CP - 2. kapitola

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

JULIANNINA KAPITOLA/ 2

Převzato z Aspeniny tabule citátů:

Někdy nás špatné věci, které se nám v životě stanou, navedou na cestu, jež nás zavede k věcem, které se nám mají stát. – Autor neznámý

Neměla bych tady být.

Celý den jsem si říkala, jaký to bude sentimentální den. Začala jsem tím, jak jsem si říkala, že bych neměla jít, když jsem se oblékala a pokračovala: Co to, sakra, dělám? když jsem vstupovala do kostela. A teď jsem byla tady a litovala, že jsem seděla sama u stolu a sledovala bělochy, tak se snažili tančit na „Cha cha slide[Redmi Not1] .“

I to bylo bolestné samo o sobě.

Kromě ženicha. Vypadal roztomile, skoro jako Charlie Brown. Byl na parketu jen proto, aby pobavil nevěstu, která seděla na kolečkovém křesle jen pár kroků od něj a zakrývala si pusu rukama, když jí telky slzy po tvářích od smíchu.

Neochotně jsem se zasmála. Jo, byl zatraceně roztomilý, jak se snažil dodržovat rytmus a vrtěl na ni zadkem. Oblek mu hříšně seděl jako zmrzlina na kornoutu. Jen olíznout –

Ne, že bych to někdy udělala.

Asi jsem byla jediná přítomná žena – kromě nevěsty – která s ním šla na rande. No, poloviční rande. Bylo přerušeno, jak víte, nevěstou samotnou a nikdy jsme ho nedokončili, než si uvědomil, kde jeho srdce náleží.

Nevinila jsem novou paní Gamblovou za to, že mi zničila rande a to, co by se mohlo stát. Ne tak docela.

Ale být odmítnuta kvůli někomu jinému bylo jako hořká pilulka, protože jsem měla Brandta Gambla ráda. Měla jsem ho ráda hodně, dost na to, abych porušila své pravidlo pěti rande, kdyby to první mělo být správně dokončeno. Ale nikdy jsem od něj nedostala ani pusu. Vsadila bych se, že uměl dobře líbat. Jeho rty vypadaly hebce, až se vám z toho kroutily prsty na nohou.

Byl skoro perfektní. Nádherný, měl skvělý smysl pro humor, milý, soucitný, dobře se s ním mluvilo a trochu drsný. Také přitažlivý a uměl tvrdě pracovat.

Uhnula jsem pohledem, když píseň skončila a šel políbit svou ženu. V té chvíli jsem si odkašlala, protože mi bylo odporné to, na co jsem právě myslela.

Kdo se zdravým rozumem, by šel na svatbu a sledoval bývalou lásku, jak si bere někoho jiného?

Asi já.

Byla jsem tak blbá. Měla bych si vzít kabelku, vstát a odejít. Měla jsem na něco lepšího. Kdybych do toho vložila srdce, mohla bych mít každého muže, kterého by se mi zachtělo. Nepotřebovala jsem toužit po někom nedosažitelném –

Přede mnou se najednou objevil muž v obleku, posadil se opilecky na prázdné místo a řekl: „Čau, krásko.“

Odtrhla jsem pohled od jeho tváře a zasténala.

Nebyl to muž. Jen kluk. Namyšlený a příliš atraktivní na to, že mu bylo jen 18 let, prostě jen kluk.

Svědek a Brandtův otravný mladší bratr v jednom, na mě zamilovaně zakýval obočím. „Vypadáš tak, že bych si tě dal na snídani, oběd a večeři. A ten rozparek na sukni ke stehnu…mmm, panenko, z toho budu šílet celou noc.

Bože, zastřelte mě. Jestli bylo něco horší, než sledovat kluka, po kterém toužíte, jak si bere jinou ženu, bylo to trávit čas ve společnosti Coltona Gambla.

