CP - 1. kapitola

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

COLTONOVA KAPITOLA/ 1

Převzato z Aspeniny tabule citátů:

Jsem si jistý, že jsem tě nepotkal jen tak – Autor neznámý

Sakra, miloval jsem svatby.

Oslavování jsem musel mít v krvi, protože jsem na nich zářil. Asi mi ten hluk, energie a nevázanost dodávaly energii. A nikde jinde bych neměl takovou podívanou, jako v téhle přeplněné místnosti.

Ach a věci, které můžete skrýt za svou hlasitou a bouřlivou osobností. Bylo to úžasné.

„Vím, na co myslíte,“ zamumlal jsem do mikrofonu, když jsem přecházel za svatební tabulí. „Proč se má tak úžasná žena jako je Sarah Arnostová usadit s mým zatraceným bratrem, když by mohla mít tohle, co?“

Přejel jsem si dlaní po obleku a Brandt se otočil na židli, aby mě mohl praštit a klel. Ale jen jsem se zasmál a pocuchal mu vlasy, než jsem uhnul z jeho dosahu. „No, co na to říct, kamarádi, láska musí být slepá.“

Má odpověď si vysloužila smích. Zakřenil jsem se a čekal, až smích ustane, než jsem začal vážnější notu. „Nebo to možná Aristoteles řekl lépe, když napsal: lásku tvoří jedna duše ve dvou tělech, protože i přes fakt, že jsem krásnější a více okouzlující bratr, Sarah se rozhodla správně.“ Položil jsem ruku na nevěstino rameno a zakřenil se na ni. „Poznala svou chybějící část, když potkala Brandta a od té chvíle je nic nerozdělilo.“

Když se naklonila, aby mi stiskla prsty, políbil jsem ji na tvář. „Pro všechny, kteří sledovali vaši romanci kvést až dodnes, vám to trvalo snad věky, než jste si uvědomili, že nemáte být jen kamarádi. Ale vaše trpělivost vás odměnila, protože jste vyhráli jackpot. To, co máte, je láska až do smrti a taková se jen tak nevidí. Jsem tak rád, že jste vše konečně vyřešili. Popřál bych vám hodně štěstí, ale vím, že ho nepotřebujete. Už jste dostali, co potřebujete, aby se vám skvěle žilo. Budete v pohodě. Miluju vás. Jste má inspirace.“

Zvedl jsem sklenici šampaňského a zvolal: „připíjím na dalších padesát let dokonalého štěstí pro Sarah a Brandta a ještě víc.“

Všichni se napili a zatleskali. Bratr vstal, aby mě rychle objal a pošeptal mi do ucha: „Díky, brácho. Nebyl jsi tak otravný, jak jsem si myslel.“

„To bylo kvůli Sarah, ne tobě.“ Škádlil jsem ho a šťouchl ho pěstí do břicha. Pak jsem se zasmál, když se zašklebil.

„Cokoli. Jsi takový prasečí ksicht.“ Strčil mě do ramene a zakřenil se, když ustoupil, protože ke mně přijela na křesle jeho žena.

Když ke mně Sarah natáhla ruce k objetí, klekl jsem si před ni a objal ji.

„Díky, Coltone. To bylo krásné.“

„Pro tebe cokoli, krásko. Děláš ho šťastnějším, než si umíš představit.“ Políbil jsem ji na tvář, než jsem předal mikrofon Reese, hlavní družičce, která jí chtěla také popřát.

Když mluvila, posadil jsem se vedle Brandta a přehodil ruku přes opěradlo, abych se mohl otočit a prohlédnout si lidi napravo. Všichni byli má rodina, i když nebyli pokrevní příbuzní. Vychovali mě a mám je rád.

Chápu, že jsem si někdy nezasloužil jejich lásku a pozornost a cením si toho každým kouskem svého bytí. A strašně se bojím, že je ztratím, protože si uvědomí, že by se mohli mít o tolik lépe, když by mě zatratili. Ta část mého já je prostě blbec, který je rozhodnutý neukázat, jak moc se o ně stará. Protože všichni víme, že když lidi necháte nahlédnout do vašeho nitra a on pak zjistí, jak moc je máte rádi, stanou se vaší největší slabinou a nechcete je ztratit.

Když si všichni připili, uvědomil jsem si, že jsem neslyšel Reesinu řeč. Ups.

Napil jsem se i s nimi a dopil sklenici. Noel řekl, že tato sklenice byla jediný alkohol, který si dnes dám, ale… jo, správně.

