BSL - 23. kapitola

Překlad: Lenuszka

Zpráva od Vyšší Joan: Ahoj, zlatíčko. Dneska jsme o tobě mluvily s Joan! Chceme ti říct, že opravdu doufáme, že tvoje mise jde dobře a že máš čas na nějakou ZÁBAVU!!! Žárlíme, že jsi v New York-New Yorku! Užij si, co to jde. Zdraví Joan a Joan! X

„Neee, děláš to špatně! Seřvu Setha asi po milionté. „Musíš skočit při Hej. Heeeeej Macarena, hej!“

„To jsem neudělal?“

„Ne, skáčeš na Macarena. Naprosto mimo rytmus. Jak to, že to nechápeš?“

„Ta Macarena je těžká,“ zabručí Seth. „A myslím, že to neučíš správně.“

„Jsem skvělá učitelka.“ Založím si ruce v bok. „Ty máš jen strašný smysl pro rytmus.“

„Nikdy si nikdo nestěžoval,“ řekne Seth, oči mu zablýsknou.

Bože. Co se to děje? My naprosto, ale naprosto flirtujeme. Jak jsme skončili u flirtování? Neflirtovala jsem roky. Možná jsem neflirtovala nikdy? I moje konverzace s Colinem na letišti byla pěkně zdvořilá a korektní. Trochu flirtujeme v SMSkách, ale nejčastěji si předáváme informace o počasí na místech, kde jsme a ptáme se na otázky typu „kdybys měl být zvířetem, kterým bys chtěl být?“ a „Jaká je tvoje oblíbená vůně?“

A zatímco se mi pěkná konverzace o počasí opravdu líbí, a mou oblíbenou činností je vymýšlet, jaký druh zvířete bych chtěla být, není to opravdové flirtování.

To, co teď dělám se Sethem, je stoprocentní, úplné a zřejmé flirtování. Seth se mě třikrát dotkl na rameni. Já jsem do něj jednou šťouchla loktem a dvakrát se dotkla jeho paže! Vím to, protože jsem to počítala.

Víc než před hodinou jsem přišla na to, že když jsem s ním, jednám úplně jinak než moje normální já. Směju se a vtipkuju a pohazuju vlasy a chovám se praštěně jako to obvykle dělám jen s Birdie. Seth si myslí, jak se zdá, že jsem opravdu zábavná. Řekla jsem mu už dříve o Donnině obchodu se svíčkami, parodovala jsem ji, jako jsem to dělala pro Birdie v nemocnici a on se popadal za břicho, jak moc se smál. Dokonce jsem se sexy zavlnila, když jsem ho učila Macarenu.

Hmmm. Možná jednám tak nezvykle, protože venku už tři hodiny zuří bouře a v baru je to nabité panickou energií a temným vzrušením. Možná mě to nebezpečí rajcuje. Možná nemá celou dobu ten nedostatek sexuálních pocitů co dělat s rozpadem naší rodiny nebo mou potřebou kontroly, ale proto, že se můžu vzrušit jen při bouři? To musí něco znamenat. Bouřkové vzrušení. Přemýšlím, jestli pro lidi, kteří se vzruší při bouři, existuje nějaké bouřkové porno… Až se mi obnoví signál, udělám tajný průzkum Googlu a uvidím, co najdu.

Taky můžu z toho chování vinit alkohol. Na rozdíl od ostatních v baru, kteří jsou teď naprosto pod obraz, jsme se Sethem přestali pít pivo po prvních dvou lahvích a teď usrkávám vodu a Seth má kořenové pivo.

Po jedné partii kulečníku, kterou Seth vyhrál, hlavně proto, že jsme museli hrát rychle, protože nám párek dalších barových hostů ukázal, jak se to dělá, snědli jsme nějaké arašídy a Seth mě učil, jak je vyhodit do vzduchu a chytit je. Trik spočívá v tom, že zacílíte tam, kde si myslíte, že vás arašíd trefí do nosu, a pak vám vždycky přistane v puse. Naprosto zbytečné cvičení, ale byla to legrace.

