THOAH - 16. kapitola

Překlad: Lucianna

Julie seděla za svým velkým třešňovým stolem, s hlavou položenou na své, dětsky jemné kabelce a přemýšlela, jestli jsou svatby nakažlivé. Ani ne v polovině Adeline a drahého Berdyho, bouřlivé recepce u ohně, dva různé páry zvědavých hostů z resortu, zabloudilo až na vrchol a nakonec přistoupili k polohysterické ředitelce zvláštních akcí Nova Mare, a chtěli si zamluvit svou vlastní… odvážnou, Mainskou, lesní svatbu – kompletně s hot dogy a s´mores a bednami a bednami piv, z místních malých pivovarů.

Jeden pár, velmi rozumně požádal, jestli mají nějaké volné termíny v červnu, ale dvacet-a-něco pár z Texasu – s nedávno zděděným svěřeneckým fondem, který očividně tu ženu pálil v kapse – požádali, aby Julie zařídila, aby se to, prosím, stalo zítra. Tak budou moct mít zkrácené líbánky, s pěší turistikou v divočině, než budou muset odletět do Californie, aby ta žena mohla být družičkou na kamarádčině, staré, nudné svatbě na pláži, příští víkend.

A jelikož není čas, oznámit rodině a přátelům, co mají v úmyslu udělat, pár chtěl pozvat všechny hosty resortu, aby jejich recepce u ohně, byla stejně tak bouřlivá, jako ta, která právě probíhala. A mohla by Julie prosím najít místního řemeslníka, který by pro ně navrhnul pár jedinečných, lidově-extravagantních svatebních prstenů? Och, a také aby se ujistila, že odjedou s albem fotografií, které vedle sebe postaví je a drsné okolí, pokračovala budoucí nevěsta v požadavcích, aby mohla ukázat všem, na kamarádčině svatbě, jak její sňatek, objímá oba světy, civilizovaný a divočinu.

Vypadalo to, že Adeline Rauchová – nyní Frau Altbusserová – troubila tento malý axiom, po celém resortu včera, a bude to mít pravděpodobně vyryté na jejich svatebním portrétu, visícím nad jejich krbem, pro případ, že by to někdo nepochopil.

Julie se ani neobtěžovala zvednout hlavu, když zjistila, že někdo tiše přišel k jejímu stolu, protože by poznala tu nádhernou, lahodnou vůni i z hrobu. „Běž pryč, Nicholasi. Jsem zaneprázdněná.“

„To vidím,“ řekl a ten jeho hluboký hlas, že přes ni přelil, jako teplý, jemný déšť.

Což jí připomnělo… „Díky za naaranžování tak pěkného počasí a krásného západu slunce.“ Konečně se posadila a usmála se na něj. „A za extra ochranku. Ten vedoucí týmu – Dante, říkal, že se jmenuje – byl velmi laskavý. Někdo mu musel říct, že je to moje první akce, a on strávil většinu hostiny po mém boku, zatímco řídil své muže.“ Když viděla, že se Nicholasovi nebesky modré oči najednou rozsvítili pobavením, položila si Julie hlavu zpátky na svou jemnou kabelku. „Každopádně, oceňuji, že tví strážci, nenechali žádného z rozdivočelých hostů, ztratit se v lese, nebo se skutálet z hory a pak se ujistili, že se všichni dostali do svých pokojů v pořádku.“

„Říkáš, že jeho jméno bylo Dante?“ zeptal se, a to pobavení, které viděla v jeho očích, se dostalo i do jeho hlasu. „Neměl náhodou malý řez na své tváři, kde ho dobře mířený… kámen, zasáhl, před čtyřmi dny?“

Julie se okamžitě narovnala. „Poslal jsi mi jednoho z těch idiotů, který mě střelil, aby hlídal mou událost?“

„Řekl jsem mu, aby nechal svou paintballovou pušku doma,“ řekl a jeho pobavení konečně uniklo ve smíchu, „a navrhnul mu, aby se ujistil, že dnešní večer proběhne hladce, pro jednu osobu, která stojí mezi ním a dlouhou plavbou domů.“

