S&S - 2. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Evelina strčila hlavu do dveří obývacího pokoje a našla Alessu, která se prohrabávala další taškou dětského oblečení, které mělo stále ještě cedulky z obchodu. „To sem přivezl Adriano?“

Alessa s úsměvem zvedla hlavu. „Jo.“

Bylo to svým způsobem roztomilé. Nevypadalo to, že by byl Adriano vyděšený tím, že se měl během pár krátkých měsíců stát otcem. Ti dva na to byli připraveni.

„Ale jen to pro mě přinesl. Vůbec se nad tím nerozplýval,“ informovala ji Alessa.

Když mluvila, hlas měla jemný a tichý. Nebylo to neobvyklé. Alessa Trentini poté, co se již brzy za necelý měsíc provdá za Adriana Conti, nebyla nijak hlasitou osobou. Měla tendenci nechávat si vše pro sebe, držet hlavu nízko, a dokonce i ve svých špatných dnech byla docela šťastným člověkem.

„Ano?“ zeptala se Evelina.

„Tuším, že pár oblečení vybrala Abriella.“
Aha.

„A Adriano musel hrát prostředníka a od někoho to převzít, že?“

Alessa přikývla. „Nechala to u Tommase a ten zavolal Adrianovi.“

Evelina nechtěla, aby se Alessa necítila smutná z toho, Abriella neměla dovoleno trávit čas se svou sestrou. Ty dvě si byly blízké, ale od toho debaklu ohledně toho, že se přišlo na Alessino těhotenství s Adrianem, Joel Trentiny předstíral, jako by jeho nejmladší sestra vůbec neexistovala. Jako by se tak snažil setřást hanbu.

Nebylo moc, za co se stydět. Bylo to dítě mladých rodičů, kteří v této nové fázi svých životů potřebovali podporu a lásku. Navíc díky těhotenství toho Joel hodně získal. Po tom všem, co Joel udělal otci Eveliny, Rileymu, ten kluk měl být podle mafiánských standardů zabit. Místo to dostal Joel jako omluvu za špatnosti, které jeho sestře udělal Rileyho syn, vysokou pozici - místo mafiánského underbosse a díky tomu i mnohem víc kontroly, než potřeboval.

Riley si tím říkal o potíže.

„Pokud uvidíš Abriellu,“ řekla Alessa, „vyřiď jí mé díky.“

„Uvidíš ji zítra na svatbě,“ odpověděla Evelina. „Poděkuj jí tam.“

„Bude tam Joel.“

„Nedovol mu, aby tě zahnal do kouta, jako bys měla na čele nakreslené velké červené znamení hanby, Lisso.“

Alessa si povzdechla a z dárkové tašky vytáhla roztomilý, mátově zelený set na spaní. „Hele, tohle není o Joelovi, ale o Adrianovi. Na bratrovi mi nezáleží, ani co by se za nehet vešlo, ale nechci způsobit Adrianovi problémy tím, že bych dělala povyk. Abriella mi volá, když může, občas se tu a tam vidíme a je to v pohodě. Také nechci způsobit problémy své sestře. Vím, jaký Joel je, Eve.“

„Jo, říkala jsi mi to.“

Joel byl kretén. Mnohem podobnější manipulativnímu hadovi.

„Takže tam jdi. Až bude mít Joel pocit, že jsme zaplatili dost za to, že jsme ho ztrapnili -“

Evelina přerušila Alessu smíchem. „Spoustu z toho udělal on sám, zlato.“

Dokonce i Alesse se objevil na rtech váhavý úsměv. „Já vím.“
„Každopádně chápu. Zprávu předám zítra, ale skutečně bys to měla udělat ty sama. Na Joela se vykašli. Pravděpodobně bude až příliš zaneprázdněn tím, že si bude užívat pozornosti jako nový underboss.“

Alessa si odfrkla. „Jo. Typický Joel.“

„Kde je můj bratr?“ zeptala se Evelina.

