BSL - 34. kapitola

Překlad: Lenuszka

@ElissaJohnson

U Craiga a Diany je ta perverzní zlodějka klíčů! Newyorské policejní oddělení mi řeklo, že je zpátky v Anglii. Oni #lhali! Jsem tak rozčilená.

@ElissaJohnson

Právě klela v živém vysílání! Moje šestiletá Amber to slyšela! #zuřím

@AmyBNYC pro @ElissaJohnson

Nevěděla jsem, že máš děti!

@ElissaJohnson pro @AmyBNYC

Nemám. Amber je můj pes.

Chuck! Chuck Allen!“ opakuju mu. Sethovi spadne brada. „Je to Chuck! Ten opravdový Chuck!“ křičím na Anderse a paní Ramirezovou. Oni ke mně spěchají, navzájem se tisknou v očekávání. „Nevíš, jak jsem šťastná, že tě slyším!“ řeknu mu.

„Musím říct, že jsem překvapený. Byli jsme s Birdie spolu už tak dávno,“ řekne Chuck nějak prkenně. „A nerozešli jsme se v nejlepším. Je mi moc líto, že je jí tak špatně.“

„Mám pro tebe dopis!“ vypísknu, sotva schopná potlačit své nadšení!

„Ano, to jsem zjistil. Četl jsem v novinách o Hrozbě Manhattanu. A teď, když jsem tě viděl u Craiga a Diany, jsem si uvědomil, že jsi na Manhattanu kvůli mně. Cítil jsem, že bych se měl ozvat.“

To si právě naštvaně povzdechl? Ne. Chuck Allen by nepovzdechnul.

„Kde jsi?“ zeptám se, obávám se, že moje telefonní spojení selže a já se nedozvím jeho místo pobytu.

„Jsem na své jachtě v newyorském přístavu. Mám tu s přáteli párty, než zítra odletím na Bali.“

„Bali?“ pípnu. „No já tě potřebuju vidět. Hned teď.“

„Jo, odplouváme tak za čtyřicet minut. Jsme na mole 78. Mou jachtu uvidíš. Je to ta největší.“

„Dobře! Jsem na cestě. Neodjížděj, než tam budu. Je to tak důležité.“

Chuck si odfrkne. „Udělám, co půjde, ale jak se říká, kapitánovo slovo je zákon.“

Zavěsím a v hrudi pocítím vířivé zklamání. Chuck zrovna nezněl jako nějaký romantický hrdina, ze kterého ženy omdlévají, jak jsem si to představovala během minulého týdne. Setřesu tu myšlenku. Na tom nezáleží. Našla jsem ho! Birdie bude tak ráda!

„Dobře!“ řeknu, strčím si telefon do ledvinky a zapnu ji. „Musím se dostat do newyorského přístavu, molo 78, co nejdříve.“

„Můžu najmout helikoptéru,“ zvažuje Anders. „Bude to pěkný výlet, ale možná, když to tak zvážím, trochu časově náročný…“

„Myslím, že prostě chytím taxi.“ Vyjdu ven na chodník a vystrčím ruku.

„Můžeme taky?“ zeptá se paní Ramirezová.

„Já bych rád,“ řekne Seth. „Můžu si vzít hodinu volno!“

Potřesu hlavou. „Ne. Ne. Díky za nabídku, ale tohle je něco, co musím udělat sama. Chci si s Chuckem sednout a promluvit. Říct mu o Birdie. Počkat, až si přečte její dopis.“ Podívám se na Anderse a paní Ramirezovou. „Vy dva na mě počkejte v Gramercy. Přijdu později.“

„Ujisti se, že mu dáš moje číslo,“ instruuje mě Anders. „Řekni mu, že ohledně záměrů s Warnerovou tváří jsem nevinný. Jen jsem se snažil spravit mu konečky. Nechtěl jsem ho střihnout do tváře.“

Projedou kolem mě čtyři taxíky. Zhluboka se nadechnu a super nahlas zakřičím, a jelikož jsem v tom už expertka, příští taxi se zapištěním kol zastaví přímo vedle mě.

