TTWY - 17. kapitola

Překlad: Lenuszka

„Je z tebe prvotřídní protiva,“ řekla Hannah, když šla přes obývák s klíčky od auta v ruce. Zastavila se u gauče, který už čtvrtý den okupoval Colton – a lezlo mu to na nervy. „Je to proto, že ses uhodil do hlavy?“

Věnoval jí nepříjemný pohled a vrátil se zpět ke sledování televize. Champ, který byl roztažený na podlaze, snášel jeho vynucený odpočinek dobře, byl víc než šťastný, že s ním Colton celý den leží.

Hannah chtěla vzít dálkový ovladač, který ležel na Coltonově hrudi, ale on byl rychlejší a popadl ho dřív. Teď už viděl na obě oči a s jeho reflexy se nic nestalo. A pořád měl trochu závratě a bolela ho hlava, ale každým dnem se to zlepšovalo. Jediný problém byl, že umíral nudou. A hloupostí, když uvážil, jak se choval k Saře.

„Cookie,“ zavolala Hannah. „Colton zase sleduje telku.“

„Hannah, přísahám--“ nedokázal tady před ničím utéct.

„Víš, co řekl doktor,“ řekla Hannah. „Žádná televize, žádné psaní zpráv, žádný počítač, žádné papírování…“ Při Hannině hubovacím tónu nadzvedl Champ uši, připravený vzít na sebe vinu za Coltonovu nerozvážnost.

„Nemusíš jít do práce nebo tak?“ zeptal se Colton sestry.

Vešla Cookie, vzala mu z ruky ovladač a vypnula televizi. „Víš, co řekl doktor. Žádná televize, nic, co vysiluje mozek.“

„Jen tady ležím a celý den zírám na strop.“ To nebyl způsob, jak vypnout mozek, jen způsob, jak ho donutit k šílenství. Taky to usnadňovalo myšlenky na Saru. Celý. Dlouhý. Den. A jak řekla, že má o něj starost. Jak věřila, že mají něco zvláštního. A jak ji odstrčil.

Bože, pokazil to. A bolest z toho, jak mu chyběla, byla horší než bolest v jeho hlavě v kombinaci s nudou.

Zašklebil se.

„Pořád tě bolí hlava?“ zeptala se Cookie. „Chceš další Advil?“

„Ne, je mi fajn,“ řekl, snažil se znít klidně. Chtěl sám sebe nakopat.

„Sařina babička přinesla nějaké čokoládové sušenky,“ řekla Hannah.

„Z toho by byla většina lidí nadšená,“ řekla Cookie.

„Nemáte vy dvě někam jít? Božeee.“ To přešlapování. Ty obavy. To zvládne i bez nich. Plácat se ve frustraci a nudě bylo na houby, ale bylo to lepší než tohle.

„Ok, dobře, jdu do práce,“ řekla Hannah. „Dala bych ti pusu, ale obávám se, že bys mě kousnul.“ Sklonila se a i tak mu ji dala, Champa pohladila, což se zvrtlo v drbání na břiše.

„Díky, prcku,“ řekl.

„Budu doma v osm po hodině tance,“ řekla Hannah Cookie. „Och, zapomněla jsem si v kuchyni klíče.“

Hannah běžela do kuchyně, a Cookie se posadila na konec gauče. Colton posunul nohy, aby jí udělal prostor.

„Tvoje práce není moc soukromá, víš. Narazila jsem v obchodě na Sandy Feldonovou. Říkala, že tě viděla se Sarou na pohotovosti uprostřed noci a ptala se, jestli se Sarou chodíš. Řekla mi, že jsi řekl, že vy dva jste jen kamarádi. Ale ona tomu jen tak mimochodem nevěří.“

„Coltone, to jsi neudělal,“ ozval se hlas z kuchyně. Hannah strčila hlavu do dveří. „Proč bys to dělal?“

„Přestaň odposlouchávat,“ řekl. „Běž už do práce.“

„Můžu se pár minut opozdit.“

Colton se na ni zamračil.