„Proč…?“ zamračila jsem se a doufala, že mu to dojde a bude se chovat jednou v životě slušně. „Nemůžeš být jednou v životě slušný, nechat těch otravných kravin a prostě říct, vypadáš hezky?“

„Hezky?“ odfrkl si a oči mu zajiskřily. „Nevěsta vypadá hezky. Mé sestry a malé neteře vypadají hezky. Ty…ne, ty nevypadáš hezky. Vypadáš kurevsky výborně.“

Proti své vůli mi bylo teplo od žaludku. To jsem na Coltonovi nesnášela nejvíc. Jeho otravné kecy, se kterými si umím poradit a bez přemýšlení je odhodit stranou. To z jeho pohledu se mi chvěla stehna a ztěžkla prsa.

Byl pravý opak svého bratra. Kde Brandtovi na vzhledu něco chybělo, Colton o sobě věděl, jak je sexy a rád to zdůrazňoval. Brandt si musel vše zadřít, zatímco Colton byl lenivý. Byl hlasitý, panovačný a nebyla jsem si jistá, co na něm bylo významné, kromě jeho samého. Brandt si nechával své city k ostatním pro sebe. Brandtova přítomnost byla uklidňující a cítila jsem se příjemně. Byl milý kluk, do kterého byste se mohly zamilovat. V blízkosti Coltona se mi stahovalo celé tělo…ani nevím čím. Zlostí? Děsem? Obavami? Nadšením?

Ať to bylo cokoli, nesnášela jsem to. A co hůř, přísahám, že věděl, jaký měl na mě vliv. Vždycky se namyšleně ušklíbal, jako kdyby mi dokázal číst každou hříšnou myšlenku. To jsem nesnášela taky…skoro tak moc, jako jsem nesnášela ho.

Dobře, možná ta nenávist nebyla přímo mířena na něj – neznala jsem ho dobře – ale mohla bych bez těch zatracených věcí, které se mnou dělal. A nesnášela jsem to. Měla jsem ráda kontrolu. Stačil mi jediný pohled na Coltona, abych věděla, že to a on nešlo dohromady.

Opřel se loktem o stůl, podepřel si bradu a zamyšleně si mě prohlížel. „Vypadala jsi tady osamoceně. Rozhodl jsem se, že to tak nemůžu nechat.“

Ignorovala jsem jeho sladké řečičky, jak si o mě dělal starosti a přezíravě jsem se na něj podívala. „Jsem v pohodě.“

Zvedl obočí a upřeně se na mě zadíval, až jsem se uvnitř kroutila, jako kdyby mohl vycítit mé nejniternější myšlenky. „Ano?“

Nadechla jsem se, odtrhla od něj pohled a rozhlédla se po místnosti. Potřebovala jsem se zaměřit na něco jiného. Když jsem spatřila Brandta, jak vedl svou nevěstu k dortu a punči, mrkla jsem.

Ne. Ne, nebyla jsem v pohodě. Vůbec ne. Byla jsem zatraceně sama a nesnášela jsem to.

Komplikovaná Juli.

Colton se naklonil ke mně. „Řekni mi něco, Julianno. Co tady děláš?“

Při jeho otázce jsem sebou trhla. Podívala jsem se na něj a zmateně zavrtěla hlavou. „Co tím myslíš? Mám tady svou kartičku.“ Zvedla jsem ji a ukázala mu jméno Julianna Radcliffe vytištěné na přední straně. „Kde jinde bych měla sedět?“

Ale jen zavrtěl hlavou. „Ne. Ne u tohoto stolu. Co děláš na této svatbě?“

Otevřela jsem pusu. Najednou jsem se cítila nevítaná, malá a zúžila jsem na něj oči. „Byla jsem pozvaná,“ odsekla jsem.

Colton si povzdychl, podíval se do stropu a pak zamumlal: „Nemusela jsi chodit.“

„Co?“ narovnala jsem se a zvedla bradu. „Máš se mnou nějaký problém, malý Gamble?“

Zasmál se. Ten bastard mě skoro rozbrečel, že jsem téměř zmizela z oslavy se staženým ocasem mezi nohama a on se mi smál do obličeje. Debil. Mohla bych mu vyškrábat ty jeho čurácké oči. A celou dobu jsem si myslela, že mě měl rád, když se mnou flirtoval. Pokaždé, když mě viděl, udělal nějaký komentář, jak se mi chtěl dostat do kalhot.

