Jax - 29. kapitola

Překlad: Rebelka
Kor.: Evudar

Jax

VE ČTVRTEK JSEM SE ROZHODL ZABALIT TO UŽ ve čtyři odpoledne. Moje myšlenky jsou stejně úplně jinde.

Jediné, o čem můžu přemýšlet, je Candice a to, co přiznala během oběda. Pokud zůstanu, poseru akorát někomu tetování.

„Můžeš zrušit mé poslední dvě schůzky?“ zeptám se Anny, když vcházím do recepce. „Jdu domů.“

Candice mě miluje stejně tak dlouho, jako já miluju jí. Jak to, že jsem to nevěděl?

„Jsi v pořádku?“ zeptala se Anna, když jsem si sundal čepici a prohrábnul si rukou vlasy.

„Budu,“ odpověděl jsem jí a polovičatě se na ní usmál. „Zjisti, jestli je můžeš přesunout na zítra.“

„Ale zítra je tvůj den volna.“

„To je v pořádku. Nemám žádné plány, takže můžu přijít.“ Maddie je během dne stejně ve škole.

„Okej. Hned to zorganizuju a dám ti vědět.“

„Děkuji.“ Procházím předními dveřmi a do ulice. Potřebuju nějaký zasraný vzduch. Ne, potřebuji zatracenou cigaretu. Pro takovéto případy mám ukrytý balíček v autě.

Třu si rukou hruď a snažím se zmírnit tupou bolest, která se tam usadila. Nejsem si jistý, jestli je to špatné trávení nebo Candice. Můj odhad je Candice. Jsem naštvaný, že jsme oba s těmito pocity tak dlouho bojovali. Podívejte, kam nás to dostalo… do zasranýho nikam.

Čekal jsem celý svůj dospělý život, abych slyšel, jak mi někdo ta slova říká, a když se to stane, jsem tak roztrhaný. Lhal bych, kdybych řekl, že k ní necítím to samé, ale ona mi lhala a roztrhla mé zasrané srdce. Jak tohle můžu překonat? Pak je tu otázka za milionů dolarů: Jsem schopný strávit zbytek svého života tím, že jí budu milovat z dálky? Pochybuji. Snažit se jednat tak, jako by mi to bylo jedno, mě trhá na kusy.

V okamžiku, kdy se vrátím domů, zamířím přímo k autu, abych si z něj vyndal cigára. Chvíli trvá, než otevřu poštovní schránku. Už se nemusím starat o to, aby mě kontaktovala moje rodina, budu se k nim chovat, jako se chovají ke mně - jako by neexistovali. Je to jediný způsob. Pro mě jsou mrtví.

Vyndal jsem ručně adresovanou obálku uvnitř. Nepoznávám písmo. Otočím ji a usmívám se. Je to dopis od Briana ze západní Austrálie. Dlouho jsme spolu ani nemluvili po telefonu, naposled co se Candice vrátila, ale od té doby jsem od něj nic neslyšel.

Jdu do kuchyně a vytáhnu ze skříňky láhev Jacka a sklenici. Moji skleničku s prsy, tu, co mi koupila Candice. Možná to není nejlepší sklenička pro tuto situaci. Umístím ji na snídaňový bar, vezmu Brianův dopis a otevřu ho.

Ahoj, můj drahý příteli,

Omlouvám se, že mi trvalo tak dlouho, než jsem napsal. James mi koupil mobilní telefon, ne dlouho poté, co jsem se sem přestěhoval, a tak jsme mohli zůstat v kontaktu, ale ještě jsem se nenaučil, jak tu věc používat.

Mám se dobře. Byl jsem zaneprázdněn pomáháním Alaně a Aidenovi s miminkem, zatímco James má dlouhou pracovní dobu. Být dědečkem na plný úvazek je vyčerpávající, ale miluju to. Pomáhat mladým je úžasné.

Za to všechno můžu poděkovat jen tobě. Tvá laskavost a soucit se starým člověkem změnily můj život. Nejsem si jistý, kde bych teď byl, kdybys mě nevzal k sobě a nepomohl mi znovu se setkat s rodinou. Nikdy nikoho nenech změnit, jaký jsi, synu. Jsi čestný mladý muž, Jaxi, a já jsem požehnaný, že v životě mám někoho takového, jako jsi ty.

