UA - 10. kapitola

Překlad: Rebelka
Kor.: Evička

Dillon

„MLUV SE MNOU.“

Když se podívám na svého bratra, cítím, jak drtím zuby. „Ani nevím, kde zasraně začít,“ zamumlal jsem a opřel se o plot před sebou, abych neviděl chlapce a Caru, kteří krmili zvířata uvnitř ohrady. Moje mysl je zaneprázdněná Ashlyn a pohledem, který jsem viděl na její tváři, než jsem ji nechal stát ve foyer.

„Můžeš začít tím, že mi řekneš, proč je Isla stále kolem. Myslel jsem, že ji vymažeš ze svého života, až s ní skončíš.“

„Udělal jsem to,“ vyštěkl jsem, on zavrtěl hlavou a opřel se lokty o zábradlí.

„Říkal jsem ti, že je blbá, že dokonce předstírá, že jsem s ní. Říkal jsem ti, že ty sračky byli teda něco a jednou tě to kopne do zadku.“

„Právě teď nepotřebuji slyšet, „já jsem ti to říkal „. Víš, jaké to bylo vyrůstat v tom domě. Její rodiče byli kolem, ale skutečnosti tam nikdy nebyli. A když jsi odešel, bylo to jen já a ona. Není to ospravedlnění, ale vždycky jsem na ni dohlížel, takže mi to uniklo. Prostě jsem ty její hovadiny neviděl. Neměl jsem tušení, že by ke mně něco takového cítila.“

„Mohl jsem ti říct, že je do tebe zamilovaná. Strávila několik let pod stromem a snažila se, abys jí dal jablko.“

„Co to kurva vůbec znamená?“ Zeptám se a obočí se mi prudce stáhnou dohromady.

„Četl jsem večer klukům The Giving Tree.“ Pokrčil rameny a usmál se.

„Měl bych si teď promluvit s Carou.“

„Asi ne. Víš, jak se cítí kvůli Isle,“ zamumlal a přikrčil jsem se, když jsem si vzpomněl, jak Parker poprvé přivedl Caru do New Yorku, aby se s každým seznámila. Isla se ho během této návštěvy pokusila dát dohromady s jednou jejích kamarádek, přímo před Carou a Cara zmagořila. Poté odmítla mít cokoliv společného s Islou nebo jejími rodiči, a od té doby se chovala, jako by to nebyl velký problém a smála se tomu. „Jsem jen rád, že Cara neviděla Islu. Ty a já oba víme, že by pomohla Ashlyn nakopat jí prdel.“ Zasmál se a já stisknul čelist.

„Tyhle sračky nejsou vtipné,“ zavrčím a on zvedne oči od dětí a Cary, aby se podíval na mě.

„Potřebuješ se kurva uklidnit. Všechno to bude v pořádku,“ zamumlal, ale ten pocit v mém hrudníku nezmizel a já vím, že ani nezmizí, dokud ji neuvidím.

„Kurva, nemůžu to udělat. Nemůžu tu zůstat. Musím jít domů a zkontrolovat ji.“ Vytáhl jsem klíče od auta a strčil mu je. „Vezmi moje auto. Vezmu si taxík, aby mě vzal zpátky do domu.“

„Chceš, abychom si našli na noc hotel?“ Zeptá se tiše a já zakroutím hlavou.

„Ne, ale potřebuji nějaký čas. Vezmi Caru a chlapce na večeři.“

„Jistě, cokoli potřebuješ.“ Přikývl a dal si klíče do přední kapsy.

„Uvidíme se později,“ řekl jsem mu a odešel jsem bez rozloučení s Carou a chlapci.

Když odcházím ze zoologické zahrady, zavolám Timovi, abych zjistil, jestli je volný, aby mě vyzvedl. Naštěstí je blízko a čeká na mě, jakmile opustím přední bránu.

„Rozbil sis auto?“ Zeptá se a otevře zadní dveře.

„Ne, má ho můj bratr. Zůstává tady s manželkou a dětmi.“

„Je všechno v pořádku?“

„Jo, jen něco o co se musím doma postarat.“

„Dostanu tě tam rychle,“ zamumlal a zavřel dveře.

Když vytáhne mezi nás dělič, vytáhnu mobilní telefon, abych zavolal Ashlyn, a pak zatnu zuby, když neodpovídá. Zdá se, že cesta do domu trvá věky, i když vím, že je to jen patnáct minut. Jakmile zastavíme na příjezdovce, předávám Timovi dost peněz za jízdné a navíc spropitné, než se dostanu ven a zabouchnu dveře. Když vcházím do domu, zamířím ke knihovně s vědomím, že ji tam najdu, jestli mě neopustila. Jakmile vstoupím do místnosti, najdu ji schoulenou na gauči s přikrývkou vytáhnutou až na ramena a zavřenýma očima.