Rozhlédl jsem se okolo, jestli si někdo všiml, že mám prázdnou sklenici, vstal a šel k číšníkovi, který měl pořád tác s plnými sklenicemi. Stál u dveří s uvítacím nápojem a nabízel je příchozím hostům, takže jsem k němu přišel a v nepozorovanou chvíli vyměnil sklenici za plnou.

Když jsem se napil, Remy – jedna z mých nepokrevních příbuzných – procházela okolo s další holkou.

„Líbil se mi tvůj proslov,“ řekla ta holka a provokativně se zakřenila, když mě pohladila po hrudníku s těmi nejdelšími rudými nehty, jaké jsem kdy viděl. „Sakra, jsi roztomilý.“ Pak na mě mrkla a prošla okolo v krátkých zlatých šatech, které jí objímaly boky a úzký pas.

Pořád jsem na ni koukal, chytil Remy za paži a přitáhl si ji k sobě. „Kdo to byl?“

„To byla Carmen. Je to má sestřenice.“ Se zájmem zvedla obočí, poplácala mě po tváři a zacukrovala: „Ach, zlato. Ani se neobtěžuj. Je jí dvacet šest.“

Osmiletý rozdíl. To pro mě nebyla překážka. Otočil jsem hlavu, abych si prohlédl její sexy zadek a řekl: „Nemám problémy s experimentováním, protože se mi zdálo, že po mně jede. Nebo to tak nevypadalo?“

Ach, jo, rozhodně po mně jela.

Remy suše odpověděla: „Carmen není na penisy.“

Zakřenil jsem se a otočil k ní. „No, co víš, jeden z nich právě mám.“

„Fuj.“ Nakrčila nos a začala couvat. „Nechci slyšet o chlapských partiích.“ Pak mě poplácala po paži a mateřsky si povzdychla. „Prostě… neříkej, že jsem tě nevarovala, protože je to žralok.“

Když šla za sestřenicí, zavolal jsem za ní: „Seru na opatrnost. Může si mě dát k svačině kdykoli, kdy bude chtít.“

Ukázala na mě. „Chovej se slušně, mladý muži.“

Ha! Kdyby. Byli jsme na svatbě, kde se můžu zaplést s osamělou ženou, která hledá něžnou lásku. A já jsem jim pomáhal si uvědomit, že je v pohodě být sám a nezadaný.

Slušné chování bylo to poslední, co by mě napadlo. Potřeboval jsem trochu neslušného chování víc, než jsem si přiznával. Doma to poslední dobou bylo trochu intenzivní. Potřeboval jsem dočasný únik.

„Hej, není to nová sklenice šampaňského, že?“

Zarazil jsem se a nevině se na Brandta podíval, když šel ke mně s jednou rukou v kapse a v druhé měl vlastní sklenici. „Samozřejmě, že ne.“

Ani nepředstíral, že mi věřil. „Ať tě Noel nevidí. Víš, že je poslední dobou osel.“

Přikývl jsem a napil se. Jo, to jsem věděl. Náš nejstarší bratr měl hodně důvodů k tomu být debil, ale sakra, nebyl jsem na hádku připravený.

„Žiju s ním,“ řekl jsem suše. „Nemusíš mi to připomínat.“

Brandt přistoupil blíž a tvářil se ustaraně. „Aspen pořád není lépe, co?“

Nechtěl jsem mu přidělávat starosti na svatbě, ale neměl jsem to jak zakecat. Tak jsem zoufale zavrtěl hlavou, dopil sklenici a pak si s ním vyměnil tu jeho.

Ani si toho nevšiml. Jen se tvářil ustaraněji, když mě sledoval pít jeho sklenici. „Vzal ji k doktorovi?“

Otevřel jsem pusu a chtěl mu říct, že o tom nechci mluvit. Dnes jsme slavili jeho svatbu. O Aspen si můžeme dělat starosti i ráno. Na jeden večer jsem na to chtěl zapomenout. Aspeniny problémy nikam neutečou; budou tady i zítra.

Ale než jsem ho stihl rozptýlit, Asher – Remyin manžel – se k nám přidal. „Chlape.“ Šťouchl loktem do Brandta. „Juli se na tebe pořád dívá.“

„Juli?“ při zmínce tohoto jména jsem zpozorněl. „Julianna je tady?“

Následoval jsem Asherův pohled k spoře osvětlenému stolu v rohu vedle tanečního parketu. Byl pro jednoho člověka, toho nejmilejšího na planetě.

