Jax - 8. kapitola

Překlad: Rebelka
Kor.: Evudar

Jax

„MUSÍŠ SI UDĚLAT ALESPOŇ JEDEN DEN V týdnu volno“, říká Candice, když se dívá do mého kalendáře. „Pracuješ příliš tvrdě, Jaxi. Bojím se o tebe.“

Její poznámka mě přiměje k úsměvu. Pracuje tady už téměř dva týdny a já bych nemohl být šťastnější. Candice do toho perfektně zapadla, přesně jak jsem očekával. Můj věrný pomocník.

Je daleko lepší než Náladová Mandy. Mí ostatní zaměstnanci a naši klienti ji milují, což mě ani nepřekvapuje. Je jednoduché ji milovat.

Sophia trochu běsnila, když jsme přišli k nim domů na večeři toho večera, kdy Candice skončila v práci, ale uklidnila se, jakmile jí Candice vysvětlila, co se stalo. Neuvědomila si, jak strašně s ní šéfka zachází. Tehdy se z ní stala máma medvědice.

„Je to důvod, proč mám v úterý čistý kalendář?“ zeptal jsem se a usmál se.

„Uh huh. Od příštího týdne bude úterý tvůj den.“

„Opravdu?“ Starala se o mě od toho dne, kdy začala, a musím říct, že se mi to líbilo. Je hezké mít někoho, kdo o tebe pečuje a dohlíží na tvé pohodlí. To není něco, na co jsem zvyklý.

„Udělá ti to dobře. Můžeš si zajít na golf nebo tak něco.“

„Golf? To si nemyslím. Nikdy mě neuvidíš v těch směšných kalhotách.“

Zahihňá se, protože ví, že golf je něco, o co nikdy nebudu mít zájem. Bude ale hezké, mít nějaký volný čas. Můžu spát, nebo dohonit věci, na které nikdy nenajdu čas.

Dám jí cudný polibek na strany hlavy. „Děkuji.“

„Nemáš zač.“

Můj pohled se přesune ke dveřím, když zazvoní bzučák. Je to Jason, můj další klient.

„Hej,“ řekl jsem, když přistoupil k pultu.

„Hej, Jaxi.“ Pracoval jsem na jeho rukávu celý měsíc. On je tak trochu slaboch, takže můžu dělat jen malé kousky najednou. Až to bude kompletní, bude to vypadat hříšně.

Okamžitě jsem naštvaný, když se jeho pohled přesune na Candici – znám ten pohled.

„A koho to máme tady?“ zeptá se a natáhne ruku.

„Já jsem Candice, Jaxova nová recepční,“ odpověděla a natáhla se přes pult, aby mu potřásla rukou.

Je špatné, že chci oddělit jejich ruce od sebe? Byl bych naivní, kdybych si myslel, že po ní kluci nevyjedou – je krásná. Muset to sledovat a předstírat, že mě to neobtěžuje, bude těžké. V mém srdci stále patří Candice mně. Možná, že mít ji tady, nakonec nebyl tak skvělý nápad.

„No nejsi ty hezká malá věc?“

Pročistím si hrdlo, když Candice sklopí hlavu a zčervenají jí tváře. Použil stejnou větu na Mandy, když tady pracovala, ale to mě ani trochu neobtěžovalo. Teď ano. A zasraně hodně. Jasonovi to nevadí, ale abych byl upřímný, je to tak trochu kecal. Vždycky je velký – chlubí se všemi svými známostmi a ženskými trofejemi. Ve skutečnosti o sobě nikdy nepřestává mluvit. Obvykle ho vypnu před tím, než skončí naše sezení. Určitě nehodlám odsuzovat jeho záletnictví, protože taky spím s každým, ale nikdy jsem nebyl ten typ, který by se s tím chtěl chlubit.

