Jax - 13. kapitola

Překlad: Rebelka
Kor.: Evudar

Jax

BYL JSEM TAK BLÍZKO K TOMU, ABYCH JI políbil, a to by nebylo správné. Způsob, jakým se náhle odtáhla, mě nutí myslet si, že to ví taky. Něco na tom, jak se chová s Maddie, mě rozrušuje. Možná je to myšlenka, že jednoho dne bude matkou. Kriste, obávám se toho dne. Bude mít ještě Candice v životě místo pro mě, jakmile se vdá a bude mít děti? Nechci na to ani myslet.

Candice sedí s Maddie na pohovce, dává jí čas, aby se probudila správně, a já jdu zabalit všechny její hračky zpátky do tašky. Zamířím do kuchyně, opláchnu její dětský hrnek a naplním jablečným džusem.

„Jak to dnes šlo v obchodě?“ zeptám se, když se vrátím do obýváku.

„Dobrý. Všechny nové zásoby, které jsem objednala, přišly.“

„Chovali se kluci slušně?“ Gus je vtipálek a zdá se, že je to ještě horší, když nejsem kolem.

„Byli okej.“

Podám dětský hrnek Maddie. „Ta,“ řekla a vzhlédla na mě s ospalými očima a s malým úsměvem. Kromě fiaska s Puppym jsme měli skvělý den.

„Můžeš mi podat Maddienin růžový svetr, měl by být v tašce … a boty?“ zeptala se Candice. „Pokud máme dostat něco k večeři, asi bychom měli jít.“

Podal jsem jí svetr a ona ho obléká Maddie, zatímco já se přikrčím a nasadím jí na nohy růžové sandály. Maddie je první dítě, se kterým jsem kdy byl společně, takže její drobné ruce a nohy mě fascinují. Když se postavím, najdu Candici jak se na mně usmívá.

„Co?“

„Jen jsem tuto tvou stránku předtím nikdy neviděla.“

„Jakou stránku?“ zeptám se a stáhnu obočí.

„Způsob, jakým se chováš k Maddie. Je to velmi milé.“

Strčím si ruce do kapes a pokrčím rameny. „Beru svou roli strýčka velmi vážně.“

„Jsi roztomilý,“ řekla a položila Maddie na zem.

„Nejsem roztomilý.“

„Ano, jsi,“ řekla a šťouchla mě do boku. Směje se, když jí odmávnu ruku pryč.

Maddie přistoupí ke stolu a zvedne si čepici. „Podívej Sissy, čepice.“

„Páni. Strýček Jax ti koupil takovou hezkou čepici?“

Maddie přikývne a nasadí si jí. Vezme Maddie do náruče a vidím, jak se na Candieciných rtech zachytí úsměv. Po cestě ke dveřím přistoupí ke mně a zašeptá: „Stojím si za svým, slaďouši.“

„Nejsem slaďouš,“ zavrčím.

„Jít,“ říká Maddie, když míříme po ulici směrem k italské restauraci. Candice ji položí dolů a chytne ji za ruku. Mé srdce se roztaví, když jde Maddie mezi nás a také mě chytne za ruku. Jsem vděčný, že zanechala psa doma. Nedokázal bych zvládnout opakování dnešního odpoledne.

„Neměli bychom něco koupit, abys to vzala domů Sophii?“ ptám se, když se podíváme do menu.

„Ne, nebude jíst. Nemívá migrénu často, ale když ji dostane, opravdu ji to kompletně složí. Udělala jsem jí sendvič, když jsem o obědové pauze šla domů, ale nechtěla ho. Nenávidím ji takhle vidět.“

„Nemůže jí na to doktor něco dát?“

„Ne. Postel v tmavé místnosti je jediná věc, která pomůže. Zítra nebo pozítří bude v pořádku.“

Jakmile dojíme, Candice vezme Maddie do koupelny, aby ji očistila. Je pokryta omáčkou z těstovin. Opravdu se celá zaneřádila a já se smál, když pomyslím na kus špagety, který měla ve vlasech. Obvykle dovolí, aby ji nakrmila Candice, ale dneska to chtěla udělat sama. Musela získat svou nezávislost na obědě s rýží.

Servírka se blíží ke stolu s účtem, takže vytáhnu kreditní kartu a předám jí ji.

„Chutnalo vám jídlo?“ zeptala se.

„Chutnalo. Děkuji.“ Podívám se na nepořádek po celém stole. „Omlouvám se za nepořádek.“

„To nevadí. Máte krásnou rodinu. Moje děti dělávaly stejný nepořádek, když byly malé.“

Jen jsem se usmál a neobtěžoval ji opravovat. Moc se mi líbí, že si myslí, že jsme rodina, což je tak nějak šílené. Už dávno jsem se naučil, že není důvod, abyste si přáli něco, co nikdy mít nebudete. Moje rodina nebyla nejlepší vzor. Určitě mě nikdy neinspirovali k tomu, abych měl vlastní. Pokud vůbec něco, odvrátili mě od takového nápadu.