Sednu si na područku, dám jí dlaň na tvář a oči se jí otevřou. „Neodešla jsi,“ zamumlám a ona se pokouší sednout, ale ji držím tam, kde je, když skloním své tělo k jejímu.

„Říkala jsem ti, že to neudělám.“

„Omlouvám se, bejby.“

Zamračila se, zavrtěla hlavou a znovu se snažila posadit. „Proč se omlouváš? Nejsi ten, kdo se choval jako blázen.“

„Ty ses nechovala jako blázen. Reagovala jsi, protože ses cítila ohrožená. Tvá reakce byla zcela normální.“

„Myslíš, že zaútočit na někoho je normální?“ Zavřela oči a já jí položím ruku nad srdce.

„Bejby.“ Otevře oči a cítím, jak jí srdce v hrudi bije proti mé ruce. „Zabil bych kohokoliv, o kom bych si myslel, že jsou hrozbou, budu bojovat s jakoukoliv osobou, která se pokusila vejít mezi námi. To není šílené. To by chránilo nejdůležitější část mě, protože ta žije uvnitř tebe.“

„Dillone.“ Zavřela oči a položila ruku na mou hruď. „Já… Nemám tu osobu, jakou jsem byla, ráda.“

„To je v pořádku, protože já ji miluju,“ řeknu jemně, když jsem jí přejel palcem přes spodní ret. „Nenávidím, co se stalo, ale líbilo se mi vidět, že to co ke mně cítíš, je stejně silné jako to co cítím já k tobě.“ Sklonil jsem hlavu a jemně ji políbil.

„Řekl jsem ti, že Isla a její rodina nebudou ovlivňovat naše životy a myslel jsem to vážně. Nezáleží mi na nich. Ty jsi moje priorita. Naše budoucnost a tvé štěstí jsou pro mě nejdůležitější. Vypudil jsem Islu ze svého života, když mi zas lhala a snažila se mě přesvědčit, že potřebuje více času. Věděl jsem, že je to lhářka, ale můj smysl pro věrnost vůči jejím rodičům mi znesnadňoval si to přiznat. Přál bych si, abych nikdy nesouhlasil s tím, co jsem udělal, ale nemůžu to změnit. Můžu ti jen slíbit, že je to naposledy cos jí viděla. Pokud se mě pokusí znovu kontaktovat, podám proti ní soudní příkaz.“

„A co její rodiče?“

„Budou to muset pochopit, a pokud ne, budu muset rozhodnout o tom, jakou roli budou hrát v mém životě. Tvoje pohoda je pro mě ta nejdůležitější.“

„Jak moc je na mě Parker naštvaný?“

„Co?“ Zamračil jsem se a ona se znovu pokusí usadit, ale držím ji a pak se usměju, když zavrčí a vydechne frustrovaný dech. „Proč by měl být na tebe Parker naštvaný?“

„Um… protože zjistil, že jeho nová manželka je blázen.“

„Bejby, Cara nenávidí Islu a odmítá mít cokoli společného s její rodinou. Pokud někdo chápe, co se dnes stalo, je to Parker.“

„Isla byla taky falešně zasnoubená s Parkerem?“

„Ne, chytráku. Isla se pokoušela dát Parkera dohromady s jednou z jejích kamarádek přímo před Carou. Moc dobře to neprošlo.“

„Vsadím se, že ne,“ zamumlá, načež se usměju a přejedu jí prstem přes obočí, který už není zamračené jako dříve.

„Cítíš se lépe?“

„Myslím, že ano. Stále se mi nelíbí způsob, jakým jsem nechala Islu, aby se ke mně dostala.“

„To chápu, ale prosím, neodstrkuj mě od sebe. Nenávidím, že tě vidím rozrušenou a opravdu se mi nelíbí, když mě od sebe držíš dál.“

„Jen jsem potřebovala nějaký čas na rozmyšlenou.“

„To jsem pochopil, proto jsem odjel, ale vždycky to dělat nebudu. Nechám tě proti všemu, v co věřím.“

„Nebyl jsi pryč dlouho.“

„Neřekl jsem ti, že budu schopen držet se dál dlouho,“ zamumlal jsem a její rty sebou zaškubaly, když se posadila. „Jsme teď v pohodě?“

„Ano.“ Sklonila hlavu a upřela oči na své ruce. Když vidím, jak otočí jednoduchým zlatým kroužkem kolem prstu, zakroutím hlavou a přemýšlím, proč Isla kurva vytáhla maminčin snubní prsten.

