BSL - 22. kapitola

Překlad: Lenuszka

@ElissaJohnson

Tak jsem dnes ráno mluvila s poldy, jestli není něco nového ohledně mého ukradeného klíče, a oni řekli, že podezřelá byla spatřena, jak se snaží lovit šeky v poštovní schránce West Side!

@ElissaJohnson

Utekla! Znovu utekla. Ví někdo, kdo to je?? Někdo ze @SundayNightLive to MUSÍ vědět. Ztvárnili ji. Jsem tak zmatená a #naštvaná.

@ElissaJohnson

Och skvěle. Teď mi spolek The Gramercy Neighbourhood Society řekl, že bude trvat další dva týdny, než dostanu nový klíč!!! Tohle je #příšerné

@NewYorkDailyNews

Ahoj Elisso. Sleduj nás. Rádi bychom si s tebou o tom promluvili.

„Ahoj ty! Kde jsi? Je tam hrozná tma!“

„Jsem na barové toaletě v Staten Island,“ řeknu Birdie, po čemž zalapá po dechu blahem. „Dostala jsem zpátky ten dopis!“ řeknu, rozhodnu se začít s pozitivní zprávou.

„Úžasné! Jsi nejlepší. To je úleva. Musím říct, že jsem trochu panikařila. Dala jsem do toho dopisu celé srdce. Uf!“

„Taky jsou tu špatné zprávy… Uvízla jsem na Staten Islandu přes noc. Venku je bouřka, a není způsob, jak se dostat zpátky na Manhattan.“

V obličeji Birdie se mihne mrak. „Jsi v pořádku? Kde zůstaneš? Jsi tam sama? Kruci, Olive.“

„Jsem v pohodě,“ odmávnu její obavy. „Jsem tu se Sethem. On zná majitele baru.“

„Seth? Ten scénárista z televizní show?“ Birdie pozvedne jedno obočí.

„Jo, on. Každopádně. Právě teď se bojím, protože dneska se nebudu schopná dostat k Chuckovi. Samozřejmě je ještě zítřek, ale celkem se to krátí, zvláště, pokud už tam nepracuje.“

Birdie přikývne a skousne si ret. Dnes vypadá víc unaveně než obvykle. Její normálně elegantní krátký sestřih je trochu rozcuchaný a pomačkaný a její rty vypadají bledě.

„Jsi v pořádku?“ zeptám se. „Nevypadáš moc dobře.“

Birdie se směje, nepřítomně si tře hruď. „Oh, ponocovala jsem, víš. Vykouřila jsem doktora BJ. Měli jsme noc plnou vášně. Z toho ty rozcuchané vlasy.“

„COŽE?“

„Dělám si srandu!“ zahihňá se. „Chtěla bych. Bože, jak já bych chtěla. Prostě jsem nespala dobře. Chybíš mi.“

„Taky mi chybíš,“ povzdechnu, opřu si hlavu o displej telefonu. Birdie udělá to samé. Na chvíli takhle zůstaneme.

Odtáhnu se a displej zabliká. Video se zasekne, takže Birdie vypadá jako smějící se socha.

„Slyšíš mě?“ zavolám do telefonu. „Birdie?“

„Jo… flekatá… bouře.“ Její hlas se ztrácí. Ten zvuk je celý ztlumený. Kruci. Počasí musí ovlivňovat signál.

„Birdie?“ zkusím to znovu, zvednu telefon do vzduchu, jako by to pomohlo. „Já to všechno vyřeším, ano?“ řeknu. „Birdie? O nic se neboj! Birdie?“

„Miluju… tě… čas… Chuck… klid…“ Její hlas je tlumený a nepředvídatelný. Neumím říct, co se mi snaží sdělit!

Pak displej ztmavne.

Je pryč.

Zatracená bouřka.

Když se vrátím do boxu, Seth tam sedí, hraje si s telefonem, na stole jsou další dvě piva.

„Nefunguje.“ Ukáže na svůj mobil.

„Můj taky ne,“ řeknu, zvednu ho.

„Takže… hodláš mi říct o tom dopisu?“ zeptá se a já se posadím naproti němu.