To se nikdy neomrzí!

„Zavolej, pokud budeš potřebovat pomoc,“ řekne Seth. „Hádám, že budu muset zpátky do práce, ale… zavoláme si později?“

„Jo,“ usměju se, nasednu do taxíku a snažím se nemyslet na to, jak je smutné, že naším osudem není nic víc než jen úlet. „Promluvíme si.“ Zavřu dveře taxíku. „Newyorský přístav,“ řeknu řidiči bez dechu.

On se otočí a nadzvedne tmavé obočí. „Chcete, abych na to šlápnul?“

Obrovsky se usměju. „Ano, prosím!“

Tak to udělá. Jak se se zapištěním odpíchneme od chodníku, otočím se, abych viděla Anderse, paní Ramirezovou a Setha, jak na mě zuřivě mávají.

Srdce mi poskočí, když ty tři vidím. Lidi, které jsem nikdy nečekala, že potkám. Lidi, kteří se opravdu starají, a myslím tím starají o mě.

To mám štěstí, že?

***

Do přístavu dorazím přesně o třicet osm minut později. Předám taxikáři svazek dolarových bankovek, vynořím se z taxi a běžím k molu 78 tak rychle, jak umím, modlím se, aby ještě neodplul. Rozhlížím se po největší jachtě, spatříím jednu opravdu pompézní vpravo na konci mola, která je osvětlená stovkami blikajících světélek.

Dnes večer je větrno a všechny lodě se kývají ze strany na stranu. Sprintuju k té jachtě, děkuju nebesům, že jsem se sem dostala včas, ale právě, když jsem u přídě, ozve se děsivě znějící klakson a, ó můj Bože, loď se dá do pohybu!

Kruciiii! Nemůže odplout! Mám jen dvouminutové zpoždění! Ach ne! Neeeee.

„Zastavte! Neodplouvejte!“ křičím tak nahlas, jak můžu, hlas mi selže zoufalstvím. Ale nikdo mě neslyší! Argh. Pobíhám v malém kruhu paniky. Chuck řekl, že zítra odjíždí na Bali. Musím ho vidět teď! Nemůžu ho po tomhle všem nechat zmizet. Kruci! Nemůžu Birdie zklamat. Slíbila jsem jí to. Slíbila jsem to sobě.

Slyším v hlavě Birdiin hlas.

No tak, Olive! Buď statečná!

A pak udělám jednu z nejnebezpečnějších, riskantních, bizarních věcí, jaké jsem ve svém bezpečném životě udělala. Běžím na molo, doufám, že mám dost silné nohy, abych skočila tak daleko, abych přistála na palubě. Musí být silné! Tenhle týden jsem toho tolik nachodila!

Se vší svou mocí a silou a každou poslední kapkou naděje, kterou vlastním, skočím.

A minu.

Je to jako ve zpomaleném záběru, když spadnu do vody jako kámen.

Celé tělo se potopí pod vodu, která mi nateče do nosu a uší. Cítím, jak se mi v panice točí hlava, moje končetiny se třesou hrůzou.

Do pytle. Tohle není dobré. Věděla jsem, proč mám dobrý důvod ke svému strachu z hloubek!

Znovu slyším Birdiin hlas, tak čistě jako zvon. „Nebuď padavka, Brewsterko. Neutop se. Plav! Jsi tak blízko!“

Má pravdu. Utopit se právě teď by byl naprosto debilní krok. Po tom všem se nemůžu utopit!

Snažím se uklidnit končetiny a soustředím svůj mozek, jako bych cvičila, jak mi to ukázala Phyllis. Opakuju si slova, která mě učila v Trickys. „Pokud se uklidním, přejde to.“

Když nepanikařím a dovolím sama sobě se uklidnit, nohy a ruce začnou pracovat. Kopnu a plavu na hladinu vody, mé šaty se kolem mě jemně vlní. Zhluboka se nadechnu vzduchu, šlapu vodu nejlépe, jak umím, aniž bych znovu zapadla do vysilovacího módu.