A pak jsme se dostali k tématu zítřejšího Sethova vystoupení. Požádala jsem ho, ať mi ukáže svou scénku, což udělal. A byl úžasný! Kdyby neukradl mou osobnost jako materiál pro skeč, byl by vlastně velmi, velmi zábavný. Chápu, proč je to jeho práce. Řekl mi, že potřeboval udělat dojem jako součást představení a že se inspiroval Johnem Malkovichem, protože on je ten jediný, kdo to umí. Požádala jsem ho, aby mi to ukázal a on předvedl celé jednání, ve kterém dělá John Malkovich rozhovor na červeném koberci. Když mluvil, v hlavě mi vyskočila malá myšlenka a opravdu mě rozesmála.

„Je to hrozné, že?“ řekl Seth, když jsem se zachichotala, jeho tvář trochu zrůžověla.

„Ne! Je to opravdu dobrý John Malkovich. Já jen… něco mě napadlo, a to mě rozesmálo.“

„Oh, no teď mi to musíš říct.“

„Je to šílené.“

„No tak!“

Protočila jsem oči. „Dobře. Jen jsem si pomyslela, že by bylo ještě zábavnější, kdyby místo rozhovoru na červeném koberci, John možná…“ Odmlčím se, cítím se trapně. Nemám právo říkat komediálnímu scénáristovi, co by bylo zábavnější.

„Ano?“ řekl Seth. Vypadal, že ho to opravdu zajímá.

Tak jsem pokračovala. „No, jako že by John Malkovich mohl učit svého kamaráda Macarenu. Nevím, proč by měl, jen mě to--“

„To se mi líbí!“ řekl Seth okamžitě a vyštěknul smíchy. „Je to směšné. Líbí se mi to.“

„Opravdu?“ rozzářila jsem se radostí. „Ha ha!“

A tak učím posledních čtyřicet minut Setha Macarenu a dávám návrhy ke zbytku jeho představení, které si povětšinou vezme k srdci. A k mému obrovskému úžasu se bavím nejvíc za posledních několik let. Naposledy, kdy jsem se tak moc nasmála, bylo, když Donna zakopla v potravinách o nějaké batole, zašermovala rukama a hlavou dopadla přímo do rozkroku jeho otce. Neudělalo na ni dojem, když jsem řekla, že Alexe právě oficiálně podvedla.

„Jsi si jistá, že jsi nikdy předtím nepsala žádné legrační věci?“ řekne Seth, zatřese hlavou po tom, co jsem navrhla, že John Malkovich dramaticky odrecituje slova Macareny, místo aby je zpíval.

„Bože, ne!“ řeknu, zároveň ztrapněná a potěšená hloupým, marnivým způsobem.

„Jsi přirozená.“

Cítím, jak se mi ústa zformují do obrovského úsměvu. Možná jen flirtuje. Ale je mi to jedno. Je hezké cítit, jako že jsem možná dobrá i v něčem jiném, než filetování tresky a všímání si, kde můžou být potenciální hrozby v rozpětí pěti metrů.

Potom, co jsme zdokonalili parodii a nácvik Macareny, která pobavila Phyllis, Sonnyho a několik dalších štamgastů, jsme se posadili zpátky do našeho boxu a objednali si další pizzu.

Nad dalšími delikátními kousky a s tím, že nemáme co dělat, dokud se bouře nepřežene, jsme se se Sethem ponořili přímo do konverzace o našich životech. Jeho přístup k věcem je tak podobný Birdiinu. Jeho hlavní cíl v životě je bavit se a pokud věci nejdou podle plánu, pak „k čertu s tím! Je to takové, jaké to je!!!“

Nevěřícně potřesu hlavou.