Komentář číšnice mě nutí přemýšlet o Maddienině otci. Odešel z jejího života, stejně jako otec Candice? Ještě jsem o něm neslyšel ani zmínku.

Když se dostaneme k mému domu, vběhnu dovnitř, abych přinesl Maddieniny věci, zatímco Candice ji připoutá na její dětské sedačce. Maddie mě donutila nést ji celou cestu domů a skoro mi usnula na rameni. Byl to velký den; ona mě vyčerpala.

Předám Candice tašku a ona ji dá na podlahu uvnitř auta.

Mírně se sehnu a podívám se na zadní sedadlo. „Ahoj, buráčku.“

Maddie se na mě trochu usměje, když se jí pomalu zavírají oční víčka. Bude spát dřív, než se Candice dostane z ulice.

„Děkuji za dnešek,“ řekla Candice, když zavřela zadní dveře a obrátila se ke mně.

„Nemusíš mi děkovat.“

„Musím. Kdyby nebylo tebe, byla bych v háji.“

„No, to je to, od čeho strýčkové jsou.“

Zasměje se, když si za ucho zastrčí pramen růžových vlasů. Vypadá nervózně. Doufám, že si nemyslí, že jí políbím. Jakkoliv bych chtěl, ona ví, stejně jako já, že se to nestane.

„Vídá Maddie někdy svého otce?“

„Co? Proč se na to ptáš?“ Její oči se mírně rozšířily.

Pokrčil jsem rameny. „Jsem jen zvědavý. Nikdy ses o něm nezmínila.“

Krátce se zastaví, než zavrtí hlavou. Vím, že mluvím o tom, že její otec byl pro Candice vždycky bolavá záležitost. „Je to dlouhý, komplikovaný nepořádek,“ řekne, když odvrátí pohled.

Už ji nemůžu obtěžovat svou zvědavostí, protože vidím, že je jí to nepříjemné. Nic mi do toho není.

„Měla bych jet. Maddie je unavená a musím ji ještě vykoupat.“

„Žádný problém. Uvidíme se zítra.“

„To ano.“

Strčil jsem si ruce do kapes, když jsme tam tak mlčky stáli. Z nějakého důvodu nevím, co mám říkat nebo dělat. Je to vtipné, devadesát devět procent času jsme naprosto ve své přítomnosti v pohodě, ale pak je to jedno procento, jako teď, když nevím, jak jednat. Chtěl bych se jí zeptat na její včerejší rande s Carterem, ale v žádném případě nejsem připraven na její odpověď.

Vykročí vpřed, překvapuje mě, když mě obejme kolem pasu. „Dobrou noc, Jaxi.“

Přitáhnu ji do náruče. Zavírám oči, vdechuju její sladkou vůni jablek, když ji jemně políbím na vlasy. Přála bych si, abych ji mohl držet navždy.

„Dobrou noc, Candice.“ Pustím ji a udělám krok zpět. Než projde na stranu řidiče, smutně se na mě usměje.

Stále stojím na chodníku minuty poté, co její auto zmizelo za rohem. Zvykl jsem si být sám, ale z nějakého důvodu se v tomto okamžiku cítím ztracený a úplně opuštěný.

••••

Myslel jsem si, že budu mít další bezesnou noc, ale překvapivě neměl. Myslím, že to bylo kvůli tomu, jak mě péče o Maddie vyčerpala. Když vytáhnu při cestě do práce telefon, napíšu textovku Candici.

Já: Jak je dneska Sophii?

Odpovídá téměř okamžitě.

Candice: Stále jí není dobře. Zrovna jsem ti chtěla zavolat.

Mohu dnes Maddie vzít sebou do práce? Postarám se, aby nepřekážela. Jinak nebudu moct přijít.

V tetovacím salonu není místo pro děti, ale Maddie je rodina. Vím, že je to hodné dítě. Navíc dnes Candici potřebuju. Udržuje vše, aby šlo hladce.

Já: Přiveďte ji s sebou. Můžu pomoct s hlídáním, když nebudu mít klienty.

Candice: Proto tě miluju. Brzy se uvidíme. X

Přísahám, že jsem její textovku přečetl stokrát, než jsem si dal telefon zpět do kapsy. Vím, že to řekla jen v žertu, ale nikdo mi nikdy neřekl, že mě miluje. Moje rodina nikdy nemilovala; to bylo příliš reálné pro jejich falešný život.

