CC - 16. kapitola

Překlad: Luciana

Jane, si přetáhla přikrývku, přes svůj, téměř zmrzlý nos, když vycházející slunce zasáhlo její tvář, ale pak se posadila se zalapáním po dechu, když zjistila, že místo snu, slyší opravdovou písničku. Zalapala po dechu znovu, když spatřila iPad, opřený o přední stěnu chaty, jak hraje „Good Morning Sunshine“, velké hodiny na obrazovce tvrdily, že je šest čtyřicet dva ráno. Jane, se vyškrábala pro iPad a strčila ho pod svetr, když se ohlédla přes rameno po Nicholasovi – jen aby vyjekla překvapením, když se ten studený tablet dotknul jejího nahého břicha. Vyskočila na nohy a běžela do chaty, vytáhla iPad, a zoufale si zkoušela vzpomenout, jak se vypíná ten hloupý budík.

„Ty idiote,“ zavrčela do náhlého ticha, přerušeného jen… Co to bylo za zvuk? To znělo jako déšť, přicházející z – Jane, vběhla do své ložnice, právě když zarachocení hromu naplnilo místnost a stála, zírajíc na svůj zvukový strojek, sedící na nočním stolku. Svatá Athéno, co to Alec dělá? Rozběhla se k oknu, viděla, že je zavřené a nakoukla ven mezi stromy. Jak se dostal dovnitř? Nebo spíš, jak se dostal na pozemky resortu?

Ne, ještě důležitější je, proč?

Čeho chtěl dosáhnout tím, že sem chodil? A zatraceně, pokud proklouzl do její chaty, proč ji nevzbudil? Jane, přešla k posteli a plácla sebou na ni a zírala na sukovitý borovicový strop a nevěděla, jestli chce křičet, nebo se rozbrečet.

Alec tady byl dvakrát a ani neřekl ahoj, prostě přinesl její věci po jednom nebo dvou kusech pokaždé. Ale proč? Co by se mohl pokoušet dokázat? No, kromě toho, že se opravdu nebojí jejího otce, pomyslela si s odfrknutím. Proboha; neuvědomoval si, že jen švihnutím zápěstí, by ho mohl Titus proměnit v hovnivála, nebo mořskou okurku, nebo…

Jane, se narovnala. Snažil se jí Alec poslat zprávu proklouzáváním za zády Nicholasovy stráže? Jako, že by možná mohla proklouznout ven, stejně jednoduše?

Tak proč ji pak ale nevzal prostě sebou?

Ale pak co? Měli strávit zbytek života na útěku? Jane, sebou znova plácla dozadu. Ne, když má ten řetízek kolem kotníku, tak nemůžou, protože otec a Mac a Nicholas by vždycky věděli, kde je.

Zatraceně. Potřebovala najít způsob, jak kontaktovat Aleca a říct mu, aby se přestal pokoušet jí pomoct. Ducnan možná? Mohla by ho požádat, aby doručil Alecovi dopis? Nebo Sam? Sama viděla jen jednou, od té doby, co byla zpátky, ale ten muž se choval spíš odtažitě, jakoby nechtěl být viděn, že s ní mluví.

Jane, se znova narovnala. Toaleta! Pokud vrtulník doručoval včera přístřešek, toaleta by měla být odvezena dneska, nebo zítra. Mohla by proklouznout do dílny a umístit dopis dovnitř, kde by ho Alec našel. „Jo!“ vykřikla a vyskočila z postele. Poklepala na tlačítko hracího strojku, dokud se neozval zvuk oceánských vln, narážejících na pobřeží, zvýšila hlasitost a vběhla do koupelny. Po tom, co si odbyla své ranní rituály, ale příliš vzrušená, aby se oblékla, pospíchala do obývací místnosti a posadila se k malému stolku, otevřela vrchní zásuvku a vytáhla pero a dopisní papíry, označené logem Nova Mare.

Ale pak ztuhla s perem nad papírem.

Co říct? Odfrkla si, rozhodnutá, že by nejspíš měla začít s omluvou za to, že mu lhala o tom, kdo je – i když ten mizera to věděl celou dobu. A pak by mohla vyčinit jemu za to, že oklamal ji.

