AVMC - 6. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: 16terez

9. prosince

Jordyn střelila pohledem po Catrině a pak po Kim. Zatímco Cecelia pokračovala ve své mluvě, ani jedna z jejich dvou švagrových neřekla ani slovo. Tohle se jejich tchyni ani zdaleka nepodobalo. To, co navrhovala, dokonce ani neznělo skutečně.

Party.

Jimi.

Naplánovat.

Naplánovat jen ony.

„Tak co, děvčata, jste pro?“ zeptala se Cecelia nakonec.

Cella se snažil vyšplhat na Jordyniny nohy, takže se rozhodla využít svou dceru jako slušné polovičaté rozptýlení, zatímco své tchyni odpověděla. „Samozřejmě, že můžeme, Cecelio.“

„Jistě,“ řekl Cat hned po ní.

„Hm,“ pronesla Kim s nehybnou tváří.

Cecelia zaměřila pohled na tu, kterou pravděpodobně brala ze všech jako nejslabší. Rezavý kousek kovu. Slabý článek. Ta ze tří dívek, která byla s největší pravděpodobností tou nejsnazší k vyděšení. Dokonce, i když Kim ničím z toho nebyla.

Její tchyně byla jako zatracený žralok ve vodě. Vycítila krev na míle daleko. Právě teď podle Ceceliina výrazu tváře Kim krvácela jako vykuchané prase.

„Hm, Kim?“ zeptala se Cecelia.

Ach, svou tchyni milovaly. Cecelia Marcello jim dala všechny nejkrásnější dary světa. Manžele, které vychovala, aby z nich byli dobří, slušní lidé. Bezpodmínečnou lásku, protože s nimi zacházela, jako by byly dcerami, které pocházely z jejího vlastního těla. Matku.

Víc, než cokoli jiného jim dala matku.

To ovšem neznamenalo, že nepředstíraly, že jako jejich tchyně nebyla přece jen až trochu moc vlezlá. Že občas byla víc než náročná ohledně naprostých maličkostí. Nebo, že měla ráda, když se všechno dělalo jen tak, jak chtěla ona.

„Hm,“ zopakovala Kim, vrhla pohledem po svých švagrových a stejně rychle se podívala zpátky na Ceceliu. „Skutečně se chystáš nechat nás to všechno naplánovat?“

„Jo,“ řekla Cecelia s přikývnutím.

„Všechno?“

„To je to, co jsem řekla, Kim.“

„Protože máš až příliš práce.“

„Dobře, teď jsi jen opakovala slova, která jsem řekla, srdíčko. S tím už jsme skončily.“

„Protože se chystáš zůstat zaneprázdněna,“ dodala Kim, aniž by mrkla.

„Kim!“

Kim vyprskla smíchy, a během pár vteřin se rozesmály i všichni ostatní v místnosti. „Hele, to je v pořádku. Jen jsem s tebou žertovala, Cecelio. Můžeme to všechno naplánovat a připravit. Nemusíš mít žádné obavy. Máš téma nebo cokoli, co s námi chceš projít?“

„Nechávám vám třem nad vším převzít otěže.“

Jordyn se trochu rozkašlala. „Nad vším?“

„Nad každičkým detailem. Raději bych dávala přednost tomu, abyste pro hosty připravily doma dělané jídlo, ale vím, že čas se už krátí. S přípravami těchto věcí obvykle začínám pár měsíců dopředu. Takže letos je možný i catering.“

„Pěkné téma by byla červená a bílá,“ připojila se do hovoru Cat s úsměvem.

„Ty prostě musíš mít něco červeného,“ řekla jí Jordyn.

Její nejstarší švagrová se neobtěžovala s popřením. Ve skutečnosti Catrina mávla svými červeně nalakovanými nehty a rubínově nalíčené rty se zkroutily do vědoucího úsměvu. „Dobře, sì, Jordyn.“

„Možná i trochu zlaté?“ zeptala se Kim.

„To by bylo hezké,“ řekl Cecelia.

Catrina pokrčil rameny. „Letos vyzdobili Tuxedo Park do červené a bílé, takže to by ladilo. Všechny víme, že Cecelia má půdu plnou vánočních ozdob, které za posledních padesát let nasbírala, takže budeme mít věci, díky kterým můžeme na party vyzdobit hlavní místnosti.“

„S novými věcmi, prosím,“ řekla Cecelia. „Vždy s pár novými věcmi.“

Jordyn si do svého telefonu napsala pár věcí a pak se podívala na zbytek žen své rodiny. „Takže, to je všechno?“

„Jo.“ Cecelia nevypadala tak, že by sama úplně věřila tomu, co řekla, ale tak jako tak přikývla. Nebo se možná snažila přimět sama sebe věřit tomu, co řekla. „Ano.“

„Cecelio, my to dokážeme zvládnout,“ ujistila ji Cat.