Zastavím se u pekárny a vezmu pro Briana to co obvykle. Uvidím malý růžový košíček ve vitríně. „Vezmu také jeden z těchto, díky,“ řekl jsem a ukázal na to, co chci. Maddie má ráda sladké jako já, takže vím, že to bude milovat.

S nákupem zamířím k obchodu. Opravdu s Brianem soucítím. Někdo jeho věku by měl být na vrcholu svého života, ne žít na ulicích a žebrat o jídlo. Brian na mě každé ráno čeká na druhé straně ulice. Zvykl si teď na mě, takže mě překvapuje, když ho nevidím. Je už po osmé a nemám čas čekat, a tak vydám přes ulici do parku.

Netrvalo dlouho, než jsem ho našel. Naplní mě obavy, když ho vidím sedět v parku na lavičce s hlavou v rukou.

„Briane, je všechno v pořádku?“

Když se na mě podívá, mé srdce klesá. „Kurva. Co se stalo?“ zeptal jsem se a přikrčil se před něj.

„Nějací mladí rváči si udělali zábavu,“ říká.

Naplňuje mě vztek, když se podívám na jeho zbitou tvář. Jaký druh lidí dělá něco takového pro zábavu? Je to chudý, bezbranný starý muž. Dokonce neměl nic, co by stálo za krádež.

„Ježíš. Pojď, ať se na tebe někdo podívá,“ řeknu, postavím se a podávám mu ruku.

„Nejdu k žádnému doktorovi… nenávidím doktory. Je to banda šarlatánů.“

„Potřebuješ, aby se na tebe někdo podíval.“ Má na hlavě velkou ránu, která vypadá, že bude potřebovat stehy.

„Bude to v pořádku,“ říká a odmávne rukou mé návrhy.

„Neopustím tě takhle, Briane. Přinejmenším pojď alespoň do mého obchodu a nech mě tě očistit.“

„Už tak toho pro mě děláš dost.“ Podívá se na mě se svýma laskavýma očima - dobře, jedním z nich, druhé je prakticky zavřené od toho, jak je nateklé.

„A ne neberu jako odpověď. Do tvých ran se dostane infekce, pokud se nevyčistí, a pak budeš mít všechny druhy potíží.“ Podám mu horkou kávu a použiju volnou ruku, abych mu pomohl z lavičky. Zvedl jsem jeho pruhovaný pytel naplněný jeho světskými majetky.

„Dobře. Smlouváš tvrdě, mladý muži.“ Jak se postaví, zasténá. Jsem stále v šoku, jak někdo může něco takového udělat. Co je sakra s lidmi špatně?

Otevřu obchod a vezmu ho přímo do mého studia. „Posaď se,“ řekl jsem a pokynul mu k sedadlu v rohu. Vezmu ze skříně lékárničku spolu s dvěma ručníky. Když ho namočím, začnu mu otírat zaschlou krev z obličeje. On je zasranej nepořádek. Na jeho kůži je tolik nečistoty a špíny, že musím ručník neustále máchat. Několikrát se zamračí, ale nestěžuje si. Je to starý tvrďák.

„Řekni mi, abych se staral o své, jestli chceš, ale jak jsi skončil na ulici?“

Vzdychne. „Je to dlouhý příběh.“

„No, chvíli tady budeme. Ty děti se na tobě opravdu vyřádily.“

Chvilku je zticha, než začne mluvit. „Moje žena před pěti lety onemocněla. Prošla několika testy, ale stále jí říkala, že je v pořádku. Když bylo zřejmé, že není. Nemohla v sobě nic udržet… ztratila tak moc ze své váhy.“

Pozastavím se a podívám se mu do očí.

„Měsíce později jsme šli, abychom dostali druhý názor. Nemohl jsem snést vidět její utrpení. Tehdy jsme se dozvěděli o tom nádoru. Do té doby se rakovina rozšířila do plic a jater. Byla jí prolezlá. Lékaři lhali. Neschopní hlupáci. Nebyla v pořádku, měla v žaludku agresivní nádor. Kdyby jen byla diagnostikována dříve…“ V hlase má pohrdání, když mluví, a teď chápu, proč nemá rád doktory. Zvedne svou špinavou ruku do obličeje a otře si slzy zpod očí.

„Sakra.“ Nevím, co mám říct.