Julie schovala tvář do dlaní a žuchla sebou zpátky, na kabelku. „A to jsem chtěla poslat dopis, který bys mu dal do jeho složky, říkající, jak byl laskavý,“ zamumlala, „a on zatím jen podlézal, aby si udržel práci.“

Nakoukla skrz prsty, aby viděla Nicholasovu velkou, silnou ruku, opřít se o stůl vedle ní a cítila, jak se sehnul blíž. „Dante není o nic víc laskavý, než já,“ řekl, zřetelně bez pobavení v hlase. „A kdyby šel po tobě, místo aby šel za mnou, chytil by tě během pár minut.“

Julie odjela se židlí dozadu, aby vyklouzla zpod něj a postavila se. „Ano, no, bylo velmi las-pozorné od tebe, že jsi tady okolo, abys mě doprovodil domů. Ale jsem tady vozíkem, když nás Trisha dokázala přestěhovat do chaty plánovače oslav, než odjela do New Yorku.“

Složil si ruce na hrudi. „Vlastně, jsem tu, abych vzal domů Ranu.“

Julie se otočila pryč, aby schovala horko, postupující jí do tváří a přešla, aby vzala bundu ze židle. „Och, zapomněla jsem, že zmínila, že Titus a Mac, jsou pryč za obchody,“ řekla zářivě, otočila se k oknu, když si oblékla bundu a dávala si načas s jejím zapnutím, přemýšlejíc, jestli by neměla sebe hodit z hory dolů. „Rana tu bude hned. Je v koupelně a pomáhá jedné z našich asistentek upravit vlasy, které připálil jeden létající, hořící marshmallow.“ Sebrala kabelku ze stolu a zamířila ke dveřím. „Ještě jednou děkuji za extra ochranku. Och!“ zalapala po dechu, a ustoupila zpátky, aby se vyhnula srážce s jedním ze svých zaměstnanců – jen aby narazila do Nicholase, který se jí očividně snažil opět předběhnout u dveří. „Všechno je zajištěné, na vrcholu, Gregu?“ zeptala se, praštila Nicholase kabelkou, když si ji přehazovala přes rameno, pak potlačila úsměv, když ho slyšela povzdechnout. „Ujistili jste se, chlapi, že je oheň opravdu uhasený?“

Ten dvacetiletý energicky přikývl, ačkoliv jeho vykulené oči se dívaly za ní, a zčervenaly mu tváře, když konečně sklopil svůj pohled. „Um, ano. Použili jsme tolik vody, že by to utopilo velrybu. A ujistili jsme se, že převlékací stany jsou zavřené, jak jste řekla. A pár strážných,“ dodal a zvedl znovu pohled k Nicholasovi, „nám pomohlo prohledat les s baterkami, abychom se ujistili, že nepostrádáme žádného hosta, který by se potuloval venku.“

„Kde je Paul?“ zeptala se Julie a upoutala tak znova mladíkovu pozornost.

„Dává zbylá piva do skladu.“

A pravděpodobně několik bedýnek do své skříňky, dodala si v duchu.

Svatý Háde, nevěděla, co bylo víc vyčerpávající, tři dny přípravných prací, nebo smrtelný pot během události. Protože opravdu si nebyla jistá, jestli by byla schopná předstírat, že je všechno v pořádku, kdyby se to kolem ní najednou začalo hroutit. Pche, mále měla infarkt, když ženich – zjevně potřebující trochu alkoholu na kuráž, aby řídil koně a odvezl svou nevěstu do toho, co skončilo jako východ měsíce, místo západ slunce – vážně nasedl na oře obráceně.

Ne, drahý Berdy pravděpodobně neuvidí své zlaté výročí, protože umře snahou, splnit Adeline její očekávání.

