AVMC - 18. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: 16terez

20. prosince

Catrina ve vlasech Catherine dokončila červenou mašli, která ladila s jejími červenobílými šaty. Catherine zaklonila hlavu a podívala se na svou mámu s širokým úsměvem, při kterém Catrinino srdce tálo.

Když se dívala na Catherine, bylo to jako dívat se do zrcadla na své mladší já. Sdílely spolu stejně jemné rysy a úsměv. Dokonce i to, jak její dcera zvedla obočí, když jí někdo řekl něco, co se jí nelíbilo, bylo naprosto stejné, jako to dělala Catrina.

I když zelené oči a tmavé vlasy byly celé po Dantovi.

„Vypadám dost hezky, mami?“ zeptala se Catherine.

Catrina políbila dívku na špičku nosu. „Nejkrásněji, Catherine.“

„Vypadám jako ty. Ladíme spolu.“

No, z většiny.

Šaty Catriny byly přiléhavější a svůdnější. Dospělácká verze sladkých dětských šatů Catherine. I když oboje byly ze saténu a v té samé červené barvě s bílými akcenty. Dokonce i Catherininy červené boty na klínku byly podobné matčiným střevíčkům Prada s podpatky, které sahaly až do nebes.

„To ano,“ řekla Catrina.

Catherine se pyšně naparovala.

„Pojďme se ukázat tátovi, co ty na to?“

Pomohla své dceři dolů z velké postele. Pro přípravu na vánoční party společně použily jednu z mnoha ložnic pro hosty, které byly v sídle Marcellů, zatímco Dante s Michelem se rozhodli použít bývalý pokoj jejího manžela.

Jakmile Dante vešel do sídla, děti se mu prakticky vrhly na nohy. A po dalších pár hodin se ho nechtěly ani pustit.

I když přesně to měla Catrina v plánu. Ujistila se, že po návratu, kdy byli pět dnů pryč mimo, měli spoustu času pro děti a na to, aby se připravili na hosty, kteří by měli brzy na party dorazit. Znovu si sama sobě připomněla, že by měla ještě jednou poděkovat svým švagrovým za to, že na ně naložila extra váhu ohledně přípravy party. Měla tu být, aby jim více pomohla s výzdobou a zařizováním.

Ačkoli Kim a Jordyn to chápaly.

Každý občas potřebuje chvíli na to, aby se nadechl.

Když zamířily dlouhou chodbou do místnost, kde se připravovali Dante s Michelem, Catherine se pevně držela mámy za ruku. Catherina, sladká jak jen dokázala být, přitom s širokým úsměvem poskakovala vedle Catriny.

Každým krokem, který její dcera udělala, se jí šaty se slabým šustěním pohupovaly tam a zpět. Catherine vložila do svého kroku trochu víc houpání, jen aby ten zvuk ještě zesílil.

Catrina se nedokázala ubránit zasmání.

„Na babičku a dědu jsem byla hodná,“ řekla Catherine mámě.

Před dveřmi ložnice Catrina uhladila zbloudilý pramen vlasů zpátky na své místo. „Já věděla, že budeš.“

Catrina na dveře místnosti dvakrát zaklepala a pak počkala, až ji její manžel pozve dál.

„Je otevřeno.“

Uvnitř Catrina našla Danteho, jak právě končil přípravu s Michelem tím, že mu před zrcadlem ukazoval, jak si správně uvázat uzel na kravatě.

„A pak to přesně takhle utáhneme,“ řekl Dante.

Catrina se usmála.

I Michel ve svém černém obleku s odpovídající červenou vestou a kravatou ladil se svým tátou. Oba dva vypadali tak pohledně, jak jen mohli být.

„Díky, tati.“

Dante poplácal Michela po vrcholu hlavy. „Máš to, synu.“

„Podívej se na mě, tati!“

Catherine se trochu roztočila. Když Dante přešel přes místnost, aby se před svou dcerou sklonil, místnost rozzářil jeho smích. Nadzvedl lem sukně jejích šatů a ujistil se, že přezky na botách byly správně upraveny. Pak je vepředu trochu narovnal.

„Má nádherná bambina,“ řekl jí.

Catherine se znovu pyšně narovnala.

Komplimenty přímo zbožňovala.

„Dej si pozor na to, aby ses neušpinila, jo?“ požádal Dante.

„Nemám ráda špínu, tati.“

Catrina si odfrkla.

Dante přikývl. „Já vím, Catherine.“

„Micheli, proč nevezmeš svou sestru dolů za babičkou a dědou?“ zeptala se Catrina.