„Parker dal maminčin prsten Caře,“ vysvětluji tiše a její oči se setkají s mýma, když polkne. „Moje máma si nepotrpěla na šperky, takže to byla jediná její věc, kterou nám po sobě zanechala, a Parker byl starší, takže ho dostal on.“

„Dillone…“

„Vím, že bys měla dostat něco, co bys mohla předvést, něco, co by všichni mohli vidět. Ale tento prsten –“ Chytím ji za ruku a třu jí přes něj palcem – „tento prsten představuje okamžik, kdy jsme začali, ten okamžik, kdy ses se stala mou, a to je cennější než všechno, co jsem kdy mohl dovolit.“ Vrhne se na mně a obalí tělo kolem mého. Jak jsem ji držel, vydechl jsem a cítil, jak se z mého hrudníku zvedá váha.

„Řekni mi, že mě miluješ,“ zašeptá a já pohřbívám tvář do ohbí jejího krku a nasávám vanilkovou vůni do plic.

„Miluji tě, bejby. Nikdy o tom nepochybuj.“

„Taky tě miluju.“ Její něžná slova pronikají do mé pokožky a naplňují ty části, které mi chyběly, když jsem ztratil své rodiče. Vždycky jsem věděl, že najdu někoho, s kým se podělím o svůj život, ale nikdy jsem ani nesnil, že by pro mě byla v každém směru dokonalá.

„Snídala jsi?“ Zeptal jsem se ji po několika minutách, co jsem ji držel, protože jsem věděl, že u snídaně nebyla. Má tendenci zapomínat na jídlo, pokud není přímo před ní.

„Ne, co jsi odešel tak jsem šla sem, abych přemýšlela, a usnula.“

„Tak pojď, něco to udělám.“ Zvedl jsem ji a donesl do kuchyně, kde jsem ji posadil na ostrůvek. „A co arašídové máslo a želé?“

„Myslím, že jsem neměla ani jedno, od té doby co mi bylo deset.“ Zazubí se a já se nakloním, chytnu jí za čelist a jemně políbím, než se odtáhnu.

„No, v tom případě mi dovol, abych ti připomněl, jak dobré jsou.“ Neochotně jsem se od ní odtáhl, abych jí připravil sendvič, a pak uslyšel, jak jí zvoní telefon. Sleduju, jak seskočí z pultu, a projde kuchyní, vidím, jak zvedne mobil a přitiskne si ho k uchu.

„Chtěla jsem ti zavolat,“ říká s úsměvem. Pak se zamračí a zeptá se: „Ne, co se stalo?“ Opře si dlaně oproti pultu, skloní hlavu, když mluví tiše. „Včera večer jsme jeli kolem. Viděla jsem policejní a zpravodajské auta.“ Zavrtěla hlavou a já se k ní přiblížil. „Ano, zpočátku jsem si myslela, že to byla nehoda, dokud jsem neviděla dodávku CSI. Víš, kdo to byl?“ Zeptala se a podívala se na mě. Odpovídá: „Už nebudu,“ na to, co říkala osoba z telefonu.

„Co se děje?“

„To je Michelle. Našli naši ženu, která byla včera v noci ubodaná v Oaks Parku.“

„Ježíši.“ S Parkerem, Carou a dětmi, které se objevily včera v noci a dnes ráno se objevila Isla, jsem úplně zapomněl, že když jsem jel kolem, viděl jsem tam novináře a policii. „Vědí, kdo to je?“

„Michelle říkala, že ne. Právě to viděla ve zprávách a napadla jsem jí já, protože ví, že tam někdy chodím běhat.“

„Už nebudeš,“ zavrčel jsem a přemýšlel o tom, jak tam běhá sama se sluchátky v uších a nevidí žádnou hrozbu a někdo ji napadne.

„Rozhodně už nebudu,“ souhlasí, zavrtí hlavou a pak sklopí oči a vím, že jí Michelle něco říká.

„Ano, příští sobotu, a ne, nebudeme mít striptéry,“ zamumlá a já jí rukou zvednu hlavu, abych se jí podíval do očí.