Náhle ztuhla, matčin klidný úsměv, když chtěla Tita přesvědčit, aby viděl věci jejím způsobem, najednou bleskl, Jane, hlavou. Ne, pravděpodobně by měla větší šanci přesvědčit Aleca, aby přestal chodit do Nova Mare, když mu neřekne, že jen idiot by tlačil Nicholasovu a Macovu trpělivost až k bodu bez návratu.

Povzdechla si, a začala se svou omluvou.

*****

Jane, uslyšela zaklepání na dveře a se zasténáním se narovnala, když zjistila, že sedí skloněná nad stolem už skoro hodinu. „Minutku,“ zavolala, posbírala stránky, které popsala a strčila je do zásuvky. „Kdo je to?“

„Na ženu, která čeká přes týden, aby se dostala k té arabské klisně, jsem překvapný, že ses zpozdila, princezno.“

„Nicholasi!“ otevřela, Jane, prudce dveře, viděla ho, jak drží její lůžkoviny, které hodil na pohovku, když vešel dovnitř. „Já… zabrala jsem se do knihy a neuvědomila jsem si, kolik je hodin.“

Přimhouřil na ni oči. „Cos četla, že jsi tak zbledla, Lino?“

Přitiskla si ruce na tváře a otočila se. „Ne, jen jsem v šoku, že jsem zapomněla na svou ranní vyjížďku s Hashimem. Budu za minutku.“

„Nespěchej. Slyšel jsem, že nechat muže čekat, je první zbraň, kterou žena vytáhne ze svého arzenálu, pokud je rozhodnutá získat jeho zájem.“

Jane, se zastavila ve dveřích ložnice a zírala na něj. „Myslíš si, že zkouším získat zájem Beduína?“ Odfrkla si. „Hashim není šašek; je to arogantní, povýšený hajzl. Ten chlap si myslí, že já bych měla být poctěna, pokud si mě on, vybere za manželku.“

„Má dobrý vkus na koně.“

Jane, se nadechla, aby se uklidnila, když viděla, jak Nicholasovy oči modře zazářily a střelila po něm úsměvem. „Doufám, že ví, že až odtud odejde, sám, hned po plese, ta klisna tu zůstane.“

„Horšíš se, princezno,“ řekl Nicholas s úsměvem, míříc zpátky ven. „Očekával bych, že budeš trvat na tom, aby zůstal i ten hřebec, co si přivedl na pobyt.“ Zastavil se, těsně před tím, než zavřel dveře a znovu přimhouřil oči. „Proč slyším oceánský příboj?“

Jane, lhostejně mávla k ložnici za ní. „To je digitální zvukový stroje, který jsem si koupila před rokem v New York City. Zapomněla jsem na něj, ale našla ho na dně své brašny, když jsem dneska ráno hledala něco na sebe.“ Pokrčila rameny. „Možná budu moct začít spát znovu ve své posteli, než můj nos odpadne mrazem.“ Mávla na něj, aby šel pryč, když měl stále přimhouřené oči na ni. „Běž pryč, Nikki; budu za tebou za pár minut.“

Rozhlédl se po interiéru chaty, pak udělal krok zpátky, přešel k jednomu z křesel před krbem a zvedl iPad. „Co je tohle?“

„To je můj počítač,“ řekla a couvala do své ložnice. „Uvidíme se ve stodole za dvacet minut,“ dodala zářivě, zavřela dveře a pak se o ně opřela se zachvěním. Zatraceně, nikdy nebyla úspěšná ve lhaní Nicholasovi. Dokonce už jako kluk vždycky vypadal, že ví, kdy nemluví pravdu, a kdyby měl podezření, že tu byl Alec znova, Nicholas, by spal na její verandě.

*****

Šejk Hashim jí možná přivezl úžasnou klisnu, jako důkaz svého zájmu o získání jejího zájmu, ale tomu muži trvalo skoro týden, aby nechal, Jane, dělat něco víc, než ji jen hřebelcovat, když zjevně nechtěl, aby si zlomila svůj úžasný krk předtím, než se s ní ožení a vyspí – pravděpodobně v tomto pořadí. Z jejích nápadníků, byl Hashim spolehlivě nejodvážnější, až k bodu, když jí do tváře řekl, jak poctěná by se měla cítit, že vůbec zvažuje, aby byla jeho manželkou – číslo čtyři, jak omylem prozradil dnes ráno, zatímco Jane, hřebelcovala svou úžasnou klisnu.

