ABC - 5. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Jade

„Musím říct, že ukrývání toho časopisu před Ryderem nebylo snadné. Byl jako pes s kostí, nikdy nevzdal hledání té zatracené věci. Samozřejmě, že to nenašel, a chlapec mě za to potrestal.“ Zasmála jsem se, když jsem si přetáhla kožené kalhoty přes stehna a nasoukala do nich prdel předtím, než si je zapnula. Padnou jako ulité a zdůrazňují každou křivku.

„Wow, Jade, kdybych nebyla na chlapy – a zvláště na toho jednoho – šla bych po tom tvém pevném zadku,“ zasmála se Eva, když na mě souhlasně přikývla. „Jsem ráda, že tvá máma s tebou nemohla jít nakupovat kůži, protože miluji každou sekundu.“

„No, slečinko, nebuď tak samolibá. Myslím, že by sis měla raději taky něco zkusit. Máma se nevzdá, dokud do toho nedotlačí tebe i Harrisona. Sakra, dokážeš si jen představit, že Ryder a Harrison jedou vedle sebe na Vánoce? To by byla podívaná – moji dva nejbližší chlapi, jak společně pracují pro charitu.“

„Jo,“ řekla Eva s nakřáplým hlasem. Oči měla zamlžené a rychle zamrkala, jako by nechtěla, abych to viděla.

„Evo, co se děje?“

„Uhm… je to tak, že jsou to i moji dva nejbližší chlapi. Nebylo by úžasné, kdyby to udělali? Ale tvůj bratr je tvrdohlavý, Jade. Ryder by udělal cokoliv, kdybys ho požádala, takže od něj nevidím tolik odporu. Ale Harrison…“

„Harrison může být tvrdohlavý kretén. Ale máme tajnou zbraň.“

Její obličej se rozjasnil. Podívala se na mě s nadějí na tváři. „Vážně?“

„Ve skutečnosti dvě. První: Sylvia Summers. Nemáš tušení, jak přesvědčivá může být ta žena, když něco chce. A druhá: malý Jamie je stále nezvěstný. Harrisona trhá na kusy, že ten únos nedokázal zastavit. Jízda k získání peněz pro děti je právě to nejlepší, aby se ta tvrdost kolem Harrisonova srdce rozplynula.“

Eva poklepala prsty na kabelku a pak se usmála. „Viděla jsem úžasné kalhoty, které se mi líbily. Nebude na škodu, když si je vyzkouším, že ano?“ Šla přímo ke stojanu s koženými kalhotami, kterému jsem se vyhnula, protože jejich ceny způsobily, že mi málem shořely oční bulvy.

„Impozantní. A sexy. Nebude chlapa, který by od nich dokázal držet oči,“ řekla jsem a obdivovala kožené řemínky, které lemovaly strany kalhot. Odhalují hodně kůže a kalhotky nepřichází v úvahu.

Eva si kousla ret a držela kalhoty v ruce, zatímco je prohlížela. „Není to příliš děvkovský? Co na to řekne Sylvia?“

Zaklonila jsem hlavu a zasmála se. „Sylvia není ta, o kterou se musíš starat. Harrison bude mít infarkt. Ale pokud to musíš vědět, moje matka by se pravděpodobně obávala, že zmrzneš tam, kde by byla kůže odhalená, ale pak by tě v tom povzbudila. Harrison – on bude ten, kdo si kolem tebe bude očůrávat své území.“

„Mmmm, tato odpověď se mi líbí. Teritoriální, co? S tím se dokážu vypořádat.“ S mrknutím zavřela dveře do zkušebny, aby vyzkoušela kalhoty.

Slyšela jsem, jak mumlala něco o dietě, a přemýšlela, jestli jsou tyto kalhoty pro děti, ale nakonec mě zavolala, abych se podívala. Nasála jsem dech. Havraní vlasy se jí rozlévaly po zádech, růžové tváře z námahy, takto byla Eva sexy jako peklo. Ježíši, kdybych tak nemilovala péro jejího bratra, hned bych do ní šla. Při té myšlence jsem se zachichotala a ona po mě střelila úzkostlivým pohledem.

„To je špatné, co?“ řekla a okamžitě začala vrtět zadkem, aby si kalhoty stáhla.

„Ne… ne,“ zasmála jsem se a chytla se za břicho. „Jen mám nějaké nezbedné myšlenky. Vezmi si ty kalhoty, zlato. Padnou ti, jako by byly vyrobeny pro tebe. Co to mělo znamenat, jak jsi mumlala o tuku a dietě? Ty kalhoty jsou tak zasraně žhavý, že se Harrison na první pohled spálí.“

Její oči se setkaly s mýma v zrcadle. Úsměv se jí rozšířil po celé tváři.

„Takže říkáš, že bych si je měla koupit?“ zeptala se, když se otočila a úzkostlivě zkontrolovala svůj zadek v zrcadle.