„Přísahám Kristu, že jestli se na tvém rozlučkovém večírku se svobodou, objeví nazí chlapi, seřežu ti zadek do fialova, až se vrátíš domů.“ Vytřeštila oči a přejela si jazykem přes spodní ret, když přikývla. Když jsem viděl záblesk touhy v jejích očích smíchané s obavami, přemýšlím, jestli bych ji neměl příště, až ji budu mít před sebou nahou, naplácat, abych zjistil její reakci.

„Zmlkni, Michelle,“ zamumlá. Pak jí šeptá: „Jo, ahoj.“ Než ji mohu chytit, odtáhne mobilní telefon od ucha, hodí ho na pult a vyrazí kolem mě. „Tenhle sendvič je lahodný.“ Kření se, a já s kroutící hlavou, kráčím směrem k ní.

Jakmile jsem dost blízko u ní, ohnu se a polím jí na čelo. „Chceš nějaké mléko, než se z toho udusíš?“

„Ano, prosím.“ Usměje se, odtrhávajíc kůrku od chleba, pak se usadí na jednu ze stoliček, když procházím kuchyní, abych vzal galon mléka z ledničky. Naplním pro nás oba každému skleničku, vezmu je na ostrůvek a posadím se vedle ní. „Musíš se vrátit, abys vyzvedl svého bratra?“ Zeptala se, když otevřu krabičku košíčků a usměju se, když vidím, že jich tu je šest.

„Ne, nechal jsem mu tam auto.“

„Jak ses vrátil domů?“ Zeptá se poté, co spolkla sendvič a upila si mléka.

„Tim byl v této oblasti, takže mě mohl odvézt,“ vysvětluji, než jsem se zakousnul do košíčku.

„Musí ti opravdu chutnat. Nikdy jsem neviděla, že bys jedl sladkosti, a tohle, už musí být třetí, co jíš.“

„Čtvrtý,“ opravil jsem a zaslechl její zvonivý smích, načež jsem se usmál. Bylo to příliš dlouho, co jsem slyšel její bezstarostný smích a chybí mi to. „Potřebujeme dovolenou, bejby,“ řekl jsem tiše, přikývla a odtrhla další kůrku ze sendviče.

„Ráda bych si s tebou vyrazila, ale vím, že od doby, kdy jsi převzal ordinaci, máš víc práce, takže to v dohledné době nevidím reálné.“

„Více pacientů se rovná více peněz, což znamená, že si mohu dovolit najmout dalšího zubaře. Příští týden něco vymyslím.“

„Nemyslíš si, že je příliš brzy najímat dalšího zubaře?“

„Ne, ne tempem, které nabíráme. A skutečně chci mít třetí osobu, která by pomohla pokrýt věci, pokud my dva musíme být delší dobu mimo ordinaci.“

„Proč bychom museli být delší dobu mimo ordinaci?“ Zamračila se a já jí chvíli pozoruju, než promluvím.

„Až budeme mít děti, budu chtít být co nejčastěji s vámi doma. Právě teď by to bylo obtížné a já bych s největší pravděpodobností musel zavřít praxi a pracovat někde jinde, což by mi dovolilo, abych si odpracoval, jen určité hodiny.“

„Mluvil jsi s Parkerem o tom, že budeš mít děti?“ Zeptala se tiše a já se zamračil.

„Ne proč?“

„Dnes ráno zmínil děti a zeptal se, kdy začneme.“

„Co jsi řekla, když se tě na to zeptal?“

„Řekla jsem za pár let.“ Pokrčila rameny a ukousla si obrovský kus ze sendviče a já se na ni nevěřícně dívám.

„Nebudeme čekat pár let,“ popírám, a cítím, jak se mi jen při té myšlence kroutí rty.

„Opravdu, a jaký je tvůj plán?“ Zeptala se sarkasticky a zvedla obočí.

„Nyní. Čím dříve, tím lépe. Nepoužíváme ochranu, takže by se mohlo stát kdykoliv.“

Když se na mě dívá s vykulenýma očima, zavrtí hlavou a zamumlá: „Mám antikoncepci.“

„Ne nemáš.“

„Ano mám. Mám injekci. Moje příští schůzka je v…“ Podívá se na strop, otáčí hlavou sem a tam, a pak klesne očima zpět ke mně. „Asi osm týdnů.“

„Zruš to. Další nepotřebuješ.“

„Prosím?“ Položila si sendvič na talíř a překřížila si ruce na hrudi, zatímco na mě zúžila oči.

„Nepotřebuješ injekci, a proč jsi mi neřekla, že jí máš?“

„Ty ses celou dobu snažil, abych otěhotněla?“ Zeptala se, zněla naštvaně, a podle jejího tónu bych měl být opatrný.