Seth si sundá brýle a očistí si je kouskem trička. „Tak co se stalo?“

„Cože?“

„Co se stalo, že jsi celou dobu tak vytočená? Ne, že bych byl nějaký teoretický psycholog, ale nedostatky každého člověka se dají obvykle vystopovat k nějaké události z mládí. Například. Já ti třeba připadám pohodový a veselý, ale jedna moje část se trochu bojí, že pokud budu brát věci příliš seriózně a ony nebudou fungovat, nikdy se z toho nevzpamatuju. A má to pravděpodobně hodně co dělat s mým otcem, který to nikdy nedotáhl k opravdovému komikovi. Byl to celý jeho život. Jeho celé srdce. A když to nefungovalo, nikdy se přes to nepřenesl.“

„Takže… pokud to nezkusíš, nemůžeš prohrát?“

„Přesně!“

„Jo, to je naprostá teoretická psychologie.“

Seth se zasměje. „Tak co ty? Jaký je tvůj problém?“

„Je to nudné,“ řeknu a protáhnu obličej. „Ani to není nic velkého.“

„Tak mi to řekni.“

Zhluboka se nadechnu. Jediná osoba, se kterou jsem o tom kdy mluvila, je Birdie. Po tom, co se otec odstěhoval do Skotska, Alex a já jsme o tom doopravdy nikdy znovu nemluvili. Jen jsme pokračovali v našich životech, předstírali jsme, že je super normální, že nás naši rodiče tak jednoduše opustili, když jsme byli pořád tak zatraceně mladí.

Zvednu pivní tácek a pohrávám si s jeho rohy. „Moje máma měla milence a kvůli tomu Francouzi opustila naši rodinu. Žije ve Francii. Sotva spolu mluvíme. Ta celá věc zlomila tátovi srdce a on se přestěhoval do Skotska. Netušila jsem, že to přijde. Mně i bratra to úplně odrovnalo. Byla jsem zdeptaná. Opravdu velmi zdeptaná, víš?“ Napiju se vody. „A asi jsem se rozhodla, že nejlepší způsob, jak se vyhnout takovým pocitům znovu bylo ujistit se, že můj život zůstane tak snadný, jak to půjde, a že budu připravená na jakoukoli situaci. Pokud budu mít věci pod kontrolou, pak už nebudou žádná další odporná překvapení. Že to bylo to nejhorší, co jsem kdy cítila. A nechci se tak už nikdy cítit znovu.“

Seth se na mě smutně usměje. „Ale víš, že je to nemožné? Nemůžeš být připravená na všechno.“

Pokrčím rameny. „Já vím. Není to ideální. Birdie mi pořád říká, že se mám prostě uklidnit. Že jsem silnější, než si myslím. Nevím… Život možná není neustálé vzrušení, ale já jsem vždycky… v pohodě.“

„Ale jsi šťastná?“ zeptá se Seth bez obalu. „Cítíš se někdy radostně?“

„Samozřejmě!“ řeknu, směju se, jako by to byla hloupá otázka. Ale i když to řeknu, nejsem si úplně jistá, že je to pravda…

Po tom, co náš vážný rozhovor skončí, se Seth snaží zlepšit náladu tím, že v jukeboxu navolí Bruce Springsteena a vyzve zbytek zákazníků, aby šli tancovat. Pospolitost v baru je v rozporu s blikajícími záběry na velké televizi, které ukazují škody, které bouře působí v různých sousedstvích. Nikdo nebyl zraněn, ale všechno je to celkem dynamické.

Připojím se k Sethovi na tanečním parketě a snažím se pochytit několik pohybů ve snaze zahnat to rozjímání o sobě samé, které zkazilo naši konverzaci. Ale pokračuju v přemýšlení o návratu k opravdovému životu příští týden. Ke každodennímu rannímu žvýkání mých Weetabix, jízdě tramvají do práce, sledování seriálů s Alexem a Donnou. Týden po týdnu. Po týdnu.

Nějak mi tahle představa už vůbec nezní tak klidně jako to bylo před pár dny.

„Myslím, že asi půjdu do postele!“ zaječím na Setha přes burácející hudbu.

„Jsi v pořádku?“ křičí zpátky.

