THOAH - 13. kapitola

Překlad: Lucianna

Julie stála uprostřed altánu, předstírajíc, že ví přesně, co dělá, zatímco také předstírala, že oči Rany nezáří sotva potlačovaným smíchem, když paní Rauchová vysvětlovala slečně Rauchové – po páté během deseti minut – že žádná její dcera, se nebude vdávat v džínách a pohorkách.

No, to bylo to, co řekla Rana Julii, o čem se dohadují, když většina konverzace byla v němčině – kterou, díky bohu, její mentorka mluvila.

„Frau Rauch,“ řekla Rana, a přistoupila k matce nevěsty, s naprosto klidným úsměvem. „Paní Campbellová zjevně sdílí vaše pocity, když mi řekla, těsně před tím, než jste přijely dnes ráno, že plánuje mít převlékací stan přímo támhle,“ řekla, ukazujíc k zakrslým borovicím na konci větrné římsy. Rana pak stočila všechen svůj královský klid na mračící se nevěstu. „Cítí se být zkušenou turistkou stejně jako vy, slečno, a neměla by problém zdolat žulovou římsu na podpatcích. Není to, to co jste mi říkala ráno, paní Campbellová?“ zeptala se Rana, a otočila svůj klidný úsměv na Julii.

Dostane se její mentorka k Hádovi za lhaní, přemýšlela Julie, nebo tam půjde ona, za to že donutila tu ženu lhát v její prospěch? „Ano,“ souhlasila rychle Julie s přikývnutím oběma jejich klientkám, také se snahou vyzařovat klid, když tak odvážně přistoupila na tu lež. „Vlastně, plánuji postavit dva stany, takže ženich a jeho muži se také mohou převléknout z jejich formálních oděvů po obřadu. Protože,“ komplikovala to dál, „jsem myslela, že to je velmi… odvážné od vás, slečno Rauchová, obléct si tradiční svatební úbor, v kontrastu s tak drsným a mocným pozadím. Ve skutečnosti, viděla jsem to jako ještě výraznější prohlášení, než vaše hostina,“ dodala, ukazujíc na okolní krajinu, „když si představím váš svatební obraz, visící nad krbem, ukazující všem, jak vaše manželství zahrnuje oba, civilizovaný svět a divočinu, které vy a váš nastávající manžel zjevně tolik milujete.“

„Och, ale to byl přesně můj záměr,“ řekla ta mladá žena nadšeně, že dokonce zatleskala rukama, když se otočila k matce. „Není to perfektní, Mutti? Náš svatební portrét řekne všem, ´Tohle je to, co jsme – civilizovaní a divocí.´“ Otočila se zpátky k Julii. „Postavte ty stany, ale prosím, aby nebyly vidět z altánu a od ohně, ano?“

„Není problém,“ ujistila ji Julie, když si to urputně psala do svého krásného, koženého diáře. Zastavila se a vzhlédla. „A ti koně?“ zeptala se. „Stále chcete odjet do západu slunce, v náruči svého novomanžela?“

„Na velmi klidném koni,“ řekla dívka se smíchem. „Jelikož můj drahý Berdy, není zdatný jezdec.“

„Žádný problém,“ zopakovala Julie, znovu si udělala poznámku, aby požádala jejich honačku – Sally, uvažovala, že se jmenuje – o toho koně, na kterém právě teď jezdí Reggie… Proboha, co dělá její bratr s Nicholasem? „Máme už oře, pro vašeho pohádkového prince, aby vás odvezl pryč, za nadšených pozdravů vašich přátel a rodiny.“ Julie vzhlédla, a doufala, že to nechrlí moc rychle, a uvolněně si vydechla, když viděla obě, matku i nevěstu, jak se zasněně usmívají. „A jeden z našich lidí bude ukrytý v lese, aby vás dovedl do tábořiště, které budeme mít celé připravené pro vás,“ dodala, a udělala další poznámku, aby našla místo, ne moc daleko. „Všechno vaše turistické vybavení bude připravené na ráno.“

Julie vyjekla překvapením, když mladá Adeline Rauchová, se vrhla kolem své bezradné organizátorky zvláštních událostí, a sevřela ji v drtivém, knihu mačkajícím objetí. „Och, paní Campbellová, věděla jsem ve chvíli, kdy jsme se setkaly, že sdílíte mou vizi lépe, než vaše předchůdkyně, jen díky tomu, jak vy – a nyní vaši zaměstnaci,“ pokračovala, a mávla směrem k Raně, než Julii objala znova, „jste oblečení v kalhotách a košilích, než v nudných oblecích. Děkuji vám, že uděláte můj svatební den vším tím, co si přeji, aby byl.“