„Nevěděl jsem, že máš nějakou antikoncepci.“

„Takže snažil,“ zamumlá a odvrátí ode mne pohled. „Wow, právě když si myslím, že už nemůžeš udělat nic šíleného, jdeš a uděláš ještě něco šílenějšího.“

„Chci s tebou rodinu. Na tom není nic šíleného. Chci vidět, jak držíš naše děti tak, jak jsem viděl, že držíš Hope, a chci vidět ten úsměv, který dáváš jen jí, nasměrován na naše děti.“

„Zrovna se poznáváme jako manželský pár. Chci děti, ale nemyslím si, že právě teď je ten správný čas je mít. Chci, abychom měli čas, jen pro nás dva, než přivedeme do naší rodiny dítě. A právě jsem absolvovala! Právě jsem začala svou kariéru.“ Zvedla ruku. „Chci si na chvíli všechny tyto věci vychutnat.“

„Jeden rok, to je čas, který ti dám,“ předkládám kompromis, nakloní se a položí ruku na mou čelist.

„Aspoň dva. Nezměníš můj názor. Já budu muset nosit naše děti, a budu to já, koho naše začínající rodina ovlivní nejvíce. Kdy se to stane, by mělo být moje rozhodnutí,“ říká, že pak ztiší hlas, a její slova mě zasáhnou přímo do střev. „Miluji tě a chci, abys měl všechno, co chceš, ale také potřebuju, abys mě miloval natolik, abys pochopil, že je to ty a já. To je naše budoucnost. Taková velká rozhodnutí, bychom měli dělat společně.“

„Nedáváš mi příležitost, abych s tebou rozhodoval.“

„Kdybych neměla antikoncepci, asi bych teď byla těhotná a to by byla jen tvá volba. Takže se nesnaž, abych se cítila špatně, když ti říkám, co potřebuji.“

„Dobře,“ zamumlal jsem. „Počkám, dokud mi neřekneš, že jsi připravená, ale abys věděla, nejsem nadšený.“

„Věř mi. Děláš to velmi zřejmý.“ Směje se, uzavírá vzdálenost mezi námi a přitiskne ústa na moje.

***

„HÁDÁM, ŽE PODLE TOHO JAK JSTE K sobě byli přisátí, když jsme se sem vrátili, usuzuju, že jste s Ashlyn v pohodě,“ říká Parker a slyším úsměv v jeho hlase, ale neotočím se, abych to viděl. Moje oči jsou přilepené na místě, kde je moje žena v kuchyni u ostrůvku s mými synovci a ukazuje jim, jak se roztavuje opice – ať už je to kurva cokoliv.

„Jsme v pohodě,“ zamumlal jsem nazpět, a usmál se, když jsem ji sledoval, jak hodila hlavu dozadu a smála se něčemu, co řekl jeden z chlapců. Odtáhl jsem od ní pohled, otočil se tváří k bratrovi a chytil jsem jeho úšklebek s výrazem na jeho tváři, který jsem nemohl přečíst.

„Co?“

Napil se piva a přesunul pohled na dvorek. „Upřímně jsem si nemyslel, že tě někdy uvidím, usadit se.“ Zavrtěl hlavou a vrátil se pohledem ke mně. „A už vůbec by mě nikdy nenapadlo, že bych tě někdy viděl zamilovaného.“

„Proč?“

„Vždy jsi byl posedle zaměřený na svou kariéru. Nemyslel jsem, že bys někdy našel někoho, na kom by ti záleželo víc než na tom.“

Má pravdu; Vždycky jsem se zaměřoval na svou kariéru, protože jsem chtěl být někdo, na koho by naši rodiče byli hrdí, že ho nazývají svým synem. Všechno je nějakým způsobem o nich a udržení vzpomínky na ně, naživu. Až do ní. Změnila mé zaměření a přivedla mě zpátky k životu. Uvědomil jsem si, že jsou důležitější věci než peníze a práce.

„Změnila všechno,“ říkám tiše, více pro sebe než jemu. Až do teď jsem si ani neuvědomil, jak moc mě změnila.

„Vidím to.“ Poplácá mě po rameni. „Jsem za tebe šťastný a máma s tátou by byli taky.“

„Myslíš, že ano?“ Zeptal jsem se, cítil jsem, jak bolest zasáhla mou hruď. Stejná bolest přichází pokaždé, když na ně myslím.