Ztratil její otec rozum?

„Nelíbí se mi tenhle tvůj pohled, Lino,“ řekl Nicholas, který kráčel vedle ní a vedl svého koně, když ona vedla svou vzpínající se kobylku ze stodoly. „Co máš za lubem?“

Jane, se ohlédla přes rameno, aby viděla Hashima, jak odháknul svého hřebce, kterého si také přenesl časem – protože zjevně nemohl být zastižen, jedoucí na něčem jiném, než úžasném arabovi – pak se podívala na Nicholase. „Chystám se udělat manželkám číslo jedna, dva a tři, velkou laskavost a zároveň se ujistit, že se nestanu zatraceným číslem čtyři.“

Nicholas zavrtěl hlavou, ačkoliv by řekla, že bojoval s úsměvem. „Ne, pod mým dohledem.“ Zastavil ji. „Jednoduché ´ne´, od tebe, je všechno, co stačí.“

„Ale už jsem jen na třech a půl nápadnících teď, a před sebou už jen devět dní.“

Znovu mu zacukaly koutky a povytáhl obočí. „Kdo je ta půlka?“

„Niall,“ řekla a plně se usmála, „ačkoliv ho začínám počítat, jako úplně ze hry venku.“ Pohlédla ke stodole a pak zpátky na Nicholase. „Sledování toho, jak byli Jacoby a Soren, posláni domů, mě přivedlo na myšlenku, že když všichni mí nápadnící budou posláni domů před plesem, budu z obliga, aniž bych je musela otevřeně odmítnout. Nedívej se na mě takhle,“ zamumlala a její úsměv zmizel. „Já nekousla Jacobyho koně do zadku, a zcela určitě jsem nestrčila Sorena z útesu. Ale jejich nešťastné náhody mi daly zjištění, že můj táta, nemůže dost dobře očekávat, že vyberu z nuly.“

„Ne pod mým dohledem a určitě ne s tímhle jedním,“ zavrčel Nicholas a ukázal směrem k Hashimovi, nasedajícímu na svého koně, ten blbec nebyl zjevně ochotný, ani prokázat čest a pomoct Jane nasednout. „On není šašek a mohla bys skončit na špatném konci, další ´nešťastné náhody´.“ Nicholas ji vzal kolem pasu a hodil ji na její kobylku, pak sevřel její nohu, aby se na něj podívala, jeho oči byly jako z tvrzené oceli. „Tvé slovo, Lino.“

„No, tak fajn,“ odsekla, když pobídla svého koně vpřed.

Nicholas chytil otěže a zadržel kobylku na místě. „Co dalšího jsi mi neřekla?“ Najednou ztuhnul. „Viděla jsi MacKeage.“

„Samozřejmě, že ano. Večeřela jsem s Niallem, včera večer.“

„Aleca. Setkala ses s ním někde a on ti dal ten strojek a počítač. Vzal tě k ní Kitalanta?“

„Ne! Přísahám, Nicholasi, neviděla jsem Aleca MacKeage. Ani Kitty, od toho dne, kdy jsem ho viděla v lese.“

„Je tu nějaký problém?“ zeptal se Hashim, když přijel, vedle Jane.

„Myslím, že její výsost, by měla strávit nějaký čas ve výběhu, seznamování se s klisnou, než ji nechám vzít tak temperamentní zvíře na stezku,“ řekl Nicholas. „Jsem si jistý, že by Tita potěšilo, kdybyste dal jeho dceři dost instrukcí, aby si nezlomila svůj krásný krk.“

„Bude mi potěšením,“ řekl Hashim s napjatým úsměvem, chytil jednu z otěží klisny a zamířil do výběhu. „Omlouvám se, že jsem vám přivezl tak nebezpečné zvíře, výsosti, když jsem byl ujištěn, že jste úspěšná jezdkyně.“

Jane, se otočila a viděla Nicholase, jak stojí, s rukama zkříženýma na hrudi a očima přimhouřenýma spekulacemi, když ji sledoval, a věnovala mu velmi sprosté gesto, které kdokoliv, v jakémkoliv století, zná, než se otočila k Hashimovi. „Učila jsem se jezdit dřív, než jsem chodila,“ zamumlala, vytáhla otěže z jeho sevření a klusala k výběhu.