„Zlato, jestli si je můžeš dovolit, jsou tvoje. Nemůžu se dočkat, až uvidím Harrisonovu tvář.“

„Sakra, nechci vypadat jako motorkářská děvka. Prostě jen chci –“

„Vypadat sexy pro mého bratra? Poslouchej zlato, aby si nějaká děvka mohla dovolit tuto značkovou kůži, musela by být na zádech čtyřiadvacet hodin / sedm dní v týdnu. Jsou zasraně elegantní a dost sexy na to, aby zamotaly hlavu, ale zas tolik toho neodhalují. Pouze ženy s opravdovou sebedůvěrou si je můžou natáhnout. A ty to máš v malíčku, zlato.“

Eva se na mě usmála. „Bože, můj bratr měl štěstí, když tě potkal. Zajímalo by mě, jestli si to uvědomuje?“

Smála jsem se. „Jasně, že ano. Připomínám mu to každý den. Nyní najdeme bundy, které padnou ke kalhotám, ano?“

O dvacet minut později jsme měly všechno oblečení vybrané, s výjimkou motorkářských bot. Zaplatila jsem za svůj nákup, pak čekala, až Eva zaplatí ten její. Chvíli zaváhala. Zvedla jsem obočí. „Co?“

„Možná bych měla počkat, až budeme vědět, že Harrison pojede. A dokud mě nepožádá, abych jela s ním?“

Zavrtěla jsem hlavou. „Ne. Já tě zvu. A Ryder také. Harrisonovo schválení se nevyžaduje. Ve skutečnosti, jestli bude kretén a bude dělat fóry, že nepřijde, mám trumfovou kartu, abych ho tam dostala. Jediné, co je potřeba, je poslat mu fotku, jak vypadáš v těch kalhotách, kterou jsem udělala na telefonu… tu, kde vystrkuješ zadek.“

Eva si přitiskla ruku k ústům a vytřeštila oči. „Bože, ne… ne takhle. Šev prakticky vypadá, jako by měl každou chvílí prasknout.“

„Přesně tak. Takže pokud nechce, aby se to stalo a viděli to ostatní muži…“ Usmála jsem se, když jsem si to představila.

Eva zdvihla kalhoty a zúžila oči. „Uhm… možná bych si měla vzít o číslo větší velikost? Nerada bych, aby byl můj zadek jak na výstavě, kdyby se to stalo.“

„Vezme si tyto,“ řekla jsem prodavačce, vzala jsem jí je z ruky a tlačila je k ženě, aby je mohla naskenovat. Žena pohlédla na Evu a zvedla obočí.

„Dobře. Vezmu je,“ řekla a vytáhla z peněženky svou kreditní kartu. „Díky bohu, že bunda je o něco delší než ta tvoje. Měla by mě zachránit před rozpaky. Ale to bude znamenat, že až do Vánoc budu jíst jen králíka. Nebudu riskovat prasklé kalhoty před motorkáři.“

„Jen do toho, zlato. Protože z takového zájmu, jaký s nimi získáš, Harrison zešílí.“ Mnula jsem si ruce. „Miluju, když plány vychází.“

„Jade Summers, ty si to užíváš, že jo?“

„Samozřejmě. Přinejmenším tvé oblečení odvrátí pozornost ode mě. Protože když Ryder uvidí, jak jsou mé kalhoty těsné, nebude šťastný.“

Prodavačka se ozvala. „Dámy, vy obě vypadáte sexy ve vašem oblečení. Dokud nebudete mít velbloudí hrboly, budete mít své muže tvrdé za pár vteřin.“

S Evou jsme se rozesmály. Nakrčila jsem nos. „Evi. Velbloudí hrboly? Bože, ne. Teď musím jíst až do Vánoc zatraceného králíka taky.“

Prodejnu jsme opustily s obrovskými nákupními taškami, připravené se něčeho napít v nejbližším baru.

„Čas na koktejl,“ řekla Eva, když jsme přešly silnici.

S úsměvem jsem se jí zahákla do paže, vyzdvihla mé tašky a cítila všechen ten sex a město. Tak spokojená jsem už dlouho nebyla. Miluju překvapovat Rydera. A Harrison? Ten bude platit. Můj bratr se musí naučit pár lekcí. „Jo, jeden potřebuju. Zvu tě. Děkuji, že jsi šla se mnou – je to skoro stejně zábavné jako nakupování svatebních šatů.“

„Už sis nějaké šaty vybrala? Jsem ráda, že to nejsem já, kdo se musí rozhodovat. Je tam tolik krásných šatů.“ Něco smutného jí na moment zablikalo v očích. Bylo to kvůli jejímu bývalému snoubenci nebo Harrisonovi?

Stiskla jsem ji za paži. „Tvůj čas přijde, Evo. Jakmile se můj bratr probudí a uvidí, co má pod nosem. Muži dokážou být někdy hloupí. A Harrison víc než ostatní. Je tak zatraceně tvrdohlavý ve svých předsevzetích.“

Vstoupily jsme do baru a našly stůl v rohu. „Cosmo?“ zeptala jsem se a zvedla obočí, když jsem položila své tašky na prázdnou židli.

Eva přikývla. „Ať to přinesou. Jsem z těch nákupů vyčerpaná.“

Servírka si zapsala naši objednávku a zmizela.

„Ještě to neskončilo – stále potřebujeme motorkářské boty,“ připomněla jsem jí.

„Necháme to na zítra.“

Souhlasím, přikývla jsem. Číšnice umístila naše nápoje na tácky před námi. Usmály jsme se a poděkovaly jí. Přesně to jsem potřebovala.

„Bože dej, že až se objevíme na jízdě oblečené jako motorkářské holky, nebude mrazivý chladný den. Jsem si jistá, že kůže samotná nebude dostatečně teplá. Zabalím si raději sebou šátek.“

„Ano. Nemůžu čekat. Určitě to budou jiné Vánoce, než jsem kdy zažila!“

Eva se usmála. „Já také. Je to pro charitu, takže je to všechno dobré.“ Přitiskla sklenici k mé. „Vždycky je to poprvé. A něco mi říká, že to nebude ani naposledy.“

Měla pravdu. Znala jsem Rydera natolik dobře, abych věděla, že to bude vánoční tradice pro Scorpio Stingers MC. Vánoce byly skvělý čas na oslavu dětí a toho, co pro nás znamenaly, a vzpomínka na Buráčka by byla s námi, i když budeme mít další děti. Nikdy na něj nezapomeneme a navždy bude žít v našich srdcích.