Moje vnučka, May, se narodila před šesti měsíci. Ano, pojmenovali svou dceru po mé sladké May. Nechť její duše odpočívá v pokoji. Malá May má oči své babičky a sladkou povahu. Nestydím se přiznat, že uctívám zemi, po níž chodí. Je to, jako kdybych se vrátil…

Přestávám číst, když zazvoní telefon. Položím dopis na snídaňový pult a vytáhnu telefon z kapsy. Vidím na obrazovce Sophiinino jméno a moje první myšlenka jde k Maddie.

„Ahoj. Je všechno v pořádku?“ zeptám se, jakmile mám telefon u ucha.

„Jaxi, jde o Candici. Byla napadena.“

„Co? Co tím myslíš napadena?“ Postavil jsem se a chňapnul klíče. „Kde je?“

„Je v práci. Jeden z jejích klientů ji napadl. Řekla, že je v pořádku, ale pravděpodobně to jen říkala, abych se nebála.“

Než to stačila doříct, už jsem běžel do auta. „Hned teď tam mířím.“

„Chtěla jsem se zeptat, jestli bys dohlédnul na Maddie, abych tam mohla jít.“

„Zůstaneš s Maddie. Já jdu za Candicí.“ Třese se mi ruka, když se pokouším dát klíče do zapalování.

„Okej. Zavolej mi, jakmile ji uvidíš.“

V okamžiku, kdy začala plakat, jsem se vyděsil ještě více.

Prosím, ať je Candice v pořádku.

Přísahám, že na cestě poruším každý rychlostní limit. Když dorazím, jsou tu dva policejní vozy a dvě sanitky zaparkované v přední části jejího pracoviště. Z toho pohledu se mi dělá zle od žaludku. Zaparkoval jsem za jedním z policejních vozů a běžel přímo k důstojníkovi stojícímu u dveří.

„Hledám Candici, dívku, která byla napadena.“

„Jste rodina?“

„Ano.“ To není lež. Hypoteticky byla vždycky pro mě jako rodina a je to matka mé dcery.

Otevře skleněné dveře a otočí hlavou, aby mi oznámil, že je uvnitř. Když vstoupím, srdce mi naráží do hrudníku. Nemám tušení, co najdu. Očima prohledávám oblast recepce a okamžitě mnou projede úleva, kdy ji vidím, jak sedí na židli, čilá a mluví s jedním z důstojníků. Zamířím přímo k ní. Těsně ji zabalím do náruče, než si vůbec stačí uvědomit, že jsem tady.

„Jaxi,“ slyším její šepot, když vzala do pěstí přední část mého trika.

„Kriste, děkuji, že jsi v pořádku.“

„Myslela jsem, že přijde Sophie.“

„Řekl jsem jí, aby zůstala s Maddie. Chtěl jsem přijít. Potřeboval jsem vidět na vlastní oči, že jsi v pořádku.“

„Jsem ráda, že jsi tady,“ řekne, položí si hlavu na mou hruď a rukama mi vklouzne kolem pasu.

Dlouho jsem ji držel, než jsem se odtáhl a uviděl její obličej. Do očí jí vstoupí slzy, když vezmu něžně do dlaní její tvář. Když si všimnu modřiny na její tváři a řezu na spodním rtu, vidím červeně.

„Kdo to udělal?“

„Jsem v pohodě. Upřímně řečeno. Vyšel z toho mnohem hůř než já.“

„On? Chlápek co tě napadl?“ Můj krevní tlak klesá na nebezpečnou úroveň. Podívám se na policistu, který stojí vedle mě.

„Jakmile mu budou ošetřena zranění, bude zatčen,“ říká důstojník. Policista má na tváři úsměv, ale na této situaci není nic zábavného.

Sundám ruce z Candice a chystám se jít. Je mi jedno, jaká zranění má, nikdo neohrozí mou holku, aniž by mu to prošlo.

„Jaxi, ne,“ prosí Candice a natáhne se po mně.

„Doporučuji vám, abyste svou ženu poslechl,“ dodává důstojník. Chci mu říct, že není moje žena, ale z nějakého důvodu to neudělám.

„Můžeme mít pár minut o samotě?“ zeptala se ho.

„Určitě. Budeme hned venku.“ Podívá se na mě s varováním, abych nedělal nic hloupého.

Projíždí mnou vztek, když si prsty projíždím vlasy a snažím se uklidnit. Kvůli Candici.

„Cením si, že jsi sem přišel,“ říká hned, když jsme sami. „A miluju, že mě chceš ochránit, ale to, že mu ublížíš, tě dostane do problémů. To nechci.“ Proplete si prsty s mými. Její dotek má jako vždy okamžitý uklidňující účinek. Nikdo se nikdy ani nepřiblížil k tomu, jak se cítím, když jsem s ní.