„Ok tedy,“ řekla Julie s větším veselím, než cítila, když byla skoro jedna hodina ráno. „Oficiálně prohlašuji Rauch-Altbusser svatbu za uzavřenou. Jeden ze strážných čeká, aby vás lidi odvezl dolů z hory k vašim autům, a neočekávám, že vás tu někoho uvidím před jedenáctou – ne, zkusme desátou ráno.“ Zvětšila svůj úsměv o pár zářezů výš a zaměřila ho na Ariel a Merriam, když přišly s Ranou. „Protože v deset ráno, jsme oficiálně v Petty-Ringwoodově svatbě. A to znamená, že budeme potřebovat alespoň stopadesát klacků na marshmallow a zapálit další oheň v pět odpoledne,“ řekla vzrušeně ke svým zaměstnancům, lapajícím po dechu, i Paul už přišel. „Protože jsme dnes odvedli tak strašně úžasnou práci, uděláme ji celou znova zítra večer. Není to skvělé?“

„To myslíš vážně?“ zašeptala Merriam.

„Stopadesát?“ vyjekla Ariel a dotkla se svých opálených vlasů.

Juliin úsměv nicméně zeslábnul, když si všimla, že její ledově klidná mentorka, vypadá taky trochu… otřeseně. „Hej, všichni,“ pokračovala zářivě. „Nic jiného, než klacky a shánění dalších čtyřiceti bedýnek piva, když skoro všechny věci jsou už na místě, takže to bude opravdu snadné.“

Za předpokladu, že sežene svatební prsteny – ačkoliv budou pravděpodobně stát víc, než ten velký, tlustý diamant Adeline, který nyní byl bezpečně strčený v sejfu resortu, protože bude muset podplatit místního řemeslníka, aby je udělal za méně než… šestnáct hodin.

„Ale co s hotdogy a rohlíky a věcmi na s´mores?“ zeptal se Paul a zavrtěl hlavou. „Kompletně jsem zbavil Trading Post čokolády a marshmallows, v pátek odpoledne a Ezra říkal, že když mu příště nedáme vědět aspoň týden dopředu, bude nám účtovat trojnásobek.“

Julie zavřela oči a sklopila hlavu, s tichým zasténáním.

„Všechno zjistíme ráno,“ vložila se do toho Rana a zněla překvapivě rozzářeně, a Julie vzhlédla, aby viděla, jak její mentorka postrkuje jejich zaměstnance ke vchodovým dveřím, když ta žena vytáhla z kapsy telefon.

„Do té doby, vám dáme pár pokojů na noc, takže můžete strávit příštích osm hodin spánkem, místo cestování celou cestu domů a zpátky.“ Rana se zastavila a podívala se na Julii, její úsměv byl zase sebevědomý a neotřesitelný. „A po velké, vydatné snídani v Aeolus´s, tady budeme čerství v devět, připraveni znovu kouzlit.“

Julie spustila kabelku z ramene, obešla Nicholase a zamířila zpátky ke svému stolu – jen aby se zastavila s bundou napůl sundanou, když ho viděla tam dál sát, s pažemi složenými na hrudi, a mračící se na ni.

„Běž pryč Nicholasi. Mám toho hodně,“ řekla, když si sundala bundu, než se posadila do svého velkého, koženého křesa a přijela ke stolu. „Můžeš použít vozík a vzít Ranu domů.“

„A pak se vrátím a vezmu tebe.“

Rozhodnutá ignorovat tu výhrůžku v jeho hlase, Julie vytáhla diář z kabelky. „To je velmi las-Díky, ale zůstanu tady,“ řekla a listovala stránkami, aby našla zítřejší – ne, dnešní – datum. „Vyzvednu si ho cestou domů.“

Dvě velké, široké dlaně, se opřely o stůl, na každé straně jejího diáře. „Vyzvednu tě za deset minut.“

Julie se opřela ve svém křesle a nic neříkala, prostě na něj koukala, s veškerým klidem, který posbírala, vzhledem k tomu, že byla tak unavená, že se jí chtělo brečet.

„Deset minut,“ řekl tiše, když se narovnal a odešel.

Ve chvíli, kdy uslyšela zavřít vchodové dveře, Julie položila hlavu na diář, se zasténáním. Och jo, nemůže mít už nikdy sex s Nicholasem, protože si opravdu nechce zvykat na to, mít velkého, silného a laskavého hrdinu, který se bude neustále zjevovat, aby ji zachránil.