„Neměli jsme moc peněz, ale použil jsem každý cent a snažil se zachránit svou drahou sladkou May- byla můj svět. Byli jsme spolu už od střední školy, víš? Zamiloval jsem se do ní v okamžiku, kdy jsem jí poprvé uviděl.“ Když se zastaví, vidím, jak se mu rty zakřiví do úsměvu, a já vím, že o ní přemýšlí. „V den, kdy jsem ji potkal, měla na sobě hezké bílé šaty. Připomínala mi anděla. Když onemocněla, bylo těžké jen stát a sledovat její utrpení. Dal bych cokoli, abych si to s ní mohl vyměnit. V době kdy zemřela, jsem neměl nic. Dům, naše úspory… to bylo pryč.“

„To je mi líto. Muselo to být pro tebe těžké.“

Jsme ticho, jak ho stále čistím. Vzdal se všeho, aby zachránil manželku, a nakonec ji ztratil. Život dokáže být tak krutý.

„Kluci, kteří tohle udělali -“ ukazuje si na tvář, když mluví, „vzali mi to jediné, co mi zbylo. Mayin svatební prsten.“

„Co? Kurva.“

Přísně se na mě podívá, když zakleju, a já skloním hlavu. Soudím, že není ohromen mým jazykem.

„Omlouvám se.“

Jsem ohromen, že po celou tu dobu si nechal prsten, když neměl ani peníze na jídlo. To jen dokazuje, jak moc ji miluje. Jak může někdo okrást bezdomovce?

Jsem ze svých myšlenek vytažen, když slyším za mnou promluvit hlas.

„Ahoj.“ Candice stojí ve dveřích mého studia. „Promiň. Neuvědomila jsem si, že máš společnost.“

„Jaxi!“ kvílí Maddie, vykroutí se z Candiceiny náruče a běží ke mně.

„Dobré ráno, buráčku.“ Zvednu ji a políbím na hlavu. Má na sobě růžovou čepici, kterou jsem ji včera koupil. „Candice, pojď se seznámit s Brianem,“ řeknu přes Maddieninu hlavu.

Vejde do místnosti a zastaví se vedle mě.

„Candice, tohle je Brian. Briane, tohle je Candice.“

Usmívám se, když mu podává ruku. Je špinavý a není cítit příliš dobře, ale zdá se, že jí to vůbec netrápí. Stejně jako já, není odsuzující. Devadesát devět procent lidí, s kterými jsme vyrůstali, by ani nestáli ve stejné místnosti jako on, natož aby se ho dotýkali.

„Ráda tě poznávám, Briane.“

„Nápodobně, slečno Candice.“

„A tohle je Maddie.“

„Ahoj maličká,“ řekne. Maddie se usmívá a současně se přikrčí k mému hrudníku.

„Vypadáš jako bys byl ve válce, Briane. Jsi v pořádku?“ zeptá se Candice. „Neměl by se na tu ránu někdo podívat, nevypadá to moc dobře.“

Vypadá mnohem lépe, než vypadal, když jsem ho poprvé přivedl sem. Teď, když jsem odstranil většinu krve a nečistoty z obličeje, můžeme jasně vidět, jak se tvoří modřiny.

„Včera v noci ho zbili nějaké děti.“

„Oh můj bože.“ Candice si zakryje ústa rukama.

„Nechce vidět lékaře. Když pohlídám Maddie, myslíš, že bys mohla doběhnout do lékárny a vzít nějaké motýlové náplasti? Nemám je v lékárničce. Možná i další láhev Betadinu. Už je skoro prázdná.“

„Samozřejmě.“

Vytáhnu peněženku z kapsy, předám jí ji. „Použij, kolik budeš potřebovat.“

Usmála se, než se obrátila na Maddie. „Buď se strýčkem Jaxem hodná, vrátím se za pár minut.“

„Tvá neteř má tvé oči,“ řekl Brian, když Candice odešla.

Zasměju se. „Vlastně to není moje neteř. Candice a já jsme léta přátelé, takže je pro mě jako rodina.“ Podívám se dolů na Maddie a usměju se, když stojí vedle mě a dívá se, jak očišťuju Briana.

„Bebíčko,“ řekla a ukázala na něj.

Když Candice dorazí s nákupem z lékárny, zabaví Maddie  omalovánkami a tužkami v rohu mého studia, aby mi pomohla s Brianem.

„Je skoro devět, měla bys jít připravit věci, abychom mohli otevřít,“ říkám jí, když jsme skoro hotovi.

„Jasně.“

„Nech tady Maddie se mnou.“ Podívám se na ni do rohu a ona si šťastně vybarvuje. Je to hodná holka.

„Máš jí rád, že?“ zeptá se Brian, když Candice opouští pokoj.

„Koho, Candici?“

„Jo.“

„Samozřejmě. Jak jsem řekl, jsme už léta kamarádi.“

„Mluvím o víc než o kamarádství. Vidím, jak se na ni díváš. Na mou May jsem se díval stejným způsobem.“

Skloním hlavu a pročistím si krk. Nemůžu na tuto otázku odpovědět bez lhaní, takže neodpovím. Místo toho jsem zaneprázdněn uklízením nepořádku, který jsem udělal.

