupit pití?“ A zamává penězi před barmanem. Jeho pohyb mezi námi rozvíří vzduch a já se nadechnu jeho kolínské. Je bohatá a mužná a já bych jí chtěla cítit víc.

Oba se na sebe podíváme. Kolenem se dotkne mého, energie, co do mě udeří, mě zahřívá zevnitř.

Nakloním se k němu. „Jistě, dám si skleničku bílého vína.“

Barman přijme naši objednávku a rychle nám donese pití.

Muži přinese jantarovou tekutinu. Trochu se napije, nemůžu si pomoct a sleduji jeho ústa, jak si po nich přejede jazykem. Přichytí mě, jak na něj zírám. V jeho očích září pobavení, které dorazí až k jeho ústům.

Cítím horko ve tvářích, určitě jsem zrudla. Odtrhnu od něj pohled a přivoním si ke sklenici s vínem a upiju. Je lehké a ovocné.

„Jaké je víno?“

Skousnu si spodní ret. „Je dobré. Vážně dobré.“ Ještě si párkrát loknu a užívám si, jak mě studené víno ochlazuje.

„Tak to jsem rád.“ Očima přejíždí po mém těle a pootevře ústa.

„Děkuji. Tak co Vás sem přivádí?“ Něco na tom, jak mě hladově pozoruje, mě zbavuje ostychu. Přejedu mu prstem po bicepsu. Můžu říct, že cvičí. Má svaly, takže určitě tráví hodiny v posilovně.

Usměje se na mě a stiskne mi ruku. „Potřebuju další pití. Co vy?“

„Taky.“ Není potřeba, abych dnes večer byla nepříjemná. Nechystám se mu říct, jak moc byl dnešní den na hovno.

„Jsi nádherná.“ Má zastřený hlas. Prohlíží si celé mé tělo, zastaví se na prsou a pak pokračuje až k odhaleným nohám. Jsem ráda, že jsem si dnes vzala sukni.

Zadrhne se mi dech a srdce vynechá úder. Obvykle, když potkám někoho v baru a on řekne, že jsem nádherná, s úsměvem to přejdu a řeknu si, že nejsou zrovna moc originální, tuto větu jsem slyšela už nesčetněkrát. Ale tentokrát ne. Způsob, jakým to řekl, chrapot v jeho hlase a s upřímností v očích.

Znovu si dám pár doušků vína a položím sklenici před sebe. Projede mnou hřejivý pocit, jak díky alkoholu, tak i jeho poznámce.

„Děkuju, taky vypadáš skvěle.“ No to je slabé slovo. Je nádherný, ale je to upřímnost, co mě na něm přitahuje. Rovná ramena, sebedůvěra, co z něj vyzařuje a dokonce i ton hlasu mě přitahují.

Zachytím koutkem oka dvě ženy, co míří k nám. Prohlíží si ho, nemůžu se jim divit. Jsem si jistá, že se mu to stává pořád. Bylo štěstí, že zrovna místo vedle mě bylo volné a on se sem posadil.

Je pro mě těžké souvisle myslet – když mi tělem prochází neovladatelná touha – takže místo toho se k němu nakloním a políbím ho. Má teplé rty a chutnají po whisky. Polibek je zezačátku něžný, jen lehký dotek jazyka, ale postupně se stává vášnivým. Což způsobí brnění mezi mými stehny. Odtáhnu se. „Co bys řekl, kdybychom odtud vypadli?“ Vážně jsem to právě řekla? Nikdy předtím jsem to neudělala. Asi to bude vším tím stresem nebo bolestivou osamělostí, kterou cítím. Ať je důvodem cokoli, chci tohoto muže a jdu si za tím.

Dívá se na mě a já jsem uchvácena. V jeho očích se odráží taková intenzita, že skoro spadnu z barové židle. „Pojďme. Vezmeme si taxi.“ Postaví se a podá mi ruku. Jsem vděčná za jeho velké, pevné tělo. Dovede mě až na ulici, kde přivolá taxi.

„Bydlíš blízko?“ Zeptám se.

Odpoví mi dalším polibkem. Páni, ten ale umí líbat. Zavřu oči a on přesune pozornost k mému krku. Puls mi vyletí do závratných výšin a cítím teplo mezi nohama.

Na chvíli mě napadne, jestli nedělám strašnou chybu. Přeci jen jedu taxíkem s úplným cizincem. Mohl by to být sériový vrah, ale v tuto chvíli je v mé hlavě pouze spalující touha.

Za chvíli už jsme v jeho bytě. Z cesty v taxíku si toho moc nepamatuju, jen vášnivé polibky.

Jeho byt je na New Yorské poměry obrovský. Je hezky vybavený drahým nábytkem. Je ženatý? Podívám se mu na prsteníček. Žádný prsten. To je plus pro něj.

Jen co se ocitneme za dveřmi, strhne ze mě svetr. Zkouším mu rozepnout knoflíky na košili, ale nejde to. Takže místo toho trhnu a všechny knoflíky se rozkutálí po zemi.

„Omlouvám se.“ Ale nemyslím to vážně. Jasně, jeho košile je zničená, ale wow, pohled na jeho hrudník a břišáky za to stojí.

„Neomlouvej se.“ Rozepne si šedé kalhoty a ty mu sjedou až ke kotníkům. Odhalí tak černé boxerky, které ale na svém místě nezůstanou dlouho a připojují se ke kalhotám. Skloní se a sundá si boty a ponožky.