„Pracuje.“
Alessa nic dalšího nedodala a Evelina moc dobře věděla, že se nemá dál ptát. Adriano byl ohledně svého postavení a práce v mafii tajemný. Snažil se dělat vše, co bylo v jeho silách, aby si to nenosil domů. Evelina si musela přiznat, že byla na svého mladšího bratra hrdá. Koneckonců, Adriano nedopadl jako Riley Conti. Byl mnohem lepší než jejich otec. Lepší muž: milující a pečující.

„Dorazí domů brzy?“ zeptala se Evelina.

Alessa pokrčila rameny. „Dneska v noci. Možná.“

„Nechceš se mnou zajet k Lily, abys tu nebyla tak sama?“

„Ne, jsem v pohodě. Díky.“ Alessa mávla k dárkovým taškám plným dětských věcí. „Mám priority, jak vidíš.“

„No, aspoň vy dva jste to vyřešili. Zbytek z nás nemá ani zatracené ponětí, co dělat.“

Alessa se zasmála. „Je smutné, že máš pravdu.“

************

V okamžiku, kdy Evelina dorazila na příjezdovou cestu Lily Rossi, poznala třešňově červené Stingray, které tam bylo zaparkované. Lily se nezmínila o tom, že by měl dorazit její starší bratr Theo. Riley dal Evelině jasně najevo, že by se za každou cenu měla Theovi vyhýbat. Otec své důvody příliš nevysvětloval. Zmínil se jen o tom, že poté, co se Riley stal bossem, zůstali mezi DeLucovými a Contiovými nějaké nevyřešené problémy.

Bez ohledu na to Evelině nevadilo držet se otcova požadavku na udržování si odstupu. I když se Rileyho temperament za posledních pár měsíců, kdy se stal bossem, zlepšil, Evelina ze sebe stále nedokázala setřást vzpomínky na to, že její otec nebyl takovým mužem, jak vypadal navenek. Stále se odmítala vrátit se domů, protože Riley jí nedovolil vrátit se zpátky na kolej. Takže zůstávala u svého bratra. To jí otec umožnil.

Pro Evelinu to nic neměnilo. Riley Conti se mohl prohlašovat, za koho jen chtěl, ale pro Evelinu byl jen králem, který nosil ukradenou korunu. Jak dlouho bude otci umožněno být bossem chicagské mafie, než si to uvědomí i někdo další?

Evelina zaparkovala své BMW vedle Stingraye, vystoupila a ze zadního sedadla popadla své tašky. Než se otevřely dveře od domu, stihla ujít stěží polovinu  dlážděné cesty k domu. Ze dveří se spolu s Damianem Rossi vynořil Theo. Ani jeden z nich si nevšiml Eveliny, která stála necelých devět metrů od nich.

Theo DeLuca na svůj věk nevypadal. Vypadal přesně tak jako v době, kdy Evelina slavila osmnácté narozeniny a díky náhodě se ocitla svědkem hádky mezi ním a jeho bratrem. Ve svém postoji měl stále bezcitnou sebedůvěru, která se projevovala naučenou arogancí a domýšlivostí. Mužné rysy se stále vyznačovaly ostrými lícními kostmi, silnou čelistí a vlasy, které vypadaly, jako by do nich před pouhým okamžikem vjely ruce nějaké ženy a rozcuchaly mu blonďaté prameny. Koutky úst se mu stále zvedaly v náznaku úsměvu, i když nyní byl v jeho hnědých očích vidět smutek.

Evelina tušila, že teď tenhle muž zažil hodně smutku. Jeho bratr byl zavražděný, stejně tak jako jeho strýc. Dokonce i jeho sestra mu byla díky svému manželství s Rossim svým způsobem sebrána. Rossiho rodina měla k DeLucovým blíž než k ostatním, ale Lily se ve svém novém životě stále usazovala.

Kdo Theovi zbyl? On sám. Jeho gang, když vezme v úvahu, že po smrti Dina DeLuca se stal hlavní capo. Mafie… možná.

