AVMC - 3. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: 16terez

7. prosince

„Myslíš si, že bych se měla vrhnout na naši výroční vánoční party?“ zeptala se Cecelia.

Antony se na ni podíval přes okraj časopisu Car a Driver, který četl už skoro hodinu, zatímco se Cecelia připravovala do postele. „Na to, abys začala zvažovat party takové velikosti, je už trochu pozdě, ne?“

„Dobře, vím, že obvykle začínám plánovat dřív.“

„Ano, začátkem listopadu, Cecelio.“

Zatímco si vmasírovávala tělové mléko do rukou, setkala se ve starožitném zrcadle s jeho pohledem. „Co kdybych letos předala otěže dál?“

„Komu?“

„Dívkám.“

Antony zvedl jedno obočí. „Myslíš tím manželky chlapců?“

„O kom jiném bych mohla mluvit, Antony?“

„U tebe těžko říct,“ zamumlal sám pro sebe.

Cecelia po něm střelila pohledem, ale Antony na ni v odpovědi jen mrkl.

„ Ale skutečně bys to udělala?“ zeptal se.

„Udělala co?“

„Předala otěže, jak jsi řekla. Vzdala se kontroly. Neřešila každičký sebemenší detail, zda to udělaly správně? Dala jim svobodu skutečně to naplánovat.“

„Teď zníš, jako bych byla tyranem.“

„To jsi,“ odpověděl lehce, „zejména když jde o party nebo tvoji kuchyni.“

„Já nejsem -“

Když Antony promluvil, jeho zelený pohled přišpendlil Cecelii na místo: „Absolutně jsi. Neřekl jsem, že to je špatná věc, Tesoro, ale přinejmenším jim to dlužíš.“

Dramaticky si povzdechla. „Nestěžují si.“

„Ne, protože tě milují.“

„Myslím, že jsi přehnaně…“

„Cecelio, když jsem jednou zasáhl do dušení tvé omáčky, zničila jsi mi dřevěnou vařečkou klouby prstů na ruce.“

„Za to jsem se ti omluvila!“

„A přesto tu ještě jsem a pořád to vytahuji.“

„Antony.“

Na své straně postele se uchechtl. „Dělám si legraci, amore.“

Cecelia se nadechla. „To si nemyslím.“

„Tak tedy napůl.“

Svého manžela milovala.

Dokonce, i když ji doháněl k zuřivosti.

„Udělala bych to,“ trvala na svém.

„Udělala co?“

„Předala otěže dívkám.“

Antony se zadíval na strop. „Pokud chceš tak moc party mít, pak jednu mít budeme. Nemusíš se mě snažit přesvědčovat pomocí lží, že to necháš naplánovat dívky.“

„To nejsou žádné lži.“

„Cecelio.“

„Jsem katolík. Neumím lhát.“ Svým způsobem, dodala v duchu. „Jeptišky to z tebe v katolických školách vymlátí.“

„Jeptišky byly nejhorší.“

„Vidíš, že souhlasíš. Teď k té party…“

Antony se sám pro sebe usmál a zavrtěl hlavou. „Dobře, pak nech dívky, aby plánovaly, ale já tím myslím, abys je nechala plánovat, Cecelio. Bez jakéhokoli vměšování. Žádné požadavky. Nic tradičního, pokud chtějí modernu. Nenařizuj jim, aby uvařily každé jídlo, když je na to tenhle měsíc už pozdě, a bylo by prostě jednodušší dát to cateringu.“

„Ach, můj bože, catering?“

„A to je to tvoje ne,“ řekl Antony.

Cecelia pevně stiskla rty a pak se donutila říct: „Dobře, catering.“

„Přestaň to říkat takhle.“

„Jak, Antony?“

„Jako bys chtěla křičet.“

„Ale je to tak!“

„Možná budou vařit. Neříkal jsem, že to neudělají. Řekl jsem, že je musíš nechat, aby se rozhodly, že by měly souhlasit s naplánováním.“

Tohle bude těžší, než si Cecelia zezačátku myslela.

„Vím, že dívky dokáží připravit dobrou party,“ řekla po dlouhé chvíli.