*****

Nicholas se natáhl, aby otočil klíčem ve vozíku, ale byl Ranou zastaven. „Nezískáš žádné body tím, že ji budeš zastrašovat, Nicholasi.“

Pohlédl na ni překvapeně a pak tam, kam pokývla, a viděl, že Rana měla přímý výhled na Juliinu lehce osvícenou kancelář, skrz okna. Otočil klíčem. „Sotva může stát, aniž by se kymácela a přesto chce dál pracovat,“ řekl, sešlápl plyn a zamířil k soukromé chatě Oceanových. „Jen jsem jí vysvětlil, že budu zpět za deset minut a vezmu ji domů.“

„Není nic špatného na tom, že se vrhla do práce. Nebo jste vy muži takoví chudáci, že se cítíte ohrožení ženou, která je vášnivá i pro něco jiného, než pro vás?“

Nicholas se zamračil při jejím tónu, a uvažoval, jestli ještě stále diskutují o Julii.

„Pokud by se Titus ptal, a já jsem si jistá, že bude, přivezl jsi mě domů v deset.“

Ne; rozhodně už to není o Julii.

„A pokud ti Maximilian navrhne, abys doprovodil Olivii, mě a Sophii do Bangoru, tenhle pátek, chci, abys mu řekl, že nemáš čas.“ Šťouchla do něj loktem. „Jak to bylo vždycky, Nicholasi, nezodpovídáš se Oceanovým mužům.“

Jenom ženám, dodal si v duchu a potlačil úsměv. „Chcete, abych byl vyhnán do podsvětí, za to že jsem lhal Titovi a Macovi?“

Tiše se zasmála, jak bylo jejím zvykem pokaždé, když vyslovil tuhle obavu, když ho požádala, aby pro ni lhal. „Nebyl bys tam ani den, než by tě Hádes poslal zpátky k nám.“ Zvážněla, když zastavil vozík před její chatou. „Myslím to vážně, Nicholasi; Oceanovy ženy nastoupí do RV v pátek brzy ráno, na pouze dámské dobrodružství.“ Stejně tak rychle se zase usmála. „Kromě Elly, protože Olivie říkala, že nákupní střediska při Black Friday, nejsou místem pro batole.“

Nicholas se zastavil při vystupování z vozíku. „Proč proboha chcete nakupovat při Black Friday?“ zeptal se, ačkoliv musel zvýšit hlas, protože ona už byla na půl cesty ke schodům chaty, takže musel vyběhnout za ní. „Byl jsem přesvědčen, že to naprostý chaos.“

„Což je přesně důvod, proč jsem požádala Olivii, aby mě vzala s ní a Sophií letos sebou. Chci cítit tu úžasnou energii osobně, než to jen vidět ve zprávách,“ vysvětlila, a světla verandy odhalila její vzrušení. Ale pak si povzdechla. „Ačkoliv Olivie říkala, že ani ona není dost odvážná na to, být v obchodech, když prvně otevřou dveře, což znamená, že propásneme nejlepší prodeje.“

„Rano,“ zavrčel Nicholas. „Titus tě nenechá jít nikam do blízkosti chaosu, bez ochrany.“ On, si povzdechl, a sklopil bradu na hruď. „Pojedu s vámi.“

„Ne, nepojedeš,“ zavrčela přímo na něj. „Je to jen pro ženy. Takže se ujisti, že budeš v pátek zaneprázdněn. A Nicholasi,“ řekla tišeji, a dotkla se jeho ruky, aby se na ni podíval. „Pokud se staneš přehnaně ochranitelským k Julii, uteče ti na opačnou stranu. Stejně jako Olivie, Julie Campbellová, je žena z jednadvacátého století a velmi schopná se o sebe postarat sama.“ Pozvedla své královské obočí. „Což, jak předpokládám, považuješ za jednu z jejích nejpřitažlivějších vlastností, přesně jako mám podezření, že to je to, co přitáhlo Maca k Olivii.“