Evelina měla podezření, že Theo obviňoval mafii za spoustu věcí, které se jeho rodině staly. Kdo by ne? Možná, že to byl ten důvod, proč její otec požadoval, aby se od něj držela dál.

Truchlící muž byl nebezpečným mužem.

„Máš hosta, Duchu.“

Theo střelil po Evelině pohledem. Jeho pohled byl skoro přezíravý, jako by ji vzal na vědomí, a pak ten obrázek zatlačil někam dozadu.

„Jo, Lily a oblečení, ty víš. Svatba,“ zamumlal Damian. „Říkal jsem ti, že zítra uvidíš a tak, ale oba víme, že ty se tam nechystáš.“

„Ani náhodou.“

S těmi slovy si Theo zastrčil ruce do kapes, otočil se ke dveřím zády a vydal se po schodech dolů. Jeho kroky byly hladké a rychlé, držel hlavu nízko, jako by se rozhlížel kolem, ale zároveň chtěl, aby mu nikdo neviděl do očí. To Evelinu přivedlo na myšlenku, že se Theovi možná líbí, když lidé o něm přemýšlejí a nikdy skutečně netuší, co ví.

Ale kým byla, aby to mohla říct?

„Eve,“ zamumlal Theo, když ji míjel.

Přívětivě. Zdvořile.

Se stresem.

Napjatě.

To všechno Evelina slyšela v tom, jak vyslovil její jméno. Také si všimla toho, jak ji znovu přejel pohledem svých hnědých očí a to, jak se při tom jeho úšklebek prohloubil. Nelíbilo se jí, jak ten muž vypadal, jako by jí pohladil kůži, aniž by byť jen zvedl ruku.

V paměti se jí vybavila vzpomínka.

„Nikdy jsi mi nezavolala, princezno,“ řekl Theo.

Evelina našpulila rty a popíjela ze své sklenice víno, zatímco ostatní lidé kolovali na domácí party uspořádané pro přátele. Lily DeLuca se usmívala a povídala si s hosty, ale Evelina věděla, že byla pekelně naštvaná. Koneckonců, kdo by chtěl být provdán jako kus dobytka za člověka, kterého neznala? Dokonce, i kdyby ten muž byl mnohem slušnější.

„Neříkej mi tak, Theo,“ varovala ho Evelina.

Theo se zasmál. „Stále to pro tebe představuje bolavé místo?“

Při každé zatracené příležitosti, kterou měl, jí říkal princezno. Jo, vadilo jí to.

„Ne, ale já žádnou nejsem, tak si toho nech.“

„Co jsem ti říkal?“ zeptal se Theo a jedním ramenem se opřel o zeď, takže teď jí mohl vidět přímo do tváře, zatímco ona sledovala dav přítomných lidí.

Evelina se usmála. Nedokázala se tomu ubránit. Nemohla popřít skutečnost, že se jí Theova pozornost líbila. Byl zatraceně nádherný, zvlášť když měl na sobě dokonale padnoucí oblek, který zdůrazňoval jeho skvělé tvary a výšku. Z každého milimetru jeho těla vyzařovaly nebezpečné vibrace. Byl vysoký, temný, sexy a zatraceně dobře to věděl. To na tom bylo to nejhorší.

„Usmíváš se,“ řekl Theo samolibě. „To znamená, že mě máš ráda.“

„Blázníš.“

„Ještě stále nejsi unavená z toho, jak si hraješ na princeznu?“

Evelina upila další doušek svého vína a polkla ho. „Už jsem ti zavolala?“

„Začínám si myslet, že ženy jako ty potřebují trochu popostrčit,“ ušklíbl se Theo.

Ach, bože.

Evelina prakticky cítila, jak ji propalovaly otcovy oči. Ať už byl Riley Conti kdekoli v místnosti, vždycky ji po očku sledoval, nebo měl někoho dalšího, kdo to dělal za něj.

