R&R - 16. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Ano, dámy, vaše podezření se potvrzuje…    Sinnel

Alessa se opírala o chladné dlaždičky na podlaze koupelny a přála si, aby se její podrážděný žaludek uklidnil. Od té události s Deanem před dvěma dny měla problémy s nevolností. Nejdřív to připisovala stresu. Pak usoudila, že možná snědla něco špatného.

Podívala se na malý kalendář ve svém telefonu a představila si datum, které nechtěla vidět, a které měla přímo před očima.

Pane bože.

Co bude dělat?

Nechystala se to dát pryč. Tohle se nedalo skrýt tak, jako skrývala všechno ostatní, co dělala s Adrianem.

Ozvalo se zaklepání na dveře a Alessu vytrhlo z jejího omámení. Zvedla se z podlahy a popadla svůj telefon. Znovu rychle spláchla záchod – jen aby se ujistila, že z něj zmizely i poslední pozůstatky zvratků.

Ještě dřív než slečna Cathy dosmažila slaninu na snídani, se Alessa musela bez jakéhokoli varování rozběhnout do nejbližší koupelny.

Tehdy to pochopila.

„Lisso?“ zeptala se Abriella.

Alessa zaťala ruce do pěstí. Snažila se udržet trochu sebekontroly. „Jo?“

„Jsi v pořádku?“

Lži, lži, lži.

„Dokonale,“ řekla Alessa tak vesele, jak se jí jen podařilo. „Dej mi ještě pár okamžiků a přesně tak, jak jsi chtěla, můžeme jít nakupovat.“

Abriella přesvědčila Joela, aby jim dovolil vzít si řidiče a vymahače, a mohli strávit den v obchodním domě.

„Jsi si jistá, že jsi v pořádku?“ zeptala se sestra.
„Jo.“

„Slečna Cathy říkala -“

„Abriello, jsem v pohodě,“ utnula ji Alessa.

I když se sestra nerozloučila, Alessa slyšela, jak odešla. O pět minut později opustila soukromí koupelny i ona. Prošla velkým domem do své ložnice, stále se dívala na telefon a zas a znovu počítala dny.

Určitě musela udělat chybu.

Musela udělat chybu.

Nějak.

Dvacet pět…

Dvacet šest…

Dvacet sedm…

Alessa chtěla přestat počítat. Chtěla přestat vidět to, co viděla. Ale nemohla a důkaz měla přímo před očima. Možná, že kdyby prostě pohled odvrátila a předstírala, že se to nestalo… Nemohla to udělat. V jistém smyslu i proto, že to nechtěla. A i proto, že na ní její mysl křičela její chyby tak hlasitě, jak jen mohla.

Bože.

Třicet čtyři dnů.

Jakmile Alessa dorazila do soukromí vlastní ložnice, zavřela za sebou dveře a pak zmizela v přilehlé koupelně. Telefon odhodila na pult vedle umyvadla, otevřela skříňku a zírala na malý modrý balíček. Skoro se ho bála otevřít, ale tak jako tak to udělala.

Tenhle měsíc brala už čtyři dny placebo pilulky. Ty se měly brát v době, kdy menstruovala. Jenže svůj měsíční cyklus neměla už třicet čtyři dnů a právě teď si uvědomila svou chybu. Až teď jí došlo, že svůj cyklus neměla ani minulý měsíc.

To bylo špatné.

Tak, tak příšerné.

Alessy se znovu zmocnila nevolnost. Sklouzla na podlahu koupelny a tupě zírala na své prášky.

********

Když její máma otevřela dveře do koupelny, Alessa stěží dokázala skrýt pod nohu balení antikoncepčních prášků. Sara se se zdviženým obočím zadívala na svou dceru. Na rtech měla otázky.

Alessa to cítila, aniž by její matka musela cokoli říct.

„Před hodinou mi volala Abriella,“ řekla její máma.

„Ano?“

To už bylo tak dlouho?

„Ano,“ řekla Sara tiše a sklonila se k ní. „Tady.“

Alessa se zadívala na bílo růžovou krabičku, kterou jí její máma podávala. „Já...“

Nemůžu si to vzít, chtěla říct.

Bude to skutečné.

Zabiju ho.