Nade mnou se tyčí obrovská jachta, rozmlžená ze vší té vody v očích. Na palubě spatřím nějaký pár, jak spolu mluví, popíjí šampaňské, naprosto si nevšímá mého úsilí.

„Pomoc!“ zavolám. „Pooooomoooooc!“

Ale oni mě neslyší přes nápor debilní taneční hudby, která vychází z lodi. Ani nemůžu uvěřit, že Birdiina Velká Sexy Láska poslouchá takový brak!

Mocně kopu nohama, abych zůstala nad hladinou, přemýšlím, co dělat. V téhle řece je brutální zima, takže se potřebuju velmi rychle rozhodnout. Můžu plavat zpátky do doku, riskovat šanci předat Birdiin dopis Chuckovi. Nebo můžu…

Nevím! Nevím, co dělat!

Najednou ve vodě zahlédnu záblesk růžové. Je to moje ledvinka.

Zalapám po dechu, dostanu nápad! Je to dlouhý hod, ale…

Pořád šlapu vodu, sáhnu do přední kapsy ledvinky, opatrně, ať nepoškodím hlavní zip a neporuším voděodolnost a Birdiin dopis, a vytáhnu své Bachovy esence. Poslední dny jsem je nepoužila, takže je lahvička pořád téměř plná!

Soustředím se na ten pár, který vidím na jachtě, a se vší silou hodím lahvičku nahoru na palubu. Sleduju, jak pomalu stoupá, pěkně noční oblohou.

Tref se! Tref se!

Bachovy esence obloukem zamíří dolů a – ano! Zasáhnou toho muže do ramene!

Anooooo!

Nakonec se ten pár nakloní přes zábradlí jachty.

Neslyším, co říkají kvůli zvuku té debilní hudby, ale dramaticky něco ukazují a gestikulují.

Najednou se u zábran objeví hlouček dalších lidí, v šoku na mě zírají dolů.

Jeden z nich dolů hodí lanový žebřík, takže visí přes bok lodi. S poslední energií doplavu k němu a vyšplhám.

No, tak to bylo o chlup.

***

Po tom, co mě jeden z Chuckových zaměstnanců vytáhne na palubu, abych se mohla osprchovat od té říční vody, obleču si jemný bílý župan s vyšitými iniciálami CA, a čekám v Chuckově soukromé kajutě, honosné místnosti dekorované ve vínově červené a zlaté.

Čekám asi patnáct minut, než se dveře otevřou a vejde Chuck. Páni. Vypadá absurdně, směšně dobře. Přemýšlela jsem, jestli od doby, co vznikl ten obrázek s Andersem na vysoké, možná Chuck zestárnul jako zbytek nás lidí. Ale ne. Pořád vypadá jako jednadvacetiletý bůh. Má na sobě černý oblek a vlasy má tmavé, lesklé a uhlazené na stranu jako Don Draper v Šílencích z Manhattanu. Má dokonale bílé zuby, zdravě opálenou tvář a neskutečně dlouhé řasy, lemující hnědé oči, které by zahanbily i George Clooneyho.

„Ahoj!“ řeknu, vstanu, okamžitě mu předám Birdiin dopis, který je perfektně nedotčený díky tomu, že byl ve vnitřní kapsičce mé voděodolné ledvinky. Ha! Všichni, co se smáli mé ledvince, mi můžou políbit! Naprosto zachránila situaci!

„To byl celkem riskantní tah, nemyslíš?“ řekne Chuck, když se formálně posadí do křesla naproti mně a zírá na tu obálku. Ani neřekl ahoj!

„Um, no. Musela jsem ti dát ten dopis.“

„Chápu. Jistě jsi ušla dlouhou cestu.“

„Birdie je pro mě velmi důležitá,“ řeknu mu. „Slíbila jsem jí, že ti dám ten dopis. Bylo tak těžké tě najít! Začínala jsem si myslet, že ani neexistuješ.“

„Rád žiju soběstačně,“ odfrkne si Chuck, očima přejíždí po mé navlhlé tváři. „Přistihl jsem se, jak jsem uvězněn ve světě obrazovek a sociálních médií a alfa světě investičního bankovnictví. Bylo to dusivé. Skoro mi to zničilo vztah.“

Jeho vztah? Chuck má vztah? Cože? Asi jedna moje část tajně doufala, že si přečte Birdiin dopis a rozhodne se, že ona byla taky jeho Velkou Sexy Láskou. Že se mnou poletí zpátky do Anglie, aby se znovu sešel se svou láskou.

