S&S - 7. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

„Riley je zpátky.“

Theo od hromádky peněz, kterou ukládal do přihrádky, nezvedl ani hlavu. Stroj na druhou stranu vyplivl vyúčtování a na displeji se objevily digitální číslice, které ukazovaly číslo v tisících.

Každý pátek každého týdne se členové Theova gangu, kteří řešili finanční toky a prokázali, že dokázali být důvěryhodní a nekradli, ukázali s hotovostí, sebrali své sračky a s nimi se vydali zase zpátky. Theův podíl vždy činil devadesát procent z výnosu, ať už se jednalo o prodej drog, krádeže nebo peněžní schémata.

Nebo sakra klidně i všechny tři věci do kupy.

Co se týkalo peněz, Theo nebyl vybíravý a jeho gang byl ve svých metodách vydělávání peněz na ulicích, kde měli všichni co k prodeji, velice produktivní. Ale z Theových devadesáti procent šlo sedmdesát procent bossovi.

Theo s povzdechem vzal podíl, který náležel Rileymu, dal ho do obálky a zasunul do zásuvky ve starém, léty ošlehaném stole. Bez ohledu na osobní pocity vůči bossovi, či problémům, které měl s gangem Trentini, byla hlava rodiny stále hlavou rodiny.

„Pěkná hromádka,“ řekl jeho host od dveří.

„Moji kluci jsou dobří,“ řekl Theo s úšklebkem.

„Mimochodem, kolik tam máš?“

„Tohle je jen od těch, co chodí brzy. Lepší platby dostanu až v noci.“

„To není to, na co jsem se tě ptal, Theo.“

„Jedna padesát.“

„Jedno sto padesát?“

„Tisíc,“ potvrdil Theo.

Damian tiše hvízdl. „Bože. Kolik toho za měsíc máš?“

Theo zvedl oči od hromádky hotovosti, která byla jeho. „Můj podíl je jen čtyřicet pět táců, D.“

„I tak… říkal jsi, že tohle je jen od kluků, co chodí brzy. Co dalšího čekáš?“

„Podíly z mola a stavebních firem přijdou na čas a pár z mých lidí platí v sobotu.“

Podíly z mola byly občas problematické. Capo potřeboval najít tu správnou společnost, která byla ochotna platit zaměstnance, kteří se v práci ve skutečnosti ani neukázali.

Damian se zamračil. „Rossiho gang týdně dosáhne stěží jedno sto.“

„Možná, že ta věc s capem prostě není pro tebe, D.“

„To je to, co jsem Tommasovi zasraně už řekl.“

Theo se zasmál. „Nebo možná nevidíš ruce, které tě krmí, z dost blízka, chlape. Tommas měl vždycky vysoce ziskový gang. V rukou měl všechno. Zbraně, které zde dealoval s nějakými gangy, prodeje drog… sakra, dokonce se mu podařilo dostat sedm kompliců i do firem, které stavěly nové dálnice. Bylo najato sedm lidí, a i když podle výkazů nechyběli ani jeden den, nikdy se tam neukázali. Stačilo pár slov a lidé s tím byli v pohodě.“

Když se Damian znovu zahleděl na množství Theovy hotovosti, výraz jeho obličeje byl nečitelný. „Není to tak, že bych nesnášel ten titul a práci, člověče.“

„Tak pak je to o čem?“

„Stále se zvykám být ve světle reflektorů.“

Theo zamumlal: „Duch, co?“

„No, jsem zvyklý být jím.“

„Víš, Damiane, musíš tomu dát načas. Být capo je únavné a pomalé. Vybudovat si solidní jméno a reputaci na ulicích zabere několik let, a během pěti minut můžeš všechno ztratit. Co se týče DeLucasových, tak se tahle hromada dělila mezi Dina, Waltera a mě. Stejně tak, jako Bastoni se byli zvyklý dělit s Adrianem, nebo Tommas se svým otcem.“

Damian zvedl obočí. „Takhle jsem o tom nepřemýšlel, i když si své partnery nezabili.“

Theův výraz obličeje zůstal prázdný. Theo nebyl z Walterovy smrti nezbytně obviňován, ale lidé si ani nemysleli, že by byl nevinný. A i kdyby musel, pohřbu by se nezúčastnil.