„Tvoje sestra mi řekla o některých věcech, které se s tebou v poslední době dějí. Spíš celou věčnost, chodíš si zdřímnout a moc dobře se necítíš. Nemusela říct ani slovo, abych věděla, čeho se její obavy týkají, takže když mi dneska zavolala, udělala jsem si rychlý výlet do obchodu. Nikdo mě neviděl. Nikomu jsem neřekla ani slovo. Vezmi si ten těhotenský test, Alesso.“

„Nemůžu,“ zašeptala Alessa.

Sara se zamračila. „Musíš. Všechno vyřešíme, ale právě teď potřebuji vědět, jestli je to to, co to je.“

Alessa roztřeseně vydechla. „Podělala jsem to.“

„I já,“ zamumlala Sara. „Třikrát, ale ani u jednoho z vás jsem toho nelitovala.“

„Omlouvám se, mami.“

Sara se usmála. „Lisso, nikdy jsem nečekala, že moje chyby zůstanou nepotrestány. Ale doufala jsem, že to, že jsem vás milovala, by mohlo přehlušit to, co jsem vám dala do vínku. Nebylo nic, co bych tehdy mohla udělat. Ve svém životě jsem byla pod kontrolou mužů a musela se jim podřizovat bez ohledu na to, co bylo nejlepší pro mě.“

„Omlouvám se,“ zopakovala Alessa. Nevěděla, co jiného říct.

„Udělej si ten test.“

„Není to Deanovo.“

Sara přikývla. „Ani na okamžik jsem si nemyslela, že by mohlo být.“

„Nechci, aby byl zabitý jen proto, že jsem to podělala,“ řekla Alessa.

„Adriano?“

Alessa svým způsobem překvapilo, že její máma věděla, kdo byl jejím milencem. „Ano.“

Sara se tiše zasmála. „Terrance vždycky říkal, že by ten muž mohl pro tebe být tím pravým. Nevím proč a nikdy mi to nevysvětlil, ale věděl to. Tuším, že měl pravdu.“

„Co budu dělat?“

Máma jí vtiskla do ruky těhotenský test. „Udělej si ho a zbytek vyřešíme později.“

Mohly by?

Jakmile její máma odešla z koupelny ven, Alessa třesoucíma rukama roztrhla balíček a zamženýma očima si přečetla pokyny. Pak udělala to, co musela. Test nechala položený na pultu, okénkem s výsledky nahoru a už věděla, co jí měl říct.

Bylo zatraceně dost smutné, že se ty dvě růžové linky ukázaly téměř okamžitě.

Těhotná.

Tak zatraceně těhotná.

Bože.

Bylo jí dvaadvacet a byla těhotná.

Alessa počkala požadovaných pár minut, ale už to bylo potvrzeno.

„A?“ zeptala se její máma, jakmile Alessa vyšla ven z koupelny.

K Alessině překvapení seděla na rohu postele Abriella. Ani netušila, že do pokoje vešla i její sestra.

„Jo,“ donutila se Alessa navzdory svým emocím říct. „Je pozitivní.“

Abriella nevypadala překvapeně. „Jak se cítíš?“

„Příšerně.“

„Bude to v pořádku,“ řekla Abriella.

„To si nemyslím,“ odpověděla Alessa ponuře.

Stále to musela říct Adrianovi.

Jak by tohle mohlo skončit?

Sara zmizela v koupelně, a když vyšla ven, v ruce držela těhotenský test včetně všech důkazů. Sebrala dokonce i balení Alessiny antikoncepce.

„Co to děláš?“ zeptala se Alessa.

„Chystám se to zničit,“ vysvětlovala její máma. „A dám ti pár týdnů na to, abys přišla na to, co chceš dělat, Lisso. Záleží jen na tobě. Ať už budeš chtít nebo potřebovat cokoli, pomůžu ti.“

Alessa nechápala.

„Cokoli,“ naléhala na ni Sara jemně.

„Nechci se… zbavit dítěte,“ zašeptala Alessa.

Samozřejmě, že nechtěla. Nebylo jen její, ale i Adrianovo.

Alessa měla znovu pocit, že nemůže dýchat. Celé tělo měla jako otupělé.

