UA - 13. kapitola

Překlad: Liv
Kor.: Evička

Ashlyn

„OPRAVDU BYCH SI PŘÁLA, ABYSTE mohli zůstat déle,“ zamumlala jsem s rukama kolem Cary a obličej jsem tiskla k jejímu krku.

„Já taky.“ S úsměvem se odtáhla a pak mě znovu přitáhla k sobě a kolébala ze strany na stranu. „Než se nadějeme, budou Vánoce.“ Pevně mě stiskla a připomněla plány, které jsme udělali včera večer.

„Budu odškrtávat dny.“ Odtáhla jsem se a zaměřila pozornost na Parkera, který před sebou držel natažené paže. Šla jsem přímo k němu, objala ho kolem pasu a zavrtala obličej do jeho hrudi. „Děkuju za všechno,“ zašeptala jsem, když mě slzy štípaly v nose a jeho ruce se kolem mě utáhly. Kdyby nebylo jeho přítomnosti, nemám pochyb, že by Dillon pořád vyváděl. A bez rozptýlení Cary, jeho a kluků, nemám tušení, co bych si počala. „Mám vás ráda,“ zavzlykala jsem do jeho trička, odstoupila a otřela si obličej a oči.

„Ale, do háje, neplač. Slzy nezvládám. Zeptej se mojí ženy,“ zabručel a přitáhl mě zpátky k sobě, zatímco se Cara smála.

„To je pravda. Slzy jsou jeho kryptonitem.“ Usmála se na mě, když mě pustil a trapně poplácal po zádech. „Pokaždé, když není po mém, tak spustím pár slziček a bum – mám ho omotaného kolem prstu.“

„Budu ignorovat všechno, co jsi právě řekla.“ Mračil se na ni a já tiskla rty k sobě, abych se nerozesmála. Pošťuchují se jako mojí prarodiče, ale taky se stejně vášnivě milují.

„Teto Ashlyn.“ Otočila jsem se a sledovala, jak za mnou letí kluci, za nimi byl v závěsu Dillon.

„Až zase přijedeme, budeme dělat Monkey melt?“ zeptal se Jordan a obalil ruce kolem mého pasu. Položila jsem ruku na jeho hlavu a podívala se na něj dolů.

„Rozhodně.“

„A bude u nás Hope moct přespat?“ zeptal se Kenyon a já se rozesmála a přitáhla si ho blíž.

„Jsem si jistá, že bude moc ráda,“ souhlasila jsem a on se zazubil.

„Rozlučte se se strejdou, kluci. Musíme jet, pokud chceme stihnout letadlo,“ popoháněl je Parker a oba kluci se obrátili na Dillona a rozběhli se k němu. Když jsem sledovala, jak zvedl Jordana a Kenyona do náruče, znovu jsem měla v očích slzy. Tohle mi bude těch několik následujících měsíců chybět. Bude mi chybět zvuk dětí v domě a taky pohled na Dillona, který vypadá moc spokojeně, když má poblíž rodinu.

„Zase se brzy uvidíme.“ Oba je objal, položil je na zem a pak se otočil na Caru. Objal ji tak, že ji zvedl ze země a ona se rozesmála. „Dávej mi pozor na bráchu.“

„Ty víš, že dám,“ řekla, když ji položil na zem a podíval se na Parkera.

„Kdybys něco potřeboval, zavolej a já hned přijedu,“ ujistil ho Parker, když se objali a poplácali se po zádech tak silně, že se ten zvuk odrazil od stěn chodby.

„Zavolám,“ souhlasil a pustil ho.

Otevřel dveře, vzal mě za ruku a vedl na verandu, na které mi dal paži kolem ramen, a společně jsme sledovali, jak si kluci lezou na zadní sedadla a Parker s Carou sedají dopředu. Když auto nastartovalo, zamávala jsem, zatímco nám Cara poslala vzdušný polibek a kluci mávali ze zadního okna, když auto odjíždělo.

„Budou mi chybět,“ zašeptala jsem a opřela hlavu o Dillonovo rameno. Povzdechl si a přitáhl mě k sobě blíž.

„Mě taky, bejby.“

„Možná bychom mohli jet do Chicaga na Díkuvzdání,“ navrhla jsem s nadějí a podívala se na něj.

„To je rozhodně dobrý nápad k zamyšlení,“ souhlasil a políbil mě na čelo, než mě zavedl zpátky do domu, který se najednou zdál chladný a nepříjemný, když ten obrovský prostor nezaplnili žádní lidi.

„Můžeme jet do domu ve městě?“ zeptala jsem se v kuchyni, a když se na mě podíval, měl oči plné starostí. V mém starém domě jsme nebyli od té doby, co jsme se přestěhovali a mluvili jsme o tom jen jednou, když jsem před pár měsíci zmínila, že ho nabídnu k prodeji, takže vím, že ho můj požadavek překvapil.