„Jo!“ přikývnu, protřu si oči. „Jen to dnes byl akční den! A zítra toho mám zase tolik. Jako ty! Dobrý spánek ti pomůže s tvým vystoupením!“

Seth se zasměje. „Opravdu myslíš na všechno.“

„Jsou ty místnosti nahoře? Zeptala bych se Phyllis, ale nechci jí kazit zábavu,“ řeknu, kývnu k místu, kde se Phyllis točí u kulečníkového stolu kolem jednoho z namazaných zákazníků.

„Já ti to ukážu,“ zaječí Seth.

Následuju Setha kolem zadní části baru, projdeme dveřmi do chodby. Úzké schody nás zavedou do další chodby pokryté hromadou plakátů a zarámovaných fotografií Staten Island Yankees.

„Tohle je tvůj!“ řekne Seth a postrčí si brýle na nose. Podívá se na mě z boku.

Nálada se změní. Oba ztichneme, jediný zvuk jsou zvuky basových rytmů z písně Alabama Shakes, která vyhrává dole v baru.

„Super!“ Můj hlas je celý nějaký vysoký. „Kde jsi ty? Chci říct. Ne že bych… teda…no nevadí.“

Sklapni, Olive!

„Já jsem v tamtom.“ Seth se kousne do spodního rtu a ukáže na pokoj ve vedlejších dveřích.

„Super!“ odhrnu si vlasy z tváře a zastrčím si je za ucho. „Okej! Dobře!“

„Byl to fajn den,“ zamumlá Seth, trochu se zamračí, jako by tím faktem byl skoro překvapený.

„To ano,“ přikývnu a uvědomím si, že nejsem jen zdvořilá, že je to pravda. Bylo to komplikované a těžké a trochu děsivé. Ale cítím se, nevím… naživu?

„Díky za--“

„Bez problémů.“

Stojíme tam. Seth se na mě dívá, poškrábe se na čelisti a trochu se usměje. Já se usměju taky. Netuším, čemu se smějeme.

Položím ruku na kliku za mnou.

Ale ještě nechci jít.

Polib ho.

Chci ho políbit.

Cože kruci?

Opravdu, opravdu ho chci políbit. Chci udělat víc než to. Chci… s ním být v knihovně. Ach.

Otevři ty dveře a vypadni, Olive. Tohle nemůže být dobrý nápad. Odejdi hned teď.

Seth udělá krok ke mně.

Já zamrznu, srdce mi buší tak hlasitě, že se to odráží v celém mém těle. I v mé vagíně.

Polknu, udělám tak slyšitelný zvuk jako někdo v kresleném filmu.

Seth mě chytí za ruku a přejede mi palcem po dlaní. „Kdybys nebyla zasnoubená s jiným mužem, Olive, právě teď bych tě pořádně políbil, že bys na to nikdy nezapomněla, ne po zbytek svého života.“

Zamrkám, jsem zmatená.

Zasnoubená?

Zasnoubená s kým?

Oh kruci! Colin! Úplně jsem zapomněla na Colina. Colin – můj falešný snoubenec! Colin, ten muž, se kterým mám v plánu mít domácí rande po svém návratu do Manchesteru. Colin!

Sethova tvář je tak blízko k mé, že ho můžu cítit – pivo a čistá pleť a déšť.

Chci…

Chci…

Ó můj Bože já chci…

Ale než můžu cokoli udělat, Seth se rychle otočí a jde přímo do svého pokoje, a zavře za sebou dveře.

Šokovaně zamrkám a pomalu zacouvám do svého.

Opřu se zády o dveře.

Nemůžu dýchat. Moje hlava je celá rozpálená. Cítím, že mám závrať a mravenčení.

Ale ne špatným způsobem. Vlastně… skvělým způsobem.

Co to má kruci být?

Vběhnu do malé koupelny a opláchnu si tvář ledovou vodou. Zírám na sebe do zrcadla.

Vypadám jinak. Nadšeně a září mi oči. Mé rty vypadají plně.

Já vypadám… nadrženě. Jsem upřímně nadržená z bouřky!