Abriella ostražitě sledovala svou sestru tak, jako by mohla číst její myšlenky. „Bude to v pořádku, Lisso.“

Alessu v očích pálily zadržované slzy. „To říkáš pořád, ale nemyslím si, že máš pravdu.“

Na to neměl nikdo odpověď.

***********

„Nemůžu uvěřit tomu, že ze mě bude teta,“ řekla Abriella tiše.

Alessa se dívala na svou sestru úkosem. Chtěla, aby sklapla. Nefungovalo to.

„Jak se to vlastně stalo?“ zeptala se sestra.

„No, když se muž a žena svléknou a muž zastrčí svou mužskou partii -“

„Alesso,“ zasyšela Abriella.

„- do ženských partií, jeho semeno najde její vajíčko a dítě je vytvořeno.“

„Zkrať to.“

Alessa pokrčila rameny. „Zkusím.“

Díky trochu vtipu vypadala situace o něco jednodušeji.

„Vím, jak žena otěhotní, ty chytračko.“

Alessa se ušklíbla. „Pak víš, jak se to stalo.“

Abriella si povzdechla. „Ne, Lisso. Myslela jsem, jak to, že jsi skončila zbouchnutá? Protože pokud si vzpomínám, tak jsem to byla já, kdo tě vzal na kliniku pro antikoncepční prášky, aby se tyhle věci vůbec nestaly.“

„V srpnu jsem jednu nebo dvě vynechala,“ řekla Alessa a vyhýbala se sestřinu pohledu. „Ani jsem si neuvědomila, že mi minulý měsíc vynechal cyklus. Teď posledních pár měsíců stálo za sračky, jo? Přestaň mě soudit.“

„Já tě nesoudím!“

„Soudíš mě pohledem svých drobných očí.“

„Alesso,“ zasténala její sestra. „Nech toho. A já nemám drobné oči.“

Alessa se jemně zasmála a zvedla volné záhyby svého svetru. „Prostě jsem to podělala. To se stalo, Ello.“

„Kdy to hodláš říct Adrianovi?“

„Brzy.“

Hovor sester přerušily kroky, které se ozvaly ve velké chodbě, která byla v domě Trentinů. Alessa zahlédla Thea DeLuca, který prošel kolem místnosti a vypadal, jako by byl připravený k boji. Dokonce ani nezazvonil, i když Alessa předpokládala, že ho někdo musel pustit vstupní branou.

„Co s ním je?“ zeptala se Alessa.

„Nevím,“ Abriella se potutelně usmála. „Pojďme to zjistit.“

Abriella jí nedala možnost argumentovat a už zataháním donutila Alessu zvednout se z gauče a následovat ji.

„Není to naše věc,“ řekla Alessa, když rozlehlým domem následovaly Theovy kroky.

„Možná ne,“ souhlasila Abriella. „Až na to, že se právě teď děje spousta nesmyslů, a čím víc informací budu mít, tím lépe by to nakonec mohlo skončit.“

„Jako jak?“ zeptala se Alessa.

Abriella neodpověděla. Jakou hru tu její sestra hrála? Alessa měla podezření, že to mohlo mít co do činění s Tommasem Rossi. Co se týče Abrielly, většinou to tak bylo.

Sestry se vplížily chodbou do třetího patra, směrem k Joelově kanceláři. Ta místnost dřív bývala Terranceho, ale po jeho vraždě ji Joel nechal předělat a přestavět a udělal si z ní svou vlastní. Alessa se snažila držet co nejvíc mimo ten prostor.

Obě sestry zůstaly od dvoukřídlých francouzských dveří o pár stop dál, držely se u zdi a odposlouchávaly Thea, který právě promluvil.

„Máme zasraný problém, Joeli,“ řekl ten muž.

Joel si drsně povzdechl. „Jo, zavolám ti zpátky.“

„Problém,“ zopakoval Theo.

„A jaký?“

Alessa měla pocit, že věděla naprosto přesně, v čem ten problém byl. Dean tu nebyl dva dny. Obvykle se tu zastavil, aby si jen tak promluvil s Joelem. Alessa věděla, kde Dean byl – mrtvý.

Nastal čas, aby se to dozvěděli i všichni ostatní.

„Viděl jsi teď někdy Artina?“ zeptal se Theo.