„Nemám ani tušení, o čem tu mluvíš, Damiane.“

„Samozřejmě, že nemáš.“

„Nehovoříme o tom, ať už chceš mluvit o čemkoli, D.“

„Slyšel jsi, co jsem řekl, když jsem sem vešel, že jo?“ zeptal se Damian.

„Jo. Riley je zpátky. Tady.“ Theo otevřel svou zásuvku, popadl předmět, který tam předtím hodil a strčil obálku směrem k Damianovi. Druhý capo ho snadno chytil a peníze zmizely v Damianově kapse. „Vezmi to k tomu bastardovi a doruč mu to. Nemám v plánu, aby další vybírání poplatků bylo mým posledním, protože při tom skončím s kulkou v hlavě.“

„Jistě. Ujistím se, že se to k Rileymu dostane.“

„Dej mu vědět, že i další platbu mu někdo doručí.“

„Jak chceš?“

„Mimochodem, co děláš tady dole v Heights?“ zeptal se Theo.

„Dávám ti na vědomí novinky, starý příteli.“

Theo si odfrkl. „Ohledně Rileyho návratu? O tom vím už týden. O tom, že je boss zpátky ve městě, se řeči roznesly rychle. Tyhle sračky všechny lidi zajímají.“
Riley se vrátil domů a směrem k Theovi neposlal byť jen jediné slovo. Jistě, létaly fámy ohledně toho, co měl boss říct, ale pravdy na tom bylo jen pomálu. Incident se střelbou, který se odehrál téměř před dvěma týdny, se prakticky vytratil do ztracena. Od té doby se nic dalšího nestalo a Joel Trentini ještě neudělal nic z toho, co slíbil. Jako obvykle byla Joelova huba větší, než byly jeho činy.

Theovi to bylo jedno.

„Ne, ne o bossovi,“ řekl Damian. „I když to s ním má hodně co do činění. Někteří lidé začínají být podráždění. To je vše.“

„Proč?“

„Kvůli skutečnosti, že jsi tak klidný.“

Theo se ušklíbl. Nedokázal to skrýt. „Být klidný je problém?“

„Ano, pokud jsi jen před pár týdny konfrontoval underbosse u rodinné večeře.“

„Joel si o to říkal.“

Damian si dal ruce do kapes, byl zdánlivě nevzrušený. „Možná, že ano.“

„Takže v čem je problém?“

„Problém je možná v tom, že bych se rád ujistil, že neskončíš tak, jako tvůj bratr, Theo,“ řekl Damian tiše. „Teď, když je Lily těhotná a s tím vším, to jen posiluje přesvědčení, že by měla být šťastná a její rodina by měla být šťastná. Je mi špatně a jsem sakra unavený z toho, jak se musím dívat, jak má žena trpí kvůli sobectví mužů, kteří ji obklopují.“

Theo zaťal čelist. Bylo to jedinou známkou jeho rozrušení. „Co to má sakra znamenat?“

„Víš, co to znamená. Nehraj si na blbce. Lily nepotřebuje, aby další z jejích bratrů skončil mrtvý jen kvůli své vlastní pitomosti.“