Neměl jsem ponětí, jak to dělala, ale Julianna Radcliffová se vždycky tvářila pohrdavě, nedotknutelně a zatraceně sexy.

Dneska byly její šaty čistý hřích. Měla na sobě dlouhou sukni, která měla vepředu velký rozparek a odhalovaly opálenou nohu až ke stehnu a k tomu těsný korzet, který hrdě vystavoval její prsa. Díky světlé barvě šatů vypadala její kůže ještě tmavší a žaludek se mi z toho stáhl touhou, protože jsem chtěl prozkoumat tu tmavou kůži, jaká je na omak, jak chutná a jak se bude chvět, když bych ji hladil.

Ale bezpochyby jsem věděl, že se to nikdy nestane, protože by mi rozdrtila koule. Řekli byste to podle toho, jak se nosila, jako kdyby byla za stolem v zasedací místnosti, rozdělovala tresty podřízeným a jen tak mimochodem netolerovala hloupost a hráče. Přísahám, že jen z jejího pohledu se scvrkne nádobíčko. Vždycky jsem si chtěl zakrýt ptáka, když jsem s ní mluvil.

Ale zároveň byla výzvou pro takové idioty, jako jsem byl já. Nejen protože byla ohromující jako modelka, což byla. Vše na ní bylo na správném místě. Ale byla tak bezchybná, že jsem ji chtěl vykolejit… tím nelepším možným způsobem. Měl jsem pocit, že potřebovala někoho, kdo se dostane přes její obranu a odstraní tu horu vyrovnanosti a perfektnosti.

„Kurva,“ zasténal Brandt.

Podíval jsem se na něj a přinutil se vrátit k problému, což byla Julianna a její zírání na mého nově ženatého bratra.

„Nejsou to už měsíce, co to mezi vámi skončilo?“ zeptal jsem se zmateně.

Ostře se na mě podíval. „Skončilo? Nikdy to ani nezačalo. Nemělo ani co skončit. Juli a já jsme ani nedokončili naše rande.“

Asher si odfrkl. „No, zdá se, že ona je ochotná jej dokončit.“

„Sakra.“ Brandt se podíval na svou ženu. „Doufám, že si toho Sarah nevšimla. Nechci, aby ji ve svatební den něco rozrušilo.“

Asher zavrtěl hlavou. „Takže, proč jsi vůbec pozval Juli?“

„Pracuju s ní.“ Brandt se zatahal za límeček.

Připadalo mi divné, že někdo tak krásný pracoval v nočním klubu za barem. Julianna podle mě patřila na přehlídkové molo, kde by nosila poslední módní výstřelky, nebo –

„Bylo by divné pozvat všechny z klubu a ji vynechat. Kromě toho jsme pořád kamarádi. Je to má nejoblíbenější spolupracovnice.“

„Hej,“ zamumlal Asher na obranu, protože taky pracoval ve Forbidden.

Brandt převrátil oči. „Ty se nepočítáš.“

Ale to Ashera jen zmátlo. „Proč se nepočítám?“

Brandt jej ignoroval a začal si kousat nehet na palci. „Musíme ji nějak rozptýlit. Někdo ji musí…“ odmlčel se a pomalu se otočil na mě. Pak se na mě upřeně díval a bylo to jasné.

Zarazil jsem se. „Počkat, co? Nechceš snad, abych ji rozptýlil já, že?“

„Ty jsi s ní vždycky flirtoval,“ zasyčel.

„Protože to nesnáší,“ zamumlal jsem. „Je sranda ji štvát a sledovat, jak to v ní vře.“ A vážně to tak bylo. Pokaždé to pro mě byl adrenalin, když jsem tak skvěle kontrolující se ženu dokázal vyvézt z míry.

Jindy bych to udělal moc rád. Vždycky jsem s ní musel flirtovat a smát se. Ale pravda byla, že jsem si nemyslel, že by mě někdo osobně nesnášel. Byl jsem okouzlující a roztomile jsem se křenil, jako i ona. A dnes nebyla ta správná chvíle na takové obtěžování. Musel jsem se sebrat a měl jsem jiné plány, jako třeba nějakou jednorázovku a opít se.

Hlídat bratrovu ani ne ex, nebylo na seznamu.