„Všechno, co kdy chtěli, bylo, abychom byli šťastní, takže bezpochyby vím, že by za tebe šťastní.“

„Stále mi chybí,“ povzdechl jsem, sedl si, položil si lokty na kolena a pozoroval, jak si sedá do křesla vedle mě.

„Mě taky, každý zatracený den. A od té doby co se mi narodili kluci, je to jen horší. Milovali by být prarodiči, a chybí vidět je s mými dětmi. Ta sračka je na hovno a nikdy nezmizí.“

„Jak se s ním vyrovnáváš?“ Ptám se a uvědomuji si, že to je poprvé po letech, co mluvíme o rodičích.

„Být s rodiči Cary pomáhá. Ty taky. Ale opravdu, mít vzpomínky, které jsem měl na mámu s tátou, a být je schopen sdílet s mými syny, je to, co mě dostane. Od jejich ztráty bude vždycky prázdné místo, ale doufám, že nějakým způsobem je pro své kluky udržuji v paměti.“

„To děláš a maminka s tátou by na tebe byli pyšní,“ ujišťuji, když se na něj podívám, a jemu oči zazáří jak smutkem, tak vděčností.

Když uslyšíme posuvné dveře, jak se otevřou, oba k nim otočíme hlavu, když Jordan strčí hlavu mezi dveře a křičí: „Roztavená opice je hotová! Pojďte, pospěšte si!“ Předtím, než se dveře zavřely.

„Co je sakra roztavená opice?“ Zeptal se Parker a já pokrčím rameny a postavím se.

„Nevím, ale myslím, že to zjistíme.“

Vezmu sebou prázdnou lahev od piva a zamířím dovnitř, kde mě okamžitě udeří vůně pečených skořicových rolek. Vyhodím prázdnou láhev do koše, vezmu pro mě a pro Parkera nové pivo, než se vydám přes kuchyň, kde stojí Ashlyn. Opřu se o pult po jejím boku a dívám se, jak dává vanilkovou zmrzlinu na velkou misku pečených skořicových rolek a plátků banánů.

„Podáš mi karamel z mikrovlnné trouby?“ Zeptá se, zakloní hlavu, aby se na mě podívala, načež přikývnu, políbím jí na spánek a pak vyndám karamel, který je zahřátý ve sklenici, abych ji ho podal.

„Tohle je společný dezert.“ Usmála se, naklonila sklenici karamelu a nechala ho stékat přes zmrzlinu a dokončila to hrstí drcených pekanových ořechů. „Každý si vezme lžičku a prostě se do toho zaboří,“ zamumlá a strčí horkou mísu do středu ostrůvku, kde jsme se všichni shromáždili.

„Ó můj bože. Takhle přesně musí chutnat nebe,“ Cara zasténá a zaboří lžičku do misky pro další skus, dříve než polkne tu první.

„No do prdele, to je dobré,“ řekl Parker o jednu vteřinu později a já slyším Ash se zasmát, když mu Cara narazí do hrudi a kývne na chlapce, kteří mu nevěnují pozornost. Oba jsou teď břichem dolů na ostrůvku, jejich obličeje se vznášejí nad miskou, a házejí si tavenou opici do úst, jako kdyby to mělo zmizet, což se nejspíš stane.

„Vezmeš si taky?“ Zeptá se Ash a dívá se na mě, když spolkla svoje sousto.

„Snažím se přijít s plánem útoku, aby mi nikdo neukousnul ruku,“ zamumlám suše.

Zasměje se, vezme mou lžíci a zaboří jí do misky, a poté mi přidrží před ústy. Vezmu lžíci do úst a dívám se jí do očí, když se odtáhnu, sleduju, jak jí tmavnou oči.

„Takže,“ nakloní hlavu na stranu, jakmile jsem dožvýkal a spolkl, „co si myslíš?“

„Myslím, že jsi to přede mnou držela,“ zamumlám a zabořím lžičku pro další skus, přímo před Jordanovou lžičkou. Slyším, jak zakňučí: „strýčku Dillone, to bylo moje!“ Což mě rozesmálo.

„To jsem nedělala. Musí být dostatečný počet lidí, kteří to budou jíst,“ vysvětluje, a nabírá si sousto pro sebe.

„Mohl bych sníst celou misku sám,“ řeknu s plnou pusou a ona se ušklíbne.

„Bylo by ti špatně. Věř mi, vím ze zkušenosti.“

„Musíš mi dát recept na tohle,“ říká Cara, asi o deset minut později, když chlapci vyškrabují dno mísy pro zbytky dezertu.