Jason jí konečně pustil ruku, ale naklonil se k ní. „Prosím, řekni mi, že nemáš přítele.“

Nikdy jsem nebyl násilným mužem, ale v tomto okamžiku ho vážně chci srazit.

„Ano, má,“ řekl jsem předtím, než měla Candice možnost odpovědět. Povzdechla si a otočila hlavu mým směrem, ale odolávám nutkání podívat se na ní.

Znám ji natolik dobře, abych si uvědomil, že není kvůli mému komentáři šťastná, ale je mi to fuk. Sakra, není žádný způsob, jak bych ji nechal odejít s tímto chlápkem. Nejen, že je to mužská děvka, ale má spojení s motorkářským gangem. No dobře, on říká, že to tak je. Mohl mluvit samé sračky, ale není šance, abych to riskoval. Dívám se na něj pohledem, který říká, zavři kurva hubu. Ulevilo se mi, když už nic neřekne.

Na obličeji má pobavený úšklebek, když oči uzamkne s mýma. „Jsi na mě připraven, šéfe?“

„Jo.“ Rád bych roztřískal tu jeho samolibou hlavu. Je to poprvé, co jsem kdy měl násilné tendence vůči jednomu ze svých klientů. Proč ve mně tato žena vyvolává to nejlepší a zároveň i to absolutně nejhorší?

Když se obrátím ke svému studiu, vidím koutkem oka, jak na Candici mrkne. Sráč. Možná bych mohl dnes na jehlu vyvinout trochu větší tlak.

••••

„Co to dnes k čertu bylo?“ zeptala se Candice, když jsme zamkli a šli po ulici k mému bytu. Jsou to první slova, která mi po incidentu s Jasonem řekla. Očividně čekala, až budeme sami, aby mi mohla naservírovat mé koule na talíři.

Večeřel jsem v jejím domě každý den v týdnu od té doby, co pro mě začala pracovat. Když po celém dni skončíme, jdeme ke mně, kde vyzvedneme auto. Candice, Sophia a Maddie žijí asi deset minut jízdy autem v Ultimo.

„Nevím, o čem to mluvíš,“ odpověděl jsem a strčil ruce do kapes.

„Kecy, Jaxi. Pokoušel ses ode mne odehnat ptáka.“

Má pravdu. Ale její poznámka mě přesto rozčiluje. Myšlenka na to, že vůbec chtěla být s někým jiným takovýmto způsobem, mi dělá v hlavě nepořádek. Nemám právo stát jí v cestě, ale dokáže si najít někoho mnohem lepšího, než je ten kokot.

Frustrovaně se nadechnu, zastavím se a čelím jí. „On pro tebe není ten pravý kluk, Candice.“

„Opravdu?“

„Ano, opravdu.“

„Odkdy ses stal policií a prověřuješ mi přátele? Neměl jsi právo říkat takové věci.“

„Jen jsem na tebe dohlížel. Můžeme to prostě nechat být?“

„Ne. Nenechám to být. Nemůžeš mi říkat, s kým můžu a nemůžu jít ven, Jaxsone Albrighte.“

Oh, hovno. Ona obvykle používá mé celé jméno, když je opravdu naštvaná.

„Je to kokot. Zachází se ženami jako s hovnem a je připojen(jako že má známost). Nechci, aby ses s takovým chlápkem vídala.“

„Jaký typ připojení? Nezdálo se, že je to typ na randění.“

Skoro se chci smát její poznámce. Existuje taková věc, jako je typ na připojení?

„Prostě má známost, dobře? Nemusíš se o to starat. Jen se od něj drž dál.“

Zúží oči, položí mi ruce na hruď a strčí mě. „Připojení, na můj zadek. Právě proto to děláš.“

„Je to pravda.“ Jistě, existoval nějaký postranní motiv pro to, co jsem dnes udělal, ale já na ni také dohlížel.