Skousnu si ret. „Dobře. Ale Sethe?“

„Olive?“

„Všechno, co ti řeknu, je soukromé. Prosím, neříkej to nikomu. Nebo o tom nepiš.“

On zvedne ruce. „Teď jsme přátelé, ne?“

Cítím, jak mi za koutek úst zaškube úsměv. „No, předpokládám, že spolu musíme přežít větší bouři.“

„Přesně.“ Seth zvedne dlaň, abych si s ním plácla, což okamžitě udělám. „Jako komediální materiál vždycky používám chování lidí, kteří jsou naprosto cizí. Ne přátel. Takže jsi v bezpečí.“

Dalších třicet minut strávím tím, že Sethovi řeknu všechno o Birdie a záhadně zmizelém Chuckovi. Jak je celým důvodem, proč jsem tu, doručení dopisu lásce Birdiina života, než zemře. On se ptá na obvyklé otázky, jako na léčbu a kolik času jí ještě zbývá. Na což mu dám smutné odpovědi, které s Birdie už nějakou dobu víme. Ale většinu času prostě poslouchá, oči má vážné.

„Můj let zpátky do Manchesteru je ve čtvrtek brzy ráno. A ani si nejsem stoprocentně jistá, že Chuck pracuje v Chimes Investment! Proto to vyšilování.“

„Nemůžeš zůstat déle?“ zeptá se Seth, upije ze své lahve a přisune ke mně tu mou.

Zatřesu hlavou. „Vlastně ne. Birdiina operace ledvin je od pondělka za týden. Potřebuju být zpátky, abych jí pomohla se připravit. Ona nikoho jiného nemá, víš.“

Zvednu svou lahev piva a dám si doušek.

Oba ztichneme. Já přemýšlím, co musím udělat. Seth přemýšlí Bůh ví o čem.

Nakonec Seth promluví. „Proč nezavoláš do banky a nepromluvíš s tím Chuckem. Jestli je tam Chuck bude, domluv si s ním schůzku ráno.“

Bouchnu se rukou do hlavy. „Jasně! Huh. To je opravdu rozumný nápad. Díky!“

„Nikdy předtím mi neřekli, že jsem rozumný.“ Seth protáhne obličej. „Nelíbí se mi to.“

Okamžitě zvednu telefon ze stolu v boxu a vygooglím Chimes Investment.

A pak si vzpomenu, že můj příjem je naprosto nulový, stejně jako Sethův.

„Použijeme pevnou linku vzadu,“ řekne Seth.

Následuju ho k baru, kde nám Phyllis povzbudivě ukazuje do malého skladu, kde na stěně visí telefon v barvě zářivě růžové z 90. let. Na stole vedle je tlustý telefonní seznam.

„Tohle je úžasné,“ řeknu vesele, zvednu ten telefon. „Tak retro. A tak růžový!“

Seth listuje seznamem, dokud nenajde číslo do banky, nadiktuje ho a já namačkám tlačítka.

Po několika zazvoněních to někdo zvedne.

„Dobré odpoledne, Chimes Investment, koho přesně voláte?“

„Ráda bych mluvila s Chuckem Allenem, prosím,“ řeknu tak jasně, jak můžu. Zním jako Donna.

„Přepojím vás do fúzí a akvizic.“

Ooh, fúze a akvizice. To zní nóbl!

Poťukávám si prsty do telefonu, zatímco tam Seth stojí, vypadá to, že studuje starý kalendář na stěně skladu.

„Dobrý den. Mohla bych prosím mluvit s Chuckem Allenem?“

Prosím, ať tam pořád pracuje. Prosím, Ježíšku, ať tam pořád pracuje.

„Pan Allen odešel na schůzku s klientem,“ informuje mě žena na druhém konci linky. „Nebude v kanceláři dřív než zítra. Mohu zanechat vzkaz.“

Zalapám po dechu. „Bude tam zítra?“ nadšeně se zavrtím. „Ráno? Určitě?“

„Ano, bude,“ odsekne ta žena. „Mohu se zeptat, kdo volá?“

Srdce mi poskočí radostí. Tohle je v pořádku. Tuhle práci zvládnu. Našla jsem Chucka Allena!!