„Mám spoustu práce,“ řekl Joel. „Chystá se velká noc a všechno kolem.“

„Walter ti nevolal, Joeli?“

„Ne. Proč?“

„Před dvěma dny jeden z mých chlapů zmizel,“ řekl Theo. „Měl na práci vybírání poplatků a další sračky v Heights. Artino tam měl být s ním, sbírat zasrané zkušenosti a tak.“

„A?“

„Takže ani o jednom z nich nikdo neslyšel.“

Alessa slyšela zavrzání Joelova křesla, ze kterého se zjevně prudce zvedl.

„Neobtěžuj se,“ řekl Theo. „Už jsem se Deanovi pokusil volat. Než jsem přijel sem, dokonce jsem mluvil i s Walterem. Řekl mi, že se mu syn od té noci neozývá. Už začíná být zasraně nervózní. Poslal svoje chlapy, aby se po něm poohlédli.“

„Sakra,“ zamumlal Joel.

„Je tu ještě něco dalšího,“ řekl Theo.

„Co?“

„Kolem místa, kde měl být můj muž, se ozývala střelba,“ vysvětloval Theo. „Dva muži střeleni přímo do obličeje, těla zničená k nepoznání a zjevně je nikdo neidentifikoval. Vydal bych se do márnice, abych se přesvědčil na vlastní oči, ale nechci zbytečně upozornit na to, že to mohli být mí lidé. Mafie právě teď rozhodně nepotřebuje víc pozornosti, než kterou během posledních pár měsíců dostala.“

„Sakra,“ zavrčel Joel. „Jsi si jistý?“

„Rozhodně.“

Joel vyfoukl modrý dým a pak se něco zřítilo na podlahu.

„Co dalšího?“ dožadoval se Joel.

„Poslal jsem své chlapy do Heights, aby získali informace. Šly tam určité fámy,“ odpověděl Theo. „Ale zatím toho moc nemáme, protože většina lidí v té oblasti buď něco hulí, nebo fetuje.“

„Nemám náladu na tanečky okolo, Theo.“

„Pár lidí si bylo jistých tím, že v té oblasti viděli tmavé starší nadupané auto a vymahač mi řekl, že tu noc se dříve setkal tváří v tvář s Adrianem Conti. Neřekl, co Adriano chtěl. Jen to, že ho viděl. Ale myslím, že si ten chlap, ať už jakéhokoli důvodu, něco nechával pro sebe. Pokud někdo přiznal, že Adriano byl v té oblasti, tan ten popis auta nemůžeme brát za vágní.“

Abriella popadla Alessu za ruku a stiskla ji.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se sestra téměř neslyšně.

Alessa přikývla.

Ohledně Deanovy smrti se Alessa nemohla cítit lépe.

Kvůli Adrianovi si dělala starosti.

„Je to prostě zasraně něco dalšího,“ řekl Theo temným a nenávistným tónem hlasu. „Další bordel Conti, který musíme uklidit. A víš co? Adrianovi bych to prominul, protože je mladý a je příslušníkem mafie, což mí chlapi nebyli, ale jeho otec k tomu pravděpodobně dal zelenou. Joeli, Riley překročil hranice. Je potřeba postavit ho do latě.“

„Pracuji na tom, Theo,“ řekl Joel.

„Pracuj rychleji.“

„Hele, chlape, ty tu nejsi zasraný boss.“

Theo se hořce zasmál. „Ani ty ne.“

„Sleduj, Theo.“

„Poslouchej, Joeli. Seru na to, kdo v téhle zasrané rodině převezme místo bosse. Můžeš to být ty či kdokoli jiný, ale ať to raději není Riley Conti. Jestli nezačneš uklízet jeho špínu, udělám to sám.“
„Co to má sakra znamenat, Theo?“ zeptal se Joel.

„Přeber si to, jak chceš.“

*******

„Lisso, mluv se mnou.“

Pro Alessu zněl Adrianův hlas jako uklidňující, temná melodie. Nemohl tušit, jak moc si s ním potřebovala promluvit, ale netušila, co říct.

Samozřejmě, jednalo se o těhotenství, ale nechtěla mu o tom říct po telefonu. Chtěla mu tu novinku říct osobně, tváří v tvář. Zasloužil si to. Nebylo by fér vyhrnout tu informaci v šeptaném, rychlém telefonátu.