„Taková láska se ti často neobjeví.“

„Jsme kamarádi. To je všechno, co kdy budeme.“

„Jen si to pořád říkej, synu.“

Je to tak zřejmé? Myslel jsem, že jsem zvládl skrýt své pravé pocity ke Candici. Je to první člověk, který to na mě poznal.

„Je v této oblasti nějaký útulek, kde můžeš zůstat? Není pro tebe bezpečné spát v parku,“ řeknu a snažím se odpoutat rozhovor od Candice a mě.

„Občas mají volné lůžko, ale ne často.“

„Můj volný pokoj doma je plný, ale můžeš použít pohovku, dokud nenajdeš nějaké bezpečné místo.“ Sotva toho muže znám, ale nemůžu ho s dobrým svědomím poslat zpátky.

„Děkuji za nabídku. Jsi dobrý kluk, Jaxi, ale tohle ti nemůžu udělat. Odmítám být pro někoho zátěž.“

Povzdechnu si, odložím čepici a prsty si projedu vlasy.

„Co když udělám pár telefonátů a zjistím, jestli bych nenašel útulek, který by měl pro tebe místo?“

„Ne. Vážím si to, ale udělal jsi dost.“ Postaví se a potřese mi rukou. „Nejlepší bude, když půjdu, ale děkuji.“

„Poslouchej,“ řeknu, když si vezme pruhovaný pytel a šourá se ke dveřím. „V zadní straně obchodu je garáž. Není to moc, ale nikdy ji nepoužívám.“ Vytáhnu klíče z kapsy a odejmu z kroužku ty od zadních dveří a garážových vrat. „Můžeš vstoupit přes zadní vchod a v noci tam spát.“ Je mi jasné, že řekne ne. „Prosím, kamaráde, budu se cítit lépe, když budu vědět, že jsi v noci v pořádku. Newtown je skvělá oblast, ale stejně jako většina těch míst není to nejlepší místo, abys byl sám po setmění.“

Povzdechne si, když zvažuje mou nabídku. „Okej. Děkuji.“

Usmívám se, když si vezme klíče a strčí si je do kapsy svých opotřebovaných kalhot. Vidím, jak se mu v očích lesknou slzy, když se znovu setkají s mým.

„Nikdy ti nebudu moct tvou laskavost splatit.“

„Není potřeba. Mít tě v bezpečí je dostatečnou odměnou.“

„Ahoj, maličká,“ řekne, když prochází kolem Maddie.

••••

„Ne, myslím, že to bude vypadat lépe tam,“ říká Candice, ukazující na místo, odkud jsem to právě přesunul. Dělá si srandu? Je to už po páté, co mě přiměla, abych ji přesunul.

„Je to prostě místo na přespání, nikoli Ritz Carlton.“

„Já vím, ale chci, aby se cítil pohodlně.“

„Postavení nebude dělat žádný rozdíl. Všechno bude lepší než lavička v parku, který nazývá domovem, Bůh ví jak dlouho.“

„Já vím,“ řekne s mrzutým výrazem. „To co pro něj děláš je opravdu hezké, Jaxi.“

Pokrčil jsem rameny. „Prostě jsem ho nemohl nechat na ulici.“

„Zajímalo by mě, jak tam skončil? Zdá se, že není opilec.“

„Taky, že není. Utratil každý cent k záchraně své ženy, když onemocněla, ale stejně umřela.“

„Opravdu? To je nejsladší a nejsmutnější příběh, jaký jsem kdy slyšela.“ Sáhla si rukou na srdce, povzdechla si a v očích jsem jí uviděl slzy v okamžiku, kdy ode mne odvrátila tvář. Zasraný ženský. Jsou vždy tak emotivní.

„Pojď sem,“ řekl jsem, uzavírajíc vzdálenost mezi námi a vzal ji do náruče. Když jsem jí položil bradu na hlavu, uslyšel jsem její posmrkávání, když mi pohřbila tvář do hrudi.

„Nemá žádnou rodinu, se kterou by mohl zůstat?“

„Nevím, neptal jsem se. Zmínil něco o tom, že nechce být pro nikoho břemeno, takže možná. Ale taky může mít rodinu jako je ta moje, která nedává ani hovno. Bude tady v pohodě.“

„Uh. Tví rodiče stojí za prd.“

„Ano, to stojí. Jak se říká, rodinu si vybrat nemůžeš.“

„Vždycky máš mě, Sophii a Maddie. Všichni tě zbožňujeme, Jaxi. Víš, že jo.“ Její krásné modré oči se setkaly s mými.