„Dobře, dobře, už jdu. Ale neposer to. Mám Saru moc ráda.“

Hannin telefon zabzučel, jako to dělával tisíckrát za den, a ona na něj energicky ťukla, poslala selfie a vyšla ze dveří. „Musím jít, hodně štěstí, miluju tě.“

Když se prach usadil, v místnosti bylo přílišné ticho.

„Díky za tvou starost o mě, Cookie, ale jsem v pohodě. Můžeš pokračovat ve své činnosti.“

Místo toho, aby vstala, založila si paže na hrudi a znovu se usadila na gauči. „Já nikam nejdu. Možná se Sara nechce stavit a rozrušovat tě, protože tě bolí hlava, ale upřímně já s tím problém nemám. Co se děje?“

Cítil se, jako by mu zase bylo třináct, byl tvrdohlavý a rozmrzelý a Cookie mu říkala, aby se z toho dostal. „Nic se neděje. Sara a já jsme přátelé. Jen je těžké, že celý týden nic nedělám. Všechno je v pořádku.“

„No, když jsem ji viděla včera, vypadala stejně nešťastně jako ty. Jsem stará, a moje hodiny tikají. To znamená, že mám nízký práh pro kraviny. Co se děje?“

Měl ke Cookie blízko, a během jeho dospívání seděli na tomhle gauči mnohokrát. Až na to, že jeho problémy byly o dost jiné. Normálně s ní nekonzultoval svůj milostný život, a cítil se bezradně.

„Vím, že se cítíš být pánem domu a celou dobu se o nás všechny starat, ale vidím, že jsi zraněný.“

Colton povzdechl. „Vídal jsem Saru, ale nedělej si naděje. Tehdy v noci přišla přímo na pohotovost. Rafe volal jejímu otci a ten zavolal jí a pak… tam byla, vedle mě. Podívala se na mě a…“ Pevně stisknul oči. Bolelo ho vzpomínat na pohled v její tváři, když ho uviděla. Zmáčknul si kořen nosu. Nechtěl si to pamatovat.

„Byla rozrušená,“ nabídla Cookie.

Přikývnul. „Nechtěl jsem ji ranit. Ze vztahu s poldou nevzejde nic dobrého. Rodiny končí raněné. My všichni to víme.“

Cookie ztichla. Než znovu promluvila, poplácala ho po lýtku. „Coltone, tak moc mi připomínáš svého otce. Vypadáš jako on. Máš jeho velké srdce. Jsi pěkný jako on. Ale většinu času jsi tvrdohlavý jako mezek. Přesně jako on.

„Nejsem tvrdohlavý, jsem chytrý. Řekla mi, že není připravena na nic vážného. Tak nevím, proč ji tak rozrušilo vidět mě na té pohotovosti, nebo proč byla rozrušená, že jsem ji představil jako svou kamarádku.“ Ach, on věděl, proč. Jeho vnitřnosti mu to říkaly se vším tím kroucením a přehazováním jako s malou loďkou v moři. Bylo to proto, že jejich nenucené uspořádání šlo do kytek. Pro ně oba.

„Co se stalo s tvým otcem, byla hrozná tragédie,“ řekla Cookie. „A ta vedla k dalším špatným věcem. Byl jsi nucen jednat jako dospělý, když jsi byl ještě dítě. Ztratil jsi svého otce a matku příliš mladý. To je na jednoho mladého chlapce hodně ztrát.

„Je to tak, jak to je, Cookie. Dostali jsme se přes to.“

„Nerozumíš, co se ti tu snažím říct. Tohle není o tom, že tě zmlátí během služby a ty by ses bál, že rozrušíš Saru. To je o tom, že se bojíš, že to zraní tebe. Nebojíš se o Saru. Bojíš se o sebe.“

Colton se narovnal. Champ se probudil, jeho psí známka zacinkala. „To je směšné,“ řekl, ale začínal to chápat. „Jen nechci nikoho zatahovat do života poldy, to je všechno.“