„Naznačuješ, že Dino -“

„Nic nenaznačuji. Říkám to.“

Theovi se nelíbilo to, na co Damian narážel. Stejně tak jako oheň, se to pravděpodobně chystalo pálit. Co se týče toho, co dělal Dino před tím, než byl zavražděný, měl Theo svá podezření, ale neměl žádné důkazy. Všechno to, co Theovi ukazovalo díky jistým věcem na Dina, mohlo ukazovat ze stejných důvodů i na další lidi. Ve skutečnosti mafie obviňovala spoustu ostatních lidí kvůli dalším věcem. Střelba, při které byla zabita Mia. Střelba na podnik Conti. Střelba v domě Trentini, při které byl zabit Theův strýc a jedno z Rossiho dvojčat. Dino byl klidný muž, ale pár měsíců před jeho smrtí si Theo všiml, že se jeho bratr stal mnohem větším samotářem. Když Dino povolal Lily zpátky z jejích cest po světě, Theo si skutečně v bratrově chování uvědomil změny. Pak se dozvěděl o Dinově synovi.

Theo si odkašlal, zabouchl zásuvku od svého stolu a přistoupil k Damianovi o krok blíž. „Co víš o mém bratrovi, co?“

„Mnohem víc, než chci,“ přiznal Damian.

Theovi se vzadu v mysli vybavila slova, které skoro před dvěma týdny pronesl Tommas Rossi. Pomyslel jsi vůbec někdy na to, že důvodem toho všeho je možná tvůj bratr?

Bylo možné, že jizvy, které díky požadavkům jejich strýce nosili DeLucovi bratři, se u Dina konečně projevily i navenek? Konečně nechal vykrvácet všechnu tu bolest a všechna tajemství pomocí pár kulek a trochu krveprolití?

„Pomsta představuje pokrm, který nejlépe chutná za studena,“ řekl Damian. „Ale nikdy nezapomínej, že když ji doručuješ, tvoje ruka je tou, která drží ten talíř, a díky němu se i v tobě hromadí led.“

Theo se zasmál. Uvnitř se cítil mrtvější, než kdy jindy. „Díky za echo.“

„Z toho, co jsem řekl, jsi neslyšel ani slovo, že?“

„Slyšel jsem to, co jsem chtěl slyšet,“ odpověděl Theo.

„Což znamená co, chlape?“

„Že víš mnohem víc, než bys měl, D.“

Damian ztuhl, ale od Thea svůj pohled neodvrátil. „Jo, to vím.“
„Takže kolik z toho bordelu bylo i tvým?“

„Ta část bordelu, díky které dýchám, Theo.“

Lily.

Theo to nechal být.

Mužskou soutěž v tom, kdo dřív odvrátí oči, přerušilo zaklepání na dveře.

„Jo, je otevřeno,“ řekl Theo, ať už za dveřmi čekal kdokoli.

Když Damian uhnul z cesty, do dveří vešel jeden z mladších kluků. Osmnáctiletý Cole Artino přejel Damiana pohledem od hlavy až k patě. Pravděpodobně nepoznal nájemného vraha, který se změnil v capa, ale každý, kdo vešel do Theova striptýzového klubu a byl pozvaný dozadu do kanceláře, nebyl jen obyčejným zákazníkem. A tohle dítě moc dobře vědělo, že se nemělo ptát.

To proto ho měl Theo pro jisté věci rád.

„Co?“ zeptal se Theo.“

„Potřebuji klíč k záchytné místnosti,“ řekl Cole.

„Proč?“

„Zásilka.“

Theo v souhlasu zabručel, vyndal z kapsy klíče a pak je tomu dítěti hodil. „Ujisti se, že každá libra je označena a spočítána a každý člověk, který dostane balíček, mi příští týden zaplatí i za své místo.“

Cole přikývl. „Provedu.“

„Hned za tebou dorazím, abych zkontroloval účty, chlapče.“

„Já vím, Skipe.“

S těmi slovy chlapec zmizel.