Protože mě tady nechtěl, cítila jsem se zrazená kvůli jeho falešnému chování. Měla jsem pocit, jako kdyby mě nikdo nechtěl.

Jako kdyby mě někdy někdo chtěl.

Ale pak řekl: „Sakra, ne, nemám s tebou problém.“

Zmateně jsem se zamračila.

Colton se jen usmál a naklonil hlavu. „Co? Neřekl jsem to jasně pokaždé, když jsme byli spolu? Protože, víš, mohl bych se snažit víc.“

„Drahý bože, ne!“ Proti své vůli se mi ulevilo, že ke mně necítil nevraživost, ale naštvala jsem se. Protože jsem si nechtěla dělat starosti s tím, co si o mně myslel. „Tak co máš, kurva, za problém?“ chtěla jsem vědět a zaklela si pro sebe, že jsem se o něj starala víc, než jsem chtěla.

Nechtěla jsem ho mít ráda; šílela jsem, že když byl v místnosti, myslela jen na něj a nic jiného nevnímala. Jako by si ten bastard ukradl mou pozornost proti mé vůli a nesnášela jsem to. Ale nedokázala jsem to zastavit.

„Nemám problém,“ odpověděl lehkovážně a to mě rozčílilo. „Jen mě zajímalo, proč se mučíš a sleduješ kluka, do kterého jsi poblázněná, jak si bere někoho jiného.“

Ztuhla jsem.

Modlila jsem se, aby neřekl, co jsem slyšela a sklouzla pohledem na Brandta. Pak jsem se provinile podívala na Cotlona, který zvedl obočí a čekal na mou odpověď, jako kdyby to věděl.

Tak jsem se dlouze napila šampaňského, skoro jej vypila a odložila skleničku, než jsem se na něj zadívala.

Přinutila jsem se k pobavenému smíchu a zeptala se: „Proč si myslíš, že jsem blázen do Brandta?“

Colton se zasmál taky, zaklonil při tom hlavu a ostatní lidi u stolů se na náš otočili. Zatnula jsem zuby a snažila se nepropadnout studem, když se pomalu uklidnil. „Nic k Brandtovi necítíš? Dobře.“ Utřel si slzu a olízl ji z prstu. „Sakra, to bylo to nejvtipnější, co jsem po celý večer slyšel. Ale vážně, nemusíš hrát hloupou. Vím, že ho máš ráda. Sledoval jsem tě deset minut, než jsem šel k tobě, abych tě zachránil.“

„Já jsem ho nesledovala – „ Ach, sakra. Hleděla jsem, že? „Je tady jediný, koho znám,“ odsekla jsem na obranu. „A je ženich. Na koho bych se měla dívat?“

Colton se zakřenil. „Mohla by ses dívat na mě.“

„Ach, Ježíši. Opravdu?“ převrátila jsem oči a natáhla ruku ke kabelce, která byla uprostřed stolu, abych odešla. Styděla jsem se za zírání, ale když k tomu přidal Colton to svoje flirtování, stačilo mi to. Dnešek stál až moc za prd, aby to vše pokračovalo.

„Hej, počkej.“ Colton vystřelil vpřed a sebral mi kabelku dřív, než jsem to stihla já.

Zamračila jsem se. „Zatraceně, Coltone. Vrať mi kabelku.“

Ale neudělal to. Křenil se, přitiskl si ji k hrudníku a zvedl prst. „Dej mi chvilku. Mám nápad. Co kdybych věděl, jak to ohledně něj překonáš?“

Zarazila jsem se, protože mě to lákalo. Ráda bych se přestala zajímat, co by kdyby.

Opřela jsem se, založila si ruce na hrudníku a chovala se, jako kdyby mi to bylo jedno a jen si s ním hrála. „Ach, opravdu? A co bych měla udělat?“

Pokrčil rameny a řekl: „To samé, co dělají jiné ženy, aby přestaly myslet na muže, kterého mají rády. Usadit se s jiným šťastlivcem a přestat na něj myslet, samozřejmě.“ Zakřenil se a zvedl ruku. „Popravdě se nabízím jako cena útěchy.“

---

 [Redmi Not1]Tanec pro více lidí se stejnými kroky.