Jax - 30. kapitola

Překlad: Rebelka
Kor.: Evudar

Jax

DOVEZU CANDICI DOMŮ PŘED DEVÁTOU. Téměř jsem zavolal, že jsem nemocný, abych s ní mohl strávit den, ale nejen, že musím podnik udržet v běhu, potřebuji prostor k přemýšlení. Všechno zpracovat. Nepochybuji o tom, co cítím, ale opravdu můžu nechat minulost jít? Jsme dostatečně silní, abychom prošli vším, co se stalo? Musím myslet i na Maddie. Pokud to mezi mnou a Candicí nebude fungovat, nenaruší to naše uspořádání s Maddie?

Načasovali jsme to tak, aby Sophie už odešla s Maddie do školy. Maddie stále o útoku na Candice neví, takže jsme nechtěli, aby se tím přes den trápila. Candice si s ní o tom dnes může promluvit. Sophia se postará o Maddie, když jsme v práci, ale kromě toho je rodičovství na nás. Nyní převzala roly babičky. Tak to mělo být od samého začátku.

Ráno se snažím soustředit na práci, ale Candice zůstává na přední části mé mysli. Asi po obědě vytáhnu telefon a napíšu textovku.

Já: Hej. Jak je?

Odpovídá téměř okamžitě.

Candice: Dobře. Sophia kolem mě hopsá jako kvočna.

Její odpovědi jsem se zasmál.

Já: To mi je jasné.

Candice: Právě se ptala, s kým mluvím. Pozdravuje tě a ptá se, jestli chceš dnes večer přijít na večeři?

Já: Jistě. Řekni jí, že děkuju. A taky pozdravuju.

Candice: Skvělé. Uvidíme se dnes večer. Vím, že jsem to už řekla, ale znovu ti děkuji, že ses o mě minulou noc staral. X

Já: Kdykoli. Ahoj večer.

Vložím si telefon zpět do kapsy a kráčím k recepci.

„Co to, že vypadáš tak šťastně?“ zeptá se Gus, když kolem něj na chodbě přecházím.

„Co?“

„Usmíváš se, jako bys měl štěstí nebo tak něco.“

„Nebo něco,“ odpovím.

Skepticky se na mě podívá, když kolem mě projde a strčí hlavu do dveří mého studia.

„Co to děláš?“

„Jen se ujišťuju, že tam neskrýváš nějaký žhavý kotě.“

„Jsi idiot,“ směju se a potřesu hlavou.

Vrátí se a položí mi ruku na rameno. „No, tak co způsobilo ten úsměv na tvé tváři? No ták, mě to můžeš říct.“

„Opravdu chceš vědět, proč jsem tak šťastný?“ Zvedl jsem jedno z obočí.

„Kurva, že jo.“ Zamne si ruce, jako by si myslel, že uslyší šťavnaté tajemství. Je tak naivní.

Nakloním se dopředu a zašeptám: „Jdu na oběd, takže to znamená, že nemusím vidět tvůj ksicht další hodinu.“

Zaklonil jsem hlavu a zasmál se, když mě udeřil do paže.

„Velice legrační, kreténe,“ zvolá k mým vzdalujícím se zádům.

••••

Sophia po večeři nabídne, že vykoupe Maddie. Nejsem hloupý - chce dát Candice a mně nějaký čas o samotě. Candice si aplikovala nějaký make-up na její pohmožděnou tvář a rty, ale zranění jsou stále viditelná.

„Co jsi jí řekla?“ zeptal jsem se.

„Že jsem spadla,“ odpověděla a pokrčila rameny. „Nepotřebuje vědět pravdu.“

Souhlasím. Říct Maddie pravdu by bylo k ničemu. Je příliš malá, než aby to pochopila. „To je v pořádku.“

„Naomi mi dala na zbytek týdne volno.“

„Co? Kdo je Naomi?“

„Moje šéfka. Dneska ráno mi volala. Vlastně řekla, že si můžu vzít tolik času, kolik potřebuji, ale řekla jsem jí, že bych měla být do pondělí v pořádku.“

„To, kurva, ani náhodou. Nepůjdeš tam zpátky, Candice.“

„Promiň? Nemůžeš mi říkat, co mám dělat.“

„Do prdele! V žádném případě tě tam nenechám pracovat, Candice, a to je konečné.“

„Jdi do prdele, je to konečné. Vím, že mi finančně pomáháš s Maddie, ale musím pracovat. Nedovolím té kundo-wafli, která mě napadla, aby mi stála v cestě.“

Zasměju se. Kundo-wafle.