Julie poplácala nevěstina záda, pak se pomalu uvolnila z jejího sevření, a potlačila touhu říct té dívce, aby jí neděkovala, dokud neodjedou do teplého západu slunce, místo do větrem hnaného deště, smíseného se sněhovými vločkami. „No, děláte to jen jednou,“ řekla místo toho zářivě, a snažila se, aby povytažené obočí vypadalo královsky. „Tak to musí být nezapomenutelné, abyste se chtěli vrátit do Nova Mare na obnovení vašich slibů, na výročí vaší zlaté svatby.“

„Můžeme jen doufat, že můj drahý Berdy, bude naživu, aby viděl ten den,“ řekla Adeline se smíchem, když provlékla ruku matčinou paží a zamířila z altánu. „Pojď, Mutti, vyrazíme zpátky do naší chaty v tomhle krásném odpoledni, abych si mohla vyzkoušet ty šaty, které, jak mám podezření, že jsou v té velké krabici, kterou jsem viděla tátu propašovat se zavazadly na letišti.“ Zastavila se a pohlédla zpátky na altán. „Děkuji, paní Campbellová. A Rano,“ dodala mladá žena jen s letmým pokývnutím na opravdovou, žijící královnu, než se podívala zpátky na Julii. „Uvidíme se tedy zítra ráno na snídani v Aeolus´s Whisper, abyste se mohla setkat s mým drahým Berdym?“

Julie přikývla. „Budu tam v… Je osm dobrý čas?“

„Och, drahý Bože, ne,“ řekla dívka se smíchem, a zamířila opět pryč, se svou, samolibě se usmívající matkou v závěsu. „Zkusme to v deset.“

Julie vyšla k lavičce, která běžela podél celého vnitřního obvodu altánu a s povzdechem se posadila. Otevřela diář, uhladila stránky, které se pomačkaly v objetí, a naškrábala svou snídani v deset, na zítřejší stránku.

„Mohla bych navrhnout, aby sis dala alarm na svém mobilu, na devět třicet ráno?“ řekla Rana, posadila se vedle ní a pak se naklonila a otočila stránku zpátky, aby viděla, co Julie napsala. Její mentorka jí vzala diář a dala si ho na svůj klín, vytáhla pero z Juliiny ruky a dodala tři slova nad několik poznámek. „A taky můžeš přenést tyto úkoly,“ řekla, strčila pero do koženého držáku a položila diář zpátky na Juliin klín. Usmála se, naklonila se a šťouchla Julii do ramene, svým vlastním. „Jelikož si myslím, že to je důvod, proč máš tři asistentky a dva mladé muže, sedící v designové místnosti, zuřivě ořezávají klacky na hot dogy, a čekají, aby mohli splnit každé přání, které jim nakážeš.“

Julie se podívala dolů, aby viděla, že Rana, napsala Požádej Merriam, nebo Annu, nebo Ariel, před cokoliv, co napsala, že má udělat sama. „Promiňte, zapomněla jsem, že je mám,“ řekla a zastavila se těsně před tím, než šťouchla Ranu ramenem zpátky – uvědomujíc si, že by asi neměla šťouchat ramenem do opravdové, živé královny. Tak místo toho pokrčila rameny. „Myslím, že jsem zvyklá si vyhrnout rukávy a dělat věci sama, ačkoliv mi nevadí, přenechat řezání a ořezávání šedesáti hot dogových klacků, někomu jinému,“ řekla s kamennou tváří.

Ale pak si Julie povzdechla znova, zírajíc na dvě ženy, mizející v zakrslých borovicích. „No, to bylo velké faux pax, zmínit jejich výročí zlaté svatby. Neviděla jste náhodou drahého Berdyho?“ zeptala se, usmívajíc se Raninu, nyní známému, odfrknutí. „On jí musí opravdu, opravdu milovat,“ řekla Julie protáhle, „protože ten distingovaný, rozhodně něco kolem čtyřiceti let starý gentleman, kterého jsem viděla Adeline vášnivě líbat, když vystoupili z limuzíny, nikdy v životě nepoložil nohu na turistickou stezku.“

„Láska má tu sílu, že muži dělají úžasné věci, aby zaujali ženu,“ řekla Rana, opřela se o zábradlí se svým vlastním zasněným úsměvem. „Někdy jsou dokonce donuceni zabít draky a pohnout horami.“