„Nesmysl. Byl jsi v tom všem sám, staral se o Hannah, když se na tvou matku nedalo spolehnout. Tvoji rodiče odešli v době, kdy jsi byl teenager. A tak ses chránil proti dalším ztrátám tím, že ses k nikomu nepřiblížil. Není divu, že se bojíš stisknout spoušť.“

Hodil po ní nevěřícím pohledem. „Bojím se stisknout spoušť?“

„No, říkají ti Revolver, ne?“

„Bože, Cookie. Kde jsi to slyšela?“

„Dámy v salónu krásy mluví, Coltone.“ Povzdechla. „I přes lásku k tobě někdy potřebuješ určité věci slyšet. Doufám, že tomu rozumíš. Navíc je tu moje touha po pravnoučatech.“

„Sara tu nechce zůstat. Je předurčená k větším věcem.“

Pokrčila rameny, zvedla dlaně k stropu. „No, pak asi nestojí za to to zkoušet. Nebo se jí ptát, co chce.“ Vstala z gauče, ale neotočila se. „Vím, že jsi do ní byl zamilovaný na střední, ale podržel jsi Tagga. Ale Tagg je teď pryč ze scény. Jediná věc, která tě může zastavit, jsi ty sám.“

Měla Cookie pravdu? Chránil sám sebe? „Popřemýšlím nad tím, co jsi řekla.“

Ona se usmála a znovu ho poplácala po lýtku. „No, máš na to dost času, že?“

***

Sara měla prostě kliku. Samozřejmě, že na velkou rodinnou večeři, která se měla konat u táty a Rachel doma, dostala za úkol krájet cibuli do salátu. A byly to velmi výrazné cibule, oči jí slzely a z nosu jí teklo, když seděla u velkého kuchyňského ostrůvku.

Rachel kolem ní prošla, když mířila ke sporáku a stiskla jí rameno. „Jsi v pořádku?“ zeptala se.

„Zabijácké cibule,“ odpověděla Sara s uslzeným úsměvem. Jo, ty slzy byly určitě všechny kvůli cibuli. Vůbec ne kvůli určitému poldovi, který ji odsunul do zóny kamarádství. Kroužil kolem ní. Protože přesně to udělal.

„Kde je vlastně Malcolm?“ zeptala se Evie Gabby, která krájela salát. Velkým oknem viděli jejich otce, jak griluje svou specialitu tuňáka, zatímco Rafe a Joe si hráli s dětmi a míčem.

„Leží dole,“ řekla Gabby. „Má hroznou bolest hlavy a potřeboval trochu klidu.“

Sara doufala, že ho najde, protože jakmile budou všichni u stolu, ticho tam rozhodně nebude.

„Kdo je Malcolm?“ zeptala se babička. Seděla u ostrůvku a krájela jahody na vršek ovocného salátu.

„To je Gabbyin miláček, babi,“ řekla Evie a ukradla si jahodu. Obrátila se k Saře. „Když mluvíme o miláčcích, jak se má Colton?“

„Není můj miláček,“ řekla Sara, a krájela vehementněji.

„Víš, že tu cibuli krájíš na mikroskopické kousky, že?“ zeptala se Evie.

„Oh! Omlouvám se!“ Sara položila nůž.

Gabby přinesla Saře pivo. „Je všechno v pořádku?“

Usmála se a vzala si pivo. „Jsem v pohodě. Díky, Gabs.“ Nebo přinejmenším bude, jakmile na něj přestane myslet. Byl to týden od doby, co si vylila srdce a on jí ho vrátil.

Zvenku najednou zazněla hlasitá siréna. Pak další a další. Znělo to, jako by všechny záchranářské vozy ve městě přijely a zastavily na jejich příjezdovce.

„Colton je tady,“ oznámila Rachel, když spěchaly do jídelny, aby viděla, co to má všechno znamenat. „A každá další pohotovostní síla ve městě.“

Colton je tady. Ta slova sotva zaregistrovala. Sara odsunula záclonu v jídelně, aby našla jednotku pohotovosti, policejní vůz a hasiče, všechny s majáčky. Drahý Bože. Rozhlédla se, začichala. Cítila jen vůni chutné připravované večeře. Hořel dům a oni to ani nevěděli?

