ABC - 3. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Jade

O šest týdnů později

„Mami, nejsem si jistá, co má Ryder na mysli. Mluví o tom, že udělá něco zvláštního na počest buráčka. Jízda na motorce pro charitu a pak strávit vánoční den v dětské nemocnici.“ Zaútočila jsem na kousek kuřete vidličkou, než jsem si ho strčila do úst. Byla jsem hladová a jsem ráda, že jsem si objednala těstoviny místo obvyklého salátu.

Máma se na mě podívala přes okraj brýlí. „Uhm… Vánoce jsou už za pár týdnů, zlato. Ráda bych, aby je naše rodina strávila spolu. Možná příjemný oběd v klubu?“ V hlase se jí objevila naděje.

Nebylo nic, co by Ryder nenáviděl víc než nudný tradiční Vánoce se všemi těmi ozdobami. Takhle jsem strávila každé Vánoce, na které jsem si vzpomněla, a upřímně řečeno, bylo to nudné jako hovno. Každým rokem to začalo velkolepě a postupně to šlo z kopce, když z toho rodiče dělali nákladnou bublinku, zatímco jejich děti dělaly výtržnosti. Dokonce, i kdybych dokázala přesvědčit Rydera, aby strávil Vánoční den s rodinou, šílel by, kdybych navrhla, že se jedná o oběd v exkluzivním klubu, kde se všichni snaží soutěžit a překonat jeden druhého nejlepšími a nejdražšími dárky.

Přesto jsem nedokázala svou matku zklamat. Kdyby si nepromluvila s tátou, možná by mu nikdy nedal své požehnání. Takže jí to dlužím.

„Promluvím si s Ryderem a dám ti vědět, okej? Stále máme čas, abychom udělali nějaké uspořádání.“ Vzala jsem si další sousto těstovin, abych se tomuto tématu vyhnula.

Maminka položila vidličku dolů a napila se vína. V hlase jí zněl smutek, když znovu promluvila. „Ryder ztrátu vašeho dítěte nese těžce, že? Je mi to tak líto, že se vám to stalo.“

Ztěžka jsem polkla. V očích se mi objevily slzy a začalo mě pálit v krku, když jsem se snažila udržet svůj hlas vyrovnaný. Nechtěla jsem se proměnit v slzící údolí v restauraci, do které s mamčou chodíme vždy poslední pátek v měsíci, několik posledních pět let. Od té doby co jsem s Ryderem, se několik dam u stolů ušklíbalo, když mě uviděly a předstíraly, že nevědí, kdo jsem. Najednou mě skutečnost, že jsem byla na místě plném žen, které obědvaly se svými přáteli poté, co měly velký nákupní den, jen rozčilovala.

To jsem se tolik změnila od doby, kdy jsem začala s Ryderem, nebo se tyhle ženy vždycky chovaly jako mrchy? Nepotřebovala jsem jejich sympatie ani zvědavost.

„Jo, je to obzvlášť těžké, protože buráček by byla vánoční miminko. Ryder dokonce koupil její první panenku.“ Projel mnou vzlyk, když jsem zavřela oči a vybavila si na obraz vzrušeného Rydera z našeho nakupování. Tolik se bavil vybíráním růžových věcí pro svou malou holčičku. „Láme mi to srdce, kdykoli ho přichytím, jak sedí na posteli, držící panenku a jen na ni zírá.“

Máma má oči plné slz. Osušila si koutky ubrouskem. „Ach, Jade, to je tak smutné. Ryder neukazuje svou jemnou část světu, ale vím, že tam je, hluboko pod tím tvrdým zevnějškem.“

Podělili jsme se o několik tichých okamžiků a nechali, aby nás pohltil smutek. Jak se vůbec někdy dá zotavit ze ztráty nenarozeného dítěte? Všechna ta „možná“ se nám honila každodenně hlavou.

Maminka se vysmrkala a podívala se na mě, malý úsměv v koutcích úst. „Poslouchej, zlato, bez ohledu na to, jak se Ryder rozhodne, uděláme to s tebou, okej? I když to znamená, že se budu muset dostat na zadek motorky.“

Zasmála jsem se a mrkáním zahnala slzy. „Vážně? To bys pro Rydera udělala?“ Srdce mi přetékalo láskou. Byl to prvotřídní čin, její laskavost a soucit byly neomezené.