„Není to legrace, Jaxi.“

„Nesměju se tomu.“ Potom mě to zasáhne, dokonalé řešení. „Počkej chvíli.“ Vezmu telefon. Podezíravě se na mě dívá, když vyťukám číslo a přiložím si telefon k uchu. „Ahoj, kundo-wafle,“ řeknu, když to Carter zvedl.

„Kundo-wafle? Co je kurva kundo-wafle?“

„Moje nové oblíbené slovo.“

„Je to velmi přesné,“ odpověděl. „To tě dokonale popisuje.“

„Jdi do prdele, kokote,“ řeknu, když vybuchne smíchy.

„Voláš jen tak? Jsem zaneprázdněn, co chceš?“

„Samozřejmě, že ano. Je to legrace.“ Oba se chvíli smějeme, než pokračuju. „Víš, jak jsme hledali někoho, kdo by vedl náš nový tetovací salon?“ Můj pohled se přesune ke Candici, když mluvím.

„Jo. Našel jsi někoho?“

„Našel. Candici.“

„Opravdu? Bude dokonalá. Ona nejen, že ví, co dělat, ale můžeme jí důvěřovat.“

„Přesně.“ I když stále na důvěře pracuji. „Takže jsi s tím v pohodě?“

„Rozhodně.“

„Skvělý. Uvidíme se příští týden, až přijedeš domů.“

„Okej. Uvidíme se kundo-wafle.“

„Hej. Řekl jsem ti, že je to moje slovo.“

„Už ne, sráči.“

Linka utichne, než dostanu šanci na odpověď.

Zakroutím hlavou a položím telefon na stůl. „Vyřízeno. Můžeš vést náš nový obchod. Smlouvu podepisujeme příští týden. Doufáme, že do třech týdnů otevřeme.“

„Nemám k tomu co říct?“ zeptala se Candice, ale je šťastná. Můžu říci, že se usmívá, i když se tvrdě snaží to udržet.

„Ani náhodou. To je dohoda, miláčku.“

Zúžila oči, když jsem na ni mrkal, ale během několika vteřin se usmívá. „Nevěděla jsem, že s Carterem otvíráte další obchod.“

„Ten chlápek, pro kterého jsem pracoval, končí. Takže to přebíráme. Je to již zavedené, takže má smysl.“

„Páni.“

„Pokud vše bude fungovat, plánujeme s Carterem začít s řetězcem Wicked Ink. Naším cílem je mít naše salony po celé zemi.“

„Uděláš to,“ říká sebevědomě. Její víra ve mne nikdy nezmizela.

••••

Zůstanu dost dlouho na to, abych Maddie před spaním přečetl příběh. „Dobrou noc, Buráčku,“ řekl jsem, když jsem ji vytáhl přikrývku až k bradě a políbil ji na čelo.

„Ještě jeden příběh, tati,“ vyzývá.

„Zítra máš školu, potřebuješ spát,“ řekla Candice mezi dveřmi, kde stála a pozorovala nás.

Maddie protočí oči, takže se snažím se nesmát.

„Tvá matka má pravdu.“

„Dobře.“ Přetočila se na bok a přitiskla si Puppyho k hrudi. „Dobrou noc, tati.“

„Miluji tě,“ řekl jsem a sklonil se, abych ji ještě jednou políbil. Je stále těžší a těžší odejít. „Sladké sny.“

Poté, co i Candice řekne dobrou noc, následuje mě z místnosti a po schodech dolů. „Vyprovodím tě.“

„Nemusíš. Venku je zima.“

„Chci.“

••••

Otevírá malou zásuvku od stolku v hale a vytáhne obálku před tím, než otevře přední dveře.

„Nashle, Sophie,“ zavolám.

O několik vteřin se objeví Sophie ve dveřích, které vedou do kuchyně. „Dobrou, Jaxi,“ řekne, když si utírá ruce do utěrky.

„Díky za večeři.“

„Jsi tu vždy vítán, víš to.“

Usmál jsem se a přikývl, než jsem se otočil, abych následoval Candici ze dveří. Dojdeme k mému autu a v tichosti tam stojím. Nevím, co jí říct.

„Děkuji za nabídku práce,“ řekla nakonec.