••••

„Přestaň kolem mě poskakovat,“ řekne, když jí podávám čistý ručník, tepláky a tričko. Usměje se, ale můžu říct, že je to nucené. Snaží se hrát, že je v pohodě, ale když jsem přišel do její práce, cítil jsem, jak se mi její tělo v náručí chvěje. Od chvíle, kdy jsme odtamtud odešli, řekla sotva slovo. Nejsem hloupý, vím, že je tím co se stalo, ovlivněna.

„Jsem hned vedle, když mě budeš potřebovat.“

„Děkuji.“ Chytne mě za ruku a trochu stiskne, než se otočím a nechám ji v klidu se osprchovat. Zavolal jsem Sophii, zatímco ji záchranáři zkontrolovali. Candice samozřejmě odmítla jít do nemocnice. Je tak tvrdá. Sophia protestovala, když jsem jí řekl, že vezmu Candici k sobě domů, ale když jsem se zmínil o tom, že nechci, aby Maddie viděla její matku takhle, souhlasila. To byla jenom část důvodu. Chtěl jsem být ten, kdo se o ni postará. Znamená to, že se budu muset vzdát noci se svou dcerou, ale Candice mě potřebuje víc.

Slíbil jsem Sophii, že dnes večer přivedu Candice domů, až půjde Maddie do postele.

Když slyším téct vodu, opřu si čelo o dřevo a snažím se nemyslet na to, že Candice je nahá na druhé straně dveří. Prožila traumatickou zkušenost. Poslední věc, kterou potřebuje, je, abych po ní toužil.

O pár minut později mohu přísahat, že ji slyším plakat. Cítím ohromující nutkání jít k ní a ruka se instinktivně pohybuje ke dveřím. Ale po všem, co se dnes stalo, myslím, že je lepší to nedělat. Nechci ji traumatizovat ještě víc.

Uběhlo dobrých dvacet minut a já jsem i nadále čekal u koupelny, jak jsem slíbil. Může to nějakou dobu trvat, než bude něco potřebovat, takže nikam nejdu. Moje hlavní starostí je právě teď ona.

Opírám se na chodbě o zeď s rukama zkříženýma přes hruď, když se konečně objeví. Vlasy má mokré, tvář bez make-upu a v mém tričku vypadá zatraceně sexy. V ruce drží své špinavé oblečení, tak ho od ní vezmu.

„Dám to do prádelny.“

„Děkuji.“

„Cítíš se po sprše lépe?“ zeptal jsem se, když mě následovala do salonku. Je to opravdu hloupá otázka. Sprcha nepomůže vymazat to, co prožila.

„Myslím, že jo,“ odpověděla pokrčením ramen.

Hodím po ní deku z pohovky. „Zabal se do toho. Hned jsem zpátky.“ Vezmu její špinavé oblečení, takže ví, že jdu jen do prádelny.

Když se vrátím do kuchyně, vidím láhev Jacka, kterou jsem předtím postavil na snídaňový pult. Popadl jsem ho a šel s ním do obýváku. Tvrdý alkohol může uklidnit nervy.

„Tady. Vypij to.“ Naplním sklenici a podám jí ji. „Není to Sambuca.“ zvednu láhev Jack Danielse „ale je to všechno, co mám.“

„Necháš mě pít z tvé sklenice?“ zeptala se a vzala mi jí z ruky.

„Ano.“ Posadím se vedle ní. „Rád se s tebou podělím o tuto sklenici.“

Tiše se zasměje. „Ale mou penisovou skleničku sdílet nebudeš?“

„Nikdy.“

Hodí do sebe frťana jako profesionál a natáhne skleničku zpět ke mně. Naleju ji ještě jednu. Mělo by to pomoct, otupit se.

„Děkuji,“ řekne, když vypije druhého frťana.

„Potřebuješ další?“ Když zavrtí hlavou, naleju si pro sebe, než položím prázdnou sklenici a láhev na konferenční stolek.

Otočím se k ní a všimnu si, že na ústech má malou modřinu. Přejedu jí palcem přes roztržený ret. Všechno ve mně jí chce políbit.

„Řekneš mi, co se dnes stalo?“ Potřebuje o tom mluvit. Držet to v sobě nepomůže.

