AVMC - 21. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: 16terez

14. prosince

Kim konečky prstů přejížděla po barevném tetování, které měl její manžel na hrudi. Pod jejím dotekem se jeho svaly pohybovaly, což jí jen povzbudilo v tom, aby ty samé jemné tahy zopakovala.

Už byla usazena v Giovanniho nahém klíně - na jeho tvrdém penisu - a byla víc než šťastná, že prostě… byla. Alespoň pro tuto chvíli. Oni, spoře osvětlená ložnice, tiché vzdechy a rychlé milování. Jo, tohle obrovsky milovala.

Občas to muselo počkat.

Do cesty se jim postavily ostatní věci.

Takový byl život.

„Chystáš se mě ošukat, nebo co?“ zeptal se Gio.

Kim se zazubila. „Trpělivost, Gio.“

„Já nechci být trpělivý. Chci se udělat.“

Ložnicí se ozval její smích. Ten zvuk rychle přešel do nízkého zasténání, protože Gio ji rukama pevně sevřel kolem pasu. Jeho prsty se zabořily do její kůže s přesně tak silným tlakem, že jí v hrdle uvízl dech.

Gio se ušklíbl, a zatímco zvedl své boky vzhůru, své sevření ještě zesílil, aby ji udržel na svém penisu. Už byla promočená - celá plná jeho a své potřeby. Byla připravena.

Stále cítila, jak s sebou jeho penis uvnitř ní trhl. Díky jeho pohybu se její vnitřní svaly kolem jeho délky sevřely tím nejlahodnějším způsobem.

„Měli bychom si na okamžik promluvit,“ řekla mu.

Gio zavrtěl hlavou. „Ani náhodou.“

„Ani náhodou?“

„Ani náhodou.“

„Gio, probudila jsem tě tak brzy, abychom si promluvili.“

„Lži,“ řekl a předklonil se, aby mohl začít oždibávat její spodní ret. To, jak jeho zuby dráždili to citlivé maso, tahalo a pálilo. Zároveň to bylo cítit tak zatraceně dobře. Jeho zuby na jejím rtu, jeho prsty na jejích bocích a jeho penis až po koule zabořený přímo do její kočičky. Tak zatraceně dobře. „Lžeš, Kim. Nemůžeš mě vzbudit nahá, lézt na mě jako kotě, a pak říct, že si chceš promluvit. Lži.“

Měl pravdu.

Z většiny.

Kim mu dovolila tuhle bitvu vyhrát.

Upřímně řečeno, skutečně jí to nevadilo. Pomyslela si, že tohle bylo vítězství i pro ni. Jak by to mohla být prohra? Rozhodně ne, když to znamenalo, že si právě užívala na svém manželovi to nejlepší ježdění svého života, které kdy měli. Sex pro ně byl jako droga. Vždycky to tak bylo.

Občas je život přiměl abstinovat. Donutil je být od sebe, protože bylo tolik práce v obchodech, rodina byla přehlcující, a do cesty se jim toho postavilo i spoustu dalšího. Stali se dvěma pracujícími lidmi, kterým se občas podařilo najít tu a tam hodinku, kdy se museli moudře rozhodnout, co spolu dělat. Vyčerpávající dny a krátké noci, kdy vzhledem ke svým povinnostem a prioritám oba vstávali v naprosto jiných časech.

Jo, tohle byl jejich život.

A pak dostali tohle.

Perfektní, klidné, nádherné okamžiky, jako byl tento.

„No tak, Tesoro, zabíjíš mě tady,“ zamumlal Gio podél jejího hrdla. Zády se opíral o semišové čelo postele. Její ruce konečně přestaly přejíždět po jeho úžasných břišních svalech. „Šukáme, a pak mluvíme. Co ty na to?“

Dřív, než se odtáhl a podíval se na ni, Kim ho políbila na rty, na kterých měl úsměv. „Domluveno.“

Svýma teplýma rukama vzal její tváře do dlaní a uštědřil ji spalující polibek, který ji znovu ukradl všechen dech. Nevadilo ji být nahoře a odvést všechnu práci sama. Ne, pokud to znamenalo, že měla možnost sledovat to, jak když na něm jezdila Giův pohled potemněl, jak si zatínal zuby do rtu, či jak viděla a slyšela své jméno, které vycházelo z jeho úst.

Obvykle to byl on.

To on bušil do ní.

To on ji nutil žadonit.

On se dožadoval, sliboval a chtěl.

I teď to stále dělal, jen jinými způsoby. Strašně moc se jí to líbilo.

Gio vzal Kimin zadeček do dlaní, aby zvýšil její tempo. Každým zdvihem a snesením boků s ní trhl dolů na svou délku o něco silněji. Odstrčil se od čela postele jen tolik, aby se jejich těla k sobě mohla dostat blíž.