„Jasně, mami.“

Michel popadl nataženou ruku své sestry a pak společně vyrazili ven z místnosti. Díky tomu zůstali Catrina s Dantem o samotě.

Dante stál a dovolil Catrině, aby ho celého pohledem zkontrolovala. Přejela po jeho obleku rukama a smetla z něj neviditelná smítka špíny, která ani neexistovala. Předstírala, že překontrolovala jeho červenou kravatu a upravila kapesník v kapsičce, i když oboje bylo už předtím v naprostém pořádku.

Nic nového.

„Vypadáš nádherně,“ zamumlal Dante.

Catrina se usmála. „Ano?“

„Jsi nejkrásnější.“

Zasmála se. „Nejsem jako Catherine, bello. Komplimenty toho se mnou moc nedělají, jak víš.“

„I tak ti to rád říkám.“

„I tak mám ráda, když to děláš.“

Dante se na ni se sexy pohledem zazubil. „Já vím. Zatočíš se tu pro mě i ty? Ukaž mi, co s tvýma nohama dělají tyhle střevíčky?“

„Víš naprosto přesně, co s mýma nohama dělají, a ještě lépe, co dělají, když jsou obtočené kolem tvé hlavy.“

„Sakra, donna.“

Catrina po něm blýskla zuby a zamrkala. „Tohle si schovej na později. Koneckonců, ještě máš chvíli, kdy nemáš na starosti nic jiného, než mě dělat šťastnou a užívat si s našimi dětmi.“

„Pravda.“

„Zítra ráno očekávám snídani do postele,“ řekla mu Catrina.

Dante přikývl. „Domluveno.“

„A později mi můžeš pomoci dostat se z těchto šatů ven.“

„I když střevíčky si necháš na sobě.“

„Samozřejmě.“

• • •

„Tati.“

Když se Dante s Catrinou přiblížili, Antony se široce usmíval. „Synu. Vypadáš… šťastně.“

„To je stejně dobré slovo jako kterékoli jiné,“ odpověděl Dante.

Vánoční party byla v plném proudu. Všichni hosté dorazili bez problémů. Nejdříve bylo samozřejmě servírováno jídlo. Kolovaly tu bublinky šampaňského a červeného vína. Pro ty nejmenší dorazil do sídla Santa.

K překvapení jeho ženy a dětí se nakonec objevil i Lucian. I když Catrina nevěděla, kde Jordyn s Lucianem pro teď zmizeli.

Cecelia si party plně užívala, byla hrdá na to, jak dívky oslavu zvládly, a o ničem neřekla byť jen jediné špatné slovo.

Catrina to pro sebe brala jako výhru.

A i pro své švagrové.

„Kde jsou Catherine a Michel?“ zeptal se Antony.

„Pravděpodobně se snaží na okamžik dostat za Santou,“ odpověděla Catrina.

Dante se zasmál. „Byli přesvědčeni, že se všemi dětmi kolem by nepoznal, že si šli pro dárky už podruhé.“

„I ty sám ses o to jednou pokusil,“ řekl Antony.

„Skutečně?“

Antony přikývl. „I když sis neuvědomil, že tím, kdo byl v tom obleku, jsem byl já. Byli ti tři roky či tak nějak.“

„Typický Dante,“ řekla Catrina.

Její manžel ji poplácal po zadku, i když ne zcela viditelně.

„Tvoje matka by si ráda zatancovala,“ řekl Antony Dantemu.

Catrinin manžel se na ni podíval.

Pokrčila rameny.

„Myslím, že v tom případě si vezmu Antonyho.“

Antony, ve svém Santa klobouku ji se širokým úsměvem nabídl rámě. „Není to špatná volba, Catrino. Kdo si myslíš, že tvého manžela naučil tancovat?“

„Moje matka,“ řekl Dante přes rameno.

„A já, děkuji,“ odpověděl Antony.

„Ano, děkuji,“ řekla Catrina. „Za všechno, Antony.“

Marcellové představovali spoustu věcí…

Hned na začátku seznamu byli tou nejlepší rodinou.

Antonyho úsměv zjemnil. „Kdosi chtěl letos pro všechny ty nejlepší Vánoce, Catrino. Já byl jen tím, kdo ji dal to, co chtěla.“

Catrina se neptala, koho tím její tchán myslel. Nemusela.

Zcela očividně myslel svou ženu.

Antony byl tím jasným důvodem, proč jeho synové milovali své manželky tak, jak to dělali.

Zcela. Úplně. Plně.

Neochvějně. Navždy.

Tím druhem lásky, který lidi děsil. Tím druhem lásky, který nikdy neselhal.

Takže jo, za to bude Catrina navždy vděčná.