„Není toho moc co říct,“ říká. „Je jedním z mých pravidelných klientů. Vždy mě naháněl. Byla jsem uprostřed jeho voskování, když Naomi nakoukla a řekla, že odchází.“

Netušil jsem, že má mužské klienty.

„Ten chlap mi v minulosti řekl nevhodné věci, ale to bylo všechno. Myslím, že když jsme byli sami… rozhodl se, že přejde na další krok.“

„Neudělal..., víš..., neudělal ti něco?“

„Zkusil to. Když jsem mu řekla, aby odešel, popadl mě za vlasy.“ Stiskne deku a přitiskne ji k sobě. „Tlačil mi obličej směrem k pasu, a když jsem ho urazila tím, že nemá žádné péro, tak mě praštil.“

Zatím co to vypráví, mé tělo tuhne. Natáhl jsem hlavu ze strany na stranu a snažil jsem se udržet svůj hněv na uzdě. „Chci ho zabít, protože se tě dotknul.“

„Pomstila jsem se, neměj strach.“

Ani na chvíli o tom nepochybuji.

„Po tom, co mě praštil, získala jsem zpět rovnováhu a vykročila.“ Na několik vteřin se zastaví.

 „Obalila jsem mu ruku kolem ptáka. Už byl tvrdý. Hloupý idiot se usmál, když jsem to udělala. Vlastně si myslel, že ho chci vyhonit. Držela jsem ho tak pevně, jak jen jsem mohla, a když jsem využila veškeré své síly a trhla zápěstím, dokud jsem neslyšela odporné pop. Okamžitě ochabl, když spadl zpátky na postel. Když začal křičet, věděla jsem, že jsem mu ho zlomila.“

„Kurva.“ Nakrčím obličej a přemýšlím o tom. Moje ruka se instinktivně pohybuje dolů k mému rozkroku. „Zlomila jsi mu péro?“

„Myslím, že jeho přesná slova byla: „Ty jsi mi zlomila ptáka, ty zasraná psychočubko.“ Nezdržela jsem se, abych to zjistila. Křičel v agónii, když jsem běžela z místnosti a vyšla na ulici. Kolemjdoucí viděl, jak jsem zoufalá, takže se zastavil a zeptal se, jestli jsem v pořádku.“ Její pohled se přesunul k podlaze. „Když jsem mu řekla, co se stalo, zavolal policii.“

Chvíli tam mlčky sedíme. Snažím se po tom všem, co mi právě řekla, zůstat klidný. Upřímně nemám právě teď slov. Jsem na sebe naštvaný, že jsem tam nebyl, abych ji ochránil.

Když konečně zvedne hlavu a podívá se na mě, vidím slzy v očích. „Bylo to hrozné, Jaxi. Jediné, na co jsem mohla myslet, bylo to, že tebe a Maddie znovu neuvidím.“

Přitáhl jsem ji do náruče a ona mi tiše plakala do hrudi.

„Omlouvám se,“ zašeptám, když ji jemně hladím po mokrých vlasech. Omlouvám se za tolik věcí.

Odtáhnu se od ní, když někdo zaklepe na dveře.

„Očekáváš někoho?“ zeptá se.

„Ani náhodou. Podívám se, kdo to je. Vrátím se za minutu.“

„Dobře.“ Usmála se na mě.

Jsem opravdu rád, že je tady.

„Brendane,“ řeknu, když otevřu dveře.

„Ahoj Jaxi. Omlouvám se, že jsem přijel neohlášeně, ale Sophia mi zavolala a řekla mi, co se stalo s Candicí. Můžu ji vidět? Nezůstanu dlouho.“

„Samozřejmě.“ Posunu se ke straně, aby mohl vstoupit. „Je to tudy,“ řekl jsem a ukázal směrem k obýváku.

„Brendane,“ slyšel jsem, jak říká Candice. „Co tu děláš?“

Stojím ve dveřích, jen dohlížím a dávám jim nějaký prostor.

„Tvoje mamka mi zavolala a řekla mi, co se stalo,“ řekne a přitáhne si ji do náruče. „Omlouvám se za to, že jsem sem takhle vpadnul, ale musel jsem přijít a ujistit se, že jsi v pořádku. Přišel bych dříve, ale byl jsem u soudu.“

„Jsem ráda, že jsi přišel,“ řekla a chytla ho kolem pasu.

Mírně se odtáhne a podívá se na její obličej. „Jsi v pořádku?“

„Budu,“ odpověděla, když se na mě podívala. „Jax se o mě postaral.“ Položil jí ruku na hlavu a přitáhl si její tvář k hrudi.