„Dostaneš mě do problémů,“ řekla Evelina Theovi tiše.

„Kvůli povídání si?“

„Kvůli tomu, že se mnou flirtuješ, Theo.“

Theo se zasmál. „Tohle flirtování není. Nicméně...“

Evelina se po něm ze strany podívala. „Co?“

Přistoupil k ní o krok blíž. Teď byl dost blízko, že cítila jeho svěží dřevitou vůni jeho kolínské. Theo si jazykem navlhčil spodní ret, dotkl se ho palcem a pak se pohnul ještě blíž. Rukou zatlačila na jeho hrudník a mohla by přísahat, že pod tím jednoduchým dotekem ztuhnul každý jeho sval. Když se Theo natáhl a polštářkem palce jí přejel po paži a Evelina bojovala s horkým třesem, který jí přejel po páteři. Zastavil se až u lokte. Do okamžiku, než palcem zatlačil na její kůži, si to ani neuvědomila. Teď vnímala, jak je ten prst díky jeho rtům vlhký a zanechává po sobě na její kůži vlhkou cestičku. Pod tím pohlazením cítila čistou živelnost, rozhodně v tom nebyla žádná nevinnost.

„Tohle,“ zašeptal Theo, „by mohlo být považováno za flirtování.“

Evelina cítila, jak se jí rozhořely tváře. „Co to dneska večer hraješ za hry, DeLuco?“

„Co myslíš?“

„Nejsem cenou pro vítěze, kterou by sis mohl vzít do postele, Theo.“

Theo zvedl obočí. „Já se za ženami nehoním, Eve.“

„Zábavné. Protože to není to, co jsem o tobě slyšela.“

„Možná bys neměla věřit všemu, co slyšíš,“ odpověděl tiše.

Evelina cítila, jak ji palcem znovu pohladil po loketní jamce.

„Neběhám za ženami,“ zopakoval Theo. „Buď ke mně přijdou, nebo ne. Nejdu po každé kočičce jen proto, abych si mohl při každé příležitosti dopsat na svůj seznam další jméno.“

„Pak co sakra právě teď děláš?“ zeptala se Evelina.

„Dobrá otázka.“
„Prosím?“

„Na tobě něco je, Eve. Něco, co mě nutí zjistit, co to je.“

„Jako pronásledovat,“ řekla.

„Přesně tak.“

„Proč?“ zeptala se.

„Proč se stále chováš jako princezna?“ vrátil jí otázku zpátky.

„Vůbec nic o mně nevíš, Theo, dokonce, i když si to myslíš.“ Evelina znovu projela očima skrz dav. Hledala, kde byl její otec. „Dostaneš mě do problémů.“

„Zlato, já jsem strašně opatrný muž. Je mou prací být opatrný. Jinak bych byl mrtvý.“

Sakra.

Evelina nechtěla dát najevo, jaký vliv na ni jeho slova měla, takže sklopila oči ke své sklenici s vínem. „Takže tak to je?“

„Ano.“

„Hmm.“

„Úterý,“ řekl Theo. „Třicátého.“
„Co?“

„Giselle. Balet. Pojď se mnou.“
Evelina sevřela stopku své sklenice ještě pevněji. V jeho očích nebylo žádné jiskření, na rtech se mu neobjevil žádný úšklebek. Nebylo tam nic, co by naznačovalo, že se jednalo o možnost volby nebo vtip. Ve skutečnosti se na ni Theo díval tak, jako by čekal, že uteče.

Měla pro něj novinku – nebyla malou vystrašenou křehotinkou. Ale byla příšerně opatrná.

„Mluvíš vážně,“ řekla Evelina a vzala si okamžik na rozmyšlenou.

„Velice. Pojď se mnou.“

„Nezavolala jsem ti, jak jsi chtěl, Theo.“

„Postrčím tě sám, Evel.“

„Proč já?“ zeptala se Evelina.