Julie se sama trochu zasnila, při této poznámce. Tedy, do té doby, než si vzpomněla, že má lepší věci na práci, než přemýšlet, jestli nějaký – och, řekněme, muž s nebesky modrýma očima a magnetickými svaly – by se někdy cítil nucen zabíjet pro ni draky, nebo pohnout horami. Začala si znova psát poznámky. „Myslíte, že bych mohla přesvědčit Adeline, aby nechala ten malý balvan, co má na prstě, v safu resortu,“ zeptala se, „zatímco bude na výletě s Berdym v divočině, v pozdním listopadu?“

„Jo, to by bylo moudré.“ Rana objala Julii a stiskla ji. „Ty, moje milá dámo, jsi nejen rychlá ve vytáčkách, ale rozená tvůrkyně iluzí.“ Odtáhla se, aby se podívala Julii do očí a její oči znovu zářily smíchem. „Přesvědčila jsi mě, abych chtěla obnovit své svatební sliby, na vrcholu téhle divoké a drsné hory.“ Poplácala Juliino koleno a postavila se. „Ale ne v listopadu. Ani si nemusím přát odjed do…“

Rana zalapala po dechu a Julie sebou cukla tak silně, že upustila diář, když ostrý úder hromu náhle pročísl vzduch ve stejnou chvíli, kdy se záblesk světla vynořil z lesa na severovýchodě, okamžitě následovaný slabým rachotem, který otřásl zemí pod altánem.

„Odkdy se při následnných otřesech blýská?“ zašeptala Julie, zírajíc tam, kde viděla světlo – což byl stejný směr, jakým jel Reggie, uvědomila si najednou. „Och ne, Nicholas a můj bratr jsou přímo tam. Ten záblesk mohlo být slunce, odrážející se od prachu z velkého sesuvu půdy, nebo tak něco.“

Rana chytila Julii za rukáv, když vyrazila ke schodům. „Tvůj bratr je naprosto v bezpečí s Nicholasem.“ Mávla tím směrem. „Neslyšela jsi nějaké tyhle… následné otřesy, tady předtím?“

„Ano, několikrát, vlastně. Vlastně, tady byl opravdu jeden dlouhý, burácející, před pár dny.“ Nechala se odvést zpátky k lavičce a obě se posadily. „Musela jsem říct hostům, kterým jsem uklízela chatu, že ty otřesy nikdy nejsou tak silné, aby cokoliv zničily. Ale nikdy předtím jsem neviděla záblesk.“

„Naše pozice je nejspíš důvodem, proč jsme to dnes viděly,“ řekla Rana. „Ale nemusíš si dělat obavy o…“

„Matko!“ křičel Oliviin manžel, když vyběhl z lesa a mířil k nim. Julie poznala jeho otce, Tita, běžícího za ním po cestě. „Kde je Nicholas?“ zeptal se Mac, když se přiblížil. „Nezvedá telefon.“

Rana se postavila a úsměv jí zmizel, když s obavou pohlédla směrem záblesku. „Je na projížďce s Juliiným bratrem. Reggiem, že?“ zeptala se, a podívala se zpátky na syna, když Julie přikývla. „Mohou být mimo signál obyčejných telefonů, když ti dva projeli kolem konferenčního pavilonu asi před hodinou.“

Julie se sehnula, aby zvedla svůj diář z podlahy a také se postavila. „Viděly jsme velký záblesk světla s tímhle otřesem,“ řekla Macovi a ukázala na severovýchodní stranu hory. „Myslela jsem, že by to mohl být…“

Tentokrát sebou cukli všichni, včetně Tita, právě když se k nim dostal, když další rána pročísla vzduch – ti dva muži se otočili, právě když druhý záblesk pohasl a následný rachot roztřásl znovu zem pod nimi.

„U všech bohů, co to dělá?“ zavrčel Mac a podíval se na otce. „Nemůže svévolně…“ Zbytek toho, co říkal, se ztratilo, když se Mac otočil pryč a ztišil hlas, když přistoupil blíž k Titovi.

Julie na ně zmateně zírala. Ti dva muži sem přiběhli, protože si mysleli, že Nicholas má něco společného s těmi otřesy? Co; povýšil snad svůj trénink z paintballu na ruční granáty?

A Reggie je s ním? A Tom?