„Viděla jsem babču, jak před pár minutami zvedla telefon,“ řekla Gabby. „Nemyslíte, že mohla…“

Oh Bože. Zavolala 911. Babička?

Babička seděla vedle Rachel, nevinně zírala z okna. „Tady je Colton,“ řekla. „Teda, ten muž vypadá dobře i bez své uniformy. A podívej, nese květiny!“

„Květiny? V případě nouze?“ řekl Rafe, jak přišel ze zahrádky s dalšími chlapy a dětmi. Každý se motal kolem oken, jako by bylo Saře šestnáct a měla být vyzvednutá na rande. Až na ty zapnuté sirény.

„Och, chtěla jsem, aby přišel,“ řekla babička. „Zavolala jsem 911.“

Evie přiběhla k babičce. „Děláš si legraci, že, babi?“

Možná babička přes všechen ten hluk neslyšela, protože řekla jen, „Neviděla jsem hasičské auto z blízka už hodně dlouho.“

Nevypadalo to, že dům hoří, Colton byl tady, a měl květiny. Tělem jí bublalo očekávání, jako by vypila příliš mnoho limonády. Snažila se to zklidnit, a pak konečně kolem všech prošla a otevřela ty zatracené dveře.

A tam byl, vypadal v tmavém tričku s límečkem a khaki kalhotách úžasně. A měl kabát, i když bylo skoro třicet stupňů. „Jsou všichni v pořádku,“ zeptal se Colton, prohledával očima vstupní halu. Sara přemýšlela, jak asi musí oni všichni vypadat, když tu stojí a zírají na něj.

Babička přišla ke Coltonovi, vzala si ty překrásné květiny a zabořila do nich nos. „Och, ty jsou krásné! Přesně jako ty, které jsi přinesl Saře, když šla na ples.“

Colton nechal ten bláznivý komentář bez povšimnutí a usmál se na babičku. „Jsem rád, že jste je schválila, paní F.“ Jeho pohled prohledával vstup. „Obdrželi jsme volání 911, přicházející z této adresy.“

„To možná nechtěně udělala babička,“ řekla Sara tiše, aby ji babička neslyšela. Třela si spánky, kde se jí formovala obrovská bolest, bez ohledu na skutečnost, že večeře ještě ani nezačala. Sirény, auta, květiny, Colton. Celá její rodina na ni teď zírala.

Za Coltonem se objevil velký urostlý hasič, ve kterém Sara rozeznala Randalla Amese, jednoho z Rafeho přátel. „Můžu to jít zkontrolovat, šéfe?“ zeptal se.

„Běž, Randy.“ Colt se otočil k Saře a usmál se velkým, širokým úsměvem, díval se na ni s intenzitou, která ji téměř donutila zapomenout, že jsou pohádaní. „Myslím, že raději půjdu a promluvím s chlapy.“

„Oh, ano. Samozřejmě.“ Pohnula se stranou, aby ho nechala dělat jeho práci, prolomila vlnu zklamání, která se přes ni převalila. Co čekala? Omluvu během zásahu 911?

„Půjdu s tebou,“ řekl Rafe a pohnul se ke dveřím.

„Jen vteřinu,“ řekl Colton a vzal Saru stranou. Snížil hlas. „Choval jsem se jako osel. Odpusť mi.“

Zvedl si krátce ke rtům její ruku a políbil ji. „Promluvíme si později?“

Slova se jí zasekla v krku. Projel jí třas, ačkoli bylo teplo. Její rodina kolem neobvykle ztichla. „Um, jasně,“ zvládla říct.

„Oh, skoro jsem zapomněl,“ řekl, sáhl do svého kabátu a vytáhl dlouhou úzkou krabičku. Okamžitě ji poznala, protože byla z cukrárny v centru města. „Pro tebe. Doufám, že se neroztopily.“

Čokoládovo-kokosová hnízda. Její oblíbená. Stupidní oči jí zalily slzy, jako by byly ty čokoládky nějaký diamantový prsten. „Děkuji,“ řekla, její hlas zněl trochu chraplavě a přidušeně.