„Je to snadné. Pouze plechovku skořicových rolek rozřezat a zapéct. Jakmile je hotovo, nakrájíš na ně plátky banánů, zmrzlinu, karamel a pekanový ořechy. Dá se i dát arašídové máslo do karamelu.“

„To se zdá snadné,“ souhlasí Cara a Parker se usmívá.

„Je to dost snadné, abys to zvládla, zlato,“ uculil se.

Dala si ruce v bok a dívala se na něj. „Umím vařit.“

„Zlato, miluji tě. Jsi pánem mnoha věcí, ale vaření není jedním z nich.“

„Dělala jsem ten kurz vaření minulý měsíc a instruktor mi řekl, že si myslí, že jsem talentovaná.“

„Ten instruktor ti lhal.“

„Ne, nelhal.“

„Lhal, zlato.“ Řekl se smíchem.

„Řekl jsi mi, když jsem se vrátila domů a dala ti ochutnat zbytky, že je to nejlepší, co jsi kdy jedl.“

„Chtěl jsem vykouřit.“ Pokrčil rameny a ona přimhouří oči ještě víc.

„Co je to vykouřit?“ Vloží se do toho Kenyon a Parkerovy oči se rozšíří, zatímco Cary jdou ke stropu.

„Uhh… to je uhh…“ Podívá se kolem pro pomoc. „Já… to je něco jako odměna,“ vykřikne a cítím Ashlynino tělo vedle mého, jak se nekontrolovaně třese a pak slyším, jak si odfrkne.

„Proč…“ začne Kenyon, ale Cara ho přeruší a křikne: „Chlapče. Sprcha. Teď,“ než stačí dokončit cokoliv, co se chystal říct.

„Musíme?“ Zeptali se současně Jordan i Kenyon a dívali se mezi rodiči.

„Ano, teď oba nahoru. Budu tam za minutku.“

„Jo, dobře,“ zamumlal Jordan, když oba skočili dolů z ostrůvku a vyběhli z kuchyně. Jakmile jsou pryč, Cara se otočí k Parkerovi a vrazí mu prst do prsou.

„Přísahám Bohu, že poprvé, když řeknou odměna a vykouřit ve stejné větě, podávám žádost rozvod,“ řekla a ještě jednou do něj šťouchla, než se otočila na patě a vyrazila ven.

„Ty jsi idiot,“ zamumlám na mého bratra a slyším, jak si Ashlyn znovu odfrkne a pak zakašle.

„Omlouvám se.“ Chichotá se a zakryje si ústa. „Já…“ Znovu strne a zakroutí hlavou, zatímco jí zčervená obličej. „Vrátím se.“ Uteče a já slyším, jak se směje, což způsobí můj úsměv.

„Naprosto jsem zapomněl, že jsou tady,“ zabručel Parker, sledoval, jak Ashlyn utíká, pak se otočí, aby se na mě podíval a ušklíbl se. „Doufám, že to nikdy neřeknou Cařině matce. Odtáhla by můj zadek do kostela a utopila by mě ve křtícím bazénu.“

„Pokud se to stane, zavolej mi. Chci se dívat.“

„Zmlkni.“ Usmál se a podíval se na dveře. „Radši jí jdu pomoct, aby dostala chlapce do postele.“

„To by asi bylo moudré,“ souhlasím a sledoval ho, jak odchází, a pak jsem vzal prázdnou mísu, lžíce a odnesl je do dřezu, než jsem naplnil mísu vodou a hodil do ní lžičky.

„Parker šel nahoru?“ Zeptá se Ash, když zavřu vodu a obrátím se k ní.

„Jo.“

„Já vím, že je to špatné, ale to bylo opravdu zábavné.“ Směje se, když se vyhoupne na pult. „Je to jako, když Hope nedokázala vyslovit popcorn a stále říkala cockporn (cock-penis, porn-porno).“ Chichotala se a já se usmál, přešel k ní a udělal si místo mezi jejíma nohama, a pak si ji přitáhl k sobě.

„Vypadáš šťastně,“ řeknu, a dotknu se konečky prstů jejích úst.