„Musím jít najít Reggieho,“ řekla Julie Raně, když zvedla kabelku. Hodila diář dovnitř a zamířila dolů po schodech, aby našla svého malého bratra, i kdyby to znamenalo, že bude muset jet na koni. Ale když procházela kolem Maca, on se najednou pohnul do její cesty – rychle, jako Nicholas to často dělá, uvědomila si.

Jen ona nebyla dost odvážná na to, aby se protáhla kolem tohoto konkrétního obra.

„Jsem si jistý, že tvůj bratr je v pořádku, Julie, pokud je s Nicholasem.“

„Díky, ale Reggiemu je jen šestnáct a já bych raději, kdyby nebyl poblíž tréninkových lekcí, které zahrnují exploze.“ Ačkoliv teď, když o tom tak přemýšlí – vzhledem k tomu, že Mac se na ni díval nechápavě a zjevně se snažil přijít na to, o čem to mluví – proč by Nicholas potřeboval exploze, k ochraně resortu?

Mac ukročil stranou, aby ji zastavil, když se snažila projít okolo něj. „Raději bych, abys neběhala po lese právě teď, dokud si nebudeme jistí…“ Prudce zvedl hlavu, když se objevil další záblesk, tentokrát blíž fjordu a jeho ostrý úder přišel o půl vteřiny po něm, spolu s podzemním burácením, které bylo slabší, v porovnání s předchozími dvěma. Julie vystřelila kolem něj a vyrazila znovu po cestě vedoucí z římsy – jen aby byla chycena a zvednuta ze země. „Julie,“ zavrčel Mac tak, že naprosto ztuhla, „mohl bych tě požádat, abys ne…“

„Oceanovi!“ vykřikl muž, když vyšel ze zakrslých stromů, běžíc k nim, a stejně zoufalá žena, snažící se ho dohnat po cestě za ním. „Co se to, ve jménu Dia, děje? Strávil jsem poslední hodinu hledáním svých synů a najednou jsou tady tři údery?“ Zastavil se před Macovým otcem. „Proboha, jestli se jim něco stalo – kde je váš muž, který nás sem přivedl?“ zeptal se, rozhlížejíc se okolo, než zapíchnul svůj pohled zpátky na Tita. „Nicholas. Kde je?“

„Macu,“ řekla Rana tiše a musela přijít vedle něj. „Dej mi Julii.“

Vypadalo to, že Mac zapomněl, že ji stále drží, visící nad zemí, ne, že by Julie uvažovala o tom, aby upoutala jeho pozornost. Svatý Háde, ten muž byl velký. A zjevně silný. Nediví se, že se Olivie cítí neporazitelná.

A nedivila se, že Peg si myslela, že její přítelkyně z dětství byla šílená, když vyhrožovala, že umlátí Nicholase – který byl stejně velký a silný – svou kabelkou.

Ok, tohle byla další věc, kterou už by neměla Nicholasovi nikdy udělat.

Mac spustil Julii na nohy, ale nepustil ji, jeho pozornost byla znovu na muži, mračícím se na jeho otce. A nebyla si jistá, ale přísahala by, že Mac… no, rostl; jako by vážně byl vyšší, nebo tak něco. Rozhodně cítila napětí, hučící skrz něj, když ten naštvaný muž – host, stejně jako osobní známý, staršího Oceana, jak posbírala z toho, jak se ho Titus snažil ujistit, že jeho synové jsou nejspíš venku na výletě po stezkách – dál hartusil a spílal mu, jen nyní v jazyce, který neznala.

„Rano, musíš nám pomoct,“ žádala, žena naštvaného muže, zadýchaně a se silným přízvukem, a opustila svého muže, aby běžela ke své přítelkyni – ačkoliv ta žena zaváhala, když zjistila, že musí projít kolem Maca, aby se dostala k ní.

Rana, Bůh žehnej jejímu ledově klidnému srdci, šla k té ženě a okamžitě ji objala paží kolem ramen. „Všechno bude dobré, Meledo. Jsem si jistá, že vaši chlapci jsou v pořádku.“

Meleda se na ni s nadějí usmála. „Oni… oni můžou být někdy nezvladatelní.“

„Julie! Hej, Jules!“

Julie zalapala po dechu, při pohledu na Reggieho, mávajícího na ni z místa, kde stezka křížila cestu pro vozíky a mířícího k nim v běhu, zatímco za sebou táhnul koně, na které předtím jel – jen nyní byla v sedle mladá dívka. Julie se zacukala proti Macovu držení. „Pusť mě,“ nakázala mu, když stále váhal, pak vyběhla ve chvíli, kdy ji pustil – ačkoliv Mac se dostal k jejímu bratrovi dřív, než ona.