Jane, potom bezostyšně ignorovala toho idiota, sedícího na svém hřebci, po tom co zavřel bránu a ona strávila několik minut seznamováním se, se svou novou kobylkou. Tedy, dokud si nevšimla, že Nicholas rázuje ke kancelářskému pavilonu a vede svého koně. Zatraceně, jde zavolat strážím a vynadat jim za to, že nechali Aleca znova proklouznout na území resortu. Nebo jde na ni žalovat Macovi.

Jane, koukla na Hashima koutkem oka a pak pobídla klisnu do cvalu, zatímco si měřila výšku ohrady, rozhodnutá, že je na čase, ukázat tomu arogantnímu pitomci, nějaké opravdové jezdectví. Uklidnila kobylku přitažením otěží, zatímco přitáhla stehna k jejím bokům, pak uvolnila její potlačovanou energii do plné rychlosti, když mířila přímo k ohradě.

„Ne!“ vykřikl Hashim, když klisna vzlétla bez zaváhání do vzduchu, přelétla lehce ohradu a vyrazila tryskem, když se Jane, naklonila přes její krk a povolila otěže.

Nicholas se překvapeně otočil směrem k ní a pak se usmál. „Užij si svou malou rebélii, princezno,“ řekl, když jela pryč.

„Snaž se držet krok, Nikki, ano?“ řekla se smíchem, když se vyhoupl na svého koně. Pohlédla přes rameno právě ve chvíli, kdy uviděla Hashima taky přeskočit ohradu výběhu a vyrazil tryskem za ní – a jeho výraz nebyl ani trochu pobavený.

Och jo; ten chlap nebyl šašek, a ona neměla problém si ho představit, jak jede přes poušť a mává zvednutou šavlí. Jane, s úsměvem přikývla dvěma polekaným hostům, když kolem nich procválala, pak zahnula na cestu, o které věděla, že vede ke krásnému vysokohorskému jezírku, vzdáleném několik mil odtud.

Svatá Athéno, byl to nádherný pocit, osvobodit se, bezpečně našlapující klisna si také užívala, že letí jako vítr. Přejela pahorek, s rychlým pohledem za sebe, aby viděla Hashima, jak se k ní blíží a Nicholas je tak dvacet koňských délek za ním – první z nich měl výraz stále nepobavený a druhý byl příliš daleko, aby ho mohla přečíst.

No, aspoň odvrátila Nicholasovu pozornost pryč od Aleca.

Jane, vesele zamávala strážci, co seděl na balvanu, když projela kolem, a podle jeho velikosti a bronzově opálené pleti poznala, že je z Atlantidy. A soudě podle jeho úsměvu, Jane hádala, že to není poprvé, co vidí princeznu Carolinu, závodit na koni s Nicholasem, který ji stíhal. Ačkoliv v Atlantidě, se Nicholas vždy ujistil, že má rychlejšího koně, než ona – na rozdíl od dnešního dne, díky jejímu arogantnímu nápadníkovi.

Jane, měla už jen zahnout do zatáčky po cestě, když vyděšeně vykřikla, při zjištění, že ji Hashim dohnal. Uhnula, když se pokoušel chytit její otěže a pak klisnu se smíchem zastavila. „Ach, Hashime, tahle nádherná klisna je skvě…“ Přehodil honu přes hřebcův krk a, natáhl se a chytil, Jane za vlasy, a stáhl ji sebou, když sklouzl na zem. „Hej!“ vykřikla bolestí, když spadla na něj. „Co máš za prob…“ Vykřikla znovu, když jí praštil tak silně, že spadla na zem.

„Ty hloupá děvko!“ křikl, když se k ní ohnul.

Ale než se jí Hashim mohl znova dotknout, Janin odhodlaný ochránce, poslal naštvaného válečníka na záda, dobře umístěnou pěstí do čelisti. „Vezmi ji odtud,“ zavrčel Nicholas přes rameno, právě když Hashim vyskočil na nohy.

Jane, sebou překvapeně cukla, když ji pár silných rukou sevřel zezadu a zvedl na nohy, a pak ji držel, když se třásla šokem, nebo nevěřícně – nebo obojím. Uklidněte se,“ řekl muž a vedl ji pryč. „Pojďte, výsosti,“ řekl více formálně, když se zkusila otočit a vidět, co se děje.