„Vím. Vy holky jste vše, co kdy budu potřebovat.“ Použiju palec, abych jí otřel slzy pod očima. Její kůže je stejně tak jemná, jak jsem si pamatoval. Nikdy nezapomenu na tu noc, kterou jsme spolu strávili. Je tam s některými z nejlepších momentů v mém životě. Z koho si dělám srandu? Byly to nejlepší hodiny mého života.

Moje oči se zamykají s jejími a nenávidím soucit, který v nich vidím. Nechci její soucit.

Z minulých zkušeností bych měl vědět, že její blízkost je špatný nápad, ale znovu, jak se zdá, jsem neschopný zastavit nevyhnutelné. Stejně tak jak jsme se políbili před všemi těmi lety, něco se mezi námi přesouvá. Než to logická část mého mozku vůbec registruje, má tvář se přibližuje k její.

Oční víčka se jí zavřela ve stejnou dobu, kdy se naše rty spojily. Jemné sténání, které vypustí ze rtů, jede přímo k mému penisu. Zatne ruce v pěst v zadní části mého trička a přitahuje si mě blíž.

Stále je můj zasranej kryptonit.

Propletl jsem prsty do jejích vlasů a zasténal jí do úst, když jsem jí zaklonil hlavu a prohloubil polibek. Snažil jsem se to udělat znovu od chvíle, kdy jsem před všemi těmi lety odešel.

„Jaxi,“ zašeptala.

Nejsem si jistý, jak dlouho jsme se ztráceli jeden v druhém, ale tenhle polibek je žhavý. Můj skálo-tvrdý pták, který se bolestivě tlačí proti mým džínám, je důkazem. Jako bychom jeden po druhém hladověli. Každý pocit z naší jediné společné noci, který jsem před lety pohřbil, se dostává na povrch. Všechno ve mně ji chce hodit na postel, abych mohl pohltit její svůdné tělo kousek po kousku, ale nemůžu. To je přesně to, co nás dostalo do této svízelné situace.

Mé vnitřní šílenství je ekvivalentem kbelíku ledově studené vody vylitým na mě. Vmžiku uhasne plamen, který uvnitř mě vzplál. Náhle jsem se od polibku odtáhnul a udělal krok zpět. Potřebuji vzdálenost.

„Je mi to líto,“ řeknu, „nevím, co mě to napadlo…“

Když zvedne ruku, už nic víc neřeknu.

„Nedělej to.“

Vidím, jak se před mými očima rozpadá. Rychle se otočí, jako by chtěla odejít. Nemůžu ji nechat jít. Potřebuji vědět, že jsme v pořádku. Doufám, že jsem to znovu neposral.

„Candice, počkej.“

Zastaví se, ale neotočí. „Co?“

„Otoč se a podívej se na mě,“ řeknu. Je naštvaná a má právo být. Proč jsem to udělal? Proč nemůžu ovládat ty zatracené pocity? „Nech mě to vysvětlit.“

„Vysvětlit co?“ zaskočila mě svou otázkou, když se otočila, aby mi čelila. „Že pro tebe nejsem dost dobrá, Jaxi? Že ke mně nic takovéto necítíš?“

„Co? Do prdele, to ne. To je to, co si myslíš?“

„To je to, co vím.“

„No, mýlíš se. Když už, tak jsi pro mě moc dobrá. Jsi víc, než si zasloužím.“

Povzdechnu si, když si uvědomím, jak se vše vrací zpět. Je to něco, o čem jsem hodně přemýšlel, když jsme byli od sebe a ještě víc od té doby, co se Candice vrátila zpět do mého života. Zaslouží si víc, než jsem jí schopen dát. Nemůžu jí dát to, co chce - prostě to v sobě nemám. Jak může osoba, která nikdy nepoznala lásku, skutečně milovat někoho jiného? Candice musí být opatrována a uctívána. Rád bych byl tou osobou, ale v mém srdci vím, že nejsem. Nikdy nebudu. Slova mých rodičů jsou vždycky v přední části mé mysli. Jsi takové zklamání. Nakonec bych také zklamal i Candici. To je to, co umím nejlépe. S tím bych nemohl žít.

„Jsi pro mě všechno. Zasraně všechno! Jsi rodina.“

„Rodina, správně.“ Bolest v jejím hlase mě trhá.

Dobře, to neznělo tak, jak jsem doufal. „Jsi můj svět, Candice. Copak to nevíš? Naše přátelství… se nikdy nerozbije. Ale toto,“ říkám, a ukážu mezi námi, „To může. Vztahy se neustále rozpadají. Už tě nemohu ztratit.“

„Jak to můžeš říct? Jak víš, že se rozbijeme? Možná ne.“

„Kurva,“ řeknu a přejedu si rukou po tváři. „To může být pravda, ale je to něco, co nejsem ochoten riskovat.“

Tvrdě vydechne.