Její tvář zjemní a pohladí mě na spodní straně čelisti. „Jsem. Vidět tě šťastného, dělá šťastnou mě. Přála bych si, aby Parker s Carou a chlapci bydleli blíže.“

„Já taky,“ souhlasím a něžně ji políbím, než se odtáhnu. „Zítra je chci vzít na rýžování zlata. Nechceš zjistit, jestli by jela i Hope?“

„Jo, za chvíli zavolám Jaxovi a uvidíme.“

„Dobře.“

„Pátek, po práci, mám schůzku s Kim, abych si nechala udělat vlasy. Chci se zeptat Cary, jestli chce jít taky, takže pokud ano, budeš na to s chlapci sám.“

„To je v pořádku. Jsem si jistý, že můžeme najít něco, co bychom mohli dělat.“

„Úžasné,“ vydechla, když jsem jí přejel palcem po spodním rtu, naklonil jsem se a lehce přitiskl rty na její. Vrazil jsem jazyk mezi její rozevřené rty a polkl její sténání, když se přitiskne ke mně.

Slyším vyděšený výkřik z horního patra, ona mě odstrčí, seskočí z pultu a vyběhne z kuchyně, než ji můžu chytit.

„Zatraceně Ash“, zavrčím, následuju ji až do druhého patra a pak ji skoro srazím, když se náhle zastaví.

„Co-?“

„Ve skříni je krysa!“ Kvílí Cara a drží si na hrudníku ručníky, jak oba chlapci vběhnou do chodby nazí, voda kape všude kolem, s promočeným Parkerem za nimi.

„Krysa?“ Zamračil jsem se a její oči se naplnily strachem, když se podívala na skříň a přikývla.

„Ano, obrovská krysa. Já… vzala jsem ručníky a… to…“

„Ach, můj Bože.“ Ash se rozesmála.

„To není vtipné!“ Vykřikne Cara a Ash se směje ještě víc. Uvědomím si, proč se smála jako šílená, jdu ke skříni a položím ruku na otvírání.

„Neotvírej to, ty idiote!“ Vykřikne Cara a pokoušela se vylézt Parkerovi na záda, zatímco chlapci poskakují za ní. Ignoroval šílenství kolem mě, švihem jsem otevřel dveře šatny, pak jsem sáhl nahoru a vytáhl Lea z jeho úkrytu.

„Je to monstrum!“ Vykřikne Jordan a uteče, když Ashlyn klesne na kolena a drží se břicho.

„To je Leo.“ Držím ho směrem ke Caře a Parkerovi.“ Není krysa nebo netvor. Je to kočka,“ informuji všechny a Cara se na mě dívá zpoza svého manžela.

„To není kočka.“

„Je to kočka.“ Směju se jak Leo zasyčí a mele sebou, abych ho dal dolů.

„Co je s ním?“ Zeptá se Kenyon a studuje Lea, když se Ash konečně přestane smát, postaví se a vezme si ho ode mne.

„Je bez srsti. Není s ním nic špatně. Je to tak, jak to má být.“

„Nemyslíš, že bys mě měl varovat, že máš ve skříni holou kočku?“ Zeptala se Cara povýšeně a já se zasmál.

„Promiň, nemyslel jsem na to. Leo není příliš společenský, takže většinu času zapomínám, že tady je.“

„Přísahám, myslela jsem si, že zemřu, když na mě vystrčila hlavu.“ Směje se, drží si hruď a jde k Ashlyn, aby se mohla na Lea, který bojuje, aby se osvobodil, podívat.

„Je to bezpečné?“ Vykřikl Jordan a já se podívám se dolů na konec chodby a vidím, jak vystrkuje hlavu zpoza rohu.

„Je to bezpečné, kámo. Není to monstrum. Je to jen kočka,“ říká Parker. Pak zamumlá, „Škaredá kočka, ale kočka.“

„Není škaredá!“ Popírá Ashlyn přitiskne si syčícího Lea blíž k hrudi.

„Samozřejmě že není.“ Parker se na ni usmívá, jak Jordan a Kenyon opatrně přicházejí k Leovi, ale pak zakřičí a odskočí, když se konečně dostane z Ashlynina držení a uteče.

„Máte ještě nějaké jiné divné živočichy, o kterých bych měla vědět?“ Cara se zeptá, jak Parker nahání stále nahé chlapce zpátky do koupelny.

„Ne.“

Usmívám se a ona zavrtí hlavou a zamumlá, „Vzalo mi to deset let mého života“, než se otočila a následovala Parkera a chlapce po chodbě.

„Dobře, takže ta věc s vykouřením, bylo zábavné, ale tohle bylo k popukání.“ Chichotá se Ash.

„Šílenče.“ Políbil jsem ji na hlavu a pak si ji přitiskl k sobě, abych ji odvedl dolů, tentokrát do knihovny, kde jsem s ní pokračoval tam, kde jsme přestali, dokud Parker a Cara nepřišli dolů po uložení chlapců do postele.