„Samozřejmě. V životě už měl dost nesmyslů. Kromě toho… brzy bude mým synem, ne? A jestli budu mít štěstí, jednou ze mě vy dva uděláte babičku.“ Podívala se na mě s nezbedným úsměvem.

Vzdychla jsem. „Jo, doufám, že ano. Ryder si zaslouží být šťastný.“ Zhluboka jsem se napila vody a nemohla zabránit pocitu radosti v srdci, že Ryder je součástí mého života. Nebyl vůbec jak muž, kterého jsem očekávala, že si jednou vezmu, ale pro mě byl dokonalý. Chtěla jsem Ryderovy děti – být rodinou.

„Ty taky, holčičko. Vím, že tě Ryder dělá šťastnou; je to vidět z toho jak záříš.“

Zasmála jsem se. „Zářím? Ach bože, mami, to zní jako vánoční stromek.“

„Jsi – ty jsi Ryderovo světlo. Přinášíš mu komfort a radost. A časem se uzdravíte i ze ztráty dítěte. Neříkám, že někdy zapomenete na buráčka… spíše to, že se s tím smíříte, a navždy ji budete nosit v srdcích.“

Moje mamča byla tak moudrá, není divu, že ji tolik miluju. „Myslím, že je to přesně to, co všichni potřebujeme – Vánoce, které si pamatujeme a oslavíme život.“

„Jsi chytrá dívka, Jade. Nejlepší způsob jak uctít buráčka, je žít šťastně a dávat zpět těm méně šťastným. Miluju, že s Ryderem takhle smýšlíte.“

Usmála jsem se a srdce se zvedalo, jak jsem přemýšlela o jejích slovech. „Poslouchej, mami, určitě tě usadím na zadek něčí motorky, okej? Sežeň si kožené oblečení a připrav se na jízdu pro charitu.“

„To, co ti otec nikdy neřekl, je…“ odmlčela se a znovu si lokla vina. „Uhm… vlastnili jsme motorku, když jsme byli mladší. Myslím, že ho mohu přesvědčit, aby do toho šel s námi. Pak budu mít svého muže, kterého se budu moct držet.“

Zalapala jsem po dechu. „Co? Proč ses o tom ještě nikdy nezmínila?“

Ve tváři se jí objevil melancholický výraz. „Nejlepší přítel otce zemřel při silničním neštěstí na Silvestra před třiceti dvěma lety. Měla jsem strach požádat tvého otce, aby motorku prodal. Za tu dobu může být trochu zrezivělá, ale vsadím se, že by rád znovu cítil řev motorky pod zadkem.“

„Mami!“ zaječela jsem v rozpacích. Nestávalo se často, že se mi nedostávalo slov.

Ona se smála. „To, jak se teď tváříš, je k nezaplacení, Jade. Nebyla jsem vždycky tak stará, víš. Dokonce mám někde vzadu v šatníku i kožené oblečení. Hmmm… zajímalo by mě, jestli se do něj ještě vejdu?“

Moje matka v kůži? Sakra. Nikdy jsem neměla žádné vlastní.

Zasmála jsem se. „Dále mi řekneš, že jsi také kouřila trávu.“

K mému vzrušení se jen usmála a přikývla. „To byly časy. Divoký sex a večírky. Před dětmi, hypotékami a odpovědností.“

Dívala jsem se na ni s vykulenýma očima a pokušením zakrýt si uši. „Sakra, mami. Příliš mnoho informací.“

„Takže to je dohoda? Vyhrabu kůži a přivedu tvého otce, aby se k nám připojil.“ Třela si ruce. „Nebyla jsem tak vzrušená, od té doby…“

„Hej, mami, možná můžeš jít se mnou nakupovat… dokážeš si představit Ryderovu tvář, když se ukážu až po paty v kůži?“ Ani v těch nejdivočejších snech jsem si nemyslela, že budu mít takovou konverzaci se Sylvií Summers. Měla jsem pro své rodiče nový respekt.