Theo pokrčil rameny. „Řekl jsem ti. Je tu něco, co chci poznat.“
„Tohle není moc dobrá odpověď.“

„Pak mi dej nějakou lepší.“

Evelina s sebou při zvuku bouchnutí dveří od auta vrátila zpátky do přítomnosti. Otočila se právě včas, aby uviděla, jak se Theo ušklíbl a zvýšil otáčky svého motoru.

Svým autem stála přesně před jeho a blokovala mu cestu, takže nemohl vyjet ven. Evelina zírala na čelní sklo jeho auta a koutkem oku zachytila Theův pohled. Obličej měl netečný. Nebyl na něm ten jeho namyšlený úsměv, který obvykle nosil, ale i tak se mu ve tmě očních duhovkách leskl oheň.

Možná, že jí stále ještě neodpustil, že na jejich schůzku nepřišla. Neměla to v úmyslu, ale její otec požadoval, aby šla na večeři do restaurace Rossi. A pak byla ten samý den jejich matka zavražděna při střelbě z auta.

„Ahoj,“ naznačila Evelina ústy.

Nechtěla, aby si Theo myslel, že ho ignorovala. Nikdy se jí vlastně nezeptal, proč na tu schůzku nepřišla, ale usoudila, že věděl, že dál to pak souviselo s matčinou smrtí a vším ostatním. Nebylo žádným tajemstvím, že na té večeři byla taky.

Na Theových ústech se objevil slabý úsměv, ale rychle zmizel. Znovu se objevil chlad a jeho hezké rysy ztvrdly. Evelina si nemohla nevšimnout, že teď, když seděl ve svém autě a díval se na ni, vypadal starší než na svých dvacet sedm let.

„Pohni,“ naznačil Theo ústy. „Hned.“

Evelina tvrdohlavě zvedla bradu. Netušila proč, ale Theo ji vždycky takhle iritoval. Přiměl ji chtít narovnat záda. Nebylo moc lidí, kterým by se podařilo dostat se jí pod kůži tak, jako se to povedlo Theovi. Byla škoda, že neměla možnost prozkoumat to.

Theo znovu zvýšil otáčky motoru, který teď řval tak hlasitě, až se Evelina přikrčila a uhnula.

**************

„Potkala jsi venku Thea?“ zeptala se Lily.

Evelina si odkašlala a na postel odložila tašky s oblečením. „Jo, ale moc toho neřekl.“

Lily se zamračila a zadívala se směrem ke dveřím ložnice. Evelina následovala kamarádčin pohled. Čekala, že tam bude stát Damian, ale už byl pryč. Předtím, než odešel, neřekl své manželce ani Evelině jediné slovo.

Co se týkalo Eveliny, měla svého bratrance ráda. Damian byl docela vyrovnaný, i když tichý muž. Také nerad dělal rozruch a svou novomanželku zbožňoval. To bylo zjevné. Ale Damian Rossi měl i svou temnější stránku, takovou, kterou příliš lidí nevidělo.

„Co s ním je?“ zeptala se Evelina Lily.

„S Damianem?“

„Jo.“

Lily pokrčila rameny, přešla k taškám, každou z nich rozepnula a nahlédla dovnitř. „Myslím, že ho Theova návštěva dostala na hranu.“

„Je to tvůj bratr, Lily.“
„Toho jsem si vědoma.“
„Damian by si na něj měl zvyknout.“

Lily se zasmála a stoupla si tak, že teď se dívala na Evelinu tváří v tvář. „Není to o tom, že nemá Thea rád. Přátelí se už od dob, kdy byli dětmi, vzpomínáš si?“

„Vím.“

„Damian se bojí, že se jeho kamarád kvůli těm všem věcem, kterými za posledních pár měsíců prošel, chystá udělat něco bláznivého,“ řekla Lily.