„Včera tu byl Theo,“ řekla Alessa.

„Ano?“

„Té noci, kdy Dean spolu s Theovým mužem zmizel, v té oblasti někdo viděl tvoje auto a někdo další řekl, že si tě v té oblasti všiml.“

Adriano přezíravě zavrčel. „S tím si starosti nedělám, a ani ty by sis je neměla dělat.“

Jak by si je měla nedělat?

„Adriano, to mi trochu zní jako zahrávání si s ohněm.“

„Je mi to jasné, ale neboj se.“
„To se snáz řekne, než udělá,“ zašeptala Alessa.

„Přestaň,“ zamumlal uklidňujícím tónem hlasu. „Přejděme k něčemu jinému. Říkala jsi, že Joel připravuje party a že se zmínil o znovuotevření knihy?“

„Jo.“

„Kdy?“

„Tenhle týden. Myslím, že ve čtvrtek,“ odpověděla.

„Slyšeli jsme určité řeči, ale nic zaručeného,“ řekl Adriano spíš pro sebe, než Alesse. „Potřebuji od tebe laskavost.“

„Cokoli.“

Dala by mu cokoli, co by potřeboval.

„Na tu noc vás nevyhodí z domu, že?“ zeptal se Adriano.

Alessa se zasmála. „No, jsme poslány do křídla mámy a táty.“

„Ale i tak tam stále budeš?“

„Ano.“

„Potřebuji, abys tu noc nechala odemknutý zadní vchod a v tu noc v domě vypnula bezpečnostní kamery,“ řekl Adriano. „Můžeš to udělat?“

Alessa ani na okamžik nezaváhala. „To zvládnu.“

„Dobře.“

„Co máš v plánu?“ zeptala se.

„Já? Skoro nic. Můj táta? Něco zajímavého. Ale bylo by příjemné, jen pro případ, že by Joel začal šílet, nemít to nahrané na kamerách.“

Alesse se vůbec nelíbilo, jak to znělo. „Jejda.“

„Přestaň se bát. Řekni mi něco hezkého, Lisso.“

„Jako co?“

„Nevím. Cokoli.“

Alessa se usmála. „Chybíš mi.“
„To je trochu smutné.“

„A miluji tě.“

Adriano se zasmál. „Tohle bylo něco nádherného.“

***********

„Ještě něco?“ zeptala se Abriella.

Alessa zavrtěla hlavou. „Nic.“

„Sakra.“

Abriella se vrátila k míchání domácí kuřecí polévky, o které ji Alessa přesvědčila, aby jim ji udělala k večeři. Rodiče si na večer vyrazili ven a to i navzdory tomu, že Joel prohlásil, že by měli spolu s Alessou a Abriellou zůstat ve svém křídle rezidence. I když byla Alesse její máma během posledních pár dnů velkou oporou, jejich absence jí nevadila. Cítila se příšerně kvůli tomu, jak svou mámu odsuzovala a dávala jí najevo své pohrdání, když zjistila pravdu o svých rodičích. A teď, když byla sama chycena ve zmatku, který způsobila jen svým vlastním přičiněním, konečně pochopila, jak muselo být pro její mámu těžké nosit dítě muže, které milovala, ale nemohla být s ním. Ne tak, aby si ho mohla nárokovat jako svého.

„Dala ti máma ty vitamíny?“ zeptala se Abriella. „Ty těhotenské nebo co to bylo zač?“

„Jo, a jsou obrovské. Jak pro koně.“

Abriella protáhla obličej. „Tak velké?“

„Tak obrovské.“

„Dneska jsi znovu zvracela?“ zeptala se Abriella.

Alessa se zasmála. „Ne, ale večer ještě neskončil. Ranní nevolnost je jen mýtus, jo? Je to nevolnost kdykoli v průběhu dne.“

Abriella se skrytě usmála. „To si budu pamatovat.“
Alessinu pozornost zaujalo něco v živém tónu sestřina hlavu.

„Ty plánuješ v brzké době dítě?“ zeptala se Alessa.