Natáhnu ruku, abych chytil její. Chci toho říct více, ale jaký by to mělo smysl? Láska, kterou k ní cítím, je beznadějná.

„Přátelství,“ řekla nakonec.

„Jsi jediný skutečný přítel, kterého mám - ty jsi všechno, co mám.“

Usmívá se, ale smutek v očích mě trhá uvnitř. „Jistě. Přátelství trumfne lásku každý den.“

Zní to tak hořce a můžu říct, že nevěří svým vlastním slovům. Když zesílí stisk na mé ruce, cítím se, jako by vymačkala život z mého srdce.

„Nechci nikdy ztratit to, co máme, Jaxi.“ S tím mi uvolní ruku a odjede.

Chce se mi křičet.

Chci něco udeřit.

Chci být mnohem víc než jen její kamarád.

Do prdele s mým životem!

••••

Po zbytek dne se Candici vyhýbám, jak je to jen možné. Maddie tráví čas mezi mým studiem a recepcí. Nebyla žádným problémem. Během posledních několika hodin byla se mnou, zatímco Candice dokončila přípravu garáže pro Briana.

Usmívám se, když sleduji, jak se Maddie zvedla ze židle v rohu, než se na mě podívala.

„Taoo jako Sissy?“ řekla a natáhla ke mně ruku.

„Nemůžu ti udělat tetování,“ zasměju se, když ji zvednu do náruče. „Tetování je jen pro velké holky.“

„Já jsem velká,“ říká, zatímco se jí začíná třást spodní ret a slzy naplní její velké hnědé oči. Jak mohu odolat této tváři? Nemluvě o lámání srdce. Už teď lituju všechny kluky, až bude starší. Nebudou vědět, co je zasáhlo.

„Okej. Ale jenom malinké.“

Její obličej se rozzáří, když mi hodí ruce kolem krku a pevně mě stiskne. Přitisknu rty na její baculatou tvář a políbím ji, když jdu k polohovacímu křeslu na druhé straně místnosti. Jemně ji položím, přetáhnu si stoličku sobě a posadím se. Přehrabuju se v horní zásuvce ve skříňce vedle mě, dokud nenajdu černý nesmazatelný fix.

„Tak jaké tetování bys chtěla?“

„Puppy,“ vykřikla a natáhla ke mně ruku. Samozřejmě chce Puppyho, je posedlá tou zatracenou věcí. Když vyndám plyšáka zpod její paže, usadím jí ho na klíně, abych ho mohl použít jako předlohu.

V okamžiku, kdy se fixka spojí s její kůží, zakroutí sebou. „Šimrá.“

„Já vím, že to lechtá, ale musíš zůstat v klidu nebo bude Puppy celý pokroucený.“

Její oči se pohybují ke mně, odkud se neustálí na paži. „Okej,“ říká.

Je tak rozkošná.

Dokázala zůstat přiměřeně klidná, dokud jsem neskončil. Nakreslil jsem jí obrázek Snoopyho. V rukách drží srdce, které říká: Miluju buráčka.

„Tak se podívej,“ řekl jsem a vrátil víčko zpět na fixku.

„Puppy,“ vypískla. Podle jejího výrazu na tváři můžu říct, že to miluje. Vypadá to zatraceně dobře. „Taoo, Sissy.“ Když pyšně natáhne paži, podívá se na dveře a já se otočím. Candice se opírá o rám a pozoruje nás.

Odtáhne se od rámu, jde přes místnost a zastaví se vedle mě. Chvilku se mi zadívá do očí, než se soustředí na sestru. Kriste, doufám, že ten polibek nebude mezi námi dělat věci trapné. Proč si nedokážu udržet ruce a ústa pro sebe, když je kolem?

„Ach,“ vydechne Candice, když se podívá na Maddieninu paži. „Puppy. Víš, co to říká, Maddie?“

Maddie zavrtěla hlavou.

„Říká, „Miluju buráčka „.“

Usmívá se, když zvedne ruku k obličeji a políbí kresbu. „Já tebe taky, Puppy.“

Mohlo by tohle dítě být ještě roztomilejší?

„Děkuji,“ řekla Candice a narazila mi bokem do ramene. Když jí slyším zašeptat „Slaďoušku“, zavrčím a ona se zasměje. Nejsem zasranej slaďouš.

Zvedne Maddie z polohovacího křesla a vezme jí do náruče. Když ji políbí na tvář, podívá se na mě. „Právě jsem dokončila uspořádání garáže pro Briana, pokud se chceš podívat.“

„Dobře.“ Tentokrát s námi bude Maddie, takže budeme v bezpečí.