„Aha,“ povzdechla si Evelina. „Můj táta?“

„Částečně, ale jsou tu i další věci. Tak nějak, myslím. U Thea jde těžko říct. Občas si myslíš, že o věcech, které se dějí, neví vůbec nic, a pak někdy, když otevře ústa a šokuje tě, co se při svém mlčení naučil. Já jen...“

„Co?“ tlačila na ni Evelina.

„Tohle není Theo. Ne ten tichý, chladný člověk. Tohle není Theo. Theo je šťastný a hlasitý. Je skrz naskrz okouzlující.“

„To ano.“

Lily zvedla jedno obočí. „A jak ty to víš?“

Sakra.

Evelina popadla první tašku, na kterou dosáhla a otevřela ji. Chtěla se pokusit rozptýlit svou kamarádku od toho, co řekla. „Jen to říkám, Lily. Všichni víme, jak má Theo rád své ženy.“
„Ve skutečnosti si myslím, že můj bratr rád nechává lidi, aby věřili tomu, čemu chtějí věřit. Dá se o něm říct, že je svatý? Ne, ale ani se nikdy příliš osobně neangažoval.“

„Možná,“ souhlasila Evelina.

Nech to být, Lily, žadonila Evelina v duchu.

Lily s tichým povzdechem popadla další tašku. „A jak se máš ty?“

„Dobře.“

„Jsi si jistá?“ zeptala se Lily.

„Jo.“

„Tvůj táta se zítra žení s ženou, která je jen o pár let starší než ty, Eve.“

Vlastně jen stěží. Evelina se donutila potlačit úšklebek i svůj názor na Courtney, otcovu novou a velice mladou snoubenku. Z tašky vytáhla černé šaty. Vypadaly pěkně a vhodně.

„Ach můj bože,“ řekla Lily se smíchem. „Prosím, řekni mi, že jsi na zítra nepřinesla všechny šaty jen černé.“

No, Evelina o tom uvažovala. Černá byla vhodná. Zítřek jí spíš než jako svatba připadal jako pohřeb.

„Nemám ji ráda,“ zamumlala Evelina, aniž by zvedla oči od šatů.

„Courtney?“

„Koho jiného?“

Lily si na sebe natáhla šaty a přitáhla k sobě Evelininu pozornost. „Je mladá.“

„Je rozmazlená,“ vyštěkla Evelina. „Je falešná a zkažená. Pokaždé, když tam jsem, se lepí na tátu ještě víc, jako by si myslela, že mi na nich zatraceně záleží, a že musí něco kompenzovat. Je nestydatá, Lily.“

Lily si odfrkla. „Ty si s ní poradíš.“

„Jo.“

A Evelina už několikrát musela. Neznamenalo to, že měla ráda Courtney Calabrese.

„Není to nevlastní sestra Mattea Calabrese z New Yorské rodiny?“ zeptala se Lily.

„Jo, Carlova dcera z druhého manželství. Tady byla na škole. Její rodina je nějakým způsobem částečně spřízněna s Rossiho gangem nebo tak něco, ale v mafii se míchají.“

„Hm,“ řekla Lily slabě.

Evelinu nijak nepřekvapovalo, že její kamarádka neznala příliš lidí, kteří byli napojeni na chicagskou mafii. Lily byla díky svým bratrům vždycky chráněna. Evelina si přála, aby to tak bylo i v jejím případě, ale s otcem, který byl předním bossem, byla den co den hned v první řadě.

„Mluv se mnou,“ řekla Lily a vytrhla Evelinu z jejích myšlenek.“

„Budu v pohodě.“

„Tím chceš říct, že zítra nasadíš umělý úsměv, nastavíš tvář a budeš dělat všechny ty správné věci.“

„V podstatě,“ řekla Evelina.

„Tak mi řekni, co cítíš ve skutečnosti.“

Dřív, než Evelina zašeptala další slova, skousla si vnitřek tváře. „Moje máma je mrtvá jen pár měsíců, a on už se žení s někým novým, Lily. Vůbec mu na ní nezáleželo. Můj otec se nestará o nikoho jiného, než jen sám o sebe. Ale takhle to chodí, že? To je to, jak to v mafii funguje, a my se prostě jen řídíme těmi pravidly.“
„Boss potřebuje manželku,“ odpověděla Lily. Tón jejího hlasu byl podbarvený smutkem.