Antony se usmál. „Tak jim to dovol.“

„Dobře.“

„A přestaň znít, jako bys kvůli nějaké vaječné rolce musela projít samotným peklem.“

Cecelia se postavila ze své židle u zrcadla a otočila se ke svému manželovi. „Mohl bys… trochu mě hýčkat, Antony. Nechat mě trochu zasahovat.“

„Ne.“

„Antony.“

„Ne.“

„Ale -“

„Ne.“

„Jsi nemožný!“

„Říkáš ty,“ vrátil ji Antony. „Teď pojď do postele, donna.“

Právě, když Cecelia vklouzla pod přikrývky, se Antony otočil, aby zastrčil časopis do svého nočního stolku. Čekala, že se zpátky k ní vrátí s prázdnýma rukama. Místo toho v nich držel jasně červenou složku. Beze slova jí ji nabízel, aby si ji vzala.

Váhala.

„Co je to?“

„Něco zvláštního,“ řekl jí.

„Dárek?“

„Velký dárek.“

„K…?“

„Vánocům,“ řekl Antony s úsměvem. „Teď si ho otevři.“

Cecelia mu se svým vlastním úsměvem vytrhla složku z rukou. „Nemohl ses dočkat Vánoc?“

„To by popíralo účel.“

„Účel čeho?“

„No, otevři to.“

Když měla Cecelia šanci, a to nebylo příliš často, škádlení svého manžela si užívala. Obvykle to byl on, kdo na ni uplatňoval své triky. Otevřela vrchní část složky, položila si ji na nohy a nehty bubnovala na jejím jasně červeném vršku.

„S jejím zabalením sis nedal moc práce, co?“

„Cecelio.“

„Co?“

„Otevři tu zatracenou složku,“ zamumlal Antony.

„Bože, jsi tak netrpělivý.“

„ Dneska večer tu někdo pokouší mou trpělivost.“

Sladce se usmála. „Ano, ale tobě se to líbí.“

„Otevřeš tu složku?“

Když se rozhodla, že už Antonyho poškádlila dost, rychle otevřela horní část složky a podívala se na obsah uvnitř. Vypadalo to jako doklady. Jakési dokumenty. Cecelia zvedla něco, co vypadalo jako právní listina a přímo pod tím byla malá geografická mapa.

„Co to je?“ zeptala se.

„Přečti si to.“

Udělala to.

„Ostrov?“

„Soukromý ostrov,“ řekl Antony.

„V Karibiku.“

„Ano.“

Bylo tam i několik fotografií. Krásná, třípatrová chata s obrovskými okny, které tvořily přední stěnu, a s obrovskou terasou, která byla z masivního dřeva. Chata byla situována uprostřed ostrova. Vypadalo to, že ono místo bylo vybaveno generátory pro udržení vlastního zdroje energie a loděmi pro cesty mezi ostrovem a pevninou. Bylo to nádherné.

„Vážně jsi mi koupil ostrov?“

„Záleží na tom, jak se ohledně toho cítíš,“ odpověděl Antony.

„Dobře…“

„A potřebuješ způsob, jak se tam dostat, že?“

Cecelia na něj zírala.

Antony jí jednoduše předal sadu klíčů.

„K čemu to je?“

„K šedesátimetrové luxusní jachtě, kterou jsem se rozhodl pojmenovat jako Krásku.“

„Antony…“

„Příliš?“ zeptal se.

„Ano,“ řekla, „ale ne pro tebe.“

Cecelia se bez jakéhokoli varování ocitla v klíně svého manžela. Políbil ji na ústa. Jednou, pak dvakrát a do jejích rtů se usmál.

„Takže tohle bylo pravděpodobně důvodem, proč jsi nechtěl, abych se soustředila na to, abych dostala všechny lidi dohromady, že?“

Antony pokrčil rameny. „Skutečně rád bych ten ostrov vyzkoušel.“

Zatímco si Cecelia protáhla tělo, dívala se přímo do očí svého manžela. „Radši si zahraj na zatraceného Santu, Antony Marcello.“

„Už na tom pracuji, Tesoro.“

O tom neměla žádných pochyb.