Nicholas cítil, jak se mu na tvář tlačí úsměv. „Vlastnost, která mu přínáší jen záchvaty, poslední tři roky.“

Tím si vysloužil její smích. „Ano, myslím, že to je to, co nejvíc obdivuji u své snachy.“ Rana vyšla schody a otevřela dveře, ale pak se otočila zpátky k němu a světla odhalila její zamračení. „A když získáš Julii, navrhuji, abys ji povzbuzoval v následování jejích vášní, bez toho, aby ses je pokoušel řídit.“

Zmizela uvnitř a Nicholas zíral na zavřené dveře ještě několik úderů srdce, než konečně nastoupil zpátky do vozíku a přemýšlel, jestli by neměl varovat Tita, že královna jeho hradu, připravuje povstání – takové, o kterém měl Nicholas podezření, že mělo potenciál na to, aby války bohů, vypadaly jako drobné potyčky.

Jel směrem ke konferenčnímu pavilonu, nerozhodný, jak zvládnout Julii, kdyby nebyla připravená jít domů, když souhlasil, že ta drsná nezávislost, bylo to, co ho na ni zaujalo jako první. No, spolu s její, zjevně nekonečnou energií. Jenže ta energie zjevně zmizela, dneska večer, a Juliina tvrdohlavost – stejně jako její zjevná potřeba dokázat sama sobě, že má na to, být organizátorkou akcí – mohla velmi dobře skončit tím, že omdlí.

Každý válečník věděl, že víc bitev bylo ztraceno z čirého vyčerpání, než z nedostatku plánování, což znamenalo, že nebyl přehnaně ochranitelský, když trval na tom, aby šla domů a trochu se vyspala, ale jednoduše jí poskytoval výhodu své zkušenosti. Nicholas zastavil před Juliinými, tmavými okny kanceláře a došel ke dveřím, ale našel je zamčené. Stáhl zprávu, přilepenou ke dveřím a vyšel na světlo měsíce, aby si to přečetl. Děkuji, ale dostanu se domů sama.

Pomalu složil papírek a nebyl rozhodnutý, jestli na něj udělalo dojem Juliino malé povstání, nebo zklamaný, když plánoval políbit tu roztomilou dámu bez toho, aby oba skončili nazí, během deseti sekund.

Ztuhnul, když najednou zachytil závan něčeho, co bylo cítit jako zoufalství, přicházející přímo od chaty organizátorky akcí, pak strčil papír do kapsy a rychle se rozběhl. Vzal to přes trávník a vrazil do lesa, aniž by zpomalil, ve snaze rozeznat, jestli to přichází od Julie, nebo je to mířeno na ni, ale když se dostal k chatě, a viděl vnitřní a verandová světla, všechno vypadalo klidně. Jeho pozornost se přesunula na konec paseky, když uslyšel mumlání a viděl Julii, napůl pohřbenou v křoví – jeho bušící srdce poskočilo, když si uvědomil, že seká dlouhé, tenké klacky a hází je na příjezdovou cestu.

Zítra, rozhodl se s tichým zavrčením, bude povzbuzovat Juliinu vášeň pro její práci, až potom, co se vyspí. Tiše přišel a chytil poslední klacek, který odhodila a hodil ho kolem ní, hlouběji do lesa.

„Och!“ zalapala po dechu, když se otočila k němu. „Zatraceně, Nicholasi; pískej, když se k někomu blížíš.“ Otočila se zpátky a uřízla další větev, ale dala si ji pod paži, místo aby ji odhodila. „Prosím, běž pryč. Mám toho hodně.“

„Máš pět zdravých, mladých asistentů, aby to udělali.“

„Ne, mám čtyři zdravé asistenty,“ řekla a dala si další klacek pod paži. „Anna utekla z kanceláře – včera, s těžkým případem ranních nevolností,“ zavrčela, pokračujíc v sekání dalšího křoví. „A ti čtyři, kteří mi zůstali, budou zaneprázdnění sháněním jídla a piva a svatebních prstenů a kytek a povolení k sňatku a hromady turistického vybavení, zatímco se budou snažit vymyslet, jak pozvat celý resort nejbohatších lidí na světě, aby se zúčastnili ohně na vrcholu hory v listopadu, a dělali zatracené hot dogy, na zatracených klackách.“

Nicholas ji zastavil tím, že ji objal zezadu a jemně ji otočil okolo, a tiše jí objal.