„On má nůž!“ vykřikla, když Hashim najednou vytáhl zbraň z boty. Odstrčila strážce. „Jsem v pořádku, běžte pomoct Nicholasovi.“

„Lino, běž,“ vyštěkl Nicholast, aniž by spustil oči ze svého protivníka, který se přikrčil k útoku, když se slunce zablesklo na noži v jeho ruce. „A vezmi klisnu a hřebce sebou,“ dodal provokativním, téměř znuděným tónem.

„Výsosti, pojďte,“ zopakoval strážce perfektní angličtinou, chytil otěže klisny a podal jí je, zatímco stále svíral její paži. A pak se ten muž vážně usmál, když ji vedl k hřebci, který se vracel po cestě. „Užívám si tuhle konkrétní služební cestu příliš na to, abych urazil Nicholase tím, že bych mu pomáhal vypořádat se s jediným protivníkem.“ Jemně ji postrčil dopředu, když se ohlédla právě v čas, aby viděla, jak Nicholas vychýlil ohánějící se nůž, těsně před tím, než praštil Hashima pěstí znovu do obličeje. „Tady, váš ret krvácí,“ řekl strážce, sáhl do kapsy, aniž by se zastavil a vytáhl kapesník.

Jane, ho přiložila k ústům a snažila se nevšímat si, jak se jí třese ruka a znovu se ohlédla zpátky, když zahnuli do zatáčky, a viděla Nicholase, jak kopnul Hashima do břicha. „Um… jak se jmenuješ?“ zeptala se, naslinila látku a opatrně si utírala krev z brady. Svatá Athéno, nemohla uvěřit, že ji ten bastard vážně uhodil.

„Rowan.“ Konečně pustil její paži, zjevně usoudil, že už nepoběží zpátky, aby pomohla Nicholasovi sama, a zkrátil svůj krok k jejímu, jak vedli klisnu a hřebce přes vrcholek pahorku. Zavrtěl s úsměvem hlavou. „Nemám tušení, proč se ten Beduín tak naštval. Vídal jsem vás cválat po celé Atlantidě jako dítě a jezdila jste líp, než většina válečníků.“ Pohlédl na ni s úšklebkem. „Kousek odtud je pramen,“ řekl. „Myslím, že bychom měli namočit tu látku a zchladit vaši tvář, aby se zpomalil otok.“ Znovu zavrtěl hlavou. „Nemůžu uvěřit, že ten bast-hlupák, měl odvahu vás uhodit.“

Když shledala, že její třes slábnul s rostoucí vzdáleností od Hashima, Jane si odfrkla. „Čemu nemůžeš uvěřit: že ten zastaralý bastard měl odvahu uhodit ženu, nebo uhodit Titovu dceru?“

Rowan po ní šlehl pohledem, ale pak se znovu usmál. „Vlastně, výsosti, nemůžu uvěřit, že nevěděl, že byste ho praštila na oplátku, kdyby nebyl Nicholas nablízku.“

Jane, se naposledy nadechla pro uklidnění, ale cukla sebou, když úder hromu najendou prořízl vzduch a otřásla se země a pak se škodolibě usmála, když si uvědomila, že je teď už jen na dvou a půl nápadnících. „Takže, Rowane,“ řekla a zavěsila se do jeho paže, „řekni mi, jaká je tvá nejoblíbenější věc v tomhle století?“

*****

Jane, si uhladila svou mikinu, poplácala svou, opatrně nalíčenou tvář a pak otevřela dveře chaty rodičů a vstoupila dovnitř. „Byla to moje chyba,“ řekla a díky tomu se zvedly čtyři páry očí k ní – dva páry se mračily, jeden byl naplněn obavami a jeden, se na ni díval výmluvným pohledem.

„Tohle je o mě, ne o tobě, Lino,“ řekl Nicholas napjatě a jeho pohled zesílil.