Vybavím si Colinovu sladkou tvář, jeho velká ramena, jeho hvězdné laškování o počasí, jeho skvělé kotlety, a snažím se nahradit ten nadšený bláznivý pocit, který mi právě navodil Seth.

Ale ani za mák to nefunguje. Snažím se představit si Colina nahého, jak sedí u stolu a pracuje na pětiletém plánu. Pak si představuju Colina, jak mi nahý peče koláč a že je prostě obecně nahý pekař, na tváři má sexy šmouhy od polevy. A taky si představuju, jak mě Colin přitiskne k velké knihovně a líbá mě na krk.

Nic z toho nefunguje!

Otočím se k posteli a dramaticky se na ni vrhnu.

Pak přemýšlím, co řekl Seth o tom, že by mě políbil tak, že bych to po zbytek života nezapomněla.

JUHÚÚÚÚ! SUPEEEER! JOOOOOO!

No.

Na tohle jsem opravdu nebyla připravená.

***

Za celou noc jsem spala tak hodinu! Cítila jsem se jako na jehlách a v pozoru, a tak doslova rozpálená, že jsem musela spát nahá. Jediná věc, na kterou jsem celou dobu myslela, byl Seth, který mohl udělat jen několik kroků chodbou do mého pokoje. Nebo že jsem já mohla udělat několik kroků k němu.

A pak…

Nic. Ne. Já žiju v Anglii. On žije v Americe. Sotva ho znám. Navíc mě slyšel čůrat. NAVÍC dal ten malý detail živě v televizi. To není sexy. To není vůbec sexy, Olive.

 S kalnýma očima se osprchuju v koupelně, suchým ručníkem si vysuším vlasy – zavrčím, když se mi vrátí přímo zpátky do nekontrolované záplavy vln – a obleču se.

Popadnu svou tašku, po milionté zkontroluju, že je uvnitř schovaný Birdiin dopis, otevřu dveře pokoje a vstoupím do chodby.

V úplně samý čas jako Seth.

„Dobré ráno!“ řekne rozzářeně, nadšeně, jako by celou noc spal.

„Jo! Je ráno!“ zamumlám nervózně, jako nějaký psychopat.

Strčí si ruce do kapsy džínů. „Spala jsi dobře?“

„Ano, jistě!“ odpovím pevně. „Spala jsem dobře. Moc dobře.“

„Fajn. No, googlil jsem a ta bouře už je pryč, takže se můžeme vrátit na Manhattan.“

Srdce mi poskočí úlevou.

„Úžasné. Už můžu doručit ten dopis Chuckovi Allenovi! Konečně!“

„To je super.“

„Jo.“

„Jo!“

„Dobře!“

„Dobře.“

Na moment jeden druhého studujeme. Já se odsunu z čela jednu vlnu. Seth skloní hlavu na stranu. „Takže, um, právě jdu--“

A pak z ničeho nic přistoupí ke mně, přitiskne mě ke dveřím, jeho tělo se namáčkne na mě. Jednou rukou mi chytí tvář a druhou mi dá zezadu na hlavu. Jeho pohled přeskočí dolů k mým rtům. Pak zpět k mým očím.

„Čau,“ zamumlá, lehce se zamračí.

„A-ahoj,“ zaskřehotám.

A než si vůbec uvědomím, co se to právě teď děje, Sethovy rty jsou na mých. Nebo mé jsou na jeho. Tak nebo tak se líbáme. Líbáme se s našimi rty. A líbáme se TAAAK DŮŮŮKLADNĚ.

Seth posune svou ruku z mé tváře na dolní část zad, přitiskne si mě ještě blíž. Já mu omotám paži kolem krku a líbám ho, jako bych byla dehydrovaná a on byl vodou. Přejede mi rukou po vnitřní straně stehna, pak palcem po přední straně stehna a já sotva popadám dech.

Pane jo pane jo pane jo.

