TWT - 1. kapitola

Překlad: Mishaacka
Kor.: Jitka

TRILLIAN

S uznáním si prohlížím dort. Myslím si, že je to moje nejkrásnější dílo – vanilkový krém s čokoládovou polevou, kulatý, posypaný čokoládovými bonbóny. Dort je pro moji nejlepší kamarádku a parťačku, April. Dneska má dvacáté první narozeniny. Takže teď, v devět hodin ráno dokončuju dort, kterým ji chci překvapit, i když nakonec moc překvapená nebude. Peču dorty pro všechny, které znám. Napíšu Všechno nejlepší k 21nám, April na bok dortu růžovou polevou.

Perfektní.

Zamiluje si ho.

Zazvoní mi telefon, píše mi zprávu. My o vlku.

April: Miluju tě.

Zářivě se usměju a odepíšu.

Trill: Vidím, že už jsi dostala můj dárek.

April: Přinesli ho až ke dveřím! Vážně? Rozmazluješ mě! Děkuju. Miluju to.

Dala jsem jí lístky na koncert Eda Sheerena a nechala je doručit spolu s čokoládovou kyticí.

Trill: Mám radost, že se ti líbí.

April: Buď u mě v šest. Nemůžu se dočkat!

Zastavím se u April, kde si dáme večeři, dort a něco popijeme, než vyrazíme ven tancovat a co já vím, třeba se opít. Moc nepiju ani nechodím často ven, jen když je nějaká významná událost, například pokud se to týká April, to nemůžu odmítnout. Jsem trochu nudná, alespoň tak to říjají ostatní. Raději si sednu s dobrou knihou, než kroutit zadkem na tanečním parketu. Taková jsem já.

April je mým naprostým opakem. Miluje chodit ven a zkoušet nové věci. Snaží se mě vytáhnout z mého pohodlí, což se mi moc nelíbí, ale občas to potřebuju.

Jsem v posledním ročníku, studuju na učitelku v mateřské školce, peču dorty nebo ve volném čase čtu. To nezní jako popis průměrné jednadvacetileté holky, ale taková jsem.

Co k tomu dodat, jsem vyjímka. Každé ráno, přesně v sedm, jdu běhat. Kromě toho, že mě udržuje v kondici, tak si u toho pročistím hlavu. Žiju si dobře, ale nic není perfektní. Máma mě nechala s tátou a opustila nás, když mi bylo sedm a od té doby jsem ji neviděla. Zdá se, že být matkou a manželkou řidiče náklaďáku nebylo to, co od života chtěla.

Když táta před dvěma lety zemřel na rakovinu, tak jsem zůstala sama. Mám rodinu po celé zemi, ale nikdo z nich nebydlí blízko mě a já se nechci stěhovat. Dům patřil tátovi a on ho miloval. Nemohla jsem ho prodat, nechala jsem si ho. Táta pracoval tvrdě, aby si na dům vydělal, takže z hypotéky zbylo málo. A díky tátově pojistce jsem ji mohla celou splatit. Mezi prodáváním dortů, práce na částečný úvazek v cukrárně a penězi, co mi zbyly z pojistky, se mám dobře. Dokonce velmi dobře. Ale všechno bych to vyměnila za jeden den s ním.

Popadnu jeden skvělý cupcake, který jsem včera večer pekla pro svého souseda Zacha, zakousnu se do něj a jdu do svého pokoje. Dnes je pátek a já mám ve škole ještě dvě hodiny, na které musím přijít. Pak se půjdu domů připravit a převléct na Aprilinu noc.

Vyruší mě zaklepání na dveře. Otevřu dveře ve chvíli, kdy si slízávám polevu z prstů.

„To je jeden z mých cupcaků?“ zeptá se a kouká mi na prsty.

Sleduju, jak natáhne ruku, vezme mi zbytek cupcaku z pusy a sní ho. „Takže kde jsou?“

Zeptá se Zach, když otevře dveře a zamíří si to rovnou do kuchyně. Zavřu dveře a jdu za ním. „Je jich jenom dvanáct!“

Zasměju se. „Ty jsi tak rozmazlený Zachu. Dvanáct cupcaků je pro tebe málo?“

Jeden vezme a ukousne si najednou z něho půlku. „Jasně, jako bych je snědl sám. Každý čurák, který přijde, mi jeden sní.“

Položí na stůl nějaké peníze a já se na něj nesouhlasně podívám. „Nezkoušej to.“

„Sklapni a vezmi si ty peníze, Trill,“ řekne a slízne si polevu ze rtu.

„Víš, že rodinu nekasíruju,“ řeknu tiše.

Zach byl tou nejbližší rodinou, kterou jsem měla.