„Tady Olive. Olive Brewsterová,“ řeknu se širokým úsměvem na tváři. „Mohu si s Chuckem domluvit schůzku? Na zítra?“

Hlas té ženy začne být podezíravý. „Pan Allen je velmi zaneprázdněný muž. Obávám se, že je vytížen minimálně na příští měsíc. Čeho se to týká?“

„Oh… um… je to osobní. A je to urgentní.“

„Pak ho můžete zastihnout na osobním čísle. My tu neděláme schůzky kvůli osobním věcem.“

Ugh, tahle žena je pořádně nafoukaná megera.

„Samozřejmě. A jeho osobní číslo je?“

„Kdo jste? Jste to vy, Diane? Chuck řekl, že o vás nechce znovu slyšet! Přestaňte volat! Je konec, Diane! Konec!“

Tohle jde z kopce celkem rychle.

Vycouvej, Olive!

„Pardon!“ řeknu důrazně. „Já nejsem Diane! Jsem Olive. Já… potřebuju okamžitě vidět Chucka Allena.“

Můj zvýšený hlas způsobí, že se Seth otočí od kalendáře na stěně, na tváři má překvapený poloúsměv. Nahne se blíž, aby mohl slyšet, co se děje. Je tak blízko. Opravdu blízko. Jeho ucho se skoro dotýká mého. Cítím se zvláštně.

Soustřeď se, Olive.

Odkašlu si. Nějak si nemyslím, že skutečnost, že mám dopis od Chuckovy bývalé přítelkyně utne tu podezíravou ženu…

„Já… chci udělat velkou investici,“ řeknu. „Zítra večer opouštím Manhattan, um, soukromým letadlem. Vlastně svým soukromým letadlem.“ Nahodím velmi fajnový hlas. „Tahle investice je maximálně důležitá.“

Sethovi vystřelí obočí a zakryje si pusu, jak se tiše směje. Zvedne palec nahoru.

„Vaše záležitost je finanční, ne osobní?“ řekne ta žena.

„Finance jsou pro mě osobní,“ řeknu povýšenecky. „Mám nějaké investice a akvizice, které chci udělat a… fúzi. Víte. Vždy o krok napřed, jak ráda říkám. Nemyslím být hrubý, ale přinejmenším tu mluvíme o částce zhruba… devítimístné. Oh ano. Bude hrozné muset říct Vašemu šéfovi, že propásl velmi cenného klienta, zvláště po tom, co mi ho tak velmi doporučovali mí přátelé… to jsem neměla říkat. Miliardáři jsou zdrženlivá parta, jak víte.“

Netuším, co to říkám. I když to dává smysl. Jen vím, že se potřebuju setkat s Chuckem a jsem ochotná udělat, co bude třeba. Seth si to všechno nesmírně užívá. Ramena se mu otřásají tichým smíchem.

Myslím, že jsem to možná kompletně zkazila. Připravím se, že mi třískne telefonem.

„Ech,“ ta žena si odkašle. „Omlouvám se, madam. Nevěděla jsem, že jste měla osobní doporučení. Samozřejmě. Prosím, omluvte mě. Pan Allen je velmi specifický v tom, s kým se schází. Dobře… bude Vám vyhovovat zítra v deset třicet? Mohu Vás tam vmáčknout?“

„Ano!“ zaječím. Pak zakašlu a snažím se znít víc jako osoba, kterou jsem si spontánně vymyslela. „To bude, um, přípustné. Děkuji a… zdravím.“

„Um, já Vás také, madam.“

Položím telefon zpátky do držáku a Seth zvedne dlaň, abychom si plácli. Se smíchem do té jeho plácnu, tělem mi proudí adrenalin.

Jak jsem to kruci právě zvládla? Ano! Konečně dám Chuckovi Birdiin dopis! Nezklamu ji!

„To bylo dost úžasné,“ vydechne Seth, oči mu jiskří. Jsme k sobě v tom malém skladu tak blízko, že vidím flíčky světle zelené barvy, které z jeho očí dělají tyrkysové.