Přišel ke mně, položil mi ruce na boky a zvedl mě, abych se mohla posadit na ostrůvek. Když se uvelebil mezi mými stehny, řekl, „to bys chtěla?“

„Ano… nevím.“ Podívala jsem se kolem a přemýšlela, proč se najednou cítím tak divně. Před hodinou jsem tady seděla s Carou a kluky, od té doby se vůbec nic nezměnilo, ale připadala jsem si jinak.

„O co jde?“ zeptal se, jemně se dotkl mojí brady a já se mu podívala do očí.

„Tenhle dům se mi prostě zdá zase moc velký,“ přiznala jsem a on přikývl, kousal se zevnitř do tváře a studoval mě. „To je jedno, ignoruj mě. Je to blbost.“

„Najdi Lea a sbal si pár věcí.“

„Víš to určitě?“ zeptala jsem se, zatímco on položil ruce na má stehna a sklonil se, aby měl tvář blíž mé.

„Chci, aby ses cítila v bezpečí a pokud to znamená, že budeme ve tvém starém domě, pak vím určitě, že jedeme.“

„Děkuju ti,“ zašeptala jsem, načež přikývl a přitiskl rty na moje čelo.

„Najdi Lea. Já najdu tašky a vezmu je nahoru.“ Zvedl mi hlavu s prstem pod mou bradou, letmo mě políbil a pak mi pomohl seskočit z ostrůvku. Zamířila jsem nahoru, do skříně na prádlo, kde se Leo rád schovával. Když jsem skříň prohledala, odcházela jsem s prázdnou a vyrazila na další jeho oblíbené místo. Nikde jsem ho nenašla, ale kluci si v posledních dnech udělali hru z toho, že ho hledali na různých místech, takže bych se nedivila, kdyby si našel jinou skrýš.

„Hledáš tohle?“ vytáhla jsem hlavu zpod postele a usmála se, když Dillon držel Lea.

„Kde byl? Hledala jsem ho všude.“

„V kuchyni, na ledničce.“ Zazubil se, když Leo zaprskal a snažil se mu vyskočit z náruče.

„Muselo tam být teplo.“ Zasmála jsem se a přitiskla si ho na hruď, aby mi nemohl vyklouznout, zatímco prskal. „Každým dnem jste protivnější, pane,“ řekla jsem mu a on v odpověď zasyčel.

„Je to ďábel,“ zamumlal Dillon, zatímco sledoval, jak se mi Leo snaží vykroutit.

„Prostě nemá rád moc lidí.“

„Bejby, ten nemá rád vůbec nikoho, ani tebe.“

„Mě miluje.“ Zasmála jsem se, když si uvolnil nohu a tlačil mě s ní do brady.

„To určitě.“ Zavrtěl hlavou a položil ruku na spodní část mých zad. „Přenosku má v ložnici. Jdi, než ti vyškrábe oči.“

„Jsi tak dramatický,“ broukla jsem a šla do ložnice, kde jsem strávila dvacet minut snahou o to, narvat podrážděného a vrčícího Lea do jeho přepravky a dalších třicet minut jsem balila věci, které nám vystačí alespoň na týden. Když jsem skončila a tašky jsme měli zavřené, naposledy jsem se rozhlédla, abych se ujistila, že nezapomeneme nic, co bychom mohli potřebovat.

„Bejby, vezmi Lea, já vezmu tašky,“ řekl Dillon a začal tahat můj kufr přes dřevěnou podlahu. Věděla jsem, že je zbytečné poukazovat na to, že bych si svoje zavazadlo unesla sama, tak jsem bez řečí zvedla přepravku a zamířila s ním do garáže.

„Mám jet za tebou ve vlastním autě?“ zeptala jsem se, když jsme naložili zavazadla do Mercedesu.

„Ne,“ prakticky vyštěkl a já se otřásla a cítila husí kůži po těle, z intenzity, která byla v tom jednou slově. „Promiň,“ hlas mu zjihl, a když přišel ke mně, dotkl se mé tváře bříšky prstů. „Nechci tě pustit z očí.“

„To je v pohodě,“ ujistila jsem ho a vydýchala ohromný strach v žaludku. Vím, že ten pocit, který v sobě nosím, neodejde, dokud nebude chycen člověk odpovědný za ty vraždy, ale nenávidím, jak se cítím. Nenávidím, že jsem nervózní a všechno mě vyděsí. Nenávidím tu nejistotu, která souvisí s tím, že nevím, jestli jsem v bezpečí a taky nesnáším, že je z toho Dillon tak vystresovaný.

„Budu se dívat na ten tvůj mimozemský seriál, pokud přestaneš vypadat tak vyděšeně.“ Jeho slova mě rozptýlila a cítila jsem, jak se mi zvedají ústa v úsměvu, když jsem k němu natáhla ruku.