Když se dveře zavřely, Theo se zasmál. „Je vůbec legální, aby tu byl uvnitř?“

„Jen stěží. Osmnáct mu bylo před třemi měsíci. Nemůže pít ani nalévat alkohol, takže mu to nedovolím. Není potřeba, aby sem policajti strkali nosy jen kvůli tomu, že tu mám dítě s láhví alkoholu v ruce. Už tak mají víc než dost důvodů pro to, aby mě sledovali, než abych jim přidával další důvody.“

„Přesto ho pro sebe necháváš pracovat.“

„Někdy,“ souhlasil Theo. „Potřebuje se nějak tu cestu naučit a já nemám čas na to, abych dohlížel na každý sebemenší detail, takže se učí respektu prostřednictvím pokusů a omylů.“

„To zní hodně podobně tomu, jak jsme se tomu obchodu učili my, Theo.“

Theo se napjal. „Ale bez toho všeho bití.“

Koneckonců Damian věděl, jaké to je, být pod kontrolou mužů jako Ben DeLuca. Theo ke svému prohlášení nic dodávat nemusel.

„Co přesně pro tebe to dítě dělá?“ zeptal se Damian.

Theo se zašklebil. „Tady? Je mým prostředníkem, D. Tím, u kterého by mi nevadilo zajistit mu příslušnost k mafii, a to dokonce ani v případě, že by měl převzít mé místo. Každý dobrý capo někoho takového potřebuje.“

*******

„To vypadá dobře, Cole,“ řekl Theo, zatímco kontroloval černý notes, který to dítě nechalo na kulečníkovém stole. „S prací s čísly se zlepšuješ. Tenhle týden tam není žádné krácení. To už je třetí týden v řadě.“

Cole se usmál. Za tu pochvalu byl rád. „Z poslední lekce jsem se poučil.“

„Dobře.“

Na rozdíl od lekcí, které dostal Theo, když se s capem učil obchodu, Cole nedostával stejné zacházení. Pokud Theo něco podělal, vysloužil si tím bití. Cole měl své sračky, které měl rád a které mu mohly být sebrány, aby mohl přemýšlet o svém chování.

Jednoduché? Ano, ale efektivní.

Lekce Bena DeLucy, které dával svým synovcům, se netýkaly jen obchodů, ale i věcí jako bylo násilí, otupělost, nedotknutelnost a zbavení se obav. Bratři občas ani nevěděli, že se blížilo bití. Uvnitř této místnosti ve striptýzovém klubu byl Theo bit od Rileyho Conti. Ten muž nebyl vždy předním bossem. Kdysi byl jen capem. Když se Ben snížil k jedné ze svých lekcí, Theo se rychle naučil, že bránění se, by mu vysloužilo ještě horší trest. Všechno to skončilo teprve v době, kdy Theo získal svou příslušnost k mafii. Z jednoho incidentu s Rileym měl Theo stále ještě jizvu, která začínala těsně pod krkem a vedla k jeho pravé prsní bradavce. Zakryl ji tetováním kmenové sovy, která měla ostrý pohled v očích a ještě ostřejší zobák.

Zpátky k obchodu, připomněl Theo sám sobě. Nech ty sračky v minulosti, tam kam patří.

„Vidím, že si Jonas vzal dalších deset liber navíc,“ poznamenal Theo.

„Jo, ale nevidím v tom problém. Říkal, že předchozí dávku vyprodal už uprostřed týdne a jako důkaz měl peníze.“

„Jestli jednou zkrátí platby, tak se vrátí zpátky ke své pravidelné desítce bez jakýchkoli bonusů navíc.“
„Jistě, Skipe.“

Theo zatlačil na falešnou desku rozbitého kulečníkového stolu a zvedl ji. Uvnitř byly cihly kokainu, označené, nabalíčkované a připravené k prodeji. Theo k cihlám uložil i zápisník a pak desku vrátil zpátky na místo.

Ani ne o vteřinu později na dveře skladu někdo zaklepal.

„Je otevřeno,“ řekl Theo.

V otevřených dveřích se objevil Karver, klubový vyhazovač, který zároveň představoval pro striptérky bodyguarda. „Bossi, vepředu je někdo, kdo se po tobě ptá.“

„Ano?“ zeptal se Theo, otočil se k muži tváří v tvář a urovnal si sako.