On na ni mrknul, pak vyšel ze dveří, aby rozehnal všechny pohotovostní jednotky. Jakmile se za ním zavřely dveře, její sestry se na ni vyrojily.

„Oh, páni. On zná tvoje oblíbené sladkosti,“ řekla Gabby. „To je vážné.“

„Ví to, protože se mě na ně zeptal,“ řekla Evie, natáhla se jí přes rameno, aby si kousek ukradla.

„Takže opravdu přišel na večeři,“ řekla Rachel. „Ne kvůli té-um-pohotovosti.“

„Asi jo,“ řekla Sara nevěřícně.

„Můžu taky jednu dostat?“ zeptala se babička a přiblížila se k čokoládkám.

„Hmm… přemýšlím, co to znamená, že se tě rozhodl překvapit a nakonec přijít na rodinnou večeři?“ řekla Evie s malým zamručením z čokoládového potěšení.

„To znamená, že má Sara přítele,“ řekla babička.

Evie se natáhla a sundala Saře z krku zástěru. „Ne, že bys nevypadala krásně, ale možná by sis to mohla sundat.“ Vzala tu zástěru a smotala ji do kuličky.

„Co se děje?“ zeptal se Malcolm, který zdola vyšel do haly.

„Zneužili jsme volání 911,“ řekla tiše Gabby, kývla babiččiným směrem a dala si prst na rty.

„Udělala to babička?“

„Rachel, můžu je dát do vázy?“ zeptala se babičky a držela kytici.

Rachel se usmála. „To by bylo fajn, babičko.“

„Pomůžu ti,“ řekla Gabby, vzala babču za ruku a vedla ji do kuchyně. „No tak, Malcolme, pojď nám dělat společnost.“

O pár minut později do kuchyně vešli Rafe s Coltonem, zatímco ženy dokončovaly přípravy jídla. Malcolm posedával na židli u ostrůvku a upíjel víno, sledoval je při práci.

„Je všechno v pořádku?“ zeptala se Rachel.

„Posádka měla stejně nudný den,“ řekl Rafe. „Užili si to nadšení.“

„Všechno je pod kontrolou,“ řekl Colton. „A děti milují ta auta.“ Potřásl Rachel rukou a řekl, „Paní Langdonová, doufám, že nevadí, že jsem se ukázal na večeři.“ Podíval se na Saru. „Sara mě impulzivně pozvala.“

Sara povytáhla obočí. Oh, dobře, to byla tak trochu pravda. Ale jak vůbec věděl, že je tento týden večeře tady a ne u babičky?

„Nevím,“ řekl Rafe s předstíranou vážností a poplácal Coltona po břiše. „On toho dost sní, Rach. Možná budu muset jít do obchodu pro dalšího lososa.“

„Oh, Rafe,“ řekla Rachel s úšklebkem. Otočila se ke Coltonovi. „Ignoruj ho.“

„Jo, fakt. To obvykle děláme,“ řekla Evie, když procházela a rozcuchala Rafemu vlasy. On se zamračil a uhladil je zpátky.

„Prosím, říkej mi Rachel.“ Rachel vzala Coltona za loket a vedla ho se posadit k ostrůvku. „A díky za květiny. Jsme nadšení, že se k nám přidáš. Co hlava, je to lepší?“

„Zítra se vracím v plné síle do práce,“ řekl Colton. „Nemůžu se dočkat.“

„Některá města si účtují pokutu za zneužití linky 911,“ řekl Malcolm. „Jak je to v Angel Falls? Myslím, že jim babička musela říct, že dům hoří, aby přijelo hasičské auto.“

Colton pokrčil rameny. „Máme v těchto případech celkem dobrý smysl pro humor,“ řekl. „Opravdový nepříjemný hovor by se posuzoval jinak.“

„Hodlá s ní o tom někdo promluvit?“ zeptal se Malcolm. „Chci říct, starší dámy si nemohou jen tak z rozmaru povolat jednotky záchranného systému.“