„Platí.“

„Co všechno jsem pro tebe ochotný udělat,“ zamumlal a rozesmál se, když mi zastrčil pramen vlasů za ucho. „Tak pojď.“ Otevřel dveře a pomohl mi do auta. Když se ujistil, že mám zapnuté pásy, zabouchl dveře a obešel auto. Sedl si na místo řidiče, zmáčkl tlačítko pro garážová vrata a nastartoval. Cesta k mému starému domu trvala míň než patnáct minut a hned jak Dillon zastavil na příjezdové cestě, měla jsem pocit jako Zlatovláska u třech medvědů, která se snažila najít pohodlnou postel. Můj dům vypadá přesně tak, jako ty dva roky, co jsem v něm žila, ale už nevypadá jako domov.

„Jsi v pohodě?“ zeptal se a já k němu otočila hlavu.

„Jo,“ zalhala jsem a on si prohlížel můj obličej, zatímco drtil volant v rukou tak silně, že mu zbělely klouby.

„Mám pocit, že se nebudeš cítit v bezpečí, dokud to nebude vyřešené.“ Má pravdu. Nebudu se cítit v bezpečí vůbec nikde, dokud nebude mít policie podezřelého. Nevědět, na koho si mám dát pozor, z toho šílím.

„Omlouvám se.“ Zvedla jsem ruku, položila dlaň na volant a propletla si s ním prsty. „Jsem v pohodě.“

„Nemusíš se omlouvat, bejby. Pokud budu muset jezdit celou noc z jednoho domu ke druhému, pak to udělám. Do háje, můžeme jet k tvým rodičům, pokud chceš. Nebo klidně odjet z města.“

„Zůstaneme tady. Budu v pohodě,“ ujistila jsem ho s úsměvem a otevřela dveře.

„Pokud si to rozmyslíš, stačí říct a pojedeme jinam.“ Zvedl mojí ruku a políbil mě na klouby.

„Děkuju.“

„Kdykoliv, bejby, ty to víš.“ Zvedl volnou ruku a dal ji kolem zadní strany mého krku. Přitáhl si mě blíž, očima plnýma majetnickosti se zahleděl do mých a zašeptal, „víš, že tě miluju, že?“

I když to znělo jako otázka, vím, že není. Vím, že je to prohlášení a nárok. Jsem jeho a on se o mě postará. „Taky tě miluju,“ řekla jsem místo obvyklého ‚já vím‘ a prsty, které měl stále spojené s mými, stiskl pevněji. Přitáhl si mě blíž, lehce jsme se políbili a pak se s úsměvem odtáhl. „Jen aby bylo jasno, ze sledování Vetřelců dávnověku se nevyvlíkneš,“ informovala jsem ho, protože jsem chtěla zlehčit situaci a on se zasmál.

„To jsem se ani neodvážil doufat.“ Zazubil se, otevřel dveře a vyklouzl z místa řidiče. Když jsem vylezla, popadla jsem ze zadního sedadla Leovu přepravku, zatímco Dillon vytáhl tašky z kufru. Čekala jsem na něj na chodníku, protože jsem moc líná hledat klíčky v mé přecpané kabelce. „Zavolej potom mámě a tátovi, že zůstáváme tady. Je mi jasné, že mají tendenci jezdit na návštěvy a nechci, aby se vyděsili, až zjistí, že tam nejsme,“ řekl, vložil klíče do zámku a já přikývla.

„Zavolám, jakmile propustím Lea,“ zamumlala jsem a zamířila do obývacího pokoje, zatímco on vzal naše tašky do ložnice. Položila jsem Leovu přepravku na pohovku, otevřela dvířka a čekala. „Tak pojď,“ přemlouvala jsem ho, když vystrčil hlavu, aby se rozhlédl. Když si po chvíli uvědomil, kde jsme, podíval se na mě a přísahala bych, že se zamračil, než se utíkal schovat.

Když jsem slyšela svůj žaludek, vzpomněla jsem si, že jsem dneska moc nejedla. Přešla jsem do kuchyně, a když jsem otevřela lednici, zavrtěla jsem hlavou, když jsem viděla, že mám jen plechovku koly a krabici sody. „Nemáme nic k jídlu. Objednáme pizzu nebo čínu?“ zařvala jsem. „Dillone?“ Když se dlouhou dobu neozýval, cítila jsem, jak mi vstaly chloupky a dech se mi najednou zasekl v hrdle.

Napjatě jsem poslouchala, ale nic jsem neslyšela, tak jsem se potichu přesunula k zásuvce s noži a srdce mi vynechalo, když se o sebe otřely kovové rukojeti. Opatrně jsem jeden nůž vytáhla, poslouchala a modlila se.

„Bej –“ Otočila jsem se, moje paže s nožem okamžitě vystřelila vpřed a vydala jsem vyděšený výkřik. „Kurva, Ježíši Kriste.“ Dillon vytřeštěnýma očima pozoroval nůž v mé ruce a udělal krok dozadu.

„Ach Bože.“ Nůž dopadl na podlahu, já ho v hrůze pozorovala a cítila, jak mi klesají kolena.

„Kurva.“ Dillon mě chytil, než jsem se mohla zhroutit na podlahu a přitáhl k sobě.