Prohlížím si jeho nahé tělo. Sakra. Jak to, že mám takové štěstí? Má obrovského ptáka. Je vzrušený a připravený. „Proč jsi pořád oblečená?“ Sebevědomě se usměje. Ví, jak moc je žhavý.

„Správně.“ Stáhnu si sukni a vystoupím z ní. Zůstanu před ním stát jen v červené krajkované podprsence a tangách. Díky bohu, že jsem se ráno oholila.

Stoupne si přede mě a rozepne mi podprsenku, je vidět, že má zkušenosti. Hned vtáhne jednu bradavku do úst a jemně ji saje, zatímco mi stahuje kalhotky. Ostře se nadechnu, když mi jazykem dráždí prsa.

Chytne mě za boky a navádí až k pohovce, kde mě položí. „Roztáhni nohy.“

Udělám, co řekne.

„Kurva, jsi nádherná.“ Řekne vteřinu před tím, než skloní hlavu mezi moje nohy.

V potěšení zvrátím hlavu, jazykem mi přejíždí přes klitoris. Třesu se z přemíry pocitů. Už je to hrozně dlouho, co se mě muž takto dotýkal a vím, že nebude trvat dlouho, než se udělám. Prsty projíždím jeho jemnými vlasy.

Jeho ústa mě ničí a já křičím potěšením.

„Jsi v tom vážně dobrý.“ Syknu a zatahám ho za vlasy.

Zasténám, když do mě vsune dva prsty a pak tři. Hýbu boky v souladu s pohyby jeho jazyka.

Při pohledu na sexy a nahého muže přede mnou, tak silného a mocného, s jeho bohatými zkušenostmi se třesu. Potěšení tvořící se v mém břiše propukne naplno, zavřu oči a vidím hvězdičky díky nejintenzivnějšímu orgasmu, jaký jsem kdy zažila.

Pak si tento Bůh sexu jemnými lehkými polibky prolíbává cestičku až k mým ústům, drsně mě políbí v příslibu toho, co přijde.

„Chci, aby sis na mě zajezdila.“ Posadí se a vezme mě sebou.

Ano prosím. Nemůžu se dočkat, až ho budu mít v sobě. Chytím ho a všimnu si, že už má na sobě kondom, nevím jak, nebo kdy si ho nasadil, a je mi to vážně jedno.

Navedu si jeho hlavičku ke vstupu a pomalu na něj dosednu. „To je úžasné.“ Přizpůsobuji se jeho velikosti. Chytne mě za zadek a pomáhá mi s pohybem. Je ve mně tak hluboko, že se cítím plná. Rukama ho obejmu okolo krku, abych neztratila rovnováhu. Vezme do pusy jedno prso a kouše a tvrdě ho saje.

Sténám a držím se ho za ramena. Přebírá tempo, drží mě za zadek a neúprosným tempem do mě buší. Zvednu jedno koleno výš a změním tak úhel pronikání. Strefuje se přesně do toho správného místa a já šílím. Prudce přiráží proti mně a oba nás přivádí blíž k orgasmu.

Přivře oči, v obličeji má vepsanou touhu. Jeho mužná vůně, klouzání jeho těla proti mému a naše výkřiky extáze mě přivádí k druhému orgasmu. Abych zabránila mohutnému výkřiku, zakousnu se mu do ramene a přitom se okolo něj stahuju.

Jeho pohyby jsou nepravidelné, bez dechu mě k sobě přitiskne a poddá se vlastnímu uvolnění.

Chtěla bych se tak cítit navždy, jak obličej tiskne k mému krku, pocit teplého dechu na kůži.

Beze slova mě zvedne a přenese do obrovské postele.

***

Ostré světlo mě probudí z erotického snu. A je mi zima. Nepatrně otevřu jedno oko a zjistím, že jsem nahá v cizí posteli. Žaludek protestuje a asi mi bude zle. Přitisknu ruce na tváře a snažím se vzpomenout, co se včera stalo.

Oh. Do prdele.

Bolí mě hlava, proto pomalu otočím hlavu a podívám se na neuvěřitelně sexy muže, jež spí vedle mě. Pomalu si začínám vzpomínat na jeho silné, schopné ruce, a na talentovaný jazyk všude na mém těle. Mezi nohama cítím bolest. Kolikrát jsme to včera dělali? Několikrát.

Hlava mi třeští, když ji zvednu z polštáře. Potřebuju kafe, vodu, aspirin a vlastní postel, ale nejdřív – a to je nejdůležitější – se odtud musím dostat, aniž bych probudila tajemného muže vedle mě. Bože, znám vůbec jeho jméno?

Tenhle chlap musí být úspěšný a v mém včerejším opilém stavu jsem tomu nevěnovala pozornost. Jeho ložnice je stejně velká jako celý můj byt. Stěny jsou světle šedé a nábytek je z tmavého dřeva. Muselo to stát majlant. Rozhlédnu se okolo, ale mé věci nevidím, vydám se tedy chodbou do obývacího pokoje. Rukama si zakrývám tělo. Co když má spolubydlícího? Uvidím svetr a sukni vedle sebe na podlaze z tvrdého dřeva, podprsenku zahlédnu hozenou na opěradle židle. Kalhotky nevidím. Skvělé. Ale na tom teď nezáleží.

V rekordním čase se obléknu – s ohledem na bolest mé hlavy – musím se odtud rychle zdejchnout.

Jsem ráda, že jsem se vyhnula rozhovoru se sexuálním bohem, se kterým jsem strávila noc a cítím úlevu, že už ho nikdy znovu neuvidím.