„Malcolme, byla to nehoda,“ řekla Gabby. „Uklidni se, ano?“ Otočila se ke Coltonovi. „Byla to moje chyba. Měla jsem na ni líp dohlédnout. Viděla jsem, jak zvedá telefon. Ani by mě nenapadlo--“

„To není ničí vina,“ řekl Colton. „Vezměme si z toho to pozitivní, děti se setkaly s hasiči a zdravotníky.“

„Já chci být hasičem,“ řekl Michael. „Chci jezdit s tím autem.“

„Po večeři tě vezmu dozadu do svého policejního auta, ano, Mikey?“ řekl Colton a přejel si rukou po hlavě. „Samozřejmě s tvou sedačkou,“ řekl s mrknutím na Evie.

„Hej,“ řekl Rafe. „Proč bys chtěl svézt v malém policejním autě, když můžeš řídit velké hasičské?“

Michael skákal radostí. „Chci jít do obou.“

„To je kluk,“ řekl Colton.

„Možná by chtěl Michael létat s mým firemním letadlem,“ řekl Malcolm. „Pokud půjdeš na Whartonskou obchodní školu, jednoho dne budeš moct taky létat soukromým letadlem.“

Saře neunikla ta nepatrná výměna pohledů mezi Rafem a Coltonem, než Michael promluvil. „Ne!“ řekl. „Chci jít do policejního auta a do hasičského!“

Hodný kluk, Mikey, řekla si Sara pro sebe. Dala Coltonovi do ruky pivo. „Jsi ve službě?“

„Jsem v záloze, začínám o půlnoci,“ řekl.

„Tak si to vezmi.“ Ztišila hlas. „Možná to budeš potřebovat, abys přežil večeři.“ Zatahala ho za bundu. „Já ti-um-vezmu kabát.“

„Jsi si jistá, že si ho nemám na sobě nechat?“

„No, můžeš. Ale pokud to uděláš, Rafe ti nikdy nedovolí slyšet konec.“

Vzal si pivo a naklonil se, aby jí zašeptal do ucha. „Chci ti říct – dneska vypadáš krásně.“

Ona se zasmála. „Ty taky nevypadáš špatně. Co tě přimělo přijít?“

„Chyběla jsi mi.“ Nechal ta slova rozležet. A ach, ony zapadly na správné místo. Absolutní intenzita v jeho očích jí říkala, že to myslel vážně. Cítila to do morku kostí. Tato jednoduchá slova přiměla její srdce poletovat a její obvyklé červenání bylo v plné permanenci.

„Taky jsi mi chyběl,“ odpověděla.

Pak Rachel všechny svolala k večeři. Sara Coltona zdržela. „Počkej – jak jsi věděl, že je večeře tento týden tady?“

„Nevěděl,“ řekl, rty se mu zvedly v úsměvu. „Mířil jsem k babičce, když přišlo volání 911. Měl jsem štěstí.“

Ona potřásla hlavou v nevíře.

„Jsi pro mě důležitá, Saro. Vím, jak jsou pro tebe důležité ty večeře, a chtěl jsem se ukázat.“

„Jsem ráda, že jsi to udělal,“ řekla.

Všichni se posadili na svá místa u dlouhého venkovního stolu, prostřeného pěkným modrým nádobím a ladícími ubrousky, což byla Rachelina práce. Určitě to bylo o úroveň výš než obvyklé grilování na terase. OK, možná o několik úrovní. Terasa byla obklopená antickými sochami a vodními fontánkami, kaskádami překrásných květin. A samozřejmě rostlinkami rajčat jejího otce, který využil každou příležitost, aby mohl vysvětlovat každý úžasný detail.

„Rafe, jsi tu jediný bez doprovodu,“ řekla babička, když začali všichni jíst. „Máš rád děvčata, že ano?“ Dala si doušek vína. „Chci říct, je v pořádku, pokud ne. Ale kdo ponese rodinné jméno, když ne ty, v rodině nejsou už žádní další chlapci?“

„Babi, buď v klidu,“ řekla Sara a poplácala Rafeho po zádech. „Má rád děvčata.“

„Nepotřebuju doprovod, babi,“ řekl a omotal kolem ní paži. „Protože sedím vedle tebe.“ Jeho sourozenci zabručeli.