„Dostat facku, není o mě?“

„Och, Caro,“ řekla matka a spěchala k ní. Chytila Jane za ramena, když si prohlížela její obličej, pak se dotkla oteklé tváře. „Nemůžu uvěřit, že Hashim měl odvahu, že uhodit.“ Její obavy se změnily ve velmi intenzivní pohled, když se podívala na Tita. „Jestli je tohle něčí chyba, tak tvoje,“ řekla Rana a postrčila, Jane, před jejího otce. „Přivedl jsi sem válečníky ze století, kde ženy nejsou považovány za nic jiného, než za majetek. Podívej se na ni,“ poručila, když Titus sklopil pohled. „Tohle ihned skončí. Pošleš zbývající muže zpátky a to dnes, a zastavíš tohle šílenství.“

„Ti muži zůstanou,“ řekl její otec s královskou autoritou. „A pokud si Carolina nevybere jednoho z nich do konce plesu, vyberu jí ho já.“

„Tite,“ řekla Rana, s tichým zalapáním po dechu, a její tvář zaplála… Jane, nemohla říct, jestli vztekem, nebo šokem.

Její otec povytáhl obočí. „Pokud vím, moje slovo je stále v této rodině zákon.“ Podíval se na Jane. „Vyber si.“

„Proboha, Caro, prostě jednoho vyber,“ zavrčel Mac. „Křižáka; vdej se za toho bezvěrce zabíjejícího idiota, ať jsi brzy volná.“

„Volná?“ zašeptala, Jane a otočila se tváří k němu. „Jak by mě to, že přejdu od diktátorského otce, k velmi zastarale uvažujícímu manželovi, mohlo osvobodit?“

Mac přistoupil blíž. „Devonshire vyrazí na jednu z křížových výprav v den, kdy mu sdělíš, že čekáš dítě.“

„A pokud se rozhodne zůstat nablízku a sledovat, jak jeho dítě roste?“

Mac ledabyle mávl. „Omotáš si toho bastarda tak, že nebude vědět, jestli přichází, nebo odchází. Nebo si vezmi sira Gartha. Ten galantní hlupák bude jako tmel, v tvých rukou. Prostě vyber jednoho, ať můžeš mít svůj vlastní život.“

„No, tak fajn,“ vyštěkla a držela pohled zamčený v jeho. „Vybírám Nialla.“

„To teda zatraceně ne.“

Jane, se otočila k Titovi. „Za podmínky, že zůstaneme žít v tomhle století.“

Mac otočil svůj bouřlivý pohled k Titovi. „Ona si nevezme MacKeage! Pošli ho zpátky. Dneska. Nebo ještě líp, udělej to, co říkala matka a pošli je zpátky všechny a vdej ji za Nicholase.“

Jane, si sevřela hruď při zalapání po dechu. „Cože? Ne!“ Střelila po Nicholasovi vyděšeným pohledem, ale když jednoduše sklopil pohled, Jane, pohlédla nevěřícně na Maca. „Jsi šílený? Nicholas je pro mě víc bratrem, než jsi ty.“

„Dost,“ řekla Rana, se svou vlastní tichou autoritou, obalila paže kolem Jane, a sevřela ji. „Carolina má stále devět dní na rozhodnutí a nikdo – zvlášť ne ty, Maximiliáne – nebude rozhodovat za ni.“ Věnovala svému manželovi sotva znatelné přikývnutí. „Fajn tedy,“ řekla naprosto klidně, „dozvíte se Carolinino rozhodnutí na plese.“ Vedla, Jane ke dveřím. „Jen doufám, manželi, že jsi připravený na to, žít s následky.“

„Mami,“ zašeptala, Jane, když byly venku. „Co to děláš?“

„Nemám tušení,“ zašeptala taky, a vedla, Jane ze schodů. Rana ji vzala za ruku a pokračovaly po cestě, vedoucí na vrchol. „No, kromě toho, jsem nám zajistila devět dní,“ řekla s povzdechem. Zavrtěla hlavou. „Ale vím, co jsem viděla v očích tvého otce, Caro, a on nežertuje.“

„Ale proč je tak důležité, abych se vdala?“ mávla, Jane, naštvaně za ně. „Není to nic, jako že by umíral touhou po vnoučatech; má Henryho a Ellu, vlastní krve a Sophie mu je taky velmi drahá. Proč se musím vdát?“

„Myslím, že je vyděšený,“ řekla Rana, a znovu potřásla hlavou. „Nevím z čeho, ale je tu něco, co mi neřekl, ale kvůli čemu se chová z ničeho nic tak nepochopitelně. Někdy takový bývá; uzavřený a nečitelný, jako by si myslel, že mě chrání před… něčím,“ řekla se vzteklým mávnutím. Zrychlila krok. „Přísahám, hodně brzy vybouchnu čistou frustrací, a opustím ho.“