„Bože ne. Ale jednou, možná.“

„Nebojíš se toho, s kým bys mohla skončit?“

Abriella ztuhla a na chvíli přestala míchat polévku. „Myslíš tím, za koho by mě chtěl Joel možná provdat?“

„Jo.“
„Ne, nemám žádné obavy.“
„Mně to udělal,“ poukázala Alessa. „Nebo se snažil.“

Joel stále ještě mohl vybrat pro Alessu nového manžela. Její budoucnost byla nejistá. Proměnná. Spousta možností, kdy čekala na to, co Joel udělá a vymyslí.

Věděla, kam by chtěla jít. Přímo k Adrianovi.

Ani nemohla ignorovat ten malý život, který vyrůstal v jejím nitru. Bylo to Adrianovo dítě – jeho dítě. On by měl být tím, kdo to dítě bude vychovávat – ne jiný muž. A tak jako tak, jaký muž by se chtěl oženit s Alessou, když už čekala dítě jiného muže?

„Může to zkusit,“ zamumlala Abriella. „Vím, co udělám.“

„Ano?“ zeptala se Alessa.

„Jo, a je mi jedno, co by to znamenalo. Joel není v téhle rodině tím jediným, kdo bude hrát špinavě, aby dostal to, co chce. Na mě ještě není připravený, Alesso. Věř mi.“

Co tím myslela?

Alessa nedostala příležitost zeptat se.

Na stole zabzučel telefon, aby jí oznámil příchod textové zprávy.

Teď, stálo tam.

Konečně přepsala u čísla jméno tak, aby ukazovalo přímo Adrianovo jméno. Teď, když byl Dean mimo hru, neměla takové obavy z problémů, do kterých by se mohla dostat, kdyby jí někdo chytil. Dokonce i Joel byl nucený odbýt hovor, pokud nenašel mezi ní a Adrianem žádné zprávy. Alessa se podívala na svou čekající sestru. „Jsi připravena?“

Abriella se usmála. „Polévku až později?“

„To zní skvěle.“

„Pak tedy ano. Vypnu bezpečnostní kamery. Ty je pustíš dovnitř.“

Alessa se s Abriellou rozdělily v chodbě, která oddělovala obě křídla.

„Nedovol, aby tě Joel nachytal,“ řekla Alessa. Žertovala jen napůl.

Abriella si odfrkla. „Správně. Teď je tak moc zahleděný do svého vlastního zadku, že dokonce ani necítí svoje vlastní sračky.“

Nepletla se.

Alessa tak tiše a rychle, jak jen dokázala, zamířila k zadní části domu. Joel měl v rezidenci Trentini každého mafiána z chicagské mafie, kterého jen mohl najít. No, všechny mafiány z rodin Trentini, DeLuca a Rossi. Podle toho, co Alessa věděla a během posledních pár dnů zaslechla, Joel otevřeně nepozval lidi z rodiny Conti.

Což dávalo smysl, protože nechtěl dát Rileymu šanci na to, aby získal ono místo.

I když hosté měli být ve spodním patře mezi jídelnou a části domu určenou pro zábavu, neznamenalo to, že se jich pár nemohlo oddělit a zamířit někam stranou. Zadní část domu Trentini byla v průběhu akcí a oslav pro hosty vždy uzavřena, nicméně lidé, zvlášť mafiáni, neměli nijak v oblibě dodržovat pravidla.

Když Alessa přecházela chodbami k zadním dveřím, které vedly na terasu, naštěstí nikoho nepotkala. Počkala dobrých pět minut, aby se ujistila, že její sestra měla dost času na to, aby odpojila bezpečnostní systém. Tím měla zajištěno to, že když by odemkla zadní vchod, nedošlo k vyslání poplašného systému.

Alessa vyhlédla z okna do temné zahrady a všimla si, že tam byl vymahač, kterého tam bratr poslal na to, aby v noci hlídal. Ten muž kouřil cigaretu a upřeně hleděl na oblohu, jako by se pekelně nudil.

Předpokládala, že ta práce rozhodně byla pekelně nudná.

Alessa věděla, že ten muž byl dostatečně daleko, takže nemohl zaslechnout zvuk odemknutí zámku. Alessa otočila klíčem a čekala. Nemusela čekat moc dlouhou. Téměř okamžitě se po celém zadním dvorku začaly objevovat postavy. Muži bez obličejů. Alessa je nedokázala přesně rozeznat.

Ale bylo jich hodně.

Nejdřív jich napočítala patnáct.

Pak si všimla dalších tří.