„Hovadina. Jediné spojení, které má, je u společnosti McDonald’s – když je propojen s jejich bezplatnou wifi.“

I přesto, že jsem naštvaný, tentokrát se směju. Candice byla vždycky rychlá s nejlepším odpálkováním.

„To není legrační, Jaxi. Tohle je můj život, se kterým vyjebáváš.“

Když vidím, jak se jí třpytí slzy v očích, cítím se jako kretén kvůli tomu, že jsem podnítil celou tuto situaci. Celá tato přátelská věc bude těžší, než jsem si myslel. Byl jsem blázen, když jsem si myslel, že se věci mohou vrátit do starých kolejí.

„Nesnažím se vyjebávat s tvým životem, Candice, dohlížím na tebe. To je rozdíl.“ Otočím se a pokračuji v chůzi po ulici. Nemůžu s ní mít tento rozhovor – to by skončilo špatně.

Nemluvíme, ani když jsme v autě, které míří k jejímu domu. Nakonec jsem si koupil své vysněné auto – Ford Mustang z roku 1967, které jsem vždy chtěl. Je to zasraný klenot. Miluju ho. Musel jsem na něm trochu zapracovat, když jsem ho dostal, ale byl za dobrou cenu. Vlastně to byla výhodná koupě. Ten starý muž, od kterého jsem ho koupil, už pro něj neměl využití. Pro něj to nebyla klasika, bylo to jen staré auto. Jeden z mých klientů je mechanik, takže jsme obchodovali.

Dělal jsem mu zdarma tetování a on dostal mé dítě do špičkového stavu. Měl jsem celý interiér zrenovovaný. Všechno, co teď potřebuje, je lesklý nový nátěr a bude jako nové. Až budu mít nějakou hotovost navíc, nechám to udělat.

Na cestě do domu Candice se mi točí hlava. Miluji, že je se mnou během dne, a že si s ní pak večer můžu hrát na šťastnou rodinu společně se Sophii a Maddie; přivítaly mě zpátky do svých životů s otevřenou náručí. Ale kvůli svému zdravému rozumu si myslím, že mezi námi musíme nechat trochu vzdálenosti. Pokud nezačnu rozumně myslet, znovu jí ztratím. To nemůžu dopustit.

Stále zírá z okna, když vjíždíme po její příjezdové cestě. Musím dát věci do pořádku. Když vidím, že dosahuje na dveře, položím jí ruku na koleno.

„Candice, počkej. Omlouvám se.“

Otočila se v sedadle směrem ke mně. Bolest, kterou vidím v jejích krásných modrých očích, mě trhá zevnitř.

„Neměl jsem říkat, co jsem dnes řekl.“ Bude to pro mě těžké říct, ale musím. Zhluboka se nadechnu, než pokračuji. „Vím, že jsme jen přátelé a nemám právo zasahovat ti do vztahů, ale prosím … ne s Jasonem. Zasloužíš si víc než chlapa jako je on.“

Bylo by ode mě sobecké, kdybych ji bránil najít štěstí. Jen bych si přál, abych já byl ten typ muže, co jí ho dá, ale já to nejsem. Jen bych skončil s tím, že bych jí zklamal jako vlastní rodinu, a tak jako už jsem to udělal, když jsem ji bez rozloučení opustil. To je to, co dělám nejlépe. Nikdy jsem nebyl se stejnou dívkou víc než jednou a jsem si celkem jistý, že závazky nemám v sobě, a nehodlám to s Candici riskovat.

Vzdychne a její pohled upadne do klína. Když ji vidím, jak se otírá pod očima, vím, že je stále rozrušená. Všechno ve mně si ji chce přitáhnout do náruče, ale potřebujeme vzdálenost – to je jediný způsob, jak to přežijeme. Když jsme se utěšovali posledně, dostalo nás to do problémů.

Čekal jsem na její odpověď, ale žádnou jsem nedostal. Dosáhne na dveře, otevře a vystoupí z auta. „Vystupuješ?“ zeptá se.

„Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Řekni své mamince, že se omlouvám.“

„Dobře.“ Zabouchne dveře a pak běží přes trávník směrem k domu.

Sedím tam a dívám se, dokud nezmizí uvnitř.

„Kurva.“ Praštím rukou do volantu. Doufám, že jsem to znovu nezničil.

••••

Cítím se jako hovno, když ráno jedu do práce. Mám hlavu jako peklo. Poté, co jsem opustil Candice, jsem se setkal se svým starým přítelem Jackem Danielsem. Vytáhnul jsem tři čtvrtiny láhve, než jsem se nakonec zhroutil. Potřeboval jsem únik – realita může být občas mrcha.

Když přijedu do obchodu, moje nálada na hovno se zhoršuje, když vidím, že někdo nastříkal „kretén“ přes moje přední žaluzie. Vím, že Candice by nikdy něco takového neudělala. Doufám, že ne. Mohla to být psychopatická Náladová Mandy. V den, kdy jsem ji vyhodil, mi říkala kreténe.

„Kurva,“ mumlám si pro sebe, když si mnu rukou obličej. Dneska tyhle sračky opravdu nepotřebuju.

Vytáhnu telefon a hledám na Googlu lokální společnost pro odstraňování graffiti a označím jejich číslo na poznámkovém bloku na pultu. Řeknu Candici, aby je zavolala, až sem přijde. V případě, že se objeví.

Naštěstí o několik minut později prochází předními dveřmi. Cítím okamžitou úlevu.

„Ráno,“ říkám a podívám se na ní doufajíc, že mi ten včerejšek odpustila.

„Ráno,“ dává mi na oplátku slabý úsměv, když si ukládá tašku pod pult. Není to pozdrav, ve který jsem doufal, ale je tady a to je začátek.

„Můžeš na toto číslo po deváté zavolat?“ zeptám se. „Včera v noci někdo postříkal na přední žaluzie „kretén“.“

„Co? Kdo by to udělal?“

Pokrčil jsem rameny, protože nemám ponětí.

„Myslíš, že to byly děti?“

„Pochybuji. Obvykle používají značku.“

„Hádám, že nejsem jediná, koho jsi v poslední době naštval.“

„Hádám, že ne,“ odpověděl jsem suše.

Candice vytáhne z tašky peněženku. „Jdu si pro kávu, zavolám jim, až se vrátím. Chceš taky?“

„Moc rád bych taky jednu.“ Vytáhl jsem peněženku ze zadní kapsy a podal jí dvacet dolarů.

„Myslím, že si mohu dovolit zaplatit ti kávu, Jaxi.“

„Candice,“ zavolám, když dorazí ke dveřím. „Jsme v pořádku?“

„Budeme tak dlouho, dokud nevytáhneš další penisový tah, jako včera.“

„Nemůžu to slíbit, ale zkusím to.“ To je nejčestnější odpověď, kterou jí můžu dát.

Vždy ji budu chránit, protože pro mě znamená celý svět. Pokud dojde k situaci, do které budu muset vstoupit, může si být zatraceně jistá, že to udělám. Vidím, jak jí úsměv zatahá za rty, než se otočí a vyjde ze dveří.

Jak postupuje den, nic se nezmění. Candice je zdvořilá, ale je jasné, že je stále naštvaná. Ženy. Nemyslím, že bych je někdy pochopil.

Jsem ve svém studiu, když zaklepe na dveře na konci dne.

„Jdu domů. Uvidíme se zítra.“

„Nechceš odvézt?“

„Ne. Požádala jsem Sophii, aby mě vyzvedla.“

Nonšalantně se na ní usměju a snažím se, aby na mě neviděla, že mě tím ranila. „Ach. Dobře. Uvidíme se zítra.“

„Ahoj, Jaxi.“

„Měj se.“

Kurva. Je to horší, než jsem si myslel.