„Jo.“

Tohle nebylo nic neobvyklého, ale co se týče posledního týdne, začal být Theo velmi opatrný s tím, aby se příliš nezmiňoval ohledně místa svého pobytu. Nechtěl se dostat do další střelby či něčeho podobného, co by mohlo skončit jeho smrtí.

„Kdo to je?“

„Nejsem si jistý,“ odpověděl vyhazovač. „Ale myslím, že je tu poprvé a navíc je to poprvé, co jsem sem viděl vejít ženu, která nehledá práci a ani před tím nepracovala u tyče.“

***********

Jakmile Theo vstoupil na parket klubu, okamžitě si Eveliny všiml. Ne, že by byla schovaná v davu, ale byla jen stěží přehlédnutelná v přiléhavých černých šatech, stříbrných střevíčkách, jejichž podpatky sahaly až k nebesům a elegancí, která z ní vyzařovala a kvůli které by každá žena zezelenala závistí. Když si od servírky vzala nabídnutý drink, otočila se a sledovala ženu, která se jen pár metrů od ní svíjela kolem tyče. Vůbec nevypadala tak, že by tohle místo uráželo její prvotřídní vkus.

Co tady sakra dělala?

Když Evelina jazykem přejela po okraji sklenice, Theovo hrdlo se stáhlo. Pak sklenicí v ruce zavířila a usmála se na ženu, která pracovala u tyče. Užívala si pohled na tancující ženu? V Evelinině krásném obličeji nebyl žádný náznak nesouhlasu či odsouzení.

Ve skutečnosti, když se usmála, zvedla nos trochu výš a pak mezi zuby nasála svůj horní ret. Bože.

Při pohledu na to, jak si kousala ret, Theovi začínaly být jeho kalhoty nepohodlné. Nemohl si pomoci, ale musel přemýšlet o tom, jak by Evelina vypadala, pokud by měla mezi rty něco jiného, zatímco by byla jeho ruka pod jejími šaty.

Když dívka sklouzla po tyči o trochu níž, Evelina zvedla obočí a naklonila hlavu na stranu. Dobrý bože. Kdo byla ta dívka? Odkud pocházela?

Moc se mu to líbilo.

Mnohem víc, než byl ochotný si přiznat.

Theo ze sebe ty myšlenky setřásl a narovnal záda. Bez ohledu na svou zvědavost, která byla zaměřena na Contiho princeznu, ta žena v jeho klubu neměla být. Sakra, dokonce ani neměla být na jeho území. A neříkala, že na jejím zatraceném autě bylo GPS?

Theo přešel po parketě a cestou ignoroval zvědavé pohledy stálých hostů. Během provozní doby sešel ze své kanceláře dolů jen zřídkakdy. Nebyl tam kvůli dívkám, nebo kvůli tomu, jak se na pódiu pohybovaly. To nebyla jeho parketa. Ale vynášelo to dobré peníze. Dívky věděly, jak držet zavřená ústa ohledně jeho mnohem nezákonnějších aktivit, které tam některé dny probíhaly, a bylo těžké najít zaměstnance.

Vždycky někdo mluvil.

Tady však nikdo nikdy nemluvil.

Právě, když Theo přicházel k Evelině, natočila hlavu a zachytila ho pohledem. Sledovala, jak se ženin tanec přetavil do něčeho mnohem víc sexy, na jejích ústech se objevil malý úsměv. Skutečně vypadala tak, že byla připravena vyrazit si do klubu. Tmavý make-up jen zdůrazňoval její zelené oči. Vlasy měla vyčesané do vysokého, umně rozcuchaného účesu, který dával vyniknout jejím delikátním klíčním kostem a jemným rysů jejího obličeje.

Nebylo žádných pochyb o tom, že Evelina byla krásnou mladou ženou. Aby to Theo neviděl, musel by být hloupý, slepý a idiot. Také v sobě měla deset odstínů potíží, které v tenhle okamžik fakt nepotřeboval.