„Ublížila jsem…“

„Ne.“ Bez dalšího slova mě nesl do ložnice a položil mě na postel. „Co se krucinál stalo?“

„Já… ty… já…“

Zavřela jsem oči, když zašeptal, „dýchej.“ Když jsem se potřetí nadechla, znovu jsem oči otevřela.

„Neodpověděl jsi,“ vydala jsem ze sebe konečně a jeho čelist se zpevnila.

„Bejby, odpověděl jsem.“

„Neodpověděl,“ popřela jsem a on sklonil hlavu na mou hruď.

„Přísahám Bohu, bejby, takhle bych si s tebou nehrál. Odpověděl jsem.“ Takhle by si se mnou nehrál; to by mi nikdy neudělal. Nikdy by mě záměrně nevyděsil, což znamená, že ztrácím rozum.

„Myslela jsem… Proboha, mohla jsem tě zabít.“ Zakryla jsem si obličej rukama a pustila se do mě panika.

„Jsem v pohodě. Ty jsi v pohodě. Oba jsme v pohodě.“ Objal mě a já se rozbrečela.

„Hrozně mě to mrzí.“

„Nic se nestalo.“ Uklidňoval mě, hladil mě po vlasech a tiskl mě k sobě. Leželi jsme tam, dokud mi nevyschly slzy a žaludek mi nepřipomněl, že musíme jíst.

***

„NE!“

Vytřeštila jsem oči, když mi srdce bušilo do žeber a v žaludku jsem cítila nevolnost.

„Ne, prosím ne,“ křičel ženský hlas z dálky. Mrkala jsem a snažila se zaostřit, ale jsem dezorientovaná a v hlavě mi zběsile buší, takže je to téměř nemožné. Zavřela jsem oči, zavrtěla hlavou a uvědomila si, že jsem opilá, i když si nevzpomínám, že bych pila.

„Dillone,“ zařvala jsem, natáhla ruku, abych ho vzbudila, a když jsem zjistila, že se moje ruce ani nehnou, zchladla mi krev v těle. „Dillone?“ znovu jsem trhla rukama a cítila provaz kolem zápěstí. „Tohle je jenom sen,“ zašeptala jsem a polkla nevolnost. Tohle musí být sen. Usnula jsem v posteli s Dillonem, poté, co jsme si dali čínu a sledovali zprávy. Vím to, jsem si jistá.

Slyšela jsem, jak se otevřely dveře, ztuhla jsem a cítila, jak něco dopadlo na podlahu u mých nohou. Proboha, vzbuď se, prosila jsem sama sebe, zatínala nehty do dlaní a cítila, jak na mé kůži zanechávají rýhy ve tvaru půlnočního měsíce.

„Prosím.“

Nechci to udělat. Nechci otevírat oči, abych čelila realitě, ale ta prosba je plná strachu a zoufalství. Otevřela jsem znovu oči, zamrkala, a když se mi zrak zaostřil, cítila jsem žluč v krku, když jsem se podívala do Kiminých očí plných bolesti. Prosím, pohnula rty a já si všimla, že má krev v koutku úst a přejela jsem očima její nahé tělo. Ten strach, který mě pohltil, jsem ještě v životě necítila, když jsem si všimla modřin, šrámů a bodných ran na jejím trupu.

„Ach bože, prosím ne,“ vydala jsem ze sebe, zavřela oči a modlila se, abych se probudila, ale i tak mi bylo jasné, že se to nestane, protože nesním. Jsem vzhůru v noční můře, která je realitou. „Seženu pomoc,“ slíbila jsem, když se ke mně natáhla a její oči se zavřely. Sledovala jsem, jak se jí nepřirozeně zvedá hrudník, a moje ruce se začaly třást, v puse jsem měla sucho. „Zůstaň vzhůru,“ prosila jsem, pohybovala rukama dopředu a dozadu, když jsem se snažila uvolnit lano kolem zápěstí. „Prosím, zůstaň vzhůru,“ vzlykala jsem.

„Ale no tak.“

Hlava mi vystřelila nahoru a projela skrze mě nová vlna strachu, když jsem sledovala, jak do místnosti vstoupil ten kluk z kavárny a zavřel za sebou.

„Vidím, že mě poznáváš.“ Zazubil se a strčil ruce do předních kapes džínů. „Umíš si vůbec představit, jak moc jsem tě chtěl, když jsme se poprvé potkali tváří v tvář? Víš, jak těžké bylo, nechat tě odejít?“ zeptal se a já se snažila odtáhnout a vyhnout se jeho dotyku, když mě chtěl pohladit po tváři zkrvavenými prsty.

„Prosím, nedělej to, prosím, nech mě být.“

„A pročpak bych něco takového dělal?“

„Tohle udělat nechceš,“ prosila jsem a snažila se uvolnit ruce.