„Večeře je moc dobrá,“ řekl Colton, čímž Rafemu zachránil zadek. A věnoval mu výmluvný pohled.

„Ano, večeře je fantastická,“ řekl Malcolm. „Minulý měsíc jsem vzal Gabby na soukromou ochutnávku v New Yorku. Stálo to kolem dvou set padesáti babek na osobu, že, zlato? Každý chod byl servírován v malé krabičce, jako dárek, který se musí otevřít. A když jsme otevřeli krabičku, vyvanul kouř ze suchého ledu. Velmi elegantní.“

„Malé krabičky?“ zeptala se babička. „To nezní, jako by tam bylo moc jídla.“

„Měla jsem po té večeři takový hlad, že jsem si o půlnoci objednala pizzu, babi,“ řekla Gabby po babiččině druhé straně.

„No, bylo to všechno o prezentaci, chuťové zkušenosti.“ Malcolm si sám nalil další víno – podle Sařina úsudku třetí skleničku. Ne, že by to počítala, ale čím víc vína vypil, tím víc žvanil.

Po večeři Rafe opustil stůl a vrátil se zpátky s fotbálkem. „Chce si někdo z hochů zahrát?“ zeptal se.

„Jasně,“ řekl Colton. Sara se snažila na něj nedívat s obavami, ale asi to udělala, protože se natáhl a stiskl jí ruku. „Je to jen chytání míče,“ řekl a zakřenil se.

„Proto mám strach. Muži v této rodině jsou velmi soutěživí.“

Její otec odsunul svou židli. „Udržíme to bezkontaktní, zlatíčko.“

„Tati, snad ty taky nejdeš!“ řekla.

„Hej,“ řekl Rafe a trefil Coltona do břicha, „nemůžeme dopustit, aby nám policejní náčelník z toho vysedávání změknul.“

Rafe, Colton, Malcolm a její otec šli dozadu na zahradu a začali si házet s balonem, zatímco Rachel dělala kávu.

„Tak,“ řekla Rachel a věnovala Saře spiklenecký pohled, „Gabby, zlatíčko, řekni nám, jak to jde s Malcolmem.“

„No,“ řekla, „Vím, že Malcolm může být trochu přímý a říká věci tak, jak jsou, ale pod tím má srdce ze zlata. Vlastně je dost zábavný a velmi spontánní. Probudí se v sobotu a řekne ‚Pojeďme na pláž‘, a jdeme zažít dobrodružství. On věří, že se nemá promrhat ani vteřina v životě. Vždycky mi nosí květiny nebo malé dárky, a na veřejnosti je velmi milující.“

To byl působivý seznam, to musela Sara uznat. Zdálo se jí, že Gabby ve své snaze dostat život, jaký chce, se zkouší tvrdě soustředit na pozitiva a naprosto ignorovat negativa. Ale Sara věděla, že si její sestra zaslouží víc než jen se usadit.

„Auuu!“ Uslyšeli výkřik bolesti ze zahrady. Sařina první myšlenka byla, že si Colton znovu poranil hlavu. Okamžitě byla na nohou a v zahradě, ale na zemi nikdo nebyl. Ale Malcolm stál vedle terasy a klel jako dlaždič, protože měl zakrvácený nos. Rachel dorazila s krabicí papírových kapesníčků, které vzala v kuchyni. „Poslala jsem Gabby pro papírové utěrky,“ řekla Saře. „Co dalšího budeme potřebovat?“

„Možná sáček s ledem,“ řekla Sara, když se pohnula, aby prozkoumala škody.

„Přihrál jsem mu a zasáhlo ho to do obličeje,“ řekl Colton nesměle.

„Jo, díky, Coltone,“ řekl Malcolm hlasitě. „Myslím, že mám zlomený nos.“