„Hej! Tohle je slušný podnik!“

Okamžitě od sebe odskočíme při chraplavém zvuku Sonnyho hlasu. Je nahoře na schodech, silné paže založené na hrudi a husté tmavé obočí nakrčené. Vedle něj stojí Phyllis, na sobě má velmi těsné šaty a kriticky zvedá obočí.

„Ó můj Bože, omlouvám se!“ zapištím. „Nevěděla jsem, že jste tam!“

Seth neřekne nic. Jen mě lehce vezme za ruku a snaží se popadnout dech.

Určitě vím, že mám obličej rudý vinou.

Sonny a Phyllis vykřiknou smíchy.

„Jen si dělám srandu, vy hlupáčci!“ zahuláká Sonny.

„Ale jestli chcete šukat, udělejte to v pokoji, ano?“ řekne Phyllis. „Nechci ve veřejných prostorách vidět genitálie.“

„Aspoň ne před obědem,“ zavtipkuje Sonny.

Moje tvář přímo hoří. Potím se? Cítím, jako bych se potila.

„Odcházíme!“ řeknu svých nejprofesionálnějším a nejzdvořilejším hlasem. „Díky za vaši pohostinnost.“

„Kdykoli, zlato. Bylo nám potěšením.“

Sonny zakývá obočím. „Ale ne tolik, jako vám, že?“

Ach Bože.

„Sethe, tvoje teta Patty je v kuchyni. Slyšela, že jsi tady a chtěla tě pozdravit. Dělá ti vafle.“

Seth se na mě podívá, na tváři má poloviční úsměv. „Chceš vafle?“

Zatřesu hlavou, cítím se úplně vyplivnutá. „Já bych měla, um, asi jít. Mám svou schůzku… zpátky se už dostanu v pohodě sama.“

Seth mi trochu stiskne ruku, než ji pustí. „Dobře, takže… uvidíme se dnes večer? Na show?“

„Jo!“ Přikývnu. „Vyměníme si čísla?“

Zním jako patnáctiletá.

„Jasně,“ řekne Seth, vezme si můj telefon a podá mi svůj.

Napíšeme si do nich vzájemně číslo, Phyllis a Sonny nás celou dobu divně sledují.

„Oh, a tady.“ Phyllis natáhne ruku, aby něco dala do té mojí. „Chtěla jsem ti dát tohle, než odejdeš. Pomůže ti to se uklidnit.“

Otevřu dlaň, abych zjistila, že je to malá, tlustá, divně zabalená cigareta.

„Je to čisté, žádná pryskyřice. Jen čisté bylinky, dobrý matroš. Uvidíš.“

Tráva? Ona mi dává trávu?

Chystám se, že jí to dám zpátky – kromě Bachových esencí jsem v životě nikdy nebrala drogy a neplánuju s tím teď začínat – ale Phyllis vypadá svou laskavostí opravdu uchváceně. A musím přiznat, že mě dojalo, že mi chce pomoct i po tom, co už mi tolik pomohla včera.

Polknu a rychle zastrčím jointa do své tašky. „Tohle je opravdu moc milé. Děkuji, Phyllis.“

„Nemáš zač, zlato. Hej, měla by sis s tím zkusit zašukat. Je to neskutečné, že Sonny.“

„Sakra jo!“

Dobře. Teď už opravdu musím jít.

„Mějte se a ještě jednou díky!“ zaječím, protáhnu se kolem Setha a Sonnyho a Phyllis a seběhnu po schodech dolů a ven z baru.

Jakmile jsem venku, opřu se hlavou o výlohu a několikrát se zhluboka nadechnu, nasávám tolik vzduchu, co to jde.

Slunce je dnes šíleně jasné, a kromě třpytící se vlhkosti na šedých chodnících byste nikdy nehádali, že minulá noc byla ve znamení zrádné bouře. Vypadá to tu klidně a tiše, jako by se vůbec nic nestalo.

Ale něco se stalo. Něco velkého. Něco obrovského. Něco, o čem si nemyslím, že se vrátí…

Zažila jsem sexuální probuzení. Moje vagína povstala. A…myslím, že chci víc.

Mnohem víc.