„Pleteš se. Chci to udělat, přímo po tom toužím.“ Usmál se, vzal do pěsti hrst mých vlasů a trhl rukou tak silně, že jsem vykřikla bolestí. „Myslel jsem, že chceš, abych byl dominantní? Myslel jsem, že chceš, aby tě někdo stalkoval a pak znásilnil.“

„To jsem nebyla já, přísahám, že jsem to nebyla já,“ plakala jsem, když mě znovu zatahal za vlasy, čímž mě přinutil ohnout hlavu přes opěrku židle a ozvala se bolest z nedávno odstraněných stehů na mé hlavě.

„Chceš vědět, co jsem udělal své snoubence, když jsem zjistil, že po mužích chce, aby ji mlátili? Když jsem zjistil, že se chová jako děvka?“ vyštěkl a já sebou trhla, když jsem zavrtěla hlavou, zatímco mi tiše stékaly slzy po tvářích. „Dal jsem jí přesně to, co chtěla. Chtěla dostat, tak jsem ji zmlátil tak, že nemohla otevřít oči. Chtěla být děvka, tak jsem jí ošukal jako děvku, dokud nekrvácela z každé díry, kterou měla.“ Pohladil mě po vlasech, skoro jemně, a jeho hlas se zjemnil. „Tvůj profil byl první, který jsem viděl, potom, co jsem jí to udělal, a odpověděla jsi. Nejdřív jsem ti nechtěl ublížit. Měl jsem v plánu tě zachránit tak, jak jsem nedokázal zachránit ji. Ale pak jsem tě viděl s ním, viděl jsem, co jsi mu dělala, aniž by to věděl. Viděl jsem, že jsi jako ona,“ zařval a já pevně stiskla oči.

„Ach bože.“ Dillone, kde jsi? Prosím, buď v pořádku.

„Bůh při tobě nestojí.“ Ďábelsky se zazubil a pak se sklonil, aby mě kousl do krku tak silně, že jsem cítila, jak mi trhá kůži, zatímco mi stiskl hrdlo rukou.

„Prosím! Přestaň,“ zašeptala jsem a on mi krk stiskl pevněji. Zoufale jsem lapala po dechu, tělo se mi třáslo a hvězdičky mi tancovaly před očima, než všechno zčernalo.

Náhle jsem se probudila a moje ruce vyletěly k hrdlu, když jsem lapala po dechu. „Bože.“ Rozhlídla jsem se kolem, strach mě sžíral a v očích jsem měla slzy. Jsem pořád ve své noční můře. Zakryla jsem si pusu rukama, když jsem si uvědomila, že už nejsou spoutané a vzlykla jsem.

Nedala jsem si čas přemýšlet. Rychle jsem si rozvázala lano kolem kotníků a přesunula se ke Kim, která u sebe měla lano, které předtím poutalo moje zápěstí. „Kim.“ Otočila jsem ji na záda, přitiskla dlaň na její hrudník a zatřásla s ní. „Kim,“ zopakovala jsem, ale ona se nehnula; ani se nenadechla. Když mi došlo, že je mrtvá, nechala jsem hlavu spadnout na její hruď a bojovala s touhou ji k sobě přitisknout.

Vím, že je to možná jediná šance, jak se odtud dostat živá. Přesunula jsem se ke dveřím a přitiskla k nim ucho. Když jsem nic neslyšela, popadla jsem kliku, potichu se pomodlila a otevřela dveře. Nakoukla jsem ven, ale neviděla nic, kromě chodby v tlumeném světle. Přikrčila jsem se, pomalu vyšla na chodbu, zavřela za sebou dveře a pak se podívala oběma směry, když jsem přemýšlela, kudy jít. Nevím, kde jsem, ale kdybych měla hádat, řekla bych, že je to starý sklad.

Stáhla jsem si lem trička níž, pomalu se plížila dál na bosých nohou, a když jsem spatřila další dveře, cítila jsem v žilách adrenalin. Jakmile jsem dosáhla na kliku, stiskla jsem ji v ruce, a když jsem otevřela, cítila jsem na obličeji chladný noční vánek. Pootevřela jsem dveře ještě trochu a chtěla řvát, když se ozval hlasitý zvuk a já si všimla, že jsou na druhé straně zajištěné velkým řetězem. Ohlédla jsem se do chodby za sebou a vytřeštila oči, když jsem viděla, jak ten chlap míří do místnosti, kterou jsem zrovna opustila. Věděla jsem, že nemám jinou možnost, tak jsem otevřela dveře co nejvíc, přitiskla hlavu do mezery a křičela. Slyšela jsem, jak za mnou běží ten chlap a řval, „co to kurva děláš?“ Prostrčila jsem mezerou ramena a ruce, opřela se o zárubeň, abych mohla protáhnout i zbytek těla a pak řvala bolestí, když ke mně doběhl a skřípl mi ve dveřích hrudník. „Ty píčo zkurvená!“ zavrčel a táhl mě k sobě, zatímco já křičela a zmítala sebou.