„Já… nezvládnu to,“ zašeptala chraptivě a zabořila si tvář do jeho košile. „Nemůžu plnit sny jiným.“

„Ano, můžeš.“

„Má sněžit.“

„Vydrží to až přes půlnoc.“

„Reverend Peter řekl, že nemůže oddat nikoho, kdo neprošel sezeními.“

„Jeden z mých mužů, Rowan, je taky… duchovní.“

Cítil, jak si otírala oči o jeho košili, než zaklonila hlavu. „Nemůžeš se zjevit a všechno vyřešit. Ty jsi ředitel ochranky; není tvou prací, dělat tu moji.“

„Jsem si toho vědom.“ Uhladil jí vlasy – které byly elegantně upravené, dvěma hřebínky z mušlí, které poznal, že patří Raně – a políbil ji na čelo, než ji k sobě znovu přimáčknul. „Jen prostě poukazuji na to, že na každý problém, se kterým se setkáš, tu může být někdo, kdo tu pracuje a může ho vyřešit. Jako tvé prsteny; věděla jsi, že Sally dělá všechny podkovy a také ková železné a stříbrné šperky pro dárkový obchod?“

Julie znovu zaklonila hlavu. „Dělá? Vážně?“

Nicholas se sehnul a zvednul ji ze země a vyrazil k její chatě. „A věděla jsi, že cukrář v Aeolus´s, vyrábí srdce z marshmallow, na každý Valentýnský den?“

„Celé?“

„Celé.“ Vyšel schody na verandu a postavil ji. „Giselle jich dělá okolo stovky každý rok. Teď, půjdeš do postele a nevystrčíš ani palec ven, aspoň do devíti?“

Najednou mu věnovala velký úsměv a přikývla – takže Nicholas sáhl do kapsy a vytáhl svůj mobil. Přejel prstem po displeji, klepnul na ikonu a zvedl ho k uchu – všechno, aniž by přerušil pohled na tu roztomile klamající dámu. „Micahu, teple se obleč a přijď k chatě organizátora akcí,“ řekl do telefonu a lehce se otočil, když Julie zalapala po dechu a hrábla po jeho ruce. „A vezmi Danteho. Oba máte hlídací službu, až do devíti ráno.“

„Nemůžeš to udělat!“ vykřikla, když strčil telefon zpátky do kapsy.

„Ach, ale můžu,“ řekl tiše, přitiskl ji ke dveřím a vzal do dlaní její hořící tváře. „Protože jsem ředitel ochranky.“

„Já… já zůstanu uvnitř. Celou noc. Do devíti ráno.“

„Ano, to zůstaneš.“

„Nemůžeš vážně očekávat, že budu spát, s vědomím, že ti muži sedí venku v zimě. Předpovídají sněžení.“

„Budeš se cítit méně provinile, když ti řeknu, že Micah je ten, kdo tě vlastně střelil – dvakrát?“ zamumlal, těsně před tím, než ji políbil, vtrhnul jí jazykem mezi rty v okamžiku, kdy přešla z odporu k přijetí, ale zvedl hlavu ve chvíli, když ucítil její nedočkavou spolupráci. Sáhl za ní, otevřel dveře, jemně s ní nacouval dovnitř a políbil ji znova. Ale zjevně chytila druhý vítr, protože nejen, že přešla přímo k nedočkavé spolupráci, ale utrhla mu horní knoflík na košili.

Nicholas přerušil polibek, přemýšlel, jestli není idiot a opřel si čelo o její. „Vzpomínej na to, jak se v tobě hýbu, až si budeš dopřávat potěšení dnes večer, než usneš,“ zavrčel tiše, ustoupil dozadu a usmál se její spadlé čelisti, a pak zavřel dveře, při jejím zalapání po dechu.