„Jax,“ řekla Maddie a natáhla se ke mně, když jsem vstal. Usmívám se, když ji převezmu z Candiceiny náruče. Má ráda svého strýce Jaxe. Toto dítě má dobrý vkus.

„Ježíši,“ řeknu, když vejdu do garáže.

„Líbí se ti to?“

„Líbí. Odvedla jsi skvělou práci.“ Podívám se na ni a ona se usmívá. Můžu říct, že je hrdá na práci, kterou tady udělala. Taky by měla být. Když jsem předtím odsud odešel, byla tu jen postelová kostra, matrace, pár pavučin a sakra hodně prachu. Za dvě hodiny se jí podařilo přeměnit to tu na pokoj. Koberec jsme pořídili z druhé ruky. Ten chlap bydlel tady v okolí a dokonce nám ho doručil. Dal jsem Candici svou kreditní kartu a poslal ji, abych nakoupila cokoli jiného, co by Brian mohl potřebovat. Šla nad rámec. Na posteli je nyní ložní prádlo, včetně polštáře, prostěradla, přikrývky a přehozu. Vybrala tmavou námořnickou barvu. Vzhledem na jeho stav to byla moudrá volba. Přál bych si, aby tam byla koupelna, aby se mohl sprchovat, ale není. A je to výdaj, který si teď nemohu dovolit. V rohu je umyvadlo, takže má alespoň tekoucí vodu, pokud se bude chtít umýt.

Modlím se, aby se Brian dnes večer objevil. Nechci, aby byl na ulici. Tady bude v bezpečí a pohodlí.

„Noční stolek, zásuvkovou skříňku a lampu jsem pořídila v bazaru. Ve skutečnosti je všechno z druhé ruky, samozřejmě s výjimkou prádla.“

Když Maddie položím dolů, projdu garáží a všechno si prohlédnu. Lůžko je na druhé straně místnosti. Na přilehlou stěnu zavěsila Candice malé zrcadlo. Pod ním stojí komoda, která má nahoře velkou kovovou mísu. Otevřením horní zásuvky jsem našel hřeben na vlasy, nůžky, holicí strojek, holicí krém, zubní kartáček, zubní pastu a mýdlo. V zásuvce pod tímto je několik ručníků a ručníčků na obličej.

„Myslela jsi na všechno,“ řekl jsem a obrátil se k ní. „Děkuji.“

„Bylo by super, kdybychom mohli sehnat levnou ledničku. Mohli bychom ho zásobit jídlem a pitím. Oh, a rychlovarnou konvici, aby si mohl udělat kávu nebo čaj. V zimě bychom měli investovat do topného tělesa. Bude to tu studené.“

Mluví nadšeně a mně se líbí, že je do toho stejně tak zažraná jako já. „To je skvělý nápad. To může být zítra tvá práce.“

Vezme Maddie do náruče. „Dobře. Radši už půjdeme - chci se podívat na Sophii. Přijdeš na večeři? Možná budeme muset nějakou objednat.“

„Ne. Budu tady kolem a uvidím, jestli se Brian objeví. Chci se ujistit, že je v pořádku a rád bych se podíval na jeho rány předtím, než půjdu.“

„Jsi dobrý člověk, Jaxsone Albrighte.“

„Ani ty nejsi nejhorší, slečno Crawford.“

Jsem šťastný, že se vše mezi námi stále zdá normální - obával jsem se, že ten polibek bude dělat věci divné. Je možné, že jsme konečně udělali pokrok?

Vrátil jsem se zpět do obchodu, a jakmile všichni odejdou, zamknu. Gus nabídl, že doprovodí Candici a Maddie k autu, za což jsem byl vděčný. Poté, co dám ve svém studiu peníze do trezoru, vyrazím zpátky. Je už po sedmé a venku se stmívá. Opravdu doufám, že se Brian ukáže.

Ztuhnu na místě, když se dostanu do garáže. Dveře jsou otevřené a Brian stojí uprostřed místnosti. Ramena má pokleslá a hlavu sklopenou. Dávám mu chvíli, než vstoupím.

„Přišel jsi?“

Pomalu mi čelí. Tehdy vidím slzy, které mu stékají po tváři. „Udělal jsi to všechno pro mě?“ šeptá a otírá si tváře rukama.

„S pomocí Candice. No, ve skutečnosti to zvládla sama.“

„Nevím, co říct.“

„Neříkej nic. Jsem jen rád, že jsi tady. Můžu v klidu odpočívat, protože budeš v noci v bezpečí.“

„Děkuji,“ říká, když vykročí dopředu a natáhne ruku. „A také za mě poděkuj té mladé dámě. Nemáš tušení, co to pro mě znamená.“

Usmívám se, když obalím ruku kolem jeho. Jen si přeju, aby to byla moje mladá dáma.

V mém srdci bude vždycky.