„To ano. Takže mi pomoz vybrat šaty. Zítra půjdu na otcovu svatbu, budu předstírat, že mi na něm a jeho zkažené manželce zatraceně moc záleží, a přitom nebudu vypadat, jako bych přitom byla na pohřbu.“

Lily přikývla. „To zvládnu.“

Nejlepší kamarádky. Lily měla před všemi těmi měsíci pravdu, uvědomila si Evelina. Obě ty ženy bez jakýchkoli hrbolů vklouzly do své staré rutiny. Jak dlouho to bude trvat, než je někdo znovu rozdělí jen kvůli něčí touze po tom, aby se v mafii dostal na vyšší úroveň?

V tomhle životě mír nepředstavoval nic jiného, než jen zatracený mýtus.

**************

„Úsměv,“ řekla Lily Evelině, když vklouzla na místo vedle své kamarádky.

Evelina se zatraceně snažila nezírat na to, jak se její otec a Rileyho novomanželka na schodech kostela před hosty políbili. Lítaly blesky fotoaparátů a opakovaně se ozývalo cvakání kamer, aby byl na fotkách zachycen dnešek šťastného zatraceného páru.

„Usmívám se,“ řekla Evelina.

„Se zabijáckým pohledem v očích,“ odpověděla Lily se zachichotáním.

Když Adriano s Alessou po boku opouštěl kostel, Evelina je zachytila koutkem oka. Jako obvykle její mladší bratr pevně držel ruku na Alessině mírně zakulaceném bříšku a celou svou pozornost věnoval jí. Adriano kývl otcovým směrem a Alesse něco zašeptal do ucha. Ona svého snoubence pevně objala. Bylo to tak sladké. Daleko sladší, mnohem upřímnější láska, než kterou předváděli Riley a Courtney.

Evelina přemýšlela, jak dlouho už byl její otec s tou dívkou zapletený. Pravděpodobně nějakou chvíli. Možná už v době, kdy byla její matka ještě naživu. To pomyšlení ji pálilo tak, jako by jí někdo vpíchl kyselinu přímo do žil.

Evelina ze sebe s povzdechem setřásla zlost.

„Lidé znovu mluví o Alesse a Adrianovi,“ poznamenala Lily.

Evelina ten šepot slyšela. Během ceremonie seděla vedle svého bratra a Alessy. Chtěla jim tím poskytnout pocit podpory v té nepříjemné drsnosti, kterou dokázali předvést lidé z chicagské mafie.

„Usměj se a řekni jim, ať si svá zatracená srdce klidně sežerou,“ řekla Evelina s chladným úsměvem. „Polovina z nich jen žárlí na to, že Adriano a Alessa na konci dostali přesně to, co chtěli – sebe navzájem. Ten zbytek chce jen něco, o čem by mohl klevetit, protože se nudí.“

„Pravda,“ zamumlala Lily a očima projela parkoviště u kostela. „Ach!“

„Co?“ Evelina následovala kamarádčin pohled. Na samotném okraji parkoviště uviděla Thea, který byl opřený o svůj třešňově červený Stingray. „Neříkala jsi, že nepřijde?“

„Theo říkal, že by tu neměl být,“ odpověděla Lily.

„Je tam.“

Ale nevypadal šťastně. Ve skutečnosti vypadal naprosto ledově – jako nádherný krystal ledu, který byl celý chladný.

Theo sledoval Rileyho Conti, jak znovu políbil svou nevěstu.

Evelina měla pocit, že ať už tohle bylo cokoli… tahle válka, ten boj, který utichl a mír, který nastal… všechno to bylo připraveno znovu vybouchnout.

Bylo jí to jedno.