Ale Brandtovi to bylo jedno. „Tak ji naser, jak to umíš. Prostě… udělej cokoli, aby si mě nevšímala. Sakra, myslel jsem si, že se z toho dostala. Řekla, že ta loď už odplula. Neznamená to, že žena ztratila zájem?“

Převrátil jsem oči. „Ne, ty hlupáku. Znamená to, že se snaží zachránit si čest, aby sis myslel, že ztratila zájem, protože ví, že ty ano. Ježíši, jako bys vůbec nechápal ženy.“

„Sklapni, debile.“ Plácl mě po hlavě. „Chápu Sarah a to je vše. Teď tam běž a přiměj Juli zapomenout, že vůbec existuju.“

Toužebně jsem se podíval na druhou stranu místnosti. „Ale chystal jsem se dát dohromady s Remyinou sestřenicí Carmen.“

„Kurva. S Carmen nebudeš mít šanci. Běž si promluvit s Juli.“

„A myslíš, že bych u Juli šanci měl?“ odfrkl jsem si.

Až budou prasata létat. Kdyby byla pětihvězdičková restaurace, tak bych byl pochybný hot dog, který by si koupil umaštěný a zpocený chlap.

„Vole.“ Asher zavrtěl hlavou. „U ní taky nebudeš mít šanci.“

Tentokrát jsem byl na řadě já, abych se bránil: „Hej.“

Ano, urazil jsem se, i když to byla pravda.

Brandt si povzdychl. „U Juli se nebudeš snažit skórovat, debile. Jen jí budeš dělat společnost, aby se nedívala na mě.“ Nakrčil jsem při tom nos, tak mě bratr chytil za klopy saka a trhl se mnou k němu. „Chceš, aby se tvá nová švagrová trápila pochybnostmi, zvláště když k nim nemá důvod?“

Zasténal jsem z toho, jak to dramatizoval a převrátil oči. „Sarah taková není.“

„Není. Ale ani tak nechci, aby ji něco rozrušilo. Chápeš to. Teď tam běž.“ Pustil mě tak, že jsem přepadl Julianniným směrem. I tak bych šel, ale dodal: „Dlužíš mi to.“

No sakra.

Polkl jsem a přikývl, než jsem sklopil zrak.

„Fajn. Dobře, jdu.“ Couval jsem od něj a zvedl ruce.

Dlužil jsem Brandtovi mnohem víc, než rozptýlení pěkné holky. Ale když jsem se otočil k Juli, zarazil jsem se, protože se mi udělalo zle z toho, za co jsem mu dlužil.

Myslel jsem, že s tím skončil. Řekl to tak. Dokonce mě požádal, abych byl jeho svědek a to to dokazovalo. Pořád mě to trápilo, jo, ale alespoň mě uklidnilo to, že to překonal.

Ale jak by to mohl překonat, když to zase vzpomněl?

Sakra, nezapomněl na to.

Polkl jsem a rozhlížel se okolo. Od nastěhování v osmi letech se tady toto město stalo mým domovem. Cítil jsem se tady dobře a bylo to mé útočiště. Prohlédl jsem si celou rodinu a zajímalo mě, co si o mně mysleli. V žádné partě nezůstane nic dlouho v tajnosti.

Chtěl jsem si zalézt do kouta a lízat si rány, ale začala hrát hudba a dav slavil, když Brandt a Sarah přišli k parketu. Sledoval jsem ho a pamatoval na to, že musím rozptýlit Juliannu.

Skryl jsem své zoufalství za flirtující úsměv. V tom jsem byl dobrý. A to jsem taky dělal. Brandt mě potřeboval, tak to udělám.

Julianna ho zase sledovala a smutně se usmívala, jako kdyby se jí to líbilo a zároveň byla zraněná. Tvářila se zoufale. Měla ztuhlá ramena, přitom pokaždé seděla rovně. Jako kdyby se příliš snažila přemoci a nerozplakat se.

Povzdychl jsem si a zavrtěl hlavou. Chudák holka. Bylo mi jí líto. Byla na tom hrozně a ani to nevěděla.

Opravdu potřebovala mou záchranu.

Bylo to příliš bolestivé, aby v tom pokračovala. Měla by odejít dřív, než to z ní bude úplně stříkat. A zároveň jsem neznal nikoho takového, kdo by ji naštval a vyhnal rychleji, než já. Byl jsem k tomu stvořený.

Bude to jako eutanazie.

Dobře, jednorázovky a špatné chování dnes nebylo na seznamu. Nastal čas být okouzlující z jiného důvodu.

Prokřupl jsem si krk, protáhl ramena a vydal se k ní. „Raději by ses na mě měla připravit, panenko,“ zamumlal jsem si, než jsem se chystal jí dát plnou dávku extrémního Coltona Gambla.