„Eve,“ pozdravil ji Theo a sedl si na baru vedle ní.

„Je velice dobrá,“ řekla Evelina a kývla směrem k tanečnici.

Theo pokrčil rameny. „To předpokládám. Nejsem tím, kdo prověřuje tanečníky předtím, než je najmeme.“

Evelina se na něj podívala. Ve svých vysokých botách byla jen o pár palců menší než ona, ale stačilo to k tomu, aby se na něj mohla dívat skrz husté řasy. „Ty je při práci nesleduješ?“

„Ne.“

„Proč ne?“

„Protože já tu pracuji, Eve. Nejsem tu proto, aby mi tanečnice tancovaly na klíně a svlékaly se přede mnou.“

Evelina se drobně usmála. „Hm, to si umím představit.“

„Co?“

„Myslím, že všechny ty fámy o tobě a ženách jsou jen spoustou blbostí. Zvlášť, když trávíš spoustu času prací ve striptýzovém klubu a ani se neobtěžuješ ochutnat to. Jsem si jistá, že by byly svolné.“

Theo se zhluboka zasmál. „Pravděpodobně.“

Měl několik nabídek.

Ne, že by jakoukoli přijal.

„Od kdy ses stala návštěvníkem striptýzových klubů?“ zeptal se Theo zvědavě.

Evelina mrkla. „Kdosi mi před pár lety řekl, že bych si měla užít trochu zábavy.“

No, sakra.

„A ty jsi ji našla ve striptýzových klubech? Tohle určitě není typem místa, kde by se měla vyskytovat dcera z mafiánské rodiny, Evelino.“

„Ne nezbytně, ale naučila jsem se, že každý má práci, kterou dělá, Theo. Tohle je prostě jedna z nich a je za to výplata jako u každého jiného, kdo dělá od devíti do pěti.“

„Pravda.“

„Chystáš se poslat mě pryč?“ zeptala se Evelina.

Theo ji z boku sledoval, prohlížel si křivky jejího těla, které se skrývaly pod jejími černými šaty, i to, jak v těchto střevíčkách vypadalo, že měla nohy míli dlouhé. Ten velice slušňácký pohled, který měla nasazený, jen přidával k tomu, že přistihl sám sebe, jak reagoval na její pouhou blízkost. Vůně jejího parfému, ať už byl jakýkoli, představovala směsici opojnosti a sladkosti, se mu okamžitě vsakovala do jeho plic.

Ano.

Ano, chystal se ji poslat pryč. Protože vypadala jako samotný hřích a stála na místě, které bylo pro hřích stvořené. Theo dokázal hřích dělat zatraceně dobře.

„Ano,“ zamumlal Theo.

„To je škoda.“

„Proč?“

Evelina po něm v hříšném úsměvu blýskla zuby. „Protože jsi mi nikdy nedal příležitost poděkovat ti, Theo.“

Jeho zmatek se ještě zvýšil.

„Za co?“

„Že jsi mě zachránil před střelbou.“

„Eve, za to mi není potřeba děkovat.“

„Já vím,“ řekla, „ale vypadá, že všichni ostatní tě za to chtějí obviňovat a já jsem chtěla, abys věděl, že já ne. Chtěla jsem ti to říct přímo, abys to věděl, Theo. Lidé si myslí, že jsem hluchá či tak nějak, nebo to prostě tak chtějí. Nebudu opakovat to, co jsem slyšela. Skutečně na tom nezáleží, protože když ses na té večeři ukázal, tak jako tak jsem o tom víc než dost přemýšlela.“

Theo překvapeně zamrkal. „Jak jsi zjistila, kde jsem dneska večer?“

Evelina v odpovědi pokrčila jedním ramenem a zvedla svou sklenici ke rtům, aby se napila.

„Eve,“ tlačil na ni Theo.