Nemohu si pomoct, ale usměju se, když je sleduji dohromady. Je zřejmé, že se o ni stará. Vím, kolik jí v průběhu let ublížila nepřítomnost jejího otce, takže je to hezké.

Ještě nějakou dobu ji drží, než ji nakonec pustí. „Tvá matka mě pozvala na večeři, takže raději půjdu. Potřeboval jsem tě vidět.“

„Jsem šťastná, že jsi přišel,“ řekla Candice a usmála se na něj.

Vytáhne vizitku z kapsy. „Zavolej mi, když budeš něco potřebovat.“

„Dobře,“ řekla a vzala si ji od něj.

„Myslím to vážně, zlatíčko. Jsem tady, když mě budeš potřebovat. Vždy.“

„Děkuji ti.“ Na rtech se jí značí úsměv, ale také vidím slzy v očích.

Jemně jí políbí na čelo. „Opatruj se. Zavolám a uvidíme se zítra, jakmile se vrátíš domů.“

Když ji opustí, následuji ho ke dveřím. Je to dobrý člověk. Moc se mi to líbí.

„Ujistím se, že za to ten bastard zaplatí,“ říká, jakmile je Candice z doslechu. „Policejní prokurátor je můj přítel.“

„Jsem rád, že to slyším. Chci ho zabít, dovolil se jí dotknout.“

„To jsme dva.“

••••

„Ahoj,“ řeknu tiše do telefonu, když vejdu do kuchyně.

„Je skoro deset, Jaxsone Albrighte,“ vykřikla Sophia. „Kdy přivezeš Candici domů? Potřebuji ji vidět.“

„Usnula na mé pohovce. Nechci ji budit. Myslím, že bude nejlepší, když ji přivezu až ráno.“

„Ráno? Řekl jsi, že ji přivezeš domů až Maddie usne. To bylo skoro před dvěma hodinami.“

Frustrovaně vydechnu. Vím, že je Sophia rozrušená a vím, že má starost o svou dceru, ale v žádném případě Candici budit nebudu. V tuto chvíli je mou první prioritou. Nepotřebuje, aby její melodramatická matka sledovala každý její pohyb. Nenávidí to.

„Jak už jsem řekl, je v pořádku. Rozrušená, ale víš stejně dobře jako já, že se nebude zabývat tím, co se dnes stalo. Vyrovná se s tím a půjde dál, jako vždycky.“

„Potřebuji ji vidět na vlastní oči. Celé odpoledne jsem byla strachy bez sebe. Je to moje dítě, Jaxi.“

Protočím oči. Je jí dvacet čtyři let, daleko od dítěte. „Počkej,“ řeknu. Vrátil jsem se do obýváku a rychle vyfotil Candici spící na pohovce. Připojím obrázek k textovce. Snažil jsem se vzít obrázek z úhlu, který způsobil, že Candiceina pohmožděná tvář a roztržený ret vypadají méně výrazně. Jinak by Sophia skočila do auta a přijela.

„Teď máš fotku.“

„Zrovna to přišlo. Počkej, podívám se. Ach, vypadá tak klidně. Děkuji ti za to. Jak na tom byla od chvíle, kdy jsme spolu naposledy promluvili?“

„V pohodě. Lepší, než jsem si myslel, že bude. Jak je Maddie?“

„Je v pořádku. Neřekla jsem jí, co se stalo. Nechtěla jsem jí vystrašit.“

„Děkuji.“

„Naomi, šéfka Candice, volala celé odpoledne. Je tak rozrušená, že se to stalo. Snažila se zavolat Candice, ale nebrala to.“

„Neslyšel jsem její telefon. Mohla by mít vypnuté vyzvánění nebo vypnutý úplně. Dám ji vědět ráno, až se probudí.“

„Děkuji. Jakkoli ji chci vidět, jsem ráda, že je s tebou. Vím, že se o ni postaráš.“

Vina mě zaplaví, když to říká. V poslední době jsem byl ke Candici takový kretén. Ale Sophie má pravdu.

Po ukončení hovoru se vrátím do obýváku, postavím se vedle pohovky a dívám se na Candici. Od té doby co přiznala svou lásku ke mně, jsem měl v hlavě zmatek. Ale jestli je na tom útoku něco pozitivního, tak to, že si uvědomuji, jak moc ji potřebuji. Je čas odsunout tuto bolest a zradu stranou a posunout se kupředu. Už jsme zbytečně promarnili příliš mnoho času bojem s nevyhnutelným. Už to nemůžu dělat.