Zhluboka se nadechnu. „Nemyslela jsem si, že mi uvěří!“

Otevřu dveře ze skladu a zamíříme kolem hádajícího se páru u kulečníku zpátky k našemu boxu.

„Už jsi někdy zkoušela improvizovat?“ zeptá se Seth, když se posadíme. „Mám pocit, že bys v tom byla skvělá. Ten telefonní hovor byl neskutečný.“

Napiju se svého pivo, nálada se mi povážlivě zvedla, když vím, že jsem konečně našla záhadného Chucka. „To je to, co jsi dělal v komunitním divadle?“

„Jo,“ usměje se Seth s láskou. „Ale to bylo pro začátečníky. Mám skupinu v UCB – Upright Citizen´s Brigade – a ti profesionálně improvizují a dělají komediální skeče. Objevili tam několik scénáristů Sunday Night Live, včetně mě a několika herců. Je to takové vaření z vody, ale v týmu.“

„Byla bych vyděšená. Nevěděla bych, co říct!“

„Nejdřív to může trochu brnkat na nervy, ale ten hukot, ten adrenalin. Je to úžasné. Čistá radost!“

Vypadá tak šťastně.

„To zní skvěle,“ řeknu. „A děsivě.“

Oči se mu rozzáří. „Ach Bože, Olive. Měla bys určitě přijít a podívat se na show! Nemusíš to ani zkoušet, jen to sledovat. Opravdu si myslím, že se ti to bude líbit.“

„Odjíždím ve čtvrtek ráno, pamatuješ?“ směju se, kreslím na stole prstem kroužky. „Ale jinak by se mi to určitě líbilo.“

Sethův úsměv lehce opadne. „Oh, jo, samozřejmě.“ Poklepe po své lahvi od piva, „Už bych si to měl zapamatovat.“

„Jo. Odlet ve tři ráno. A určitě si vezmu nějakou ošetřovatelku. Nejlepší pro všechny bude, pokud sama sebe uspím předem.“

Cítím, jak mi zčervenají tváře při vzpomínce na poslední let. Vybaví se mi, jak si Seth myslel, že se s ním chci připojit k Mílovému Klubu. A taky byl ochotný. Znamená to, že si myslí, že jsem atraktivní?

Ne, že by mě to zatěžovalo. Očividně. Seth ani není můj typ. Je trochu rozcuchaný, jeho vlasy by potřebovaly pěkný střih a je až příliš klidný. On určitě není ten typ chlapa, kterého bych měla ve svém pětiletém plánu. Pravděpodobně nemá ani pětidenní plán. Chci říct, ne, že bych měla nějaký typ. Lidé, kteří nerandí nebo nemají sex, nemají tendence mít nějaký typ. Ale kdybych měla, pravděpodobně by vypadal hodně jako Colin. Nebo možná James McAvoy…

„Ve tři ráno?“ řekne Seth, opře se lokty o stůl. „Takže musíš být na JFK kolem půl jedné.“

„Správně.“

„Takže technicky bys mohla přijít na můj improvizační show zítra večer. Je to od sedmi do devíti. Hned potom musím jít do práce – je naše noc scénáristů – a ty bys měla hodně času stihnout svůj let. Jen by sis musela přinést do divadla své kufry.“

Skousnu si palec, snažím se vymyslet to načasování. Předpokládám, že taxi bych si mohla objednat předem. Ujistím se, že si brzy sbalím…

„Chci říct, nemusíš,“ řekne s pozvednutým obočím. „Ale můžeš… pokud chceš. Možná to bude zábava. A určitě tam bude sranda.“

Napiju se piva. Je to trochu na poslední chvíli. Ale všechno je poslední týden na poslední chvíli a já jsem tady, a k mému vlastnímu překvapení, o tom přemýšlím. A do zítřejšího večera bude mít Chuck ten dopis a já splněnou misi. A pak můžu jet zpátky k Birdie, kam patřím.

„Dobrá tedy,“ řeknu, úsměv mi zvedne koutky úst. „Jsem pro!“