„Možná, že jsem požádala Alessu, aby z Adriana dostala pár informací. Ale kdo ví?“

Theo se zasmál. „Jo, kdo ví?“

„Já ne.“

„Eve, neměla bys tu být,“ varoval ji Theo tiše.

„Já vím. Svoje auto jsem nechala pár bloků před koncem hranice území Conti a vzala si taxi. Takže pokud mě někdo přijde hledat, nenajdou mě. Mimochodem, díky za tu radu ohledně GPS. Koneckonců – přišla mi vhod.“

Theo tvrdě polkl. Přemýšlel, co za hru se s ním tahle žena snažila hrát.

„Pomyslela jsi na to, že bys mě tímhle taky mohla dostat do spousty problémů?“

„Možná, ale dneska večer jsem prostě potřebovala udělat něco jiného.“

„A přišla jsi ke mně.“

Evelina se zhoupla na patách. Stále se dívala na pódium a na tanečnici. „Proč ne?“

„Mám tucet důvodů, proč ne, Eve.“

Naklonila hlavu a tím znovu přitáhla jeho pozornost. Evelina se na něj dívala a její pohled se ani na okamžik nezachvěl. Ten tvrdý výraz, který měla v obličeji, mu říkal, že něco bylo špatně.

Theo se nechystal zeptat.

Nemohl si ohledně toho dělat starosti.

Ne právě teď.

„Chystají se mě změnit na někoho, kým nechci být,“ řekla Evelina tiše.

Ani se nemusel zeptat, co tím myslela. Theo to věděl. Mafie. Vždycky se jednalo o mafii. Jednou to někdo udělal i Theovi.

„Naučil jsem se mít rád změny,“ zamumlal Theo.

Evelina si povzdechla. Unaveně vydechla, ale Thea to i tak bolelo. Ne, nemohl popřít přitažlivost, kterou vůči Evelině Conti cítil. Ale co mohl udělat, bylo v její přítomnosti ovládat se.

Nikdy nepřemýšlej svým ptákem nebo srdcem.

Pravidlo DeLucových číslo jedna.

Evelina si navlhčila spodní ret a podívala se na něj. „Myslím, že jsem to zjistila až příliš pozdě.“

„Ano?“

„Jo. Nechci být princeznou.“

Theo se odtáhl od své stoličky, sebral Evelině její nápoj a beze slova ho položil na bar.

„Až příliš škoda,“ řekl Theo.

„Ano?“

„Ano.“

Popadl Evelinu dlaní za zápěstí a beze slova ji zvedl od baru.

„Co děláš?“ zeptala se, když ji táhl klubem ke dveřím.

„Vezmu tě zpátky k tvému autu.“

Evelina sebou silně škubla a Thea zastavila. „Proč?“

„Protože to vypadá, že to nechápeš, Eve. Máš pravdu. Je zasraně až příliš pozdě snažit se ty sračky teď změnit. A já se nestanu obětí, která díky tvému pokusu cítit se lépe, v tom procesu vykrvácí. Už tak mám víc než dost lidí, kteří čekají, až se s již připravenými a ostrými noži dostanou k mým křídlům.“

Její pohled potemněl. „To je to, proč si myslíš, že jsem sem přišla?“

„Abys trochu zarebelovala? Jo, myslím.“

„Špatně,“ vyplivla.

„Pak je ten důvod jaký?“

„Prostě jsem chtěla strávit pět minut s někým, o kom jsem si myslela, že by mi možná mohl rozumět.“

Theo se donutil ta slova odstrčit. Nechtěl je slyšet.

„Je mi to líto, Eve, ale ani to nemůžu udělat. Ne s tebou.“

„Proč sakra ne?“ zeptala se.

„Protože by se mi to možná líbilo.“

Theo nikdy nebyl dobrý v tom, aby si odpíral věci, které se mu líbily.

Evelina na něj prostě zírala, nic neříkala.

„Hodím tě k tvému autu,“ zopakoval.

Evelina se nehádala.