Reggie pustil otěže a otočil se, aby pomohl té dívce dolů, pak si ji ochranitelský přitiskl k boku. „Tohle je Katy. Je z mojí třídy. Tři muži ji pronásledovali v lese,“ řekl rychle. „Nicholas šel napřed a sebral ji od nich a poslal ji za mnou s intrukcemi, abych ji vzal zpátky, zatímco on…“ Reggie  se podíval na les za ním a zatvářil se ustaraně, když střelil nervosním pohledem na Maca a pak zpátky na Julii. „On šel za nimi,“ zašeptal. „Ale pak jsme slyšeli ty otřesy a celý les se za námi rozsvítil. Třikrát.“ Jeho držení Katy se utáhlo, když ta dívka schovala tvář na jeho hrudi, právě když Titus, Rana a naštvaný muž a zoufalá žena, přiběhli.

„Kde jsou mí synové?“ vyštěkl muž, natahující se po Reggiem.

Mac si stoupnul před něj. „To stačilo, Perdiccasi,“ řekl a jeho pohled donutil muže couvnout. „Navrhuji, abys vzal svou ženu do vaší chaty, a otec vám přinese zprávu, až budeme vědět, kde se nacházejí.“

„Prosím,“ řekla Meleda, tahajíc za manželův rukáv. „Udělejme, co říká.“

„Pojď, Perdiccasi,“ žádala tiše také Rana, když znova objala Meledu a vyrazila k resortu – jen aby se zastavila při zvuku dusotu kopyt.

Všichni se otočili, aby viděli Nicholase, klidně cválat z lesa, aniž by změnil krok, když je spatřil. Zastavil svého mohutného šedého koně několik yardů od nich, pak tiše přejel pohledem po tom shromáždění.

Julie sebou trhla, když Macova ruka vystřelila, aby přistála na hrudi naštvaného otce, když postoupil k Nicholasovi. „Dost, Perdiccasi,“ zavrčel Mac varovně.

„Kde jsou mí synové?“ zavrčel ten muž na muže na koni.

„Poslal jsem je domů,“ řekl Nicholas tiše – ačkoliv Julie pochybovala, že byla jediná, kdo slyšel to ostří v jeho hlase, kdy se jeho neobvykle tmavě modré oči, zapíchly do muže. A pak se vážně usmál, když Mac musel odstrčit Perdiccase zpět, když slyšel tu novinu. „Měli by se vrátit za… týden,“ pokračoval Nicholas trochu provokativně, „pokud budou úspěšnější v jejich malém sportu, jako kořist, než jako predátoři.“

Julie pak viděla, jak Nicholas navázal oční kontakt s Titem a jemně mu přikývl, než popohnal svého koně do cvalu, po cestě směrem k resortu.

Ne, ona mu už nikdy, nikdy nebude vyhrožovat.

Perdiccas – přimhouřil oči a jeho tvář byla skoro fialová zuřivostí – se otočil k Titovi. „Chci, aby mi ten špinavý bastard byl doručen v poutech.“

„Poskytnu ti hodinu na zabalení,“ řekl Titus klidně, což bylo v rozporu se zuřivostí v jeho očích. Otočil se s lehkou úklonou k Meledě. „Ačkoliv krátce, bylo hezké vás znovu vidět, madam.“ A pak starší Oceanus vzal Ranu za ruku a odcházel pryč.

„Počkat,“ vyštěkl Perdiccas, takže se Titus zastavil a ohlédl. „Neodejdu, dokud neuzavřeme náš obchod.“

„Navrhuji, abys nejdřív získal autoritu u svých synů, než budeš uvažovat o vládnutí národu,“ řekl Titus drsně, otočil se a odcházel znovu.

„Prosím, maritus,“ zašeptala Mereda – Julie poznala latinské slovo pro manžela – když se ta žena natáhla s prosbou. Spustila ruku, když se stále nehýbal, pak se taky otočila a šla pryč.

„Budeš cestovat ty a tvá žena domů společně, nebo… odděleně?“ zeptal se Mac a výhrůžný tón v jeho hlase donutil Julii obejmout Reggieho, a její srdce se nadýmalo pýchou, když její malý bratr, stále objímal tu, pravděpodobně ještě více traumatizovanou dívku, jednu svou hubenou, dospívající rukou, držel její hlavu na své hrudi, jako by mohl zabránit, aby slyšela něco z toho všeho.