Posunu pod ní ruce a bez námahy ji zvednu do náruče.

„Jaxi,“ šeptala, když se jí otevřely oči.

„Ššš,“ říkám. „Já tě jen přenesu do svého pokoje. Chci tě dnes večer u sebe.“

Usměje se, když mi kolem krku vklouzne rukama. „Neexistuje místo, kde bych chtěla být raději.“

Odtáhl jsem přikrývky, položil ji na matraci a pak ji přikryl až po bradu. Usmívám se, když se narovnám do plné výšky. Chybělo mi, vidět jí v mé posteli.

„Ty nepůjdeš spát?“ zeptala se. Zklamání na její tváři je viditelné.

„Ano. Jen si skočím do sprchy. Bude to jen chvilka.“

„Dobře.“ S úsměvem zavřela oči a přitiskla se k matraci.

Sdílet s ní postel pravděpodobně není dobrý nápad, ale já ji dnes večer nenechám samotnou.

••••

Když otevřu oči, světlo proudí do mého pokoje. Podívám se na hodiny na nočním stolku - je jen 6.42 ráno. Candice je stále zabalená v mé náruči. Mám ještě pár hodin, než ji musím vrátit zpět.

Když jsem včera večer po sprše vyšplhal do postele, už spala a já se musel potýkat s touhou, abych ji nepřitáhl do náruče. Místo toho jsem tam prostě ležel, po celou dobu ji sledoval a zajímal se, co nám budoucnost přinese.

Kolem půlnoci začala být neklidná a začala ze spánku naříkat. Teprve tehdy jsem si ji přitáhl do náruče. Zdálo se, že to funguje, protože se okamžitě uklidnila.

Pevně si ji přitahuji k sobě a vychutnávám si pocit, že ji mám v náručí. Kdo ví, jestli, nebo kdy, budu mít šanci ji takhle znovu držet? Vtisknu ji na vlasy jemný, dlouhotrvající polibek.

„Ráno,“ mumlá mi do hrudi.

„Ráno. Myslel jsem, že ještě spíš.“

„Jsem už nějakou dobu vzhůru. Předstírala jsem, že spím, takže jsem tě nemusela nechat jít. Cítila jsem, že jsi mě políbil na vlasy, mimochodem.“

„Vážně?“ zasměju se.

Zvedá hlavu z mé hrudi a usmívá se. První věc, kterou si všimnu, je, že modřina na její tváři přes noc ztmavla. „Jak se dnes ráno cítíš?“ zeptám se, abych odvrátil konverzaci od polibku.

„Jsem s tebou, takže se cítím skvěle.“

Lhal bych, kdybych řekl, že se mi nelíbí, že ji mám zde, protože to do prdele miluju. Moje oči stále bloudí k jejímu zraněnému rtu. Jemně přes něj přejedu palcem. Stále ještě jsem naštvaný, že se to stalo.

„Bolí to?“

„Trochu. Možná, když to políbíš, nebude to tak bolet.“

„Candice,“ vydechnu. Chyběla mi a já vím, že ji nikdy nepřestanu chtít, ale teď to s ní nechci uspěchat. Potřebuju si být jistý.

„Omlouvám se,“ řekla a vzdychla. „Musela jsem to zkusit.“ Oddělila tělo od mého a lehla si na záda.

„Hej.“ Otočil jsem jí čelem ke mně. V okamžiku, kdy to udělám, zavře oči a odmítá se na mě podívat. „Podívej se na mě, Candice.“

„To je v pořádku, Jaxi. Doopravdy.“

„Ne, to není.“ Otevírá oči a otočí tvář ke mně. Beze slov položím na její pohmožděnou tvář jemný polibek a pak na roztržený ret. „Cítíš se teď lépe?“ ptám se.

„Rty mě stále bolí; možná mě budeš muset políbit znovu.“ Usmívá se, když mluví.

Posunu jí ruku kolem pasu a přitáhnu si jí blíž. Zavřu oči, když se naše ústa opět setkají. Chybí mi její sladké rty. Vezme mi do dlaní obličej, zatímco mé rty setrvávají na jejích. Ani jeden z nás polibek neprohlubuje. Je to jen jednoduchá pusa, ale můj pták je právě teď tak tvrdý, až to bolí.

Když se konečně odtáhne, opře se čelem proti mému. „Tak moc tě miluju, Jaxsone Albrighte, až to bolí.“