„Nechci, aby ses vrátila tam, kde děláš. Pro mě bude bezpečnější pracovat. Ujistím se o tom.“

„Vím. Já se vlastně těším, že tam budu pracovat,“ řekne a obejme sama sebe.

„Můžeš jít se mnou a Carterem příští týden a podívat se na místo, jestli chceš.“

„Opravdu?“

„Samozřejmě. Budeš to spouštět. Je logické, abys to viděla.“

„Šla bych ráda. Bude také skvělé vidět Cartera. Chybí mi.“

„Daří se mu dobře. Teď žije v Newcastlu.“

„Opravdu? Proč se přestěhoval tak daleko?“

„Kvůli nějaké holce.“

„Indiana,“ řekne.

„Víš o ní?“

„Jo. Žije vedle jeho rodičů.“

Poškrábu se na hlavě. Proč jsem vždycky poslední, kdo se tyto věci dozví? Ale ani já jsem Carterovi nikdy neřekl o Candice nebo o Maddie.

„No, myslím, že bych tě měl nechat vrátit se dovnitř, je tu chladno.“

„Jasně.“ Usmála se. „Tady to je pro tebe.“ Podává mi obálku, kterou jsem ji viděl před několika minutami vyndat ze zásuvky.

„Co je to?“

„Jenom karta.“

Vezmu si ji od ní, ale když ji chci otevřít, položí ruku na mou, aby mě zastavila.

„Otevři to, až se vrátíš domů.“

„Dobře. Děkuji ti.“ Zasunu ji do zadní kapsy džínů, zvědavý, proč nechce, abych ji teď otevřel.

Vytáhnu klíče z bundy a odemknu dveře u řidiče.

„Dobrou noc, Jaxi.“ Když na ni pohlédnu přes rameno, na její tváři je nadějný výraz.

Otočím se a vezmu ji do náruče. „Dobrou noc, Candice.“ Položím jí bradu na hlavu, vdechuju její jablkovou vůni.

Jakmile jsem v autě, vytáhnu obálku z kapsy a položím na sedadlo spolujezdce. Celou cestu domů se na ni dívám. Zvědavost mě dostává, když zaparkuju před svým domem a popadnu ji. Zapnu vnitřní světlo a roztrhám obálku. Vyjmu kartu a držím ji před sebou.

„Ježíši Kriste,“ zamumlám, máchl jsem zápěstím a upustil kartu. Letí na sedadlo spolujezdce. Candice a její zatracený fetiš na penisy. Není divu, že mi řekla, ať počkám, až se vrátím domů. Přísahám, že tyhle sračky dělá jen proto, aby se mi posmívala. Může to popírat, jak chce, ale určitě potřebuje terapii.

Skloněný přes středovou konzoli se usmívám, když se podívám dolů na kartu. Je na ní nakreslený pejsek s obřími, hrubě vypadajícími, chlupatými kuličkami na přední straně. To není důvod, proč se usmívám. Je to tím, co je napsáno pod ním: jsem do tebe blázen.

Přitáhl jsem si rukáv přes ruku a použiju ho jako rukavici, abych mohl otevřít kartu a číst, co je napsáno uvnitř.

Drahý Jaxi,

Děkuji ti za to, že ses o mě včera v noci postaral. Pomohl jsi mi víc, než si kdy dokážeš představit. Ať už chceš nebo ne, budeš vždycky slunce v mém dni, vítr na mém nebi, vlnami v mém oceánu a rytmus v mém srdci. Budu navždy ztracena bez tebe po svém boku.

Navždy tvá,

Candice xxx

Když jsem se opřel do sedadla, v krku se mi objevila hrudka. Vím, co musím udělat. Nechávám kartu tam, kde je, protože se té sračky znovu nedotknu. Vrátím se později s kleštěmi nebo tak něčím.

Odemknu přední dveře, zamířím přímo do kuchyně a otevřu horní zásuvku. Vytáhnu obálku obsahující dopis, který jsem napsal Candici, když jsem se poprvé přestěhoval do Sydney. Srdce na řetízku je stále přiloženo. Věci by byly tak odlišné, kdyby to tehdy dostala.

Vytáhl jsem novou obálku a vložil do ní původní dopis. Vzal pero a na přední straně napsal její jméno a adresu. Zítra ráno udělám to, co jsem měl udělat už dávno - pošlu to znovu.

Je čas, aby věděla pravdu - že jsem ji miloval přesně tak dlouho, jak ona miluje mě.