Ne, že by Julie věděla, co to všechno mělo být.

Ten muž, kterému říkali Perdiccas – proč jí to jméno znělo povědomě? – zíral do lesa, kde jeho tři synové pronásledovali dívku, a záblesk se objevil třikrát, a ze kterého Nicholas vyjel sám, pak se nakonec otočil a rázoval k rezortu, a jeho vztek a frustrace, byly hmatatelné.

Ok tedy; z jejich improvizovaného shromáždění, zbyli čtyři – dva z toho byli očividně oněmělí hrůzou, a jedna… no, Julie se nemohla rozhodnout, jestli je vyděšená, nebo naprosto a kompletně… okouzlená.

Co se to u Háda, právě stalo?

A co mohl Nicholas myslet tím, když řekl, že je poslal domů?

Jak, pomocí blesku?

„Je Nicholas v problémech, pane?“ zeptal se Reggie Maca, a donutil Julii přemýšlet, kde její bratr, ukradl tenhle silný a sebevědomý hlas. „Protože z toho, co jsem viděl já, a Katy,“ řekl a pokývl k dívce, kterou stále ochranitelsky držel. „Nicholas je hrdina. Katy potkala ty chlapy v Turtleback, a ti ji nalákali sem nahoru slibem, že jí vezmou plavat do venkovního bazénu a na večeři do restaurace. Ale jakmile byli tady, nejdřív ji přemluvili na výlet.“ Julie viděla, jak Reggie zatnul čelist. „Dokázala jim utéct, když se jí pokusili znásilnit,“ zavrčel, „ale doháněli ji, když Nicholas Katy chytil a poslal ji za mnou, a pak… šel po nich,“ řekl, střelil pohledem k lesu, než se otočil zpátky k Macovi a zvedl bradu. „Zasloužili si cokoliv, co jim – zasloužili si strávit několik chladných nocí, ztraceni v lese, a zkusit se dostat domů, a nemyslím, si, že by je měl jít někdo hledat.“

Macův pohled změknul a natáhl se, aby jemně pohladil dívku po hlavě. „Zranili tě, Katy?“ zeptal se.

„R-roztrhli mi halenku,“ řekla a přitáhla si bundu, kterou jí Reggie musel dát, více k sobě. Zavrtěla hlavou a schovala si tvář na Reggieho hrudi, když se jeho objetí znovu upevnilo. „Ale nezranili mě.“

„I tak,“ řekl Mac a spustil ruku dolů, „Olivie a já dohlédneme, aby tě rodiče vzali k doktorovi, až tě přivezeme domů.“

„Ne!“ vykřikla Katy se zalapáním po dechu. Podívala se na Julii a pak na Reggieho, oči plné nového strachu. „Nenech je zavolat mým rodičům, Reggie,“ prosila, očividně rozhodnutá, že on je její nejlepší sázka. „Víš, jaká je moje máma.“

Julie věděla přesně, jaká je Shirley Angstromová, když měla párkrát co do činění s tou pokryteckou ženou, když šlo o starší sestru Katy, která rozšiřovala po škole zlé řeči o Trishe. „Pojďte, vy dva,“ řekla, ačkoliv se podívala na Maca, aby to odsouhlasil. „Půjdeme zpátky do mého bytu a uděláme si nějaké horké kakao.“

Mac se znovu natáhl, tentokrát jeho velká ruka poplácala Reggieho rameno. „Vidím, proč Nicholas neváhal, když poslal Katy k tobě. Jménem mé ženy, Nova Mare oceňuje tvé dnešní jednání.“ Pak se těm třem vážně uklonil a šel ke koni, kterého Reggie přivedl.

Se svou rukou stále kolem bratra, ho popoháněla dopředu a efektivně brala sebou Katy, Julie znovu vyrazila – jen a by ji Reggie zastavil. „Pane Oceane?“ zeptal se. „Neodpověděl jste mi na mou otázku. Je Nicholas v problémech?“

Mac se otočil, držíc otěže. „Věřte mi, pane Campbelle,“ řekl s úsměvem. „Nicholas udělal velmi dlouhou kariéru na tom, jak se dostat z problémů.“

S touto poznámkou, Julie postrčila ty dva teenagery po cestě k altánu, kde měla zaparkovaný vozík, a usoudila, že bude muset dlouho a tvrdě přemýšlet, a možná velmi rozšířit svou představivost, o tom, co se stalo dnes odpoledne na téhle hoře s výhledem na fjord – z nichž ani jedno neexistovalo před čtyřmi lety.