Tak asi ne.

Chuck se opře v křesle a překříží nohy. „Jsem šťastný, že můžu cestovat po světě. Mám raději opravdová dobrodružství než sledovat, jak je zažívají jiní lidé na Instagramu a Facebooku. Vybral jsem si využít příležitosti, kterou mi dává můj majetek. Užívat si v soukromí svého života s Warnerem.“

Warner? Udělám obličej. Odkud to jméno znám?

Počkat. Warner? Andersův spolubydlící z vysoké?

„Zrzavý Warner?“ zakoktám.

Chuck se zamračením přikývne. „Ty ho znáš?“

Páni. Chuck je gay. Celou tu dobu si Anders myslel, že ho vynechali, protože ho neměli rádi, zatímco ve skutečnosti to bylo proto, že vlastně byli spolu?

„Znám Anderse von Preena. Vím, že jste s Warnerem byli na vysoké s ním?“

Chuck trochu našpulí rty. „Von Preen? Páni, tak to je opravdová nostalgie. Anders von Preen! Příšerný týpek.“

„Vlastně je opravdu talentovaný,“ dodám. „Má skvělý smysl pro styl a laskavé srdce.“

Skryju znepokojivé odfrknutí. Chuck Allen není… to, co jsem čekala.

„Proč neotevřeš ten dopis!“ řeknu rychle. „Nakonec proto jsem tady!“

Chuck přikývne. „Ano. Ano, dobře.“

S rozšířenýma očima sleduju, jak pomalu odlepí obálku, vytáhne stránky hutného, draze-vypadajícího papíru.

Usměju se sama pro sebe, když rozloží dopis a začne číst. Nemůžu uvěřit, že je tady! Našla jsem ho! On je tady a doopravdy, konečně čte Birdiin dopis! Přemýšlím, co se v něm píše!

Pak se Chuckova tvář změní z příjemné a klidné na naprosto rozlícenou. Jeho opálené tváře zrudnou a on se zalapáním po dechu vstane ze svého křesla.

„Co to má k čertu být?“ řekne naštvaně, hodí ty papíry do vzduchu.

Taky vstanu. „C-co je to? Co se děje?“

Chuck potřese hlavou. „Myslíš, že je to legrace?“

Zamrkám, jsem kompletně zmatená. „Nerozumím,“ zkusím. „Co se děje?“

Chuck si mě zuřivě prohlédne. „Zavolám někoho s motorovým člunem, aby přijel a odvezl tě hned, jak ti uschnou šaty. Už nejsi hostem na mé lodi.“

Chuck pokrčí papíry Birdiina dopisu a hodí je na podlahu, zuřivě přejde přes místnost. Než odejde, otočí se a věnuje mi ještě jeden zlostný pohled. „Ty jsi opravdu hrozba. Vypadni z New Yorku!“

A třískne za sebou dveřmi, já se sehnu a s třesoucíma rukama zvednu Birdiin dopis.

Začnu číst…

Milý Chucku,

Jen jsem ti chtěla říct, že jsi byl přítel na hovno. Milovala jsem tě. A ty jsi mě při tom nechal, aby tví rodiče nepřišli na to, že jsi gay!! Kdybys mi to řekl, ráda bych se za tebe postavila! Jsem s tím v pohodě. Nebo jsem ti mohla pomoct přijít za nimi, až bys byl připraven. Ale ty jsi mě nechal se do tebe zamilovat. A nechal jsi mě věřit, že je to vzájemné. Že jsi mě miloval taky. Že půjdeme spolu na univerzitu v Anglii. To je na prd. A jak jsem poznala pravdu, když jsem tě našla u svého souseda Tichého Bruce, který se ukázal nakonec vůbec nebýt tichým? To nebylo moc v pohodě, Chucku. Nebylo. V pohodě. Byl jsi kretén. Vsadím se, že pořád jsi kretén. Doufám, že ne. Ale vsadím se, že jo.