„Bez problémů,“ zopakovala Kim.

„Na kdy má být party plánovaná?“ zeptala se Jordyn. „Kdy bys ji chtěla mít?“

„Přemýšlela jsem o dvacátém.“

Jordyn ani nemusela počítat. Celý její život se změnil v odtikávající hodiny, kdy odpočítávala minuty, hodiny a dny, než se její manžel vrátí domů. Nebude doma ani na party, dokonce ani na Vánoce, ale i tak stále věděla, co bude následovat, aniž by o tom musela nějak extra přemýšlet. Věděla to, protože on tam nebude.

Jordyn ze sebe setřásla smutek, který se usadil v její mysli a srdci, a řekla: „Za jedenáct dní.“

Cecelia se zamračila. „Myslím, že na to není dost času.“

Cat střelila po Jordyn pohledem, který by se dal srovnat s tím Kiminým.

Sklapni, křičely potichu.

Nenechej ji, aby tě zpracovala.

„Cecelio, zvládneme to,“ ujistila ji Jordyn.

Nějak.

Teprve poté, co si byly dívky jisté tím, že Cecelia bylo až příliš daleko od kuchyně, než aby je mohla zaslechnout, si konečně skutečně promluvily.

„Jedenáct dní,“ řekla Catrina Jordyn i Kim. „Pět dnů poté jsou Vánoce. Jedenáct dní.“

„Je to trochu na poslední chvíli,“ souhlasila Jordyn.

Kim nad tím vším mávla rukou. „Na tom nezáleží. Některé úkoly delegujeme dál. Každá z nás může udělat pár věcí, a z toho vyjdeme.“

„Ten nápad se mi líbí.“

Cat si povzdechla. „Jordyn, vezmi si na starost pozvánky, protože jsi na tom dobře s designem a barvami a tím vším. Cecelia má celý seznam lidí s adresami. Pokud zamíříš do tohoto obchodu na Manhattanu, během jednoho zatraceného dne je vytisknou a zároveň je připraví i do obálek opatřených adresou. I když s nimi budeš muset osobně dojít na poštu.“

„Jak se ten obchod jmenuje?“

Catrina na ni vychrlila název obchodu. Jordyn si ho poznamenala do svého telefonu.

„Catering bude jednodušší,“ poukázala Kim.

„Domluvím se s nimi,“ řekla Cat, „a připravím pár sladkosti. To nejmenší, co můžeme udělat, je dát Cecelii na party něco domácího, připraveného od nás. I když říká, že na tom nezáleží -“

„Tak jí na tom záleží,“ řekly Jordyn a Kim jednoznačně.

„Ano.“

Dívky strávily dalších pár minut probíráním toho, které úkoly kdo zařídí. Jakmile skončily a byly spokojeny tím, že tuhle party na poslední chvíli zvládnou, se Jordyn postavila, připravena se vším začít.

„Mimochodem,“ řekla Kim a přes rameno se na Jordyn otočila. „Jak se daří Lucianovi?“

„Dobře.“

Zatímco si Cat oblékala svou bundu, udělala obličej. „Dante říkal, že se mu stýská po jeho rodině.“

Jordyn ztěžka polkla. „Jo, to taky.“

„Kdy se za ním chystáš?“

„Antony mě tam má vzít spolu s holkami zítra. John se ještě nerozhodl, zda tam chce jít, nebo ne.“

Kim se zamračila. „Pokaždé, když přijde, aby si spolu s Giovannim a Andinem vyrazil ven, vypadá tak smutně.“

„Chybí mu jeho táta,“ řekla Jordyn. „Strašně moc.“

„Dej nám vědět, pokud cokoli potřebuješ,“ řekla jí Catrina. „Cokoli, Jordyn.“

„Jsem v pohodě.“

„I tak. Dej nám vědět.“

„Přesně tak,“ zopakovala Kim. „Jestli potřebuješ pauzu nebo tak něco, můžu si dokonce vzít na víkend jednu či obě dívky.“

„A víš, že s Dantem si rádi vezmeme Johna,“ dodala Cat.

To bylo důvodem, proč Jordyn svou rodinu milovala. Její svět na krátkou dobu zastavil. Jejich světy byly stále v pohybu. Přesto je zpomalili, aby mysleli na ni, na její boj a na její děti. To bylo to, co rodina dělala.

Nebo to, co dělaly jejich rodiny.