Všichni byli v černých oblecích a každý měl v ruce zbraň.

Když si vymahač všiml mužů, kteří k němu mířili, otočil se k domu a v ruce měl mobilní telefon.

Alessa se měla odvrátit. Měla pevně zavřít oči.

Ale neudělala to.

Nejbližší muž, jediný, kterého Alessa rozpoznala, zvedl pistoli, na které měl připojený dlouhý tlumič a vypálil jediný výstřel. Dokonce to ani nevypadalo, že by mířil, nicméně svůj cíl neminul. Kulka proletěla přímo vymahačovou hlavou a zezadu vystoupila ven, spolu s krví a tělními vnitřnostmi. Jeho tělo s sebou trhlo a pak dopadlo do země. Alessa nadskočila. Riley Conti prošel kolem své oběti tak, jako by se nic nestalo. Jako by právě nezabil člověka.

Alessa se vrátila zpátky do chodby, protože věděla, že by neměla být spatřena muži Conti, kteří právě vcházeli do domu. Adriano ji varoval, aby se držela z dohledu, ať už by došlo k čemukoli.

Vklouzla do nejbližší koupelny a zavřela za sebou dveře. Nechala tam jen minimální mezírku, a slyšela, jak se zadní dveře otevřely a dovnitř vešli muži. Jejich kroky byly tiché – téměř neslyšné. Chodbou se směrem k ní neslo jejich tlumené šeptání, ale nedokázala rozeznat jednotlivá slova.

Pak se jejich hlasy dostaly blíž.

„Všechny dveře jen v tomhle křídle,“ řekl Riley.

„Nikde jinde, bossi?“ ozval se mužský hlas.

„Ne,“ řekl Riley. „Baví se jen tady. Chci mít pod kontrolou všechny muže. Pokud budete muset, jeho muže vyřiďte. Někdo musí týt venku u brány. Chci, aby tam někdo zamířil.“

„Trentini dostanou mocný úder, bossi.“

„Tak to bude.“

„Něco dalšího?“ zeptal se jiný muž.

„Ne, jen mějte připravené zbraně,“ řekl Riley tiše. „Pokud se mi Joel odmítne podřídit dobrovolně, pak si to vezmu silou. Skončil jsem s hrátkami s tím dítětem. A to je to jediné, čím pro mě Joel Trentini je. Teď nastal čas Conti. Vždycky jsme měli navrch, takže jim pojďme předvést, že jsme ochotni povyrůst ještě výš.“

„A ostatní?“ zeptal se někdo.

„Rossiovi jsou v tenhle okamžik naší součástí – takže je nechme. DeLucasovi jsou chytří. Právě teď ovlivnitelní, ale chytří. V současné době si zvolí tu bezpečnou cestu. Tu, při které půlka z nich neumře. To znamená naši stranu. Váha se jednoduše vychyluje v náš prospěch.“
„To zní dobře,“ ozval se nový hlas.

Ozvaly se další mumlavé souhlasné šelesty.

„Takže pojďme, ať to máme za sebou. Rád bych se do půlnoci vrátil domů,“ řekl Riley. V jeho hlase byl slyšet náznak úsměvu. „Jsem si jistý, že bychom to mohli mít do hodiny hotové.“

Bože.

Když muži začali procházet kolem jejího úkrytu, Alessa ucouvla dál od dveří. Jejich boty při chůzi dlouhou chodbou, která vedla do středu domu, kde Joel bavil své hosty, vydávaly stěží nějaký zvuk.

Jakmile kroky utichly, Alessa otevřela dveře od koupelny a vyšla do chodby. Okamžitě věděla, že nebyla sama. Jen o pár kroků dál se o zeď opíral Adriano. Jako by čekal, že se ukáže.

„Ahoj,“ řekl Adriano s úsměvem.

Když si ji prohlédl, jeho zelené oči vypadaly temnější.

Alesse poskočilo srdce. „Ahoj.“

„Stále se ti stýská?“

„Jako blázen,“ řekla tiše.

„Stále mě miluješ?“

„Vždycky.“

Adriano se odlepil od zdi a třemi dlouhými kroky se s ní setkal. Rukama ji popadl za košili a přitáhl si ji k hrudi. Jen o zlomek vteřiny později se jeho rty dotkly jejích. Políbil ji tvrdě, hluboce. Jeho jazyk se setkal s jejím, a ona cítila slabost i horkost.