KAŽDOPÁDNĚ. Celá tahle věc není o tobě. Prosím dej ten dopis zpátky mé kamarádce Olive, která je, jak usuzuju, někde poblíž. Ten další dopis je pro ni.

Pa, Chucku. Buď šťastný.

Napůl se směju v naprosté nevíře a rychle vytáhnu další list papíru. Je popsaný Birdiiným smyčkovým chaotickým rukopisem.

Olive,

Tady jsi.

Hej.

Nebuď na mě naštvaná! Ach Bože, určitě na mě budeš naštvaná, vím to. Ale já ti to vysvětlím.

Dobře, takže jsem to trochu nastražila, abys jela do New Yorku. Ale nebylo to myšlenko jako finta. Bylo to myšleno jako kouzelný dárek.

Jak víš, už tady moc dlouho nebudu. Vím, že jsi smutná, když to tak přímo říkám, ale já jsem se smířila s tím, co se stane. Slibuju. Mám skvělý život. Opravdu, opravdu mám. Cestovala jsem, milovala, smála se tak, že jsem si cvrnkla do kalhotek (většinou díky tobě) a brečela, dokud jsem neměla tak zacpaný nos, že jsem nemohla dýchat, prožila jsem si zlomená srdce a bitvy a hrůzné i radostné časy. Žila jsem. Opravdu jsem žila!

A poznala jsem tebe. Byla jsem tak osamělá, když jsem se přestěhovala do Manchesteru. Měla jsem tu být s Chuckem, bojovala jsem s tou zatracenou nemocí a nikoho tu neměla. A pak jsi přišla ty. A milovala mě. Přímo a bez okolků jsi mě milovala. Přivítala jsi mě ve svém životě a nechala mě hodiny a hodiny mluvit, abych ti vylíčila svá dobrodružství, mluvila o blbých mužích, seděla jsi se mnou v čekárnách v nemocnici, ukázala mi, jak se Kit Kat močí do čaje a koupila mi úžasné duhové náplasti, aby byly moje značky po injekcích stylově zakryté. Byla jsi mým kumpánem ode dne, kdy jsme se potkaly, na nic ses neptala, nechtěla jsi být v centru dění. A abych byla upřímná, milovala jsem z toho každou minutu. Což víš.

Ale teď mám jiné plány (možná můžeme předstírat, že prostě jedu na dlouhou dovolenou???) a přemýšlím o tobě. Co budeš dělat? Kým se staneš? Protože pravdou je, Brewsterko, že i když tě moc obdivuju, vidím, že nejsi šťastná. A vím, že o tom nikdy nechceš mluvit, o svých hloupých rodičích a o všech svých obavách. Ale tohle je můj dopis. A ty ho musíš přečíst. Takže řeknu, co říct potřebuju. Tady to je.

Zlato, žiješ jen napůl. Omlouvám se, jestli to zní hrubě. Nechci házet stín na celou tvou existenci – mám tě moc ráda. Ale máš na mnohem víc, než si myslíš. Nevidíš, jak moc záříš. Ale já ano. Vždycky jsem to viděla. Ty jsi sluneční světlo pokryté diamanty, kamarádko. Jsi tak legrační a sofistikovaná. Pod tím vším vyděšeným chováním je naprostá drsňačka. Jsem ti tím jistá! A proto jsem tě poslala na tenhle výlet.

Chuck Allen by mi nemohl být víc jedno (nebuď naštvaná!!!). Protože Chuck Allen není moje Velká Sexy Láska. Tou jsi ty, Olive Brewsterová. Ty jsi moje Velká Sexy Láska! Moje nejlepší kamarádka. Moje oblíbená osoba. Moje láska k tobě je tak epická, že jsem ji necítila k žádném příteli. A proto jsem tě, abych byla upřímná dost krutým způsobem, donutila jet do New Yorku pod falešnou záminkou. A co funguje víc, než přání umírajícího? Nic, tak proto! Já mám všechnu moc, muuu haaa (jak se hláskuje ďábelský smích? Chápeš, co myslím, že?).