Byla plná měkkých křivek a sladkých výkřiků.

On byl plný tvrdých linií a špinavých slov.

Svým způsobem byli dokonalí.

„Kurva, miluji mít tvou kočičku po ránu jako tu úplně první věc, Kim,“ vydechl jí do ucha. „Zajezdi si pro mě na mém penisu, Tesoro. Dej mi to, co chci.“

Skoro, skoro, skoro…

Stačil jediný pevný úder na její zadeček a její kontrola se rozpadla. Prostě jen tak. Zatímco se jí její manžel temně smál do jejího ucha, celým nervovým systémem ji běžel orgasmus.

„Když se uděláš, jsi tak zatraceně těsná -  až je těžké dýchat, Kim.“

Zatímco její smysly stále ovládala blaženost orgasmu, Kim se zaklonila. Rukama se opřela o Giova stehna a použila je jako oporu, aby získala stabilitu. Nepotřeboval příliš času, aby ji přiměl vyvrcholit. Ne, když bylo potřeba udělat snídani, vypravit dítě do školy, a ještě tu byla práce, která čekala na to, až bude udělána.

Občas bylo zapotřebí udělat to rychle a špinavě.

Pomalu a sladce mohlo počkat.

Kim nechala Gia, aby všechno převzal. Byla víc než šťastná, že zatímco ji doháněl svým vlastním orgasmem, prostě jen přečkala následné otřesy své blaženosti. Skrz přivřené řasy si užívala pohledu na svého manžela, který používal svou sílu, aby nastavil její tělo přesně tak, jak si přál. Zbožňovala pohled na to, jak se jeho svaly napínaly, a jak se na ni díval, jako by byl vyprahlým mužem a ona byla tím jediným nápojem na světě, který pro něj existoval.

Skutečně. Kim prostě milovala způsob, jak ji Gio miloval.

„Sakra,“ zavrčel Gio.

Jeho výkřik následovaly tři tak tvrdé a ostré výpady, až ji jejich síla skoro bolela. Při tom posledním ji svíral neskutečně pevně a ona cítila, jak se v její kočičce konečně uvolnil a byl uvnitř tak hluboko, jak jen se mohl dostat.

Jeho paže se teď okamžitě sevřela kolem jejího stehna. Zabořila svůj obličej do místečka, kde se jeho krk setkával s jeho ramenem. Gio ji polibky posel všechna místa, kam dokázal dosáhnout, a prsty druhé ruky se probíral volnými vlnami jejích vlasů.

Kim si nebyl jistá, jak dlouho takhle zůstali, ale dokud nezvonil budík a nikdo neklepal na dveře jejich ložnice, bylo jí to jedno. Byla naprosto ztracená ve svých pocitech, zatímco se prsty jejího manžela toulaly v jejích vlasech a po její kůži. Celou tu dobu skrz mírně rozevřený závěs sledovala, jak venku za oknem z nebe padaly bílé chomáčky sněhu.

Byl to nádherný pohled.

Uvolňující.

Uklidňující.

„Děkuji ti za to, že jsi mě včera v noci donesl do postele,“ zašeptala.

Gio se do temena její hlavy usmál. „Vypadala jsi unaveně.“

„A viděla jsem strom.“

„Takže jsi mě nejdřív nevzbudila.“

Zasmála se. „Ne, šla jsem si dolů pro svůj telefon.“

„Hmm. Je strom v pořádku?“

„Je dokonalý, Gio.“

Ticho mezi nimi se protahovalo, ale Kim to nevadilo. Svou pozornost měla rozdělenou mezi omámené pozorování padajícího sněhu a vychutnávání si Giovy blízkosti.

„Možná by mohla stačit plyšová,“ řekl Gio, který tím prolomil mlčení.

Kim se ani nemusela ptát, o čem to vlastně mluvil. „Andino není hloupý, Gio. Nespokojí se s vycpanou velrybu, či něčím takovým.“

„Jo, já vím. I když by to mohlo zmírnit míru zklamání.“

Kim se donutila posadit. Zavrtěla hlavou a políbila Gia na rty. „Bude šťastný bez ohledu na to, co se stane, protože ty jsi mu něco dal.“

„Dokonce, i když to není, co si přál?“

„Gio, byl by šťastný, i kdybys s ním celý den seděl na pohovce, a spolu jste sledovali něco o velrybách. Vážně.“

„Já vím, já jen -“

„Žádný stres.“

Gio se na ni podíval, ale nic neřekl.

Kim mu to nemusela říkat.

I když se to mnohem snáze řekne, než pak udělá.