Poslední čtyři roky bydlel vedle společně se svým otcem. Se Zachem jsme se hned skamarádili a od té doby, co táta umřel, na mě dohlíželi. Nezvyklé přátelství, vzhledem k tomu, že Zachův táta, Grim, je prezidentem motorkářského klubu Draci větru. Zach je stejně starý, jako já a taky je členem MC. Kdykoliv ho chci vytočit, tak ho oslovím jako motorkářského prince. Má krátké vlasy, bílé těsné tričko a seprané džíny.  Je to kus chlapa, má hnědé-nazrzlé vlasy a světle modré oči. Když jsme se seznámili, tak jsem do něj byla trochu zamilovaná. Nakonec se náš vztah změnil v přátelství a jinak už ho nevidím.

„Vím, že nečekáš, že budu platit, Trill, ale já chci,“ řekne. „Aprilina oslava narozenin je dneska, že?“

Přikývnu. „Jo, jdeš taky?“

Projede si rukou špinavé vlasy. „Budu poblíž. Musím na tebe dávat pozor.“

Zamračím se. „Umím se o sebe postarat.“

Zasměje se a poklepe mě po hlavě. Jako psa. „Neznáš styl ulice, zlato. Jsi malá nevinná holka.“

Odstrčím ho. „To, že mě každý víkend nevidíš vrtět zadkem, neznamená, že nevím, jak to venku chodí.“         

Zach se začne smát. Hystericky.

Sevřu rty. „Řekni mi, že si právě nepředstavuješ, jak vrtím zadkem?“

Plácne se do stehna. „Jo, představuju a je to kurva vtipný.“

„Hej, náhodou jsem dobrá tanečnice,“ řeknu uraženě.

„Jsi dobrá tanečnice. Viděl jsem tě tančit jen jednou, na tvoje narozeniny. Ale neviděl jsem, že bys nějak vrtěla zadkem nebo vypadala, že si to chceš s někým rozdat na tanečním parketu.“

Vyvalím oči. „Kdo tancuje tak, že vypadá, jako by si to chtěl s někým rozdat?“

Dobře, možná jsem to viděla v nějakém videoklipu, ale nikdy jsem v klubu nic špatného neviděla.

„Většina holek,“ odpoví a zašklebí se. „Věř mi.“

„Možná, že se takhle chovají jen v tvé přítomnosti,“ řeknu a nadzvednu obočí. „Viděla jsem, jak hloupě se kolem tebe chovají.“

Předvede biceps. „Mám své kouzlo.“

Vtipkuje a vypadá pobaveně. „Myslím si, že jsi jediná ženská ve městě, která je imunní. “

„Protože jsem jediná, která ví, jaký doopravdy jsi,“ vypálím zpět a jsem hrdá na svůj vtip.

Položí si ruku na srdce. „Malá sladká Trillian, moje prdelko. Máš ostrý jazyk.“

Směju se a třesou se mi ramena. „Jsi jediný, kdo mě nazývá nevinnou. Nikdy jsem o sobě takhle nepřemýšlela. “

Přitáhne mě k sobě a dá mi pusu na tvář. Odstrčím ho a rychle si to místo otřu. „Zachu!“

„Miluješ mě.“

„To přežiješ,“ zamumlám.

„Pokaždé, když od tebe odcházím, tak mám dojem, že mé ego dostalo na prdel,“ zahuhlá.

Zakroutím hlavou a bojuju s úsměvem. „Pak moje práce skončila.“

Se Zachem se cítím uvolněně. Viděla jsem i jeho druhou tvář, ale ta se ukazuje, když je u svého klubu.

„Vzpomínáš si, jak jsem ti říkal o kamarádovi Xanderovi?“ zeptá se, když vezme z misky jablko a zakousne se do něj.

„Jo, vzpomínám,“ řeknu. „Tvůj přítel z dětství. Potkáváte se jednou za rok, ne?“

Přikývne a pomalu žvýká. „Snažíme se.“

Žijeme ve městě Channon. Je to venkovské město a je asi deset hodin jízdy od hlavního města.

„Takže o co jde?“ zeptám se zvědavě.

„Zavolal mi a zeptal se mě, jestli by mi nevadilo, kdyby u nás chvilku zůstal.“

Usměju se. „Tak to musíš mít radost.“

„Mám,“ odpoví a zase se zakousne do jablka. „Vždy jsme si to užili. Ale mám o něj strach. Nedávno ztratil tátu. Pamatuješ si, jak jsem jel minulý měsíc na pohřeb? Jacka Kanea?“

Zvednu hlavu. „Pamatuju.“

„Jack byl táta Xandera.“

Ztěžka polknu a uvolním se. „To je mi líto. Možná sem chce přijet, aby na chvíli vypadl a pročistil si hlavu.“

Znám to z první ruky, jak moc bolí ztráta rodiče. Nepřála bych to ani svému nejhoršímu nepříteli.

Vzdychne, do jedné ruky vezme krabici cupcaků a v druhé drží jablko. „Jo, vypadá to tak. Stojí to za hovno. Vím, jak si byli blízcí. Bude dobře, že se přesto všechno potkáme. Každopádně, uvidíme se večer, Trill. Zamkni za mnou dveře.“

„Dobře,“ odpovím a zamknu za ním dveře. Uklidím v kuchyni, pak se jdu osprchovat a obléct do školy.