Takže. Za méně než hodinu máš přijet sem do nemocnice na návštěvu a já se cítím radostí bez sebe z myšlenky, že můžu dát do pohybu svůj velký záludný plán. Je to nejvíc vzrušující věc, jakou jsem cítila za poslední roky. Uvidíš, New York je pro někoho jako jsi ty tím nejlepším městem na světě. Vím, že tím, že budeš v New Yorku, budeš vyděšená a hozená do vody, najdeš dobrodružství. Protože takhle to New York dělá. Dostane se ti pod kůži! Trochu z něj budeš šílet! A poslat tě naslepo na pronásledovací misi se mi právě teď zdá jako dobrý nápad. Ale dnes ráno jsem měla dost léků, takže jsem trochu mimo…

Kruci. Doufám, že je to dobrý nápad. Doufám, že uvidíš nějaké věci, co ti otevřou oči (pohled ze střechy ubytování, které jsem objednala, je neskutečný! Doufám, že to vidíš! Množství lidí, kteří otevřeně kadí na chodníku je taky šílené v jiném slova smyslu – doufám, že tohle nevidíš). Opravdu doufám, že potkáš nějaké zajímavé lidi. Doufám, že tím, že to uděláš, uvidíš, jak moc záříš. Protože já tady nebudu, abych ti to pořád říkala. A potřebuju, abys to věděla.

Jsi předurčená pro velké věci, zlato.

Nemůžu se dočkat, že tě uvidím, až se vrátíš.

Nebuď na mě naštvaná. Nemůžeš být naštvaná na nemocného člověka. To je proti pravidlům.

Se vší svou láskou,

Tvoje Birdie.

Zírám na ten dopis, slzy mi kapou na papír. Nechci, aby se to rozmočilo, tak si dopis přitisknu k hrudi a směju se, zatímco brečím. Vytáhnu z ledvinky svůj mobil a chci vytočit Birdiino číslo – kašlu na to, že spí – chci hned teď slyšet její hlas! A nemůžu uvěřit, že to udělala! Ten dopis byl pro mě! Chuck Allen byla gigantická lest a celou tu dobu to bylo pro mě!

Podívám se na svůj mobil a všimnu si osmi nepřijatých hovorů od Alexe. Osm? Musel se mi snažit dovolat, zatímco já jsem hloupě skákala na jachtu. Kruci. Doufám, že je v pořádku.

Okamžitě na obrazovce stisknu jeho číslo. Zvedne mi to hned na první zazvonění.

„Alexi? Tady Olive! Jsi v pořádku? Je Donna v pořádku?“

„Olive,“ řekne, jeho hlas je plný utrpení. „Snažil jsem se ti dovolat celou noc.“

„Měla jsem ztlumený zvuk. Právě jsem to viděla. Co se děje?“

Alexovi se zlomí hlas. „Jde o… Birdie.“

Oh Bože. Oh Bože. Ne!

„Ona… Birdie měla infarkt. Minulou noc ji museli operovat…“

„Ó můj Bože. Je v pořádku?“ slyším legrační ťukající zvuk a uvědomím si, že to mi telefon naráží do náušnice, protože se mi tak moc třesou ruce.

„Prosím, řekni mi, že je v pořádku, Alexi?“

„Ta naléhavá operace šla dobře, ale když se ji snažili probudit, ona… No, nereaguje. Je v kómatu. Je mi to tak líto, Olive.“

Místnost se se mnou točí. Do krku mi stoupá žluč.

„Hned se vracím domů. Neopouštěj ji.“

„Donna chce, abych--“

„Je mi jedno, co chce Donna. Jestli mě máš aspoň trochu rád, zůstaneš u Birdie a budeš ji držet za ruku, dokud se tam nedostanu.“

Zavěsím.

Potřebuju se ihned dostat domů.