Jak dlouho to bylo, co ho naposledy líbala?

Až příliš dlouho.

Alessa mu dovolila, aby jí ukradl polibek, protože to bylo přesně to, co dělal. Nebylo v tom žádné dávání. On si jen bral.

Jako by se mu po ní stýskalo.

Jako by ji potřeboval.

Jako by byla celá jeho.

Alessa předpokládala, že byla – vždycky byla.

„Drž se z dohledu, jo?“ řekl Adriano a uhladil Alesse vzpurnou kadeř vlasů. „Jinak se o tebe budu bát.“

„Budu,“ slíbila.

Její tajemství ji tížilo jako kámen. Chtělo ven.

„Co je?“ zeptal se Adriano.

Alessa se tiše zasmála. „Jak to, že vždycky poznáš, když něco skrývám?“

Kdyby chtěla, komukoli jinému mohla cokoli nalhat.

Adrianovi nikdy.

Bříškem palce se dotkl místa mezi jejím obočím. „Tady máš drobnou vrásku. Ta mi vždy řekne, že o něčem usilovně přemýšlíš nebo se něco děje. Lisso, co to je?“

Ta slova jí uvízla v krku. Jako by najednou nechtěla ven. Alessa jim nechtěla dát na výběr. Kdyby Riley dneska večer musel prosadit svou moc nad Joelem tvrdou rukou, mohlo by to mezi Adrianem a Alessou spoustu věcí pekelně ztířit.

Odmítala mu sdělit novinku o svém těhotenství po telefonu.

„Alesso, musím dohnat ostatní,“ řekl Adriano.
Alessa přikývla. „Já vím. Jen… tohle je důležité, Adriano. Skutečně, doopravdy důležité. Mnohem důležitější než mafie či kdokoli jiný. Dobře?“

Adriano se zamračil. „Dobře.“
„Nedělej to – takhle se nemrač. Znervózňuje mě to.“
Alessa byla už tak příšerně nervózní.

„Blábolíš.“

„To ano.“ Alessa si ztěžka vydechla a zašeptala: „Jsem těhotná.“

Adriano ji na okamžik sevřel kolem pasu pevněji, ale stejně rychle sevření uvolnil. Ztěžka polkl a skoro obezřetně si ji prohlížel. „Cože?“

„Vynechala jsem pár prášků a neuvědomila si -“

„Ne, nech toho,“ zamumlal Adriano.

Alessa zamrkala. „Dobře.“

„Neomlouvej se, jako bych byl rozzlobený. Nejsem rozzlobený. Jsem...“

„Ne rozzlobený,“ zopakovala Alessa.

„Těhotná?“

Přikývla.
Adriano nežádal o podrobnosti. Neptal se, zda byl otec nebo zda tam byl někdo další. Nezeptal se na jedinou otázku. Alessa věděla, že nemusel, protože ona byla vždy jen jeho.

Milovala ho o to víc.

„Ach můj bože,“ vydechl Adriano. „Děťátko… moje děťátko.“

To bylo to jediné, co řekl, a už držel její obličej ve svých dlaních a její rty zasypal jemnými, lehkými polibky.

„Miluji tě, miluji tě, miluji tě,“ opakoval.

„Nejsi… naštvaný či tak něco?“

„Ne. Proč bych měl být? Je nám dvacet a udělali jsme pitomost. Nejsme první, Alesso. Věř mi.“

Alessa se zachichotala, ale realita jejich situace její štěstí stahovala dolů. „Co budeme dělat?“

„Nevím,“ řekl Adriano. „Ale vyřešíme to. Možná to bude chvíli trvat, ale vyřešíme to, Lisso.“

„Mám strach.“

Musela to říct. Musela to ze sebe dostat. Když měla obavy, tak to vypadalo, že to její sestra a máma neslyšely. Smetly to a řekly, že má počkat. Chtěla slyšet něco jiného – něco konkrétního, něco s příslibem.

„Jsem vyděšená,“ dodala Alessa, když Adriano zůstal zticha.

Adriano dotekem lehkým jako dech přejel po jejích lícních kostech. „Jo, to i já.“