Jane, se prudce zastavila. „Ne! Otec by zemřel, kdybys ho opustila.“

„A podívejme se; ty můžeš utéct pryč, ale já nemůžu?“ nemůže říct, co se děje?“

Jane, zachytila matčinu zatnutou pěst a houpala jí mezi nimi. „A ty jsi nikdy neochraňovala tátu tím, že jsi od něj udržela problémy? Řekněme… jako tehdy, když tě před pár lety, zahnal ten Římský císař do kouta v zahradě?“ Podívala se na ni s úsměvem. „Neptal se táta, proč jeho domácí host najednou sbalil svou ženu a sluhy a odjel o týden dříve?“

Rana zvedla volnou ruku, aby si zakryla ústa a zadržela smích, a zavrtěla hlavou. „Divil se, proč ten hlupák tak legračně chodil, když odcházel.“ Zastavila je a bouřlivě, Jane, objala. „Vyřešíme to, dcero. I když nezjistím, proč je Titus tak tvrdohlavý a Maximilián je s ním, poprvé ve svém životě, slibuji, že ty, já a Olivie, najdeme způsob, jak to zastavit.“ Odtáhla se. „Můžeš pokračovat v hraní zájmu, ještě devět dní, Carolino?“

„Vážně si myslíš, že to táta očekává, po téhle odpolední hádce?“

Její matka provlékla paži skrz Janinu, když znovu zamířila po cestě. „Myslím, že bys měla znásobit své úsilí na svých třech zbývajících nápadnících, jako by ses zoufale snažila rozhodnout před plesem. Věř mi, Caro; to přivede Tita a Maca, spolehlivě k šílenství.“

Jane, si povzdechla. „A Nicholase nejspíš k nekontrolovatelnému záchvatu smíchu.“

Rana jí stiskla paži. „Bylo to jako za starých časů, když jsi vrazila do chaty a bránila ho,“ řekal s vřelým úsměvem. „Kdybych dostala penny pokaždé, když jste ty a Nicholas před Titem bránili jeden druhého, byla bych bohatá žena.“

„Co myslel Mackie tím, že navrhnul, abych si vzala jeho? Ví, jak se oba ohledně sebe cítíme. A já myslela, že Mac má rád Nicholase, takže proč by chtěl, aby skončil s takovým spratkem, jako jsem já?“

„Nicholas tě přijal sám, v den kdy ses narodila. V tu chvíli, kdy tě jeho matka dala do jeho náruče, aby mohla zachránit můj život, Nicholas se do tebe zamiloval.“ Znovu sevřela, Jane paži. „Bylo mu jen sedm a myslím, že ses stala jeho malou sestřičkou, jakou nikdy neměl. Řekli mi, že celé tři dny, kdy nebylo jisté, jestli přežiju, Nicholas tě předal chůvě jen, aby tě mohla nakrmit. Dlužíš tomu muži hodně, Carolino; jediný důvod, proč jsi mohla svobodně běhat po Atlantidě, byl, že Nicholas byl stále s tebou.“

„Já vím. Vážně mi chyběl ten jeho nesnesitelný úsměv, ty poslední dva roky.“

Rana zastavila, právě když došli na vrcholek a slunce odrazilo její náhlý záblesk v očích. „Pak myslím, že jsi měla být víc ve střehu, ty poslední dva roky a možná bys viděla ten úsměv jen pár kroků od tebe.“

„Nikki mě následoval?“ Jane, si zakryla tvář rukama, když její matka přikývla. „Och, mami, viděl, jak jsem randila s těmi blbci. A líbala se s nimi! Viděl mě je líbat!“

Rana se posadila na balvan a přitáhla, Jane, k sobě. „Nebyl s tebou pořád, dítě. Nicholas jen pravidelně zaskočil zkontrolovat tě pro nás.“ Pokývla k noze, Jane. „Ten řetízek měl být jedinou ochranou, kterou jsi potřebovala. Teď pojď,“ řekla, objala, Jane, pažemi a dívala se na Bottomless, „a dovol tomuhle nádhernému, podzimnímu pohledu, aby uklidnil tvé srdce. Zítra je nový den, dcero; tak vstupme na to místo hluboko v nás a objevme naši moudrost, abychom mohli najít ženské řešení, našich nesnesitelných mužských problémů.