„Naser si!“ Kopala jsem, divoce se kroutila a nakonec se mi nějakým zázrakem povedlo vyklouznout z jeho sevření a dopadla jsem na zem hned za dveřmi na druhé straně. Na nic jsem nečekala. Neriskovala jsem pohled za sebe. Běžela jsem co nejrychleji k lesům, a nechala temnotu, aby mě pohltila a uchránila.

Dillon

KDYŽ JSEM SLYŠEL JMÉNO TRENT DENTON, otočil jsem se a sledoval malou televizi na zdi. Objevilo se video, kde Trenta doprovází na policejní stanici s rukami spoutanými za zády. Pak se objevila zpravodajka a s papíry v rukou řekla, „Trent Denton, příkladný občan, doktor a muž, ke kterému vzhlíželo mnoho lidí, je také muž, kterého policie dnes zatkla za šest vražd v oblasti Nashville, ke kterým došlo v průběhu posledních tří měsíců, kromě toho také za pokus o vraždu a únos ženy z Murfreesboro. FBI byla přizvána k případu poté, co se objevilo čtvrté tělo, a všechny mrtvé byly spojeny s webovou stránkou, Dominuj Mi, což je internetová stránka fetišistů, kde obviněný hledal svoje oběti. Ve zprávách v jedenáct vám přinese další informace, spolu s rozhovorem s matkou Trentovy stále ještě pohřešované snoubenky.“ Našel jsem ovladač a vypnul zvuk, víc slyšet nechci. Položil jsem hlavu na břicho Ashlyn a nechal se uklidnit tlukotem jejího srdce, který jsem cítila pod dlaní a který mi připomínal, že je u mě a v bezpečí.

„Dillone.“ Zvedl jsem hlavu a sledoval, jak ke mně přichází Lilly. „Jdi se domů osprchovat, já s ní mezitím zůstanu.“

„Jsem v pohodě,“ zamumlal jsem a podíval se na Ashlyn, jejíž ruka se pod tou mou napjala. Přejel jsem rukou nahoru, na její líčko a její tělo se uvolnilo, zatímco já sledoval její nádherný obličej a ujistil se, že nemá další špatný sen. Poslední čtyři dny pro ni byl spánek problém a konečně jsem ji před pár hodinami přesvědčil, aby si vzala prášek na spaní, když bylo potvrzeno, že byl Trent zatčen. Díkybohu se zdá, že prášek pomohl.

„Zlato, musíš se osprchovat a něco sníst,“ řekla jemně, skoro jako prosbu a moje čelist se zatnula.

„Nehodlám ji opustit.“ Snažil jsem se neříct to nepříjemným tónem, ale nemůžu si pomoct. Žena, kterou miluju, leží v nemocnici poté, co utrpěla různá zranění, od podrážděného hrtanu, přes dvě zlomená žebra až po prochladnutí, protože ji unesl sériový vrah a přes noc se v chladném počasí schovávala jen v tričku, ve kterém šla spát.

„Zlato.“ Lilly položila ruku na má záda.

„Vzal ji přímo z naší postele a já nemohl udělat ani jednu zatracenou věc, abych ho zastavil.“

„Zdrogoval tě,“ připomněla mi tiše. „Zdrogoval vás oba.“

„Viděl jsem, jak ji bere. Viděl jsem, jak ji bere přímo z mého náručí a nemohl jsem se ani hnout.“ V hrdle mi hořelo, když jsem pomyslel na to, jak zvedal její tělo z naší postele. Myslel jsem, že je to jen špatný sen. Nemohl jsem se hnout, nemohl jsem mluvit. Mohl jsem je sledovat, jak ji vynáší z pokoje a ležel jsem tam bezmocný.

„Přestaň,“ zašeptala chraplavým hlasem a moje hlava vyletěla vzhůru. „Pr-osím.“ Ashlyn se zlomil hlas a já se natáhl, vzal kelímek s pitím a přidržel jí brčko u rtů. Když se napila, znovu jsem kelímek položil na stůl.

„Neměla bys mluvit,“ připomněl jsem jí jemně a pohladil ji po hlavě, když jsem se naklonil a jemně ji políbil.

„Ně-kdo tě musí zas-tavit, a-by sis to nedá-val za vinu,“ zašeptala a poplácala mě po tváři. Natočil jsem hlavu tak, abych ji políbil do dlaně a spojil jsem naše prsty.

„Má pravdu,“ řekla Lilly tiše, přešla na druhou stranu postele a vzala Ashlyn za volnou ruku. „To, co se stalo, je naprosto příšerné, ale nemohl jsi nic dělat.“ I když vím, že má pravdu, moje hlava se s tím nedokáže smířit. Měl jsem Ashlyn odvést mimo město hned v tu chvíli, kdy se k nám přiblížila FBI. Měl jsem ji vzít někam, kde by byla v bezpečí. „Slyšel jsi dneska Agenta Torrese, Trent Denton dobře věděl, co dělá. Znal kódy bezpečnostních zařízení v obou vašich domech, znal vaše denní plány, sledoval vás. Nerada to říkám, protože unesl mojí holčičku a ublížil jí, ale byla to jen otázka času,“ řekla Lilly a já sledoval, jak pláče a má problém s dýcháním. „Kdyby Kimiina sestra…“

„Ne.“ Ashlyn zavrtěla hlavou. „Pr-osím ne.“ Do očí se jí dostaly slzy a já ji k sobě opatrně přitiskl. Když se dostala pryč a našla pomoc, řekla policii, že je Kim pořád uvnitř. Když se policie konečně dostala do opuštěné budovy, kde ji Trent vzal, tělo už tam nebylo. V té době nevěděla, stejně jako nikdo z nás, že to byla ve skutečnosti Kimina sestra, identické dvojče Kelly, která tam s ní byla. „O… ona mě za… chránila,“ její hlas se zlomil a já na krku cítil její slzy.

„Já vím, bejby,“ řekl jsem, hladil ji po zádech a pak slyšel, jak se prudce nadechla a přitiskla se ke mně pevněji. „Musíš si lehnout. Tohle není dobré pro tvoje žebra,“ zašeptal jsem, políbil ji k uchu a ona přikývla. Pomohl jsem jí zpátky do polštářů, posadil se do židle a sledoval, jak se Cash vrátil do pokoje se Sagem a Jaxem. Přísahám, že pokaždé, co odejde, přijde s někým dalším, kdo se chce sám přesvědčit, že je Ashlyn v pořádku, vzhledem k tomu, že nemocnice nedovolí mít tady víc, než jen pár návštěvníků najednou.

„J-jak je Kim?“ zeptala se, když se dívala na Sagea, zatímco Cash přišel blíž a políbil ji na tvář. Jax čekal na to, aby mohl udělat to stejné.

„Je v pořádku, chtěla za tebou přijít, ale…“

„To… je dobrý.“ Ashlyn se znovu rozbrečela a jeho obličej zněžněl. „Řekni jí, že ji m-ám ráda.“

„Řeknu.“ Přešel ke straně postele a sklonil se, aby ji políbil na čelo. „Nemůžu zůstat, musím se za ní vrátit,“ řekl jemně a její oči se zavřely, když řekla, „d-dávej na ní p-pozor.“

„Vždycky.“ Prohlásil s pevných odhodláním, když se postavil a pak mě poplácal po zádech, než se tiše rozloučil a odešel z místnosti.

„Už našli tělo Kelly?“ zeptala se Lilly Jaxe, který se posadil vedle mě a zavrtěl hlavou.

„Pořád hledají, snad se policii podaří z něj dostat, kam jí dal,“ řekl tiše, zatímco mi Ashlyn téměř bolestivě drtila ruku. „Mrzí mě to.“ Odvrátil pohled a já viděl, že skrývá slzy. Vím, že si myslí to, co já. Vím, že si uvědomuje, že jsme právě teď mohli být venku a hledat tělo Ashlyn, místo abychom seděli v nemocničním pokoji a čekali, až se zotaví dostatečně na to, aby se vrátila domů.

„Mám vás ráda,“ zašeptala Ashlyn a já jí přejel prstem po tváři. Pak jsem se podíval na její mámu, jejího tátu a Jaxe. Možná jsme měli drsnější start, ale stejně jako v každé rodině, jsme se přebrodily sračkami a díky toho budeme silnější.

Ashlyn

ZÍRALA JSEM DO OHNĚ PŘED SEBOU, pozorovala, jak plameny tančí v krbu a cítila, jak teplo proniká do kůže na mém obličeji. Zdá se, že trvá celou věčnost, než cítím teplo. Bez ohledu na to, co dělám, mám neustálý pocit, že mi přes kůži, do svalů, do samotného nitra proniká chlad. A přemýšlím, jestli ještě někdy v životě ucítím teplo.

Když zkoumám plameny, myslím na telefonát, který jsem dneska měla s agentem Torresem. Říkal, že se jim konečně podařilo dostat z Trenta přiznání.

Vysvětloval mi, jak Trent brečel, když jim říkal o tom, jak všechno začalo, jak našel svojí snoubenku na stránkách, Dominuj Mi, kde hledala zvrácený sex, zatímco s ním měla vztah. Říkal, že po její smrti narazil na můj profil a chtěl mě vyděsit, abych už tam nechodila. Ale pak mě viděl venku s Dillonem a myslel si, že jsem přesně jako ona, takže se mě pokusil zabít autem. Agent Torres říkal, že přesně to ho dostalo přes hranu, to byl ten moment, kdy se rozhodl používat tu stránku, aby tam našel své oběti. To nejsmutnější je, že matka Trentova snoubenky na policii po jejím zmizení nahlásila, že podezřívá snoubence její dcery, ale nikdy neexistoval žádný důkaz, který by potvrdil její zmizení, natož smrt. Takže ho pustili, dokonce i když sami věřili, že je vinný.

Promnula jsem si zápěstí a zavřela oči. Pořád nechápu, proč mě nezabil, když měl šanci. Ty otázky „co když“ mě přivádí o rozum. Vím, jak blízko jsem byla smrti a taky vím, že kdyby Kelly nenašla dost síly, aby rozvázala lano, které mě svazovalo, pak bych byla mrtvá, stejně jako ona. Zachránila mi život; co udělala předtím, na tom nezáleží. Poslední chvíle svého života strávila tím, že pomohla někomu, koho neznala a za to jí budu nadosmrti vděčná.

„Bejby.“

Trhla jsem sebou a otočila hlavou na polštáři tak, abych viděla na Dillona.

„Nechtěl jsem tě vyděsit.“

„V pohodě. Co se děje?“ zeptala jsem se a stáhla nohy, aby si mohl sednout na pohovku. Místo toho, aby se posadit, natáhl ke mně ruku.

„Něco pro tebe mám.“

„Vážně?“

„Jo, pojď se mnou.“ Pomohl mi na nohy a pak mě za ruku vedl z knihovny směrem ke dveřím a ven. Sotva jsme sešli schody, zamířil k fontáně.

„To jsi neudělal,“ usmála jsem se a jeho tvář zněžněla.

„Říkala jsi, že do ní chceš ryby, tak jsem s pomocí tvého táty a bratra nainstaloval filtrační systém a Jax před chvílí přivezl ryby.“

„To si děláš srandu.“ Zazubila jsem se, naklonila se přes hranu a sledovala zlaté rybky. Pak jsem si všimla dřevěné tyčky, která vedla k římse. Vzala jsem jí do ruky a všimla si lanka, které vedlo přes okraj do vody. Vytáhla jsem ho a zalapala po dechu, když jsem na něm viděla své prstýnky.

„Ty…“ Oči se mi naplnily slzami, když odvázal prstýnky z lanka a vzal mou ruku do své. Cítila jsem, jak se třesu, když mi nasadil oba prstýnky zpátky na prst. Ten den, kdy přišla policie do nemocnice, aby mi řekli, že chytili Trenta, zeptal se jich Dillon, jestli u sebe měl můj zásnubní a snubní prstýnek. Až do té doby jsem si nevšimla, že mi chybí. „Jak jsi je sehnal?“ polkla jsem a studovala prstýnky, které představují něco mnohem víc, než to, že jsem jeho manželka.

„Tenhle jsem si nechal poslat z té kaple ve Vegas, kde jsme se vzali. Není to stejný prstýnek. A tenhle je od klenotníka, u kterého jsem koupil ten první,“ řekl a přejížděl prsty z jednoho prstýnku na druhý.

„Děkuju.“ Opřela jsem se o něj a zabořila obličej do jeho hrudi. „Miluju tě,“ vydechla jsem, když jsem cítila jeho rty na mém čele.

„Já děkuju, že ses ke mně vrátila,“ zašeptal a já pevně stiskla oční víčka.

„Vždycky si najdu cestu zpátky k tobě,“ slíbila jsem.

***

VYŠLA JSEM Z KOUPELNY, MAZALA jsem si ruce krémem a pak jsem vlezla do postele, ze které jsem sledovala, jak ke mně jde Dillon, který na sobě má jen tmavě modré boxerky, které se k jeho tvarovaným stehnům tisknou jako druhá vrstva kůže.

„Zítra nejdu k doktorce,“ informovala jsem ho a on se zamračil.

„Cože?“ Lehl si do postele a přehodil přes nás přikrývku.

„Mám si vyzvednout antikoncepci. Nepůjdu.“

„Bejby,“ zašeptal a zněl, jako by sám v sobě vedl konflikt. Vylezla jsem na něj, posadila se obkročmo na jeho pas a položila ruku na jeho pevnou hruď.

„Chci s tebou založit rodinu.“

„Myslel jsem, že chceš počkat,“ zamumlal, položil ruce na můj pas a já zavrtěla hlavou.

„Už čekat nechci.“ Přejela jsem rukama po jeho hrudi nahoru, pohladila ho po straně čelisti a jeho oči zpřísněly.

„Nemůže tvůj život ovlivnit víc, než už to udělal,“ zavrčel. Vím, že mluví o Trentovi a myslí si, že je to všechno kvůli tomu, co mi udělal, ale není to tak.

„Pravda, to nemůže. Je to tebou. To díky tobě chci víc,“ řekla jsem a přísnost z jeho pohledu zmizela. „Chci být máma. Chci tenhle velký dům plný dětí a chci vidět, jak naše děti ukládáš večer do postele. I tak můžu mít kariéru, ale teď je mi jasné, že už to není to, co by mě udělalo šťastnou.“

„Víš jistě, že tohle chceš?“

„Přísahám, že chci,“ zašeptala jsem a pak vypískla, když mě přetočil na záda a díval se na mě shora.

„Možná bychom měli začít trénovat, aby bylo jasno, že jsme v tom dobří, než opravdu začneme.“ Zazubil se a já se rozesmála. Pak jsem ho k sobě přitáhla.

„To zní jako dobrý plán